Full text of "Česká kronika"

See other formats

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the worlďs books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web

at|http : //books . google . com/|

■

3fK

■

♦

■

♦

■

.4c

♦

■

♦

>•?

>|c

♦

■

♦

■

♦

■

3«c

■

♦

■

^♦c

♦

•

♦

s«s,.

♦

ifc

3tt

♦

3|c

♦

Ň^

♦

l¥

3«E

♦

3«E

♦

3«(

♦

Ň^

•

♦

í«í

* :

♦

•

♦

3|t

♦

•

>♦«

•

♦

•

[

♦

>>^

♦

•

a«

♦

• *

íff

3f«

♦

♦:

♦

■*■

idk

pp.

—

♦

4c
4c

♦
*

4c
4c

^
*

♦

4c
4c

# ]|c ,4i % 4c 4í 4c 4c % 4^ 3«e 1^ 3|c ^

4c4k4e 4í4c3t(4t4c4E4c4t4c4c%
4i#[4c4e4:4c4K4t4í4t4c4E%4í

4e4t4: ♦!►*♦♦♦*♦♦♦♦
4c4c4c4ei4c4c4t4e4í4í4c4t4c

4í4c4k ^t^K^tsIc^t^cilc^^^c^í
4t4í% %4(%4c*4:4t4t4E4t4t

4e4t4^4E4t4c4c4c4c4í4K4E4t4c
4c4c4c 4t4t4c4E4c9|c3«c4(4c4c4č

4E4c4K4í4í4t4c4e4ti|í4c4í4(4c

4c4e4( 4E4c4(4[4í4c4t4c4K4E4c

4c4i ^4č4c4c4t4c4E4c4c4(4í4K
4c4e4c 4t*4t5«t4t4c4t4i4í4c^

4í4c4K4t4í4c4c4t4c4K4c4c4i4K

4í4i 4(4c4E4í4(4(4í4t4c4t3|c4c
4e4t 4c4c4^4e4k4c4(4c4í4í4c4c

4k4í 4K#4c4c4t4c4K4c4c4c3«e4c
4ia|i4(4c4t4t4(4t4i4E4t4c4K4e

4r4c ^^•♦♦♦♦♦•♦♦^•c*
4íJtí4c4c4e4E4E4e4c4í4i4c4t4E

4í4í4e4í4c4c4c4e4c4í4í4í4c4[

^ 4E4>4t4K4c%4K4íi|Ki|c4i4c4'
4c4c9|c4t4c4t4(4í4í4(4t4t4t

4ei^4í4t%4t4c4(4(4(4(4í4(^
4í4t4t4í4et4(4B4<^4t4K^

4i4(4(4K*4K4t^4t4i4t%4í

4c4í4c4c4i4e4í4t4c4i4E4K4t%

4i4t4c4c3|e4í4c4c4c4c4c4t%

^ř ^^ ^n ^n ^F ^p ^n ^n ^F ^F ^F ^F ^F ^F

ř»0?ÍKTY Of

ARTES SCIENTIA V I HI

KRONIKA.

VYPRAVUJE

PROF. JOSrLAClNA.

l?v;>«tíT

J,tíJ:- K; ,. SQSTAŠ

DÍL II.

Od ]?oku 1306. po rok. 1526.

^d>

V PRAZE.

TISKEM A NÁKLADEM EDV. BEAUFORTA.

18«8.

3)6

v. 2

DIL II.

Od roku 1806. po rok. IS26,

HLAVA I.

Od roku 1306. až po smrt krále Jana.

O volbě krále Rudolfa.
Zpráva o hrozném činu spáchaném v Olomouci,

ohromila celý Český národ měrou vrchovatou. Každý
tušil, že nastanou zmatky a doby bouřlivé.

Víra ve vččnc trvání rodu Přemyslova b>la
se v národu zakotvila tak hluboko, že v možnost
jeho vymření nikdo nevěřil, ted pak překvapila

Cechy smutná skutečnost a to tím smutnější, že
nebylo tu zákona, který by byl co stanovil pro
případ vymření rodu panovnického.

Národ ze starých bájí a vzkazek si pamatoval,
že už jednou v dávných dobách mu vymřel rod
panovnický po meči a že tenkrát bez odporu a bez
volby nastoupila na otcovský stolec kněžna Libuše
a proto žádal si, aby i ted se tak stalo, ježto tu
byly, jak vzpomenuto již, čtyry dcery starého rodu,
sestry Václava III. Anna, Eliška, Markéta a — dvou-
leté děcko — Anežka.

Stavové Cěští zase, prohlédajíce k nedávným
podobným událostem v Polsku a především v Uhřích,
žádali si pro sebe svobodnou volbu krále.

6 Česká kronika.

Konečně z ciziny, z říše Německé, ozval se
hlas krále Albrechta, který říši Českou protuasoval
za ódem relé manství říše své a dával Čechům za
krále nejstaršího ze šesti svých synů, Rudolfa.

Nejvyšší moc v Cechách za doby úmrtí Vá-
clava III. byla v rukou jeho svata, Jindřicha, vé-
- vody Korutanského, manžela kněžny Anny, které-
muž Václav, odcházeje na válečné tažení, správu
říše své byl poručil.

K tomuto knížeti bylo nyní obecné zření, lid
byl mu nakloněn, jakožto manželi dědičky říše,
stavové dávali dosti zřejmě na jevo, že při volbě
by od Jindřicha nebyli a myslelo se, že by i přízně
krále Albrechta dojíti mohl, nebo byl bratrem Al-
brechtovy manželky Alžběty.

Aby rychlým jednáním věc spíše provedena
byla, vypsali nejvyšší úředníci všeobecný sněm
do Prahy již ku dni 22. srpna t. r. (1306). Kníže
Jindřich však nebyl mužem rázné, odhodlané po-
vahy a proto opatrnost stavů málo mu tu prospěla
i přes přízeň národa.

Když stavové k ustanovenému dni hojně se
byli sešli, bylo ovšem mnoho jednáno o tom, kdo
by měl na osiřelý trůn povolán býti. Ze dědického
práva kněžen Českých dbáno býti má, obecný byl
hlas a to tím spíš, když dvě ze jmenovaných,
Eliška a Markéta, přišedše do shromáždění stavů,
vrhly sfe tu na kolena a prosily, aby dědictví
otcovského zbaveny nebyly.

Stavové vidouce, že důležitý jejich úkol ještě

' t -• t

Kn&iita Qiika a Uw

PBí. Itresbi Víncol. íerního.

■cketa Ue£( před aUvy.

! O Yolbč krále Rudolfa. 11

f
I

, uváženi potřebuje, odložili volbu a vypsali si nový

j sněm ke dni 8. září r. 1306.

Odklad tento byl velice vhod králi Albrechtovi,
který vedl si rázně. Maje v krajinách porýnských
sebrané vojsko proti markrabí Míšeňskému, obrátil
je teď do Čech, zamířiv k Chebu a zároveň nařídil
synu svému, aby na rychlo vojsko sebrav, z Ra-
kous do Čech vtrhl.

Mezi tím co stavové čeští znovu ku sněmu se
shromáždivše, o volbě krále se radili, blížilo se
dvojí vojsko ku Praze, jedno od jihu vedené Ru-
dolfem a druhé od západu vedené Albrechtem,
i Nebylo to vojsko nepřátelské, nebo Rudolf,

aby dobrou viUi na jevo dal, rozpustil největší část
vojska svého a se zbytkem táhl ku Praze, vystří-
haje se všeho- nepřátelství, rovněž tak beze škody
země táhl Albrecht a dne 8. října r. 1306. položil
se táborem u města Loun.

Stavové čeští přemítajíce, jak by beze škody
vynikli z bludiště okolnostmi spůšobeného, nalezli
konečné cestu, kterou mělo všem třem stranám
vyhověno býti.

Za krále měl přijat býti Rudolf, ten však měl
se podvoliti volbě stavů, poněvadž pak mu před
nedávném byla zemřela manželka, Blanka, sestra
Francouzského krále Filipa IV. mělo mu učiněno
býti podmínkou, aby pojal za manželku jednu
z kněžen českých, kterou by si sám vyvolil.

Když podmínky tyto jak od Rudolfa, který
mezi tím před Prahou táborem se byl položil, t^

12 Česká kronika.

od Albrechta přijaty a schváleny bylyi byl Rudolf
v prvé polovici mčsíce října r. 1306. zvolen za
krále jakožto Rudolf I.

O panováni Rudolfa I.

Nově zvolený král s otcem svým vjel slavně
do hlavního svého města, kde vítán se slávou a
plesáním, hned pak na to dostál podmínce mu
učiněné a vyvolil si manželku z kněžen českých.
Voliti mohl mezi třemi, Eliškou, dcerou Václava II.,
Eliškou, vdovou po Václavu II. a Violou, vdovou
po Václavu III.

Všechny tři byly mladé a krásné. Národ by
si byl ovšem přál, aby volil Elišku, dceru Václava II.
Ta byla ze všech nejmladší, čítala neplných patnáct
roků, byla však nejméně vábnou a vskutku ne-
padla volba na ni, nýbrž. na její macechu, Elišku
Polskou.

Snoubenci oddáni na to s velikou nádherou . a
přepychem v chrámě sv. Víta od Konráda, arci-
biskupa Salcburského.

Tak odstrčeny Přemyslovny přece od dě-
dictví a zastesklo se jim tím víc, když Jindřich,
nemaje se v Cechách bezpečným, odešel s man-
želkou svou do země Korutanské.

Tak dosedl prvý člen rodu Habsburského na
královský trůn český a možno říci, že volba pa-
novníka tohoto byla šťastna. Nejednu dobrou
vlastnost kronikáři při králi [tomto velebí zejména
jeho rozumnost, statečnost, však i dobrotu a laská-

o panování Rudolfa I. 13

vost, pro říši Českou však nejvítanější byla jeho
hospodárnost a spořivost.

Říše Česká byla před tím zavedena do velikých
dluhův a tu nařídil král Rudolf, aby z bohatých
dolů Kutnohorských týdně tisíc hřiven stříbra obra-
ceno bylo na splácení dluhfi těchto, sám pak hleděl
výdaje dvoru svého uvésti na míru nejmenší, opa-
třuje zásoby až z Rakous, kde byly levnější než
v Čechách.

Poněvadž pak i při stole královském počalo
se šetřiti, byla věc tato těm, kdož byli pamětníky
bývalé hojnosti a přepychu, velice proti mysli, tak
že nejedno slovo hanlivé a urážlivé suto na mla-
dého krále a on nazýván posměšně »král Kaše«.

Přezdívka tato následovala krále až do hrobu
a posud latinský nápis na olověné desce králi po-
zději do rakve vložené končí českým slovem »Kaše«.

Nebylo tedy panování nového krále mnohým
po chuti a přece to byla jediná cesta, mělo-li se
vybřednouti z dluhů a národ by byl nejspíše dobrou
vůli královu uznal, ale panování Rudolfa I. ukon-
čeno dříve, než snaha jeho uznána býti mohla.

Po dosazení Rudolfově zůstala vždy některá
strana věrna Jindřichovi a ta neuznala Rudolfa za

krále. Byli to zejména zemane poledních Cech
a okolí plzeňského, jim pak v čele stál pan Bavor
ze Strakonic.

Aby odpor tento zlomil, vydal se v letě r. 1397.
Rudolf s vojskem do jižních Cech a oblehl město
Horažďovice, které patřilo panu Bavorovi. Tu v tá-

14 . Česká kroníkjL

boře roznemohl se král úplavicí tak těžce, že o uzdra-
vení nebylo naděje.

A tu dal král důkaz šlechetnosti srdce nemalý.
Povolav k sobě dva přední opaty klášterů Cister-
cienských, totiž Konráda Zbraslavského a Heiden-
reicha Sedleckého, přední své rádce, vzkázal otci
svému Albrechtovi, aby nevěřil, když by snad po
jeho smrti vznikla pověsť, že byl otráven, že on
jasně poznává, že přirozeným během těžké choroby
smrt jeho spůsobena.

Dále učinil pořízení ve prospěch manželky své^
které byl již Václav IL zapsal 20.000 hřiven,
k tomu přidal Rudolf nových 20.000 hřiven a v pe-
nězích těch měla jí býti zastavena města Hradec,
Jaroměř, Mýto, Polička a Chrudim, což byl po-
čátek tak zvaných věnných měst královny České.

Pořídiv tyto a některé ještě jiné záležitosti,
vypustil král Rudolf ducha v úterý, v den sv. Pro-
kopa, čili 4. července r. 1307. teprve 26 roků stár.
Zemřel mezi přípravami ku svému korunování.

Dědiců a potomků nepozůstavil. Mrtvola krá-
lova odvezena do Prahy, kde pochována uprostřed
chrámu sv. Víta. Když později chrám přestavěn,
přeneseny do nového i ostatky krále Rudolfa, ná-
hrobek však nad nimi nepostaven.

O volbé krále Jindřicha.

Tak během roku pochovali Cechové již druhého
krále.

Za>e nastala volba a to daleko hlučnější

o volbé krále Jindřicha. 15

od předešlé, ač o nástupce Rudolfova bylo již
postaráno.

Král Albrecht hned po volbě Rudolfově hleděl
krást ou jeho říši zachovati pro každý případ rodu
svému a přivedl jak české, tak moravské stavy
k tomu, že se přísahami a zápisy zavázali, když by
Rudolf bez potomků ze světa sešel, že nikoho za
krále voliti nebudou, leda jednoho z jebo bratrů,
po případě z jejich potomků.

Stavové čeští byli ási sklamáni v nadějích
svých, nebo mnohému nedostalo se toho, co mu
bylo slíbeno a proto ted přes zápisy a přísahy,
minouce Bejdřicha, nejstaršího bratra Rudolfova,
volali na trůn Jindřicha Korutanského, jenž také
bez meškání do Cech se vydal.

Stavové sešli se na Malé straně ve dvoře bi-
skupa Pražského Jana z Dražic, jenž byl nepřítelem

rodu Habsburského.

Sem přišli však i ti nemnozí přívrženci Bedři-
chovi, zejména Tobiáš čili Dobeš z Bechyně, nej-
vyšší maršálek, jenž, stížen jsa dnou a nemoha
choditi, do sněmoviště v nosítkách donésti se dal.

Zde ujal se pan Dobeš slova a horlivě se při-
mlouval za zvolení knížete Bedřicha i to pří něm
uváděje, že, by mohl kněžnu Elišku pojmouti za
manželku.

Řeč tato byla solí v očích straně Jindřichově
a tu, když pan Dobeš neustával, vyvstal jeden
z předních stranníků Jindřichových, pan Oldřich
z Lichtemburka a obořil se na maršálka : >0 Dobši!

1-6 Česká kronika.

jak dlouho chceš nám vnucovati za krále cizince
a vrahy našich králů I «

K tomu odvětil pan Tobiáš úštipkem: »Chcete-li
naprosto někoho domácflio míti za krále, tedy jděte
jen do vsi Stadic; tam mezi sedláky najdete snad
nějakého starého strýce vymřelého rodu Přemy-
slova, přiveďte ho, dejte mu kněžnu Elišku za
manželku a usaďte ho na stolec královský, jak bylo
za čas& Libušiných I «

Zle se však panu Tobiášovi úštipek vyplatil.
Pan Oldřich vzkypěv vztekem proklál tu mečem
pana Tobiáše u nohou královny vdovy Elišky a
biskupa Jana ležícího, když pak synovec jeho strýci
k pomoci vyvstal, skolen zase panem Hynkem
Krušinou z Lichtemburka, synovcem Oldřichovými.

Ve sněme povstala vřava a zmatek.

» Nechceme Rakušanů,* voláno všude »než ke

starému rodu králů našich chceme se navrátiti !«

Rozbroj zasáhl i mezi měšťany pražské, a tu
ve sněmu píděno hned po měšťanu Olbramovi,
hlavě strany rakouské a byl by býval zabit, kdyby,
vida co se děje, rychle se byl neskryl.

Boj vynesen i do ulic městských a jeden z ná-
čelnílců strany Bedřichovy, Hiltmar Fridinger, zabit
v ulici u sv, Jakuba od soupeře Mikuláše Tausent-
marka.

Tak nabyla strana Korutanská vrchu a dne
15. srpna r. 1307. zvolen Jindřich za krále. Krátce
na to dorazil zvolený do Prahy s manželkou a
hojným vojenským průvodem.

I .

— PGv. kieiba Vlncail. Cenitbs.

o válce Jindřichově s králem Albrechtem. 21

Přijat byl s velikou slávou a veselostí. Opat
Břevnovský Bavor vsadil králi svou opatskou infuli
na hlavu, aby mu byla místo koruny.

O válce Jindřichově s králem Albrechtem.

- Zvolení Jindřichovo bylo vypovězením války
králi Albrechtovi. Ten nelenil, stihl zvoleného říšskou
kletbou a maje při sobě dosti četné vojsko sebrané
po Švábích, vtrhl zase přes Cheb do Cech, co
zatím Bedřich vtrhl na Moravu.

Třetí vojsko vtrhlo do dědičných zemí Jindři-
chových, do Korutan a Kraňska.

Jindřich málo dbal ochrany svého království
a jediné, co učinil, bylo, že povolal na pomoc
druhého svata, manžela sestry Anežky, Bedřicha,
zvaného »s kousnutou tváří « markrabí Míšeňského.

Obrana země vedena tudíž válkou drobnou,
každý bránil svůj majetek jak mohl a tak zejména

vyznamenal se hrdinstvím pan Plichta ze Zerotína,
když Albrecht jeho statky, mezi Louny a Slaným
ležícími, táhl.

Vojska německá, táhnouce s hroznými záda-
vami země, spojila se před Horou, kterou oblehla
a dobývala ji s velikým úsilím.

Vypravuje německý kronikář, jmenovaný už
Otakar Hornek, i o zvláštním válečném stroji, který
vystřeloval koule ohnivé, kterým prý ani dřevěná
stěna, ani zed vzdorovati nemohla. Snad ve zprávě
této máme prvou zmínku o dělu, jakožto nástroji
obléhacím.

22 Česká kronika.

Tu od Hory vypravil se kníže Bedřich s ne-
mnohým průvodem ku Praze, aby odvedl švekruši
svou Alžbětu, která dle smluvení přišla pod Zderaz
jen s tříletou dcerkou svou, Anežkou, a jednou
děvečkou a přivedena do tábora Albrechtova.

Jejím návodem přijala pak některá města její
věnná posádky švábské, které potom tropily hrozné
škody v okolí měst těchto, pokud lid se nesrotil
a nezbedtiou tu sběř s krvavými hlavami nezahnal
do ohrad zpozdilých měst.

Úsilí Albrechtovo zmocniti se Hory zmařeno
přes zrádné chování se některých měšťanů od ve-
litelů posádky Jana z Vartemberka jinak ze Stráže
a Jindřicha z Lipé.

Král Albrecht, vida nevalný ten úspěch zbraní
svých, odešel do zemí švábských, aby odtud přivedl
hojnější pomoc, než tu zastihla jej ruka osudu.
Pod rodným hradem Habsburkem dne 1. května
1303. zabit od synovce svého Jana, vnuka krále
Přemysla II., který nemoha se dočekati svého dě-
dictví po otci svém Rudolfovi, manželi Přemy-
slovy dcery Anežky, sklál tu strýce svého.

Národ český považoval čin ten za skutek
pomsty, kterou vykonal vnuk za svého děda.

Událost tato spůsobila rozhodný obrat v zá-
ležitostech českých. Straně Habsburské objevilo se
i v Němcích tolik nepřátel, že nemohl Bedřich
ani pomysliti na pokračování v boji s Jindřichem
a proto vybaviv válečným tažením švábské posádky
z českých měst, učinil dne 14. srpna 1308. na

o dalším panování krále Jiudřicha. 23

osobním sjezdu s Jindřichem mír, kterým vzdal se
svých nároků na království České, ovšem že za
nékterou náhradu a vymfnénf návratu všem těm,
kdož pro svou příchylnost k Bedřichovi museli
z domova svého uprchnouti.

Tak zejména vrátila se královna vdova Alžbéta
a usedla na věně svém v Hradci, který odtud
napořád zván Hradcem Králové (Královniným).
Odtud potom královna tato nejednou jeíté za-

sáhla v záležitosti říše České, jak ještě bude vzpo-
menuto.

O dalším panování krále Jindřicha*

ICrál Jindřich byl sice mužem dobrého srdce,
ale ku vládě nad zemí, rozdělenou ve strany, proti
sobě úporně brojící, naprosto se nehodil, postrádaje
patřičné ráznosti a pevné vůle.

. Letopisec český, jmenovaný již Dalemil, praví,
že hlavní starostí krále toho bylo, aby se dobře
nasytil a letopisec ten znal Jindřicha osobně.

Druhý současný kronikář, Petr Zitavský, mnich
kláštera Zbraslavského, podal nám děsný obraz
vlády Jindřichovy. Dle vypravovatele tohoto nastalo
v Čechách plné bezvládí; spravedlnosti, práva á
soudu nedbáno, bezpečnost živoťa, majetku a ctí
závisela na pěsti a obraně napadeného, král pak
bez moci, hříčkou v rukou stran, terčem potupy
a výsměchu každého, kdo s ním co jednati měl.

K naprostému tomuto rozkladu všeho řádu
nemálo přispělo i to, íe král byl stále v peněžní

24 česká kronilu.

tísni, zapsav svým pomocníkům a přívržencům
tolik, že dluh ten s náhradou Bedřichovi danou do
tří millionů korun penéz našich čítati se může, což
na dobu onu summa jest ohromná.

O pychu mčštanů proti pánům.

NejkřiklavéjSím obrázkem bezvládí tehdejšího
jest pych, který provedli přední měšťané pražští
a Horníci na nejvyšších úřednících zemských.

Dne 16. února r. 1309. vytáhli měšťané horští
Peregrin Puš a Mikuláš, Konrád a Albrecht Rut-
hardovci s některým tisícem lidu časně ráno ku
klášteru Sedleckému, kde z příčiny nám ted málo
známé dleli Jindřich z Lipé, královský podkomoří,
Jan ze Stráže a Jan z Klíngenberka, jakož i přední
měšťan pražský Olbram.

Poněvadž již dne předešlého něco lidu v Ha-
šteře se ukrylo a ted fortnu příchozím otevřelo,
přepadeni jsou jmenovaní ještě ve spaní. Páni spou-
táni, Jan, rychtář horský, který nejspíše k obraně
pánům se postavil, zabit. Olbrámovi, jako tenkrát
ve dvoře biskupském, podařilo se uprchnouti aneb
skrýti se kdes.

Téhož dne v Praze Jakub Velílovic a Mikuláš
Tausentmark přepadli a zajali nejvyššího purkrabí
Hynka Berku z Dube, nejvyššího kanciéfe a pro-
bošta P^ra a pana Raimunda z Lichtemburiou

Zajatí v poutech zavezeni do vězení na fyrz
Udice u Buštéhradu, která patřila měšťanu praž-
skému Pavlfirovi.

o pychu měšfanu proti pánům. 25

Činu toho dopustili se měšťané jednak proto,
aby odstrčili pány od podílu, který jakožto věřitelé
králoyi brali z užitku dolů horskj^ch, jednak chtěli
si vynutiti účastenství v jednání o záležitostech
zemských.

Účastenství toho požívali sice měšťané už od
některé doby, jak zmíněno, ale bylo jim od stavů
vyšších popíráno a oni z něho vystrkováni. Pychem
ted vykonaným mělo jim býti vynuceno právo
místo posavadního jen trpění z milosti.

Král hleděl na počínání měst, ale rukou ne-
hnul, aby zabránil bezpráví, ba kronikář Pulkava
viní i krále, že stalo se tak z jeho. rozkazu.

Neslýchané násilí toto pobouřilo veškero pan-
stvo, čehož ulekl se král a dával ted rozkazy k pro-
puštění zajatých, měšťané však nedbali rozkazu
králova a on se o věc dále nestaral.

Tu tedy, poněvadž byl strach, že by v pří-
pádu užití násilí zajatí o život přijíti mohli, muselo
býti vyjednáváno. Měšťané dali si sporné právo,
míti totiž účastenství na sněmích zemských, zaru-
čiti přísahou 25 pánův a upevniti závazek tento
sňatky tak, aby dcera Jindřicha z Lipé byla dána
jednomu Ruthardovci, mladý pak pán z Lichtem-
burka zasnouben s dcerkou Jakuba Velflovce. 'Ta-
kovýchto sňatkův uzavřeno více.

Snoubenci s obou stran byli po nejvíce ještě
nedospělé dítky, nicméně vydány měšťanům, aby
prý po spůsobu městském vychovány byly.

česká kronika. Díl H. 2

26 Čwki kronika.

KdyS pak jeité méiťanům vydáno 15 bradfi
k zabezpečení siíbflv a úmluv učiněných, jsou za-
jati propušténí.

O odvetS pánů.

Měšttinům podařilo se panstvo překvapili, ni-
koli však přemoci a proto brzo musel nastati obrat
a to tím spíáe, le i mezi měšťanstvem byly dvě
strany, pokořená pak strana vyzývala teď šlechtu
k odvetě.

Nedalo se tak nadarmo. V několika nedělích
na to zmocnil se Jindřich t Lipé a Jan ze Stráže
města Prahy, načež Jakub Velflovic a Mikuláš
Tausentmark s příbuznými utekli z Prahy, lid pak
majetek jejich spustcžil.

Strana protivná, miijíc měšťana Olbrama, shora
vzpomenutého, v čele, vrátila se k majetku svému
a tu Olbram k své jistotě osadil čeledi svou špitál
křižovnik&v u mostu a ohradil ]e} baštami; druhý
konec mostu^ věž Malostranskou, osadil pán z Lipé
a také ji opatřil některými hradbami.

Mezi tím přepadena od Jindřicha z Lipé i Hora
a zajatí Ruthardovci a Peregrin Puš.

Za propuštění jatých Horníki vydány pánům
jejkďi dítky.

Král k tomu všemu zase nečinné přihlížel, ba,
když Jindřich z Lipé a jeho přátelé zvali krále
k hostině, kterou vystrojili kdesi na Starém Městě,
přijal pozvání. Sotva však sjel s bradu, zavřena za

o odvetě pánu. 27

ním brána a hrad novou posádkou opatřený svéřen
Vítkovi z Landsteina, přívrženci pána z Lipé.

Král chován v zajetí ovšem počestně.

Když pověst o osudu králově pronikla do
Němec, poskytnuta mu z více stran pomoc. Nejprv
přitáhli Míšňané, k nimž připojili se yypuzení mě-
šťané pražští. V Praze samé nastal ted rozbroj.
Jedni, jimž v čele stála rodina zvaná » od kamene, «
jíž patřil dům na místě nynější radnice^ chtěli Míš-
ňany vpustiti do města, druzí tomu odporovali.

Konečně Míšňané vpuštěni a strana odporná
octla se v patrném nebezpečí, sám Vítek z Land-
steina jen s nouzí vyvázl. Kronikář Dalemil vypra
vuje, že viděl, jak z koně Vítkova vnitřnosti vy-
hřezly.

Strana Velflovicft přepjala totiž ulice řetězy,
tak že postup ulicemi znesnadněn; konečně však
přece přívrženci Olbramovi dostali se do svých
opevnění, rovněž ubráněna věž malostranská ; král
ovšem ze zajetí osvobozen.

Tu přitáhli Jindřichovi na pomoc ještě vévoda
Otto Bavorský a Eberhard, hrabě Virtemberský.

Prostřednictvím těchto spůsobeno jakés narov-
nání, na jehož základě jmenován Pražským pur-
krabím Heřman z Lemberka, pán vůbec vážený,
v jehož rukou měl hrad Pražský býti, ale smlouva
tato dodržena nebyla, Heřman z úřadu propuštěn
a na hrad vpuštěni Míšňané.

A ted nastali časové jako někdy za Branibořců.
Král, nemaje, čím by vojsko to vydržoval, dal Míš-

28 Česká kronika.

ňanům plnou zvůli a ti v brzku po Praze i okolí
neblaze prosluli loupením, pálením, násilností a
sveřepostí nejrůznější a nelidskostí až zhovadilou.

Když již nebylo co vzít, týrali lid ze šeredné
kratochvíle a Dalemil ;nám vypravuje, že zajímali
venkovany, prořezali jim dlaně a protáhle ranou
žíně, vodili je po městě.

Král kratochvíle viděl a smál se vynalézavostí
těch lotrasů cizáckých.

Než často králi do smíchu nebylo, nebo octnuv
se na hradě jako v zajetí nějakém, upadl i v hmot-
nou bídu a nejednou byl stůl jeho prázdný, tak
že buď zastaviti musel pás, nebo klobouk, aby na
sousto sehnal, aneb dělil se s loupežníky o jejich kořisť.

O jednání o volbu nového krále.

Za takového stavu věcí nahlíželi přední v ná-
rodě, že musí v brzku státi se řádná náprava,
obecný pak šel hlas, že jest třeba ohlédnouti se
po jiném králi. Nemalou pobídkou k tomu byl
i nepřátelský záměr Německého krále.

Tam v Němcích po smrti krále Albrechta na-
byla vrchu strana rodině Habsburské odporná a
jejím přičiněním zvolen dne 27. listopadu r. 1308.
Jindřich IV. hrabě Lucemburský za Německého
krále, a ten pak nastoupil pod jménem Jindřich VII.
na trůn.

Jindřich tento, pohlížeje k tomu, že Český
král jednak posud v říšské klatbě trvá, jednak že
O udělení sobě len — bylť i držitelem vévodstv

o jednáni o volbu nového krále. 29

Korutanško-Kraňského a zemí tyrolských — u no-
vého krále se neucházel, chystal se vystoupiti proti
němu se vším důrazem.

A tu stavové čeští, aby předešli horšímu zlu,
umínili si jednati s králem tímto a to tak, aby dě-
dictví rodu Přemyslova zachováno zůstalo kněžně
Elišce, ta aby zasnoubena byla se synem královým
Janem a tak aby Čechům dostalo se nového krále.

Předním po^něcovatelem myšlénlcy této byl
starý, věrný přítel někdy krále Václava II, vzpo-
menutý již opat kláštera Zbraslavského Konrád,
k němuž, jakožto rádci otcovskému utekla se i jme-
novaná kněžna a žádala jej za radu a pomoc v hrozné
té době.

» Sirotek jsem c, lkala kněžna, sešedši se s opa-
tem v chrámě Svatovítském, » obou rodičů zbavena;
království otců mých a dědictví se rozptyluje a
tento můj svat, o němž jsem doufala, že bude
mým utěšitelem a království obnovitelem, stal se
předmětem posměchu všemu národu.

Lépe by mi bylo zemříti, nežli tak bídně živu
býti a na svou a království opuštěnost patřiti.

Sestra má, jakž se obávám, s manželem svým
dnes nebo zítra z království tohoto vypuzena bude I
a já kam se uchýlím?

Poradte, otče, póradte mně, odstrčené dívce,
rady poskytněte mně opuštěné panně a sirotkovi I «

Hluboce dojat byl výborný ten muž bolem a
neštěstím dobré kněžny a ujal se nebohé opravdě
otcovsky.

30 Česká kronika.

Přes to, že byl -opat tento cizinec, rodilý v ně-
meckém městě Erfurtě, požíval přece tolik důvěry
stavů českých, že ho oprávnili, aby jednal ve

prospěch kněžny této a vůbec království Českého
s Německým králem Jindřichem.

To stalo se nejprv, když opat Konrád vydal
se ku kapitule veškerého šerého řádu, která se od-
bývala v matičním klášteře Cistercienském ve Francii.
Na cestě této předstoupil opat.dne;,14. srpna r. 1309.
před krále v městě Heilbronne, jež leží při řece
Nekaní, v půlnočních končinách nynějšího království
Virtemberského.

Král Německý Jindřich z počátku nevalně se
klonil k žádosti opatové, konečně však slíbil, že
prospěchu kněžny Elišky chce býti bedliv.

S touto potěšitelnou zprávou spěchal do Cech
průvodčí opatův, jmenovaný už letopisec český a
mnich zbraslavský, Petr Ziťavský.

Na cestě zpětné v prosinci téhož roku připojil
se ku Konrádovi Sedlecký opat Heidenreich a jednali
zase s králem Německým.

Ted teprve probudil se Jindřich ze svých mrákot
a chystal se k odporu.

Vévoda Bavorský Štěpán poslal mu na pomoc
některé sto Bavorů; z Korutan pak přitáhl s vojskem
maršálek Jindřichův, Jindřich z Haufenšteinu.

Cizí tito zástupové vedli si právě tak, jako
Mišňáci, zejména zase okolí Prahy zakoušelo strastí
neuvěřitelných

o vyvoleni krále Jana. 81

I na samu Elišku konečné sazeno. Aby stala
se neškodnou, chtěl ji svat její zasnoubiti s pánem
zBergova, Mišňanem, když pak proti tomu statně
na odpor se postavila, svedena s hradu a
uvězněna ve městě.

Brzo na to dne 28. květná r. 1310. došla pana
Jana ze Stráže zpráva, že kněžně Elišce hrozí veliké
nebezpečenství a že jen r>'chlým útěkem může se
spasiti.

Pan Jan, který v době té v Praze se zdržoval,
vyvstav od stolu, při němž poselství ono byl obdržel,
přichystal bezpečný průvod a vzkázav kněžně po
kaplanu jejím Berengarovi, kam má pospíšiti, vyjel
k Vyšehradu. Tam přichvátala i Eliška v přestrojení
a jen se dvěma služebnicemi a vsednuvši na koně,
kterého jí tu poskytl polobratr její, probošt, Jan Volek,
v průvodu pana Jana utekla se do města Nymburku,
kde měšťané ji v ochranu vzali.

To bylo znamením ku zřejmému pozdvižení
proti králi Jindřichovi a v pravdě sveden nejeden
• krutý boj s pomocníky Jindřichovými, z nichž i Jind-
řich z Haufenšteinu zajat ; když pak Jindřich s mar-
krabím Míšeňským až i dědičnou smlouvu uzavřel,
odvrátili se konečně Cechové od něho vesměs a
povolali si krále jiného.

O vyvolení krále Jana.

K vyřízení tak důležité věci, jako byla volba
krále, sešel se valný sněm do Prahy a tu před
zraky Jindřichovými již třetí den po zahájení sněmu

32 Česká kronika.

dne 1. července r. 1310. vypraveno slavné poselství
do Němec, aby si vyžádalo jediného syna krále
Jindřicha Vil. Jana, za krále.

V poselství šli tři opatové klášterů cister-
cienských, totiž Konrád Zbraslavský, Heidenreich
Sedlecký a Jan Plasský, z panstva pan Jan ze Stráže,
Bohuslav ze Švamberka a Vilém Zajíc z Valdeka,
který však místo sebe poslal jakéhos Ottu. Mimo
tyto šlo několik měšťanů z Pražan a dva Horníci.

Dne 12. července stihli poslové do Frankfurtu,
kde právě Jindřich VIL sněmoval.

Poslové přijati sice slavně, ale nenalezli tolik
ochoty se strany Jindřichovy, mnoho-li se byli
nadali.

Již spňsob dosazení panovníka činil obtíže.
Jindřich VII. mínil prostě ustanoviti Čechům krále,
tito zase kladli váhu na to, že král byl volen.

Neméně překvapilo posly, že Jindřich VIL dával
Cechům za krále bratra svého Valrama místo syna
svého Jana. Prohlížel Jindřich asi k tomu, aby sice
rodu svému zachoval korunu Českou, zároveň však
aby synu svému, dosazením jéj za krále Českého,
nezavalil cestu k trůnu německému.

Poslové stáli na svém, a žádali Jana, než i král
všelijak hleděl je přemluviti.

> Bratr můj«, pravil »jest dospělý, může za
sebe mluviti i bojovati, Jan však, syn můj, chlapec
velmi útlý a maličký Jest; běda pak zemi, jížto
král chlapec jest*.

Poslové ovšem nadali ns^ slova králova, nebo

o vyvolení krále Jana. 83

viděli, že jsou strojená, bylť králevič Jan už jino-
chem čtrnáctiletým, těla velmi vyvinutého a hřmot-
ného.

. » Nikoliv běda<, odpověděli, »ale na každý
spůsob dobře pro zem naši bude, jestli tohoto
chlapce, chlapce požehnaného a plod svůj postavíš
na trůn království našeho, aby stolici slávy zaujímal
a s knížaty sedal před tebou, pane a zbožný králi ;
my totiž poddáni budeme správě jeho, on sám
pak poslušen bude rozkazu tvého a tak věhlas tvůj
říditi bude jej i nás, krále totiž i království.*

Jindřich byl ještě na vahách a povolav opata
Konráda v soukromí, počal znovu jej přemlouvati.

»Proč« pravil, » bratra mého za krále přijmouti
nechcete, ale syna mého žádáte?*

» Poněvadž* odpověděl opat, »tobě, pánu mému
a králi tělem bližší jest než bratr a kdybychom
věděli o někom, tobě králi a pánu mému bližším,
žádali bychom, aby ten nám za krále byl dán.<

Na to král: »Já sám sobě bližším jsem!*

» Ovšem*, odvětil Konrád » velmi dobře, pane
můj králi, pravíš a já pro Bůh přísahám, kdyby
jsi pane králi, byl takým, že by si za krále v Ce-
chách přijat býti mohl, všichni jednostejně tobě pro
veliké jméno, které máš, s ostatními vstříc bychom
chvátali a radostně k tobě zřetel obrátili. Nyní však
poněvadž výše jsi vystoupil a ono státi se nemůže,
syn onen nechť vládne za otce, nebo syn valná
jest podstata a část otce.

Ani to, pane králi, tě neznepokojuj, že paní

3^ Česká kronika.

•

má, Eliška, věkem syna tvého Jana předčf o čtyry
leta, dochází totiž syn tvůj roku věku svého čtrnác-
tého a diVka tato osmnáctého, než lhůta dvou let
vyrovná nerovnost tuto. A nechť nehorší se pán
můj král na mne sluhu svého pro ty řeči,- které
nyní promluvím: Néž-li by si měl z ruky jinocha
syna svého pustiti takové a tak veliké království,
měl by si syna svého zasnoubiti s pannou neb
paní, která by padesátého docházela roku I «

Usmál se král řeči této, ale ještě nebyl v srdci
svém rozhodnut a povolav znovu k soukromé roz-
mluvě opaty Konráda a Heidenreicha, těžkou pří-
sahou je zavazoval, aby mu pověděli, může-li dáti

syna Cechům za krále.

Opatové se až zarazili nad tou ostražitostí di
nedůvěrou krále, však rozhodli se ihned a znovu
schvalovali, aby králevič byl učiněn králem Českým.

Teď teprve Jindřich svolil a ustanovil, aby zá-
ležitost ta do dne 1. září dokonána byla, nebo
mínil pak nastoupiti tažení do Itálie.

O svatbě ve Špýru.

Poslové, pořídivše tak zdárně, vraceli se s ve-
selou myslí do vlasti, kde však radost jejich ne-
málo zakalena zprávou, že straně Jindřichově a
Míšňanům se podařilo zradou Ruthardovců zmocniti
se Hory.

S druhé strany byl tento čin mocnou pobídkou,
aby urychleno bylo vše, co by podporovalo pří-
chod nového panovníka, proto tedy, sotva že po-

o svatbě ve Špýru. il»^

selstvř vyřízeno, chystal národ honem slušnou a
d&stojnou výbavu pro sirotka a dědičku svýcli
králů.

Za více než 1000 hřiven stříbra nakou cr.o
potřebných látek, šperků a klenotů. Biskup Jan
daroval' krásného bělouše mimochodníka a dva
koflíky stříbrné se zlatými ozdobami. Podobno
i přední v národě se zachovali.

Nejpřednější část výbavy, nádherný svatební,
šat, stkvící se zlatem, perlami a drahým kamením,
byla si nevěsta shotovila sama vlastní rukou.

V pátek dne 14. srpna r. 1310. vytáhla kněžna
před očima svata i sestry své a celého dvora
z Prahy v čele statného průvodu, v němž zejména
se nalézali Jan ze Stráže, Hynek Krušina z Lichtem
burka a Markvart Zvířetický z Lemberka.

Do konce srpna dorazil průvod na Rýn, pro-
váděn jsa bratrem královým Valramem, který byl
vyjel vstříc až do města Sinsheimu, které leží ne-
daleko města Heidlberka v půlnočním Badensku.

Brzo na to dorazili do města Spýru, které
leží na řece Rýnu v nynější Bavorské Falci.

Král Jindřich bydlel tu v křižovnickém klá-
šteře Heimbašském opodál města Špýru a proto
hned následujícího dne vydala se kněžna Eliška
u veliké nádheře za králem. Zvědavců kupily se
všude zástupy. Přijata byla slavně a srdečně.

Král vyšel jí vstříc a uvedl ji do večeřadla,
ujav ji pak pravicí a syna svého levicí, takto pro-
mluvil: Raduj se a plesej, panno nejvzácnější, až

86 Česká kronika.

posud byla jsi dcerou krále Českého, nyní budeš
skutkem i slovem dcerou mou, já budu ti otcem
a ty mně dcerou.

Přijímám a za vlastní dceru svou béru tě dnes.
Ejhle tu stojí jedináček můj, ženich tvůj, tento syn
a ty dcera; dobře ti bude v domě mém, žádná
věc nechť tě nezarmucuje, zapomeň na národ a
dům otcovský, jestli co snad tam stalo se ti k ob-
tíži, plesej nyní, dcero milená.*

Rovněž sotva dočkati se mohla královna Mar-
kéta, aby mohla snachu svou obejmouti.

> Požehnaným budiž, « zvolala » veselý tvůj
příchod dcero má, zvěstovatelko radosti, požehnána
budiž í ánem nebes — mezi všemi pannami ty moje
zmilená a přede všemi, zvolená, velikého ty krále
plod slavný, tobě poklad svůj, potěšení své, světlo
svých očí, Jana, jedináčka svého odevzdám a svěřím,
abys jeho manželkou se stala.

Co nad to budu moci ti učiniti, já ejhle matka
tvá, ty moje dcera, vše mé tvé jest.«

V upřímné radovánky, které pak nastaly, za-
lehlo i zavytí dravců a národ Český potřísněn
slinou zlolejného utrhačství a pomluvy.

Přišli někteří před krále Jindřicha a, jak praví

očitý svědek, jmenovaný už letopisec — Pejr Zitavský
>jedovatým jazykem v královské uši štěkali: Ne-
račiž, králi, perlu vrhati před vepře, aniž jedináčka
svého, útěchu svou, dávati psům, aniž dáti syna
svého pokolení hříšnému, syníím nepravosti, národu

ničemnému. Národ tento Český vlastní krále zabij

o svatbě ve Špýru. 37

a věrnosti nezná; nemoudře se jedná, když těm
tvůj jedináček se za krále ustanovuje. «
Tak pravili.

»Pane, osvobod Cechy od rtů falešných a
jazyka úkladného,« zvolal k tomu letopisec, a nebyl
to Čech!

Však i moudrý král nalezl pro ně odpověd
vhodnou. > V království Českém, « pravil » až dotud
mocní byli králové a knížata, jichž sláva i širé
ozářila a naplnila díly světa.

Kdokoliv věru vyrozumí, že sláva králů
v množství věrného národa spočívá. Jak kdy slavní
oni čeští králové byli by mocni bývali, kdyby mno-
hého a sobě věrného národu byli neměli. Aniž zatem-

ňuje věrnost Cechů, jestli zavražděni byli někteří
králové jejich.

Dosvědčují vám zprávy starých a kroniky, že
nikdy zabit nebyl některý z králů Českých Čechem,
nýbrž Němcem a Švábem a jestli snad někdo

z Cechů ruku zločinnou. na svého knížete byl
vztáhl, proto přece celý národ napaden býti by
neměl.*

A utrhači umlkli.

Po několika dnech vrátil se dvůr královský
do Spýru a tu konány velikolepé přípravy k nastá-
vajícím slavnostem.

Před branou staroslavného chrámu postaven
nádherný trůn, na kterém zasedl král Jindřich VII.
a po obou stranách postavena sedadla pro velmože
a knížata. Sem před otce a krále přijel Jan v prostřed

H8 Česl<á kronika.

stkvělého komonstva a pokleknuv na stupních trftnu,

složil přísahu a přijal říši Českou v léno.

Mezi knížaty seděl tu po boku krále i Děpolt IL,
vévoda Lotrinský. Zdaž mohl tušiti, že i jeho po-

tomci kralovati budou v krásné zemi České a vlád-
nouti slavnému a věrnému národu Českému!

S večerem téhož dne Kolínský arcibiskup,
Jindřich H. hrabě z Virneburka, oddal krále Jana
s kněžnou Eliškou. Následovaly hostiny a slavností.

.0 příchodu krále Jana a dobytí Prahy.

Po skončení slavností Spýrských naléhali po-
Jové čeští nemálo na krále Jindřicha, aby jim syna
svého vydal, ukazujíce k tomu, že čím více pro-
táhne se příchod králův do Čech, tím více sil bude
třeba k přemožení Korutanců a Mišňáků.

Než Jindřich nepropustil syna až po třech ne-
dělích, kdy v alsaském městě Kolmaru se s ním
dne 21. září r. 1310. rozloučil velice tklivě, všakť
Jan- ani otce, ani matky, ani strýce Valrama více
nespatřil, nebo všichni zahynuli na onom vlašském
tažení.

Král Jan, maje při sobě rádce od otce usta-
novené, jako arcibiskupa Mohučsícého, Petraz Aspelt
někdy kancléře krále Václava a probošta Vyšehrad-
ského, Pertolta, hraběte z Henneberka aj., zaměřil
s posly českými k městu Norymberku.

Tu mělo se ke dni 24. září shromážditi vojsko,
které by po mohlo Janovi vypuditi Korutancé a Mišňáky
9 Cech.

o příchodu krále Jana a dobytí Prahy. 89

Vojsko toto scházelo se velmi liknavě, nebo
mnozí páni němečtí, kteří k výpravě vyzváni bylí,
přáli jednak Jindřichovi Korutanskému, jednak Be-
dřichovi Míšeňskému a tak se stalo, že teprv dne
18. října r. 1310. mohl se Jan od Norymberka
hnouti k Chebu.

Zatím nastaly v Cechách změny, které činily
vypuzení Korutanců a Mišňanů nemálo obtížným.

Mezitím co jednáno v Němcích o krále Jana,
zmohla se strana korutanská hlavně v Praze. Ro-
dina pražská zvaná »od věže« čili Velflovici, pře-
devším bratří Mikuláš, Jakub, Dětřich a Jan spo-
jili se s Mišňany a majíce hojně příznivců po městě,
rozličnými praktikami to spůsobili, že v den pový-
šení sv. Kříže v pondělí dne 14. září (1310) Mis
ňanům otevřeny dvě brány a sice brána sv. Fran
tiška (v konci nynější třídy Eliščiny u Vltavy),
a branka u domu Mikuláše od Věže (riyní Prašná),
načež tito město opanovali.

A ted nastali zlí časové Praze vftbec a straně
Korutancňm protivné zvlášť.

žádné z předešlých dobytí Prahy za posledních
těchto let nebylo spojeno se skutky tak násilnými,
jako toto.

Lidé markrabí míšeňského, zvěř prý nejhor-
šího druhů, dílem špatně oděni a ozbrojeni, přitom
však tím nekázanější, dali se dle své libosti ve vy-
bíjení a loupení domů strany protivné, v nichž byli
ub3rtováni.

Pobraliť, co se komu líbilo, bořili zdi a odtrho-

40 Česká kronika.

vali podlahy v komorách, aby našli schovaných
věcí; ano prohledávání nevábných míst neošklivilo se
jim za týmž úmyslem.

Skutečné nalezli v odporné skrýši toho druhu
v dome Ebruše Poplinova, jednoho z poslů pražských,
meškajících na Rýne, až 5.000 hřiven stříbra.

Kdo se pokusil o odpor k hájení svého statku.
byl trýzněn na své osobě.

Rozumí se samo sebou, že strana, ted Lucem-
burská, prchala z města, hlavně do města Nym-
burka, které se nalézalo v rukou předního stranníka
Janova, Jindřicha z Lipé.

Opačně strana Korutanská užívala vítězství
svého k potlačení protivníků a vykonání pomsty
nad nimi.

Nejkrutěji si vedl Mikuláš Vacinger, který
ustanoven byl Jindřichem Korutanským za rychtáře,
tudíž za strážce veřejného pokoje a práva, on pak
nejen že se účastnil v loupežích Mišňáky páchaných,
ale odíral i vdovy a sirotky bez slitování.

Okolí pražské zakoušelo zase hrabivostí ci-
záků a to především statky kláštera Zbraslavského
jako na odvetu za jednání opata Konráda.

Král Jan dozvěděl se o těchto událostech ješté

na Rýnu a proto vida, že mu v Cechách nastane
těžší boj, nežli se nadál, prodléval, až by síla jeho
vojska byla k podniku tomu dostatečnou.

Teprv koncem října vytáhl z Chebu, 1. listo-
padu (1310.) přešel Ohři nedaleko města Ostrova
a přitáhl do Budyně.

o příchodu krále Jana a dobjrtí Prahy. 41

Tu připojil se ku králi Janovi Pražský biskup
Jan ž Dražic.

K radě některých netáhl král Jan přímo ku Praze,
nýbrž zamířil k Hoře, město toto však nepřijalo krále
Jana; rovněž v odporu setrvaK Kolín a teprv ted
(28. listopadu 1310) přitrženo ku Praze. Strana
Korutanská přichystala se, dobře a proto útok
vojska Janova se nezdařil, poněvadž pak i povětr-
nost byla velice nepříznivá, nastávala v táboře Ja-
nově zmalátnělost a nespokojenost.

Obrat k lepšímu spůsoben dorozuměním se
s přátely v městě se zdržujícími, jimž y čele stál
jmenovaný už kaplan Berengar.

Ten dostal se uskokem do tábora před bra-
nami rozloženého a smluvil se o znamení a celý
průběh zamýšleného vydání města.

Dle toho dne 3. prosince vojsko Janovo uči-
nilo útok na branku u domu Mikuláše od Věže,
která byla dobře hájena a mezi tím, co tu statně
s obou stran bojováno, udeřil Berengar na věži
chrámu Týnského na veliký zvon a veškerá jeho
strana úprkem hnala se ku bráně sv. Františka,
tu pak sekerami a motykami vypáčila.

Vojsko biskupa Jana ihned vskočilo do brány
a za ním tlačili se ostatní. Obhájci, vidouce, co se
děje, dali se na útěk«

Pan Hynek z Lichtemburka vjížděje do města,
volal, jeho kořistí že je dům rychtářie Vacingera,
ale král Jan vtáhnuv včele vojska svého do města,
dal volati » pokoj I pokoj !«

česká kronika. ^

42 Česká kronika

Král Jindřich s markrabím Míšeňským prchl
na hrad, kamž je následovali přední jejich přívr-
ženci a žoldnéři kořutanští a míšeňští.

Král Jan nechtěl bojem jednak hubiti město,
jednak zdržovati své nastoupení na trůn a proto
byl ochoten s Jindřichem, svatem svým, vyjedná-
vati, ale jednání po pět dní vedené nevedlo k cíli
a tu dne 9. prosince (1310) dal se o půlnod
Jindřich s manželkou svou a dvorem svým na útěk.

Když z rána dne 10. prosince brány hradu
Pražského nalezeny otevřeny, vjel král Jan bez pře-
kážky do hradu, aby tu nejprve v chrámě Svato-
vítském pobožnost vykonal.

Míšňanům se ovšem z Cech nechtělo a stěho-
vali se tuze zvolna, tak že došla panu Vilému Za-
jíci z Valdeku trpělivost a on, zaskočiv je kdesi
na Labi, připravil jim takový štědrý večer (v noci
na boží hod vánoční r. 1310), že s krvavými hla-
vami prchali do své otčiny.

o nastoupení krále Jana na trůn Český.

Takovým spůsobem dosedl dne 10. prosince
r. 1310. král Jan na český trůn a stal se zakla-
datelem a předkem druhého českého rodu panov-

nického, který potom po 127 let nad říší Ceskpu
vládl v dobách šťastných i nešťastných, ale vždy
slavných.

Prvým činem nového krále byl skutek spra-
vedlnosti. Již po několika dnech, co Praha byla

o nastoupeni krále Jana na trůn Český. 43

dobyta, zasedl král k soudu nad těmi, kdož za
loupežení Míšeňského zrádně si vedli.

Na rynku staroměstském postavena stolice
soudná a král zasedl na ni obklopen rádci, jak
svými z Němec přivedenými, tak z české šlechty
a pražského měšt5anstva pnbranými.

Obviněných bylo mnoho, než naloženo s nimi
milostivě a jen měšťan Jakub od Věže, který asi
ve strannické vášni nejdále zašel, ztrestán vězením,
v němž však ani rok netrval.

Na to vydal král provolání ke všem stavům,
aby se daly k hodu božímu vánočnímu (26. pro-
since 1310.) nalézti do Prahy k valnému sněmu
a k složení slibu věrnosti a poslušenství.

Sněm se sešel opravdu valně, nebo i strana
někdy Korutanská zanechala svého strannictví a
přišla holdovat novému králi.

A tu na sněmu tomto učiněna mezi králem a
národem smlouva. Národ poddal se králi a král
zase dal národu písemné ujištění, že bude práv
a svobod jeho šetřiti.

Slíbil, »že chce panovati více láskou nežli přís-
ností a nechce z cesty spravedlnosti dáti se svésti
ani přízní ani nepřízní. Protož že hájiti bude bi-
skupa i duchovenstvo, šlechtu i celé zemanstvo
v jejich majetcích, právech a výsadách a nevydá
nikdy nařízení jim odporných.

Zejména pak uznává, že šlechta i lid Český
a Moravský nejsou povinni konati služby vojenské
mimo hranice ?emské, leda by dobrovolně a za

44 Cesk4 kronOuL

žold s ícrálem svým i do ciziny táhnouti chtěli.

Všeobecná berně že má jen ve dvojí případ-
nosti vybírána býti: pii královu korunování a při
vdávání každé jeho dcery. ,

Cizozemcův že nechce, aniž smí saditi na úřady
zemské ani dvorské v Cechách ani na Moravě,
aniž jim tam propůjčovati jaké výsluhy.*

Takovým spůsobem upraven poměr mezi králem
a národem.

Stavové snažně žádali, aby král ihned se dal
korunovati, ukazujíce k tomu, že arcibiskup Mo-
hučský, jemuž právo korunovati České krále příslu-
šelo, právě tu byl přítomen.

Dále ukazováno i k tomu, že již tři předchůd-
cové Janovi korunování nedošli, aby snad z toho
nějaké zlehčení koruny nepovstalo.

Žádost stavů narazila sice na odpor a tó z té
příčiny, že otec králův, Jindřich VIL, projevil vůli,
přítomen býti korunovaci této, ale odpor ten od-
straněn a dne 7. února r. 1311. v neděli, která
sluje septuagesima, arcibiskup Petr slavně v chrámu
Svatovítském Jana i Elišku korunoval.

Páni vykonávali své úřady, jeden držel žezlo,
druhý jablko, jiný korunu, každý . dle svého dů-
stojenství.

Dva jinoši, syn Bohuslava ze Svamberka a
syn Bedřicha Pancéře ze Smojna před slavnosti
pasováni od krále na rytíře a ti pak mezi boho-
službou drželi nad královou hlavou skvostný vínek.

Po slavném tom obřadu sjel král s královnou

o jednáni o Moravu. 45

pód nádhernými nebesy dolů s hradu do Starého
města a tu v klášteře Menších bratří sv. Františka
čili Minoritu u sv. Jakuba připravena, skvostná ho-
stina korunovační.

.Lid přes krutou zimu, jaká právě panovala,
sešel se z velikých dálek a radoval se a plesal
v naději na lepší budoucnoí^t a na lepší časy, nežli
byly ty čtyry uplynulé roky.

O jednání o Moravu.

Za bouřlivých těchto dob povstalo vážné ne-
bezpečí, že by mohla Morava od. Čech odtržena
býti.

Již po volbě Jindřicha Korutanského zůstali
Moravané na straně soka jeho Bedřicha Habsbur-
ského a Jindřich musel se podvoliti smlouvě s ním.
Hůře bylo, když král Jindřich VIL, chtěje synu
svému zabezpečiti držení země České, Bedřichovi
Habsburskému dal Moravu v zástavu v summě
50.000 hřiven stříbra a to tak, aby Bedřich Janovi
poskytl pomoc vojskem a 20.000 hřiven mu půjčil
na hotovosti.

Vévoda Bedřich byl však v jiných stranách
tolik zaneprázdněn, že smlouvě učiněné v ničem
zadost neučinil a proto král Jan smlouvu ovšem
za neplatnou považoval, aby si však v Bedřichovi
nespůsobil nepřítďe, ujednal s ním r. 1311. v Chebu
jinou smlouvu, následkem které Bedřich dne 30.
března r. 1311. v Pasově Moravy se odřekl, začež
zavázal se mu Jan k zaplacení 30.000 hřiven stříbra.

46 Česká kronika.

Ted teprve vydal se Jan i na Moravu, pro-
vázen hojným a vzácným průvodem pánů českých
i německých, zejména metropolitou (arcibiskupem)
moravským, Petrem z Aspelt.

V Olomouci dostavil se ku králi jeho svat,
manžel Markéty, mladší sestry Eliščiny, Boleslav,
kníže Vratislavský a Lehnický ve Slezsku, který
mimo to vládl i zemí Opavskou.

V zemi této po smrti královny Kunhuty vládl
Mikuláš, syn Přemysla II., ten však byl za minu-
lých bouří od pánů vyhnán a vláda panstvem sa-
movolné podána Boleslavovi.

Teď (dne 11. června 1311.) odřekl se Boleslav
Opavska za 8000 hřiven stříbra.

Z Olomouce odebral se Ján do Brna, sem
zase přišel ku králi Bedřich Rakouský a uzavřel
s ním přátelství.

Roku následujícího (1312) musel se král Jan zase
odebrati na Moravu, nebo tam za předešlých nepo-
kojů mnozí i z předních pánů, ba i sám Mikuláš,
syn Mikuláše Opavského, tedy vnuk Přemysla II.,
dali se na výboj a zaměstnávali se přímo loupež-
nictvím.

Král Jan přitáhl se značnou mocí, rozvalil
některé z hi-adů, které se byly staly peleší loupež-
nictví a zjímav něco nekalé té chasy, dal ji po
právu zvěšeti.

Páni jako jmenovaný Mikuláš, dále Artleb a
Oldřich z Boskovic, Vintýř z Brandýsa a někteří
jiní užili j-^ímluvy a prostřednictví panstva a byli

o některých nepokojích v Čechách. 47

přijati na milost. Tak vrácena Moravě bezpečnost
života a majetioi. Za této přfležitosti zajel král Jan
až do Vídně a obnovD tu smlouvu s celým rodem
Habsburským.

O některých nepokojích v Čechách.

v v

Ze i v zemi České ozývaly se ještě dozvuky
minulých nešvarů a bojů, vidíme na velikém roz-
broji, který povstal mezi rodinou, která užívala
erbu poloutrojříčí čili Drslaviců a rodem Pušoviců
rodem to městským v Praze a v Hoře osedlým.

Nejspíše že celý ten nešvár byl jen . dohrou
onoho pychu, provedeného nad panstvem v klá-
šteře Sedleckém.

•V rozbroji tomto přišel nějak o život pan
Prócek z Potenšteina a nařčena z vraždy rodina
Pušoviců. Tu Mikuláš, syn Prockův, zabil známého
nám Peregrina Puse, buď že ho měl za původce
vraždy, neb po spůsobu tak zvané krevní msty,
zabil vůbec prvního, kdo se mu z rodu Pušoviců
namanul.

Z toho povstala celá domácí válka.

Na stranu Pušoviců postavili se přední Horníci

zejména bohatý Pertolt Pirkner a pak mnozí

, rodové pražští, zejména rod Olbramův a rod »od

Kamene*. Na straně Mikulášově byl* rod Drslaviců.

Tu zakročil král a když se mu podařilo za-
jmouti Mikuláše z Potenšteina donutil obě strany,
že se daly na smírčí výrok předních pánů, jak

48 Česká kronika. *

českých, tak německých, při dvoře králově se
zdržujících.

Smírčí soudcové nalezli asi vinu na straně Miku-
lášově, jak z výroku jejich vidíme. Usoudiliť dne
11. dubna r. 1312. o Mikulášovi takto: Aby za
duši zavražděného Peregrina Puse založil nadaci,
z které kněz byl ustanoven, který by denně v chrámě
Týnsk;ém četl mši.

Aby ve třiceti různých klášteřích zjednal bratr-
ství a v každém aby čteno bylo tisíc mší za duši
zavražděného.

Aby v kajícím rouše aspoň se stem účastníků
vykonal processí z kláštera sv. Klementa až k obydlí
vdovy po Peregrinu Pušovi.

Aby on, Mikuláš, vydal se na pouť k sv. Petru
do Říma, z tří jeho pomocníků aby jeden vykonal
pouť ku hrobu sv. Jakuba ve španělském městě
Kompost elle, druhý tamtéž k sv. Justu v horách
Estremadurských a třetí za Rýn do chrámu panny
Marie v Cáchách.

Konečně aby vdově vyplatil 1500 hřiven stříbra
a městu Praze, kde se vražda stala, pokutu dle
práva.

Událost tato sama sebou ovŠem nedůležitá,
jest výmluvným obrazem nevázanosti a bujnosti
doby té a přece byla to doba z míry trudná.

Obecný nepokoj a nejistota, jakož nejspíše
i pohroma živelní spůsobily roku toho (1312) hrozný
hlad, který zejména v Praze mezi chudinou děsně
řádU. —

o volbě Německého krále. 49

Stalo se, že mladík jakýs hladem všecek ztrá-
veilý, ukradl ubrus k usušení vyvěšený a to tak,
aby byl viděn a mohl býti polapen.

To se také stalo a nešťastník přiveden před
rychtáře, jenž jej dle tehdejšího práva odsoudil
k šibenici.

Mladík nebyl tím -zarmoucen a jen prosil, aby
s popravou nebylo prodléváno. To bylo divným
jak soudci tak těm, kdož ho slyšeli. I ptali se po
příčině prosby té. A tu vyznal mladík, že dopustil
se zločinu jen proto, aby byl odsouzen k smrti,
a tak zbaven trýzně hladu. Soudci zželelo se
mladíka a on propustil jej, když ho byl dříve na-
sytil a chlebem opatřil.

Hrozné bídě učinil konec teprv rok následující
(1313), kde hojnou žní naplněny stodoly a opatřeno
chleba v hojnosti.

O volbě Německého krále.

Výprava Jindřicha VIL do Itálie skončila ne-
slavně. Již roku 1311. v červnu zahynul bratr jeho
Valram před městem Brešou; byv těžce raněn, dne
13. prosince téhož roku zemřela královna Markéta
v nezvyklém podnebí vlašském a v den sv. Barto-
loměje v pátek dne 24. srpna r. 1313. podlehl sáai
Jindřich VII. útrapám vojenským v nepatrné osadě
Buonkonvento poblíž města Sieny daleko ve Vlaších.

Byl teprve 51 roků stár, když se byl stal
obětí výpravy, z které odnesl si jen to, že byl dne
29. června 1312. v Římě u sv. Jana v Lateraně,

50 Česká kronika.

tedy nikoliv, jak bývalo zvykem, u sv. Petra na
císaře Římského korunován.

• Český král Jan byl od otce svého ustanoven
za vikáře čili náměstka nad říší Německou za
nepřítomnosti krále, poněvadž pak Jindřich ve
Vlaších pomoci . potřeboval, svolal Jan ke dni 6.
ledna r. 1313. říšský sněm do města Norymberka,
aby tu od knížat žádané pomoci vymohl.

K pomoci této svoleno, ale v pravdě sebrána
hlavně v Cechách a na Moravě. Za vůdce ústa-
noven král Jan, který dne 15. srpna 1313. na
cestu se vydal,, avšak již v městě Biberachu (v po-
ledních končinách nynějšího království Virťember-
ského) došla ho zpráva o smrti otcově.

Událost tato zvrátila jia dobro běh tehdejších
dějů. Prvou byla asi myšlenka, kdo bude nástupcem
— a nejpřirozenější odpovědí k tomu bylo ná-
padnictví jediného syna zemřelého císaře.

Králi Janovi bylo teď 17 let, věk to^ v kterém
nejeden z panovníků Německých nastoupil na trůn
mimo to dva z duchovních kurfirstů, arcibiskup
Mohučský, Petr z Aspelt a Trevírský arcibiskup,
Balduin, strýc Janův, byli mocnými podpůrci ná-
• padnictví Janova, jenž jako král český vládl třetím
hlasem kuríirstským, ale tušení Jindřicha VU. se
plně vyplnilo.

Kurfirstové, bojíce se jednak toho, že by volbou
syna po otci říši jejich ráz říše dědičné byl dán,

a ještě více toho, že by moc krále Českého libo-
vůli jejich na uzdě držela, nesouhlasili většinou

P volbě Německého krále. 51

s volbou Janovou, někteří pak počali se kloniti
k Bedřichovi Rakouskému, zejmeiia arcibiskup Ko-
línský a vévoda Sasky. A tu strana Lucemburská,
obávajíc se, aby nebyl zvolen Bedřich, přes všechny
smlouvy přece jen přirozený nepřítel Janův, vy-
hlídla si za nápadníka trůnu člena rodiny vévodské
v Bavořích, čili rodiny Vitlsbašské.

Z rodiny této stáli tenkrát v popředí dva
bratříj starší Rudolf byl falckrabím na Rýnu, mladší
Ludvílc byl poručníkem* nedospělých dědiců vé-
yodství . Dolnobavorského. Strana Lucemburská
chtíc ve prospěch svůj využitkovati nevalné svor-
nosti obou bratří smělým důmyslem obrala si za
nápadníka koruny mladšího, a tím rodinu, která
silné se k Bedřichovi klonila, roztrhla ve dví.

Takto měl se státi ten méně mocný z bratří
Vitlsbašských císařem, ale bratr starší, nemíně se
podložiti bratrovi mladšímu, přešel s hlasem svým
na stranu Rakouskou a tak, když Braniborský
Valdemar od strany Lucemburské získati se dal,
zvolen čtyřmi hlasy Ludvík, třemi Bedřich, po-

■

něvadž pak nebylo zákona, dle kterého většinou
zvolený by nabyl převahy, považovali se oba zvo-
lení za krále.

Lucemburská strana volila ve Frankfurtě dne
20. října r. 1314., Rakouská ve blízkých Sachsen-
hausích o den dříve. Ludvík korunován arcibiskupem
Mohučským v Cáchách, Bedřich arcibiskupem Ko-
línským v městě Bonnu.

Tak rozčesnuta říše Německá ve dvě strany,

52 Česká kronika.

mezi kterými bylo rozhodnouti bojem. Již nejednou
seznali jsme podobný stav v říši té a vždy pro
říši Českou * bylo důležitým, jak v rozbroji tom si
vedl panovník Český, tak i ted připadla králi Ja-
novi d&ležitá líloha využitkovati nešvár v říši Ně-
mecké ve prospěch říše České.

O prvých letech vlády krále Jana.

Bylo vzpomenuto, že král Jindřich VII. výpra-
vuje syna svého do Cech, přidal mu rádce, kteří
by mladému králi byli ú vládě nápomocni.

Pokud by se bylo jednalo o prvního z rádců
těchto, arcibiskupa Petra^ nebylo se nadíti odporu
proti radě, bylť vrchní hlavou české církve a jak
už řečeno, v letech dřívějších^ jakožto probošt Praž-
ský a Vyšehradský po mnohá' léta kancléřem krále
Václava II., ostatní však rádcové byli panstvu če-
skému velice proti mysli a to tím více, čím hrději
si vedli.

A tu král, vida obecnou nespokojenost, pro-
pustil v dubnu r. 1315. 'největší část těchto rádců
a na místo jejich povolal domácí velmože, ustano-

viv.za vrchního správce v Cechách pana Jindřicha
z Lipé a na Moravě pana Jana ze Stráže.

Noví správcové chopili se ihned obrany země.
Říše Česká měla při hranicích uherských zlého
souseda. Byl to Matouš Csáky, syn palatina Petra
župan Trenčanský, který již na Moravském poli
proti Přemyslovi bojoval

o prvých letech vlidy krále Jana. 63

Matouš tento, obyčejně Trenčanský zvaný,
v dobách po vymření Arpadovců stranil Václavovi
líl., začež nabyl mnoho statků na Slováci a jme-
nován palatinem, což se opakovalo, když Matouš
později za krále uznal Karla Roberta. .

Takovým spĎsobem nabyl tolik statků a ta-
kové moci, ž« stal se samostatným pánem Slovače,
odkud znepokojoval nejen sousední kraje uherské,
ale i Moravu, kde několika pevných míst se zmocnil.

Král Jan vydal se s vojskem v květnu r. 1315.
proti, němu jsa provázen od obou správců zemských.

Morava brzo osvobozena od posádek uher-
ských,, když však vojsko české vtrhlo na Slovač
a oblehlo město Holejč poblíže dolní řeky Moravy
ležící, narazilo na silný odpor.

Čechové všemožně drali se do města, byli
však nenadále vojskem Matoušovým přepadeni a
již již dávaU se na útěk. Tu pan Jindřich z Lipé,
Jako prý Judas Makabejský, sraziv svou jízdu v šik,
udeřil jí na lehkou jízdu uherskou a brzo počali
Uhři ustupovati s velikou ztrátou na lidech i zá-
sobách, kdežto z Cechů padl prý jen jediný.

Vojsko české tudíž zvítězilo, přece však král
Jan byl ochoten uzavříti mír s Matoušem, poněvadž
tu v zemi cizí cítil brzo nedostatek potravin a tak
ovšem rád vyslyšel žádost Matoušovu za mír, který
osmi prostředníky smluven.

Koncem července byl král Jan již zase v Brně.

54 Česká kronika.

O nešváru krále Jana s Jindřichem z Lipé. .

V minulém bouřlivém desítiletí dostal* se v čelo
českého panstva muž vlastností výborných, byl to
mnohokráte již vzpomenutý Jindřich z Lipé.

Kronikář Petr Zbraslavský praví o ném, že
pověstí, slávou, dvorem svým a mohutností rodu
prospěl a počtem podřízených a ozbrojenců nad
sama krále vynikl.

Zastávaje úřad nejvyššího maršálka, měl mocné
/ slovo v záležitostech dvorských a maje ještě úřad
královského podkomoří, držel v rukou svých pe-
něžní čili finanční záležitosti České.

V obou těchto úřadech zasáhl mohutný tento

muž dále, nežli právem jeho bylo.

Jsa vrchním správcem horních úřadů čili ur-

bury kutnohorské, obracel většinu užitku hor těch

ku svému prospěchu, spláceje si veliké summy,

které mu jednak za Jindřicha, jednak již za Jana

zapsány neb zaručeny byly.

Věc tato tiskla velice dvůr královský, nebo

Jindřich, maje králi týdně odváděti pět set hřiven

stříbra, odváděl obyčejně jen 20 neb í 16 hřiven.

Ještě citlivěji zasáhl v záležitosti dvorské. Jindřich,

z- ohledů nám ted již málo jasných, hleděl dojíti

. přízně královny vdovy, Ažběty Hradecké, která se

svou pastorkyní, s Českou královnou, nežila • ve
valné lásce, tak že dvůr Pražský a dvůr Hradecký
byly dva tábory nepřátelské.

Snaha Jindřichova nezůstala bez účinku a statný
a dvorný pán viděn na dvoře Hradeckém tak rád.

o nešváru krále Jana s Jindřichem ž Lipé. 65

že klevetní jazykové viděli v pánu z Lipé již soka
samého krále a nového Závise.

Při dvoře Hradecké královny žila té doby
nejmladší dcera Václava 11. Anežka, tuto pak bez
vědomí a svolení krále, jakožto hlavy rodu, pro-
vdala její matka s radou a přičiněním pana Jin-
dřicha z Lipé za Jindřicha, knížete Javorského ve
Šlezích.

Čin ten položen panu Jindřichovi za velezrádu
a nařízeno panu Vilémovi Zajíci z Valdekaj aby
provinilého zajal, což tento dne 26. října r. 1315.
učinil a zajatého zavezl na hrad Týřov.

Tam opatřil ho vězením a dobrou stráží.

Čin tento spůsobil po národě Českém veliké
rozčílení. Nejprv povstala k odporu celá »Ostrev,«
totiž rod znaku tohoto (I. str. 594.) užívající, rod
velice rozvětvený a mohutný, dále povstali hojní
přátelé pana Jindřicha, mezi kterými sluší připo-
menouti soudruha Jindřichova v nejednom slavném
podniknutí, pana Jana ze Stráže a Viléma, syna
Vítkova z Landšteina.

Dále ujala se pana z Lipé i Hradecká krá-
lovna a dostávši posilu ze Slez, dala osaditi proti
králi Janovi svá věnná města, což se i stalo až na
Vysoké Mýto, Poličku a Jaroměř, kterážto města
králi věrnost zachovala.

Valná ovšem část národa zůstala králi věrna,
v čele pak těchto věrných sluší jmenovati Viléma
Zajíce z Valdeka a Petra z Rožmberka.

Povstala občanská válka, v níž svedeno i ně-

56 Česká kronika.

kolik bojů, zejména u Biskupova čili Českého Brodu,
kde strana Jindřichova nabyla nakolik prospěchů,
z druhé strany však utrpěla velikou ztrátu, když
při obléhání Kostelce nad Orlicí samostřílem snu*-
telně v hlavu udeřen dne 5. ledna r. 1316. pan
Jan ze Stráže.

Tak zjitřila se domácí válka v té míře, že
král Jan více v síly své si nedůvěřoval a. obrátil
se do Němec o pomoc, které dostalo se mu jednak
od arcibiskupa Petra, jednak od strýce, arcibiskupa
Balduina, kteří se značnou vojenskou mocí koncem
března r. 1316. do Prahy přitáhli.

Oba arcibiskupové prozkoumavše příčiny do-
mácí války, nepropůjčili se k žádnému dalšímu
boji, nýbrž spůsobili smíření stran a Jindřich z Lipé
dne 17. dubna z vazby propuštěn a s králem smířen..

•
O narození dědice koruny.

Čechové zvolivše si nového krále, nemálo byli
toho žádostivi, aby král ten stal se i zakladatelem
a předkem nového rodu panovnického, neb ve zlé
paměti byla jim doba, kdy trůn Český osiřel.

A naděje ve splnění tužby té nejevila se tak
brzo Již šice r. 1313. narodila se králi dcera, která,
nazvána Markétou, roku pak následujícího zkla*
mano zase očekávání národa, narodilať se zase
dcera, Jitka, a. teprve roku 1316. v pátek dne 14.
května zavzněla Prahou a pak celou zemí a říší
radostná zpráva, že se národu Českému narodil

o druhé domácí válce krále Jana. 67

dědic koniny, že vypučela prvá ratolístka na no-
vém kmeni.

Národ radoval se upi^mně a plesal srdečně a
zajisté že i genius země České zajásal, nebo dne
toho narodilo se naše potěšení a naše láska — otec
vlasti. Oba arcibiskupové, dokonavše dílo smíření,
dleli potud v Praze, nyní pak stali se účastnými
slavného křtu.

Obřad vykonán v chrámu Svatovítském na hod
boží svatodušní dne 30. května od arcibiskupa
Petra za přítomnosti arcibiskupa Balduina a biskupů
Jana Pražského a Heřmana Prizrenského v Srbech,
jakož i velikého množství panstva, rytířstva, mě-
šťanů a lidu obecného. Králevič nazván na křtu
Václav po slavném svém dědu, však teprv po pře-
možení snahy strany německé, která chtěla, aby
slul Jindřich, než i tak nezůstalo mu to české jméno
dlouho a on později ve Francii přezván na Karla,
jak ještě bude vypravováno.

O druhé domácí válce krále Jana s panstvem

českým.

Král Jan vytrvav přes léto v Cechách, vydal
se v polovici měsíce srpna r. 1316. se strýcem
svým do Němec, aby navštívil otcovskou svou
zem Lucemburskou.

Odcházeje, jmenoval správcem říše České arci-
biskupa Petra, který měl z užitku dolů Horstých
posílati za králem týdně 200 hřiven stříbra.

česká kroniku. a

68 Česká kronika.

Věc tato spůsobila zase po Čechách jitření.
Panstvo majíc vždy nechuť k cizinci správci, uka-
zovalo k tomu, že značné summy peněz i do Mo-
huče se posflají a že tak arcibiskup úřad správčí
ve svůj prospěch využitkovati se snaží.

Rozmíšky tyto byly příčinou, že arcibiskup
zem opustil dne 8. dubna r. 1317. a král v čelo
správy zemské postavil královnu.

Ale zase nebyl pokoj.

Královna otočila se rádci většinou německými,
kteří ji popouzeli proti panstvu. Poněvadž pan
Jindřich z Lipé zase těšil se zvláštní přízni Hradecké
královny, považovala ho královna správkyně za
svého nepřítele a vyhledávala příležitosti ku plné
jeho záhubě.

A zase zdvihla se celá »Ostrev« a její přátelé,
kdežto při královně zůstal vedle pana Zajíce z Val-
deka zejména pan Petr z Rožmberka, který byl
před nedávném pojal za manželku Violu, vdovu
po králi Václavu III.

I Bavor ze Strakonic a páni z Bechyně a
z Lemberka zůstali při straně královnině.

Královna s třemi svými dítkami odebrala se
na hrad Loket, aby byla blíže hranicím německým,
kdyby snad strana její podlehla.

Páni vidouce, jak domácí válka hubí vlasť,
sešli se u sv. Klimenta u mostu v Praze, kde byl
tenkráte klášter Dominikánský a jednali o prostřed-
cích, jak by ten šeredný rozbroj urovnán a od-
straněn býti mohl. Než marno bylo jejich úsilí;

o druhé domácí válce krále Jana. 59

králi Janovi líbilo se více v krajích Porýnských a

o Cechy nic se nestaral, královna pak zapomenuvši,
co národ pro ni byl učinil, neřídila se láskou ku
své domovině, ale náruživostí a záštím vůči své
maceše a panu Jindřichu z Lipé planouc, rozdmi-
chovala rozbroj dále. A tu počali ji upřímní Ce-
chové opouštěti, a když tak učinil i nejoddanější
pan Vilém Zajíc, lekla se toho zpozdilá paní, ale
ve vášnivém hněvu neupustila od záměru svého,
n^brž vyslala rychlého posla za králem, aby, přišed
s vojskem, násilím zlomil vzdor.

Poslem ku králi byl letopisec Petr Zitavský
a ten přinesl královně zprávu, že manžel její ku
dni sv. Martina do Čech s vojskem přitáhne.

A dostál slovu, přitáhnuv do Lokte den po
památce sv. Martina biskupa (1317), čili v den sv.
Martina papeže, v kterýžto den (12. listopadu)
tenkráte slaven svátek pěti bratří.

Čechové tu přítomní všelijak přemlouvali krále,

aby propustiv cizí vojsko, svěřil se Cechům a
cestou smírnou hleděl zjednati mír, ale hlas jejich
oslyšen a král Jan jal se cizími žoldáky hubiti svou
zem a ničiti majetek svých poddaných.

Opanovav Prahu, vytáhl proti panu Vilémovi
z Landšteina, čímž do nepřátelského tábora vehnal
i pana Petra z Rožmberka, jednak pro příbuzen-
ství s panem Vilémem, jednak proto, že i statky
Rožmberské pohubeny.

V tu dobu rozhlásila se po říši České lichá
nejspíše pověst, že prý král Jan si umínil Cechy

60 česká kronika.

najmě panstvo české vyhnati a nahraditi je cizinci.
I^ěsti této, ovšem nejapné, uvěřil hlavně obecný
lid a přestoupil šmahem na stranu pánů.

A tito učinili teď krok rozhodný. Netroufajíce
si sami zmoci krále Jana, vešli ve smlouvu s Be-
dřichem Rakouským dne 27. prosince r. 1317.

O smlouvě krále Jana s pány.

Král Jan, dozvěděv se o uzavření smlouvy,
odebral se na Moravu, aby byl blíže Rakousům a
usadiv se v Brně povolal sem i královnu.

Panstvo však i ted hledělo se smířiti s králem,
ale pokus učiněný panem Jindřichem z Lipé, který
s králem v Brně vyjednával, se nezdařil a král
oklikou až přes Vysoké Mýto vrátil se do Prahy.

Panstvo odstranivši mezi sebou všelikou ky-
selost a nešvár, jako jeden muž postavilo se proti
králi ku hájení vlasti a svých práv.

Tu konečné k uklizení sporu přistoupil sám
Německý král Ludvík. Dozvěděv se o smlouvě če-
ského panstva se vzdorokrálem svým Bedřichem
Rakouským, nemohl nečinně přihlížeti k tomu, jak
moc Janova hyne ve prospěch Bedřichův a umínil
si býti prostředníkem ve sváru mezi králem a
šlechtou.

Z jara r. 1318. přijel Ludvík do Chebu. B)rv
tu uvítán od krále i královny, odebral se s nimi
do Lokte.

Sém povolán pan Vilém Zajíc, který byl krátce

o třetí domácí válce v Čechách. 61

před tím mezi Křivoklátem a Zatcem porazil ně-
mecké vojsko Janovo a zajal mnoho vzácných pánů.

Pan Vilém dal se v Lokti najíti, tu pak smlu
véno, aby byl svolán sněm do města Domažlic,
které mel tenkráte týž pán v zástavě, a tu na
sněme aby byly vyrovnány spory šlechty s králem.

Tak se i stalo. Panstvo sešlo se hojně, král
oznámil, že je všechny přijímá na milost a oni
zase opakovali tu přísahu věrnosti.

Pan Jindřich z Lipé usazen zase v úřad pod-
komořský, král pak slíbil cizinců nevolati nikdy
více do země.

o třeti domácí válce v Čechách.

^Naděje Čechův, že král Jan, dostav se v dosti
outlém věku na trůn Český, přivykne záhy a bez
obtíže obyčejům a mravům i tužbám národa, který
s ochotností a láskou přijal ho do lůna svého, a že
časem znárodní a počeští se cele, — naděje ta ne-
docházela potud, a nedošla také později svého spl-
nění; nepřestávalť zajisté nikdy cítiti se cizincem
v Čechách a toužiti netoliko po domovině své ně-
mecké, ale téměř ještě více po Francii, k níž pou-
taly ho hned od mládí osobní libůstky; aniž pak
ukrýval se svým myšlením před světem. «

Tak líčí nám krále Jana v době té náš děje-
pisec a věru byla to doba děsná, jako by dobro-
tivost boží byla odvrátila tvář svou od nešťastné

říše České a seslala na ni rány egyptské.

Mezi tím, co nejvyšší vrstvy národa potíraly

62 Česká kronika.

se domácí válkou, sténala země pod hroznou metíou
hladu a průvodce jeho, děsného hladomoru.

Došlo prý tak daleko, že zdivočilý lid přepadá
osamělé chodce, rdousil je a požíral.

Tenkráte na pověstném hřbitově Sedleckém,
jehož prsť posypána byla zemí opatem z hory Kal-
várie přinesenou, pochováno na 30.000 lidí.

Lid hrůzami těmi zmámený, dal se v hloubání
náboženská a upadl tak v pronásledování a to tím
více, když Pražský biskup Jan z Dražic, obžalován
byv přistěhovalým Durynkem, kanovníkem Jin*

dřichem ze Sumburka pro nadržování prý kacířům,
povolán od papeže Jana XXII. k zodpovídání se
do města Aviňona v polední Francii a jedenáct
let tam u dvora papežského zdržen.

Nelíbiloli se králi Janovi v Cechách už před
tím, což pak teprve ted, kdy donucen byl ku smíru
s pány a země nacházela se v tak bídném stavu
a v pravdě pojal král myšlénku, jaká jen v té
jeho dobrodružné hlavě vzniknouti mohla.

Umínil si Híi Českou — sfreimarčiti — vymě-
niti s králem Ludvíkem za jeho Rýnskou Falc.

Musel král tento míti divné ponětí o povin-
nostech vladařských a o poměru svém k říši, která
si ho za panovníka zvolila.

Jednání konalo se ovšem tajně, a prvou asi
byla královna Eliška, která se dozvěděla o zamý-
šleném obchodu, ta pak postavila se tak vážně na
odpor, že oba králové úmyslu toho se vzdali

Král Jao do věicD
r. kmb* En. HoUika.

{{i ůivA sjTia BvAio.

BirtotUkan BdT. BnuióiUi.

O třetí domácí válce v cechách. 67

Snad pohrozila manželi svému, že postaví se
v čelo národa ^ zachrání své dědictví po předcích
svému synovi. Král Jan se rozlítil a pojal k man-
želce své takovou nechuť, že pravá svornosť a láska
manželská mezi nimi více obnovena nebyla.

Král přitáhl do Cech a zmocniv se hradu
Lokte, vyhnal královnu na Mělník, čtvero pak dítek ,
z nichž nejmladšímu, Přemyslovi, bylo trprve několik
měsíců, odtrhl od matky a staršího tříletého — Vá-
clava — dal na Lokti s dvěma služkami vsaditi do
temného žaláře.

Aby pak královně zasadil ránu co nejtěžší,
z ibral se na to do Brna, kde tehdy sídlila Hradecká
královna a počal se jí dvořiti nápadně a přes míru.

Násilný čin Janův spůsobil zase hnutí v celém
národě a ted bylo to i město Praha, jež postavilo
se na odpor králi, který, dav se na marnotratné
hýření, od měst a na prvním místě od Prahy vy-
í díral veliké summy a to nejednou i hrubým násilím.

{ Pražané smluvivše mezi sebou obecný mír

I a spojivše se s předními velmoži, jako byl pan Petr

I z Rožmberka a Vilém Zajíc, pozvali královnu Elišku,

aby se k nim z Mělníka přistěhovala. Eliška tak
učinila.

Věc ta přiměla krále Jana ihned k návratu
dne 8. července r. 1319. a již dva dny na to učinil
útok na město Pražské, které jen statečností pana
Viléma Zajíce se ubránilo.

Den na to přitáhl městu na pomoc i pan Petr
z Rožmberka a tu král dal se na smlouvání se

68^ Česká kronika.

Stranou odpornou, které ukončeno dne 18. čer-
vence (1319.) smírčí smlouvou. Město Pražské
ovšem ještě dlouho cítilo nemilost královu. Královna
Eliška odebrala se zase na Mělník, kde opuštěna
a zavržena trávila trudné dny.

O některých válečných podnicích do ciziny.

V zemi Braniborské vládly od r. 1221. dvě
větve rodu, někdy Albrechta Medvěda. Zakladateli
větví těch byli bratří, svatové našeho krále Pře-
mysla II., Jan I. a Otto III., který byl manželem
Boženy, sestry Přemyslovy.

Větev Ottova vymřela Janem V. Jasným,
vnukem zlopověstného u nás Otty Dlouhého, roku
1317., větev pak Janova vymřela Jindřichem II.,
synovcem Otty >se šípem « roku 1320.

A tu hlásil se král Jan, aby mu bylo vráceno,
co kdysi, jakožto věno kněžny Boženy, bylo mar-
krabím Braniborským postoupeno, totiž země Horní
Lužice zvaná. Než k dědictví Braniborskému táhl se
i Jindřich Javorský, svat krále Jana, odvolávaje
se na to, že matka jeho byla z rodu Braniborského.

I vytáhl do končin těch král Jan v měsíci září
r. 1319., však ještě téhož měsíce smluvil se se svatem
svým (22. září) u Olešnice ve Šlezích tak, že Jindřich

obdržel města Zhořelec a Lubín, k tomu pak Zi-
tavu zástavou za 19.000 hřiven stříbra, Budišín pak,
Kamenec a Lubava dostaly se králi Janovi.

Současně s výpravou do Lužice táhlo jiné

o některých válečných podnicích do ciziny. 69

vojsko pod velením pana Viléma Zajíce z Valdeka,
na pomoc králi Ludvíkovi proti Bedřichu Rakou-
skému.

Výpravu tuto stihla zlá příhoda, Strhlať se
mezi Čechy a žoldnéři Bedřicha z Hohenzollerů,
purkrabí Norymberského, šrutka a v té pan Vilém
smrtelně raněn, tak že v týdnu vypustil ducha.

Mrtvolu vzácného pána pochovalo pět jeho
synů v Augustianském klášteře, zvaném Ostrov
(Svatá Dobrotivá), jenž od předků jeho založen byl.

Veliký nářek byl po České říši pro smrt tohoto

pána. Staročeský veršovec takto naříká: » Želej,
české pokolenie — škody, jenž se stala nénie:
— sšel ctný pán, Vilém z Valdeka — přietel če-
ského jazyka. — Přepadl sě meč země České, —

jenž tupil hlavy německé, — na všě strany Cechóv

bráně: — škoda Cechom jest v tom páně.«

Kojí pák se týž nadějí: »Když dorostů Zajie-
čenci, — budu s nimi v hoři Němci, — a najviece
Bavorčíci, — ti nevěrní žahúrníci. — (Pijáci švest-
kové břečky čili žahouru).«

Jediný, který snad těšil se neštěstí tomuto,
byl pan Jindřich z Lipé, který nyní krále Jana, ne-
maje soka, osedlal si na dobro, však i toho okři-
kuje vzpomenutý veršovec slovy: »Ti, ježto jsú
rádi tomu, — snad po hřiechu přijdu k tomu, —
že by j'ho na pomoc novů — vykopali rádi z rovu. «
Nejvíce smrti páně Vilémovy želela královna
Eliška, která ztratila v něm mocného a věrného
ochránce.

70 Česká kroniluL

Však ji brzo na to stihl nový zármutek, když
jí dne 21. května r. 1320. zemřel mladší synáček
Přemysl.

O dobrodružné mysli krále Jana.

Povaha mladého krále, čím dále, tím více se
národu znelibovala. Veselé slavnosti u dvora bývaly
rády vídány, ale nikoliv pusté reje, jakými se bavil
král Jan a které na bujné časy Václava III. pa-
matovaly.

Národ rád vídal svého panovníka při slav-
nostech církevních, kdy v plném královském hávu
na trůně zasedal, toho při králi Janovi nebylo a
když již slavnostem takovým vyhnouti se nemohl,
vedl si v chrámě tak neslušně a pohoršlivě, že to
budilo v lidu obecnou nevoli.

Národ si žádal, aby slovo a slib krále byly
svatými, pevnými a nezrušitelnými, však i toho
při králi Janovi nebylo a co dnes řekl, aneb slíbil,
o tom zítra nevěděl, aneb prostě slib rušil.

Nejvíce však pohoršení spůsobily Janovy hry
a kejkle rytířské, nebo ty uvedly krále Českého
v posměch i u národů okolních.

Tak již r. 1319. usmyslil si s některými mla-
díky šlechtickými, že vystrojí nádherný turnaj čili
kolbu rytířskou, kterou po báječném králi Britan-
ském (Anglickém) Artušovi nazval tabule Artušova.

I poslal posly s pozváním, tak zvané heroldy,
hlavně po říši Německé, aby se rytíři a páni dali

I
1
t
I

■ •

o dobrodružné mysli krále Jana. 76

loi dni sv. Jana Křtitele toho roku nalézti v Praze
ku slavným těm hrám.

Král vybral od měst a klášterů velikou daň
a dal v Ovenci (Bubenči) postaviti veliké dřevěné
stavení, ve kterém by turnaje ty byly odbývány.

Nadešel den sv. Jana a z říše — nikdo ne-
přišel, byl z toho všude veliký smích — jen města
a kláštery se nesmály.

Pokus tento, jímž král Český u velikou lehkost
mezi národy byl upadl, nevyléčil jej z myšlének
pošetilých.

Král vyřídiv vzpomenuté záležitosti hornolužické,
nedlouho se v Praze zdržel a dne 28. prosince
(1319.) za soumraku nenadále a jen s nepatrným
průvodem vytáhl z města a zašel zase až do země
Lucemburské, kde zdržel 5e déle nežli rok, za-
nechav vládu v říši České v rukou pana Jindřicha
z Lipé. —

Dne 9. února r. 1321. vrátil se Jan do Čech
a prvou jeho starostí bylo, vystrojení turnaje na
rynku Staroměstském, který dne 24. téhož měsíce
také odbýván.

Král sám účastnil se kolby v brnění a v mum-
rcji pro krále neslušném.

Uprostřed nejhustšího chumle rytířstva spadl
král Jan s koně a zle kopyty přes něho cválajících
koní potlučen a okrvaven.

Byli někteří, kdož ulekli se nehody té, daleká
většina však jak účastníků kolby, tak diváctva pro-
pukla v smích

76 Česká kronika.

Tak chatrné úctě těšil se mladý král.

Nejvíce ještě soucitu nalezl tam, kde nejméně
ho zasloužil, totiž u královny. Ta přikvapila k jeho
lůžku a ošetřovala ho s takovou pečlivostí, že za
nedlouho raněný z ran svých se zhojil a z lůžka
povstal. Smířil se pak s královnou, tak že ten nej-
křiklavější rozkol — krále s královnou tím od-
straněn a urovnán. To byl také ten jediný užitek
z těch drahých, nákladných her a choutek krá-
lovských.

O přiznéní se krále Jana se dvory panovnickými.

Král Jan pilně vyhledával, jak by zejména
sousední panovnické rody příbuzenstvím k rodu
svému připoutal, než i tu nebýval vždy úmysl jeho
zdarem provázen.

Již r. 1318. přišli do Prahy poslové Karla Ro-
berta, krále Uherského, velmoži Tomáš a Simon
s tlumočníkem Štěpánem, aby žádali krále Jana
za jednu z jeho sester v manželství s králem
Uherským.

Král Jan ochotně svolil a poslal pro sestry
své Marii a Blaženu čili Beatrici, které vychovávány
byly v Lucemburku.

Kněžny přivezeny dne 20. června r. 1318. do
Prahy a představeny poslům uherským, aby si tito
vybrali nevěstu pro krále a královnu pro sebe.

Obě kněžny byly velmi krásny a letopisec
Petr, který byl přítomen, vypravuje, že poslové

o spříznění se krále Jana se dvory panovnickými. 77

dlouho rozvažovali, obličej, postavu, ba i krok
kněžen pozorujíce, až konečně rozhodli se pro
mladší ze sester. Blaženu.

To dalo se v klášteře Zbraslavském a vyvo-
lená vedena ihned do chrámu a tu s nepřítomným
ovšem králem Uherským oddána a vezena do Uher,
kde s velikou slávou přijata.

Mladičká královna nepanovala však nad Uhry
dlouho, již po roce (1319.) zemřela, potomstva
nezanechavši.

Po třech letech (1321.) umluveno takovýchto
sňatků pojednou hned více.

Tak v dubnu toho roku král Jan sešed se
v Chebu s králem Ludvíkem, zasnoubil tu devíti-
letou dceru svou Markétu Jindřichovi, synu Otty
Bavorského, rovněž druhá jeho dcera, sedmiletá
Jitka, zasnoubena Bedřichovi, markrabí Míšeňskému.

Smířiv se Jan se svatem svým Jindřichem
Korutanským, chtěl mu zasnoubiti, poněvadž mu
manželka jeho, Anna Přemyslovna byla již roku
1313. zemřela, sestru svou Marii, zároveň pak měl
zasnouben býti Janův syn Václav, s dcerou Jin-
dřichovou Markétou, zvanou Maultaš.

Než ze všech těchto zasnoubení sešlo, jednak
z ohledů státnických, jednak pro nelibost. Tak
zejména pohrdla krásná sestra Janova Marie ob-
stárlým Jindřichem, za to již roku následujícího
(1322.) dne 24. srpna zasnoubena a oddána Kar-
lovi IV., králi francouzskému, který slul Krásný.

Krátce před tím (12. srpna) zasnoubena vzpo-

■•»WP"^P»^^^1WW""

78 Česká kronika.

menutá Markéta přece jen Bavorskému kněžici Jin-
dřichovi, ale synu vévody Štěpána.

Kněžna Jitka odvezena do Mišně na hrad
Vartburk, kde vychovávaná pod dozorem staré mar-
kraběnky, Markéta pak s matkou svou odebraly
se do Bavor, do města Kouby, kde v zátiší vedly
skrovný dvůr.

O bitvě u Múhldorfu.

V Němcích měli dva krále a ti už po devět
let se navzájem válkou hubili, což bylo tím snazším,
poněvadž země Rakouské hraničily se zeměmi
Vitlsbachovskými.

Přihlížejíce k těm velikým škodám s obou stran
spůsobeným a k tomu úpadku veškeré říše, naléhaly
Němci na to, aby, když již jinak býti nemůže,
mečem rozhodnuto bylo, kdo v říši kralovati má.

S obou stran činěny tudíž veliké přípravy ku
rozhodnému boji. Králi Ludvíkovi poskytl pomoc-
ných vojsk král Jan a Trevirský arcibiskup, s Be-
dřichem spojil se Jindřich Korutanský, arcibiskup
Salcburský a biskupové sousední, rovněž něco
Kumánů poslal mu král Uherský.

Obě vojska sešla se v rovinách při řece Innu

u města Muhlberka, kde už jednou (I. 756.) Cechové
byli čestně zápasili Řeka Isena dělila obě vojska,
která tu po některou dobu nečinně stála.

Král Ludvík netroufal si udeřiti na Rakušany,
nebo postavení jejich na přívrší řekou oháněném

o bitvě u Míihldorfu. 79

bylo velmi pro ně výhodné. Bedřich pak odkládal
s bitvou, nebo čekal na hojnou pomoc, kterou mu
měl přivésti ze Šváb bratr jeho, statečný Leopold.

Nadešel den sv. Václava a tu král Český vší
mocí naléhal, aby byla bitva svedena. Ukazoval
k tomu, že bude s výhodou nedočekati, až by ne-
příteli pomoc přišla a mimo to chtěl aspoň u svých
Čechů vzbuditi důvěru v jejich sílu s nadějí ve
zvláštní ochranu a pomoc svatého dědice České
země.

A návrh Janův přijat, on pak jmenován vrchním
velitelem na místě krále Ludvíka, který boje súčast-
niti se nechtěl.

Hned za svítání v den památky sv. Václava
v úterý dne 28. září 1322., král Jan po mši vytrhl
s vojskem a postavil se tak, že bylo Bedřichovi
těžko bitvě se vyhnouti.

Maršálek Bedřichův, Dětřich z Pilichtorfu, tuze
se přičiňoval, aby i ted Bedřicha odvrátil od sve-
dení boje, dokud by nepřitáhl Leopold, ale již darmo.

Počala bitva.

Král Jan ve svých Češích se nesklamal a pan
Plichta z Žerotína konal divy udatenství; však byla
to práce krušná a krvavá. I nepřátelé drželi se sta-
tečně a nade všechny zastkvěli se hrdinstvím oba
Habsburkové, král Bedřich a bratr jeho Jindřich,
zvaný Přívětivý.

Vítězství neklonilo se na tu, ani na onu stranu,
ač obě již vrchovatě byly umdleny, tu přirazil s čer-

nnH"

80 Česká kronika*

Stými zástupy Bedřich z Hohenzollerů a udeřil
Rakušanům v bok.

To rozhodlo. Arcibiskup Salcburský s biskupem
Pasovským a Labudským dali se na útěk, král
Bedřich s bratrem svým upadli do zajetí.

Palma vítězná patřila králi Janovi a jeho Čechům,
z nichž velmi mnozí zůstali tu na bojišti v cizině
i pan Plichta klesl na poli slávy.

Mrtvolu jeho Čechové nepochovali do cizí země,
nýbrž přinesli ji do Čech a pochovali ji v klášteře

Klarisek Zerotiny založeném v Týnci po pannenském
klášteře tom zvaném Pannenském.

Vítězní králové rozdělili se o vzácné zajatce,
Ludvík podržel krále Bedřicha a poslal jej do vazby
na hrad Trousnici v nynějším půlnočním Bavorsku

poblíže hranic Českých, král Jan dostal v moc svou
knížete Jindřicha a kázal jej zavézti na hrad Křivoklát.
Český kronikář Beneš Krabice vypravuje nám
o zajímavé události, která se přihodila při příchodu
knížete Jindřicha na hrad ten.

V rytířské síni hradní byly za dob krále Pře-
mysla II. nahoře na stěně upevněny tesané erby
všech zemí, nad nimiž Přemysl byl panoval a tudíž
i erb země Rakouské.

V tom okamžiku, co jatý kníže vstoupil do
síně té, spadl erb rakouský jemu k nohám a rozbil
se v kusy, jen nepatrný zbytek zůstal na stěně vi-
seti. Jindřich byl událostí touto velice ohromen,
nebo jak on, tak ostatní tu přítomní, mezi nimiž
i králevič Václav, vykládali si příhodu tu za věstné

o poměru krále Jana k říši Nčmecké, 81

znamení, pád a pohromu rodu Habsburského zna-
menající.

Dá se mysliti, že král Jan hledél pověsť o zvláštní
události té rozšířiti a že brzo došla uší i zajatého
Bedřicha, i že brzo o ní dozvěděli se ostatní bratří
Habsburští Leopold Udatný, Albrecht Moudrý a
Otto zvaný Veselý.

O poměru krále Jana k říši Německé.

Král Jan, prohlížeje k tomu, že jeho a dvou
jeho přátel přičiněním Ludvík hodnosti královské
došel a hlavně jeho pomocí soka svého zbaven,
mohl se ovšem dobře nadíti, že všelijak se mu
vděčným a ochotným prokazovati bude.

A v pravdě nemálo toho bylo, co toho Ludvík
nasliboval.

Hned po volbě potvrdil Ludvík staré svobody
královští Českého, hlavně a především zlatou buUi
Bedřicha II., slíbil pomoci Janovi ku Míšní a Polsku,
vyhradil mu právo nápadnictví k některým krajinám
v sousedství země Lucemburské a dáti zase do zá-
stavy město a zem Chebskou v 10.000 hřivnách
stříbra. Mimo to slíbil převzíti útraty, které spfisobil
si Jan volbou Ludvíkovou.

Se splněním slibů těchto Ludvík nespěchá]
a tak po devíti letech nesplněno skoro nic a proto
sešli se oba panovníci ted v Řezně a tu vydán dne
4. Hjna 1322. kráU Janovi Cheb a to pod 20.000
hřivnami výplaty, k tomu přidána i města míšeňská
Plísno, Cvikava a Kamenice též zástavou v 10.000

česká kronika. 5

82 Česká kronika.

hřivnách výplaty, k tomu pak některá cla, hrady
a lenní statky v Míšni a-Durynsku, mělť král Jan
za Ludvíkem pěkné summy, které mu měly takto
znenáhla býti splaceny. -

Z celé této odměny zbylo konečně jen Chebsko
které od té doby více neodtrženo od Čech, ač te-
prve ve století předešlém stalo se částkou země České,
až do té doby bylo v zástavě.

Ostatní zůstalo sporným, ba Ludvík již rok
na to (1323.) neostýchal se těžce uraziti krále Jana
tím, že Bedřichovi, markrabí Míšeňskému, zasnoubil
svou dceru Mathildu, načež markrabí kněžničku
Jitku otci vrátil.

Tolik tedy vděku dočkal se král Jan při králi
Německém^ kdyby byl bral poučení z minulosti,
byl by seznal, že bylo tak vždy.

Jedinou asi odměnou Janovi bylo, že, když
se jako vítěz vracel do svého království a sídelního
svého města, ten národ, který on nemiloval a zašantročit
chtěl, připravil mu vítězoslavný průvod a přijal ho
se slávou a plesáním.

O smíření se krále Jana s rodem Habsburským.

Král Jan brzy prohledl pletichy krále Lud-
víka, který roku 1323. na sněme v Norymberce zem
Braniborskou, již rovněž králi Janovi sliboval, dal
v léno svému stejnojmennému synovi, a odvrátil se
od něho právě, kdy i papež Jan XXII. počal upí-
rati Ludvíkovi hodnosti královské.

o smíření kráU Jana s rodem Habsburským. 83

Král Český obrátil nyní zření své k Francii,
kde zdárně vládl vzpomenutý Karel, toho jména
IV. zvaný Krásný, jemuž, jak praveno, zasnoubil
sličnou sestru svou Marii.

Dvůr krále tohoto byl velice hlučný a proto
král Jan velmi rád tu dlel, však král Franzouzský
přes to, že sám i v samých základech vědění lid-
ského, v čtení a psaní se neznal, uměl vážiti si
i mužů učených a ti na dvoře jeho čestné chováni

a vzdělanost v úctě byla a proto král Český nej-
•staršího syna svého Václava, sedmiletého, poslal
roku 1323. ku dvoru tomuto, aby tu vychován byl.

Než to nám posvátné jméno Václav bylo Fran-
couzům proti mysli a když krále vič náš ku svátosti biř-
mování přistoupil, byl mu tu strýc, král Karel, kmotrem
a dal mu své jméno, kterým potom stále zván a pod
jménem tím také později prosluly tak že nebylo
lze vrátiti se ku jménu jeho původnímu, jméno to
zůstalo pro nás ztraceným a spokojiti se musíme
již tím jménem cizím.

Král Francouzský, jenž se byl přidal ihned
na stranu papežskou, hleděl všemožně seslabiti krále
Ludvíka a obráceně, prospěti zase jeho odpůrcům
a proto snažně se přičinil o to, aby se král Jan

smířil s rodem Habsburským, což i Český král
učiniti přislíbil.

A tak se i stalo.

Král vrátiv se do Čech, již za měsíc dne 24.
srpna 1323. vydal se na Moravu do města Hodonína,
kdežto vévodové Rakouští s prostředníkem smííení,

84 Česká kronika.

Uherským králem Karlem Robertem, přišli do města
Holejče tu nedalekého.

Vyjednávání trvalo do 18. září a zavřeno na
tom, že král Jan propustí vévodu Jindřicha i ostatní
zajaté Rakušany, začež vráceny mu zástavy na Mo-
ravě zejména město Znojpio, vráceny mu veškeré
zápisy jak jeho, tak jeho předchůdců Jindřicha
a Rudolfa, k tomu pak slíbeno 9.000 hřiven stříbra,
do jichž vyplacení zastavena Janovi v Rakousích
města Láva a Vitoraz.

Král Jan slíbil ve všem k vévodům míti se
přátelsky.

Aby pro smlouvu tuto král Český na sebe ne-
popudil krále Německého, zabral se Jan ihned na
to do Němec, kde sešel se s králem Ludvíkem, ale
kyselost mezi nimi neodstraněna.

Král Jan zajel potom do Lucemburka a pak
do Francie, kde dočkal se zármutku v tom, že sestra
jeho, královna Marie, při nešťastném porodu zemřela.

Rok 1324. pamětihodným tím, že byli Cechové,
jak dí kronikář Beneš Krabice — bezhlavými —
nebylť v Cechách ani jediný člen rodu královského,
biskup Jan meškal u dvora papežského, ba i správa
zemská neležela v rukou úředníků vyšších, nýbrž
spravoval zem královský podkomoří, Oldřich Pluh
z Rabšteina, protřelý zejména v tom, že dovedl
králi opatřovati peqíze hojně a v gas.

o numotratnosti krále laiuu 85

O marnotratnosti krále Jana.

Krále Jana pálila v Cechách půda pod nohama
a proto jak mohl, nejednou jako potají, odcházel
ze zemé, vyhledávaje dobrodružstvf a radovánky,
kde ae dalo.

Ze takovéto královské toulky mnohý groš stály,
dá se mysliti a často nestačily ty tisíce hKven, co
úředníci za ním do ciziny posílali a on viděl se nucena,
přijíti zase do země a sháněti nové peníze u všech
stavů, obyčejně však to byla jeho komora — města
a kláštery, které vyždímal do poslední krůpěje.

A královna — jak vzpomenuto — žila skromně
v dztně, než ani tolik jí manžel nedopřál a zapo-
věděl posílati za královnou peníze.

Nebohá upadla v nouzi a brzo u veliké dluhy,
tak že konečně neviděla jiné rady, než-li vrátiti se
do vlasti.

Přišla samým počátkem roku (2. ledna) 1325.
a uvítána národem s velikou radostí a uvedena
na staroslavný, otcovský hrad.

Sotva že se o tom dozvěděl král Jan, spěchal
i on do Cech, než nikoliv aby se shledal s man-
želkou a dítkami, pro ty v srdci jeho nebylo místa,
nýbrž aby opatřil si peníze.

Dhe 12. března stihl do Prahy, kam již předem
byl pozval stavy k obecnému sněmu.

Stavové neměli veliké radosti z příchodu krále
a sněm, když král za novou berni žádal, opřel se
králi ; neboť měl Jan vybránu již plně berni koruno-
vační i všecky berně na svatby svých dcer — kněžně

86 Česká kronika.

Anně bylo sotva dvě léta — a dali se skloniti
teprve potom, když jim král dne 15. března dal
zajištění, že víc žádné berně vybírati nebude, leda
narodila-li by se mu ještě dcera a tu že teprve rok
po její skutečné svatbě berni tu vyzdvihne.

Takovýmto spůsobem podařilo se mu sehnati
zase 95.000 hřiven stříbra čili dle našich peněz
čtyři milliony korun, které jednak dostali věřitelé,
jednak vyvezeny zase ze země, nebo v polovici

měsíce května byl už král zase opustil Cechy.

Tentokráte učinil krok k největšímu dobro-
družství, na jaké jen pomysliti mohl, ku kterému
však, Bohu dík, nedošlo. Zavázalť se papeži, že
podnikne — výpravu křížovou do Svaté země.

Papež k cíli tomu zvláštní bullou dovolil králi,
aby po tři léta ve všech svých zemích mohl vy-
bírati desátek od všeho duchovenstva, jak svět-
ského, tak řeholního.

Toto poslední bylo asi vlastní cíl Janův, nebo
nějakých opravdových příprav ku vyplnění slibu
svého nikdy nepodnikl.

O smutném stavu země České
Možno si představiti, jaký asi byl stav země
České za správy takové. Duchovenstvo bylo bez
vrchní své hlavy a tudíž bez dozoru a že tu mezi
pšenici vybujel mnohý a mnohý koukol, dá se
mysliti.

Páni a rytířstvo, ač byli mnozí z nich pra-
vými vlastenci a s povzdechem a bolestí hleděli

o smutném stavu země České. 87

na hrozný ten stav vlasti, byli přece mnozí ba
snad většina těch, kdož hleděli nepořádků těch
užiti ku svému prospěchu a jali se horlivě loviti
v kalných vodách.

Měšťané jsouce chráněni hradbami užili tak
aspoň bezpečnosti a souženi byli jen neustálým vy-
díráním berní a pak váznutím obchodu pro ne-
jistotu na cestách; hůře bylo venkovu. Tu loupež,
vražda a požár zase zavládly, jako za zlých časů
korutanského hospodaření. Lid utíkal od spálenišť
svých chalup do lesů a následuje příkladu uroze-
ných zbůjníků, zalehal cesty a živil se tím, co mu
pocestní pod ruku přinesli.

K tomu všemu i příroda také svými rozmary
nemálo přispívala k obecné bídě. .

Tak roku 1326. panovala zima velice krutá
a třeskuté mrazy zničily veškeru ozim, ba navštívil
zem Českou nevítaný, ovšem řídký host — země-
třesení.

Dvojnásob truchlivým byl tudíž průvod, když
královna Eliška roku toho (1326.) dala z Olomouce
převézti tělo bratra svého, krále Václava III.

Největší zděšení všeho národa stalo se až
samým počátkem roku 1327. — přijelť zase dne
3. ledna — král Jan.

Města a duchovenstvo se děsilo nového vy-
dírání a nových břemen, stavové vyšší tušili přes
zápis králův novou berni a nejeden ten urozený
zbůjník lekal se i spravedlnosti královy, který, kdy«

88 Česká kronika.

již odhodlal se zasednouti k soudu, konal obyčejně
soud náhlý.

Jest to snad jediný rys v povaze Janově, který
chvály hoden, že v spravedlnosti vedl si nestranně,
ovšem pak často přenáhleně.

A v pravdě to prvé, čeho Jan v říši své vy-
hledával, byla berně a stavové — povolili, nebo
tentokráte ukázal král dobrou vůli, něco řádného
vykonati.

O tažení Janově proti Polsku a připojení části

země Slezské.

Král Jan psal se potud vždy vedle krále Če-
ského i králem Polským, třebas že ničeho nečinil,
čím by titul tento odůvodnil.

Čeští správcové a velitelově posádek byli po
smrti Václava III. opustili svá místa a veškeré země
zmocnili se zase Piastovci zejména Vladislav Lo-
kietek.

Kníže tento, opanovav konečně veškeré Polsko,
vyjednával s papežem Janem XXII., aby uznal
ho za krále, načež Vladislav 20. ledna r. 1320. od

arcibiskupa Hnězdenského v Krakově slavně koru-
nován; když pak jal se psáti králem z boží a pa-
pežské milosti, byl za krále od papeže potvrzen.

Král Jan zmohl se sotva na protest při stolici
papežské a nečinil zase nic a teprve teď, po třech
letech (1327.) ohlásil, že chce se domáhati svých
práv ku koruně Polské.

o tažení Janově proti Polsku. 89

Hlavní příčinou úmyslu tohoto bylo ovšem
zase jen to, aby stavy nakloml k povolení berně
a proto tažení zamýšlené neprováděno s opravdo-
vostí; než prospěch měla z něho říše Česká přec.

Ještě než král Jan z Prahy vytáhl, přišel k němu
Jindřich IV., kníže Vratislavský.

Byl to nejmladší ze tří synů známého nám
Jindřicha V. Tlustého (I. 879.). Synové tito roku
1311. rozdělili se o země po otci zděděné tak, že
nejstarší Boleslav, toho jména třetí, dostal vévodství
Břežské, druhý, Vladislav, dostal vévodství Leh-
nické a třetí, jak praveno, byl knížetem Vrati-
slavským.

Nejstarší Boleslav, jak vzpomenuto, byl svatem
krále Jana, manželem kněžny Markéty, která byla
však již dne 27. března r. 1322. zemřela nešťast-
ným porodem i se synáčkem Mikulášem v Hradci
Králové.

Boleslav tento byl muž marnotratný a krutý.
Bratra svého Vladislava týral tolik, že z toho až
sešílel a po některý čas jako tulák a poběhlík po-
tloukal se po Slezsku.

Však i tak byl bratrovi trnem v oku a on dal
jej znova uvězniti. Samo sebou se rozumí, že úděl
Vladislavův zůstal v rukou Boleslavových.

Osudu podobného se obávaje, vydal se Jin-
dřich Vratislavský do Prahy a podrobiv se králi
Janovi, přijal od něho zem svou v léno, začež
obdržel Kladsko v doživotní držení a roční plat.

90 Česká kronika.

I Vladislav zniknuv vazby, utekl do Cech a
byl té doby v Praze při dvoře Janově.

Když pak Jan, chystaje výpravu proti Lokiet-
kovi, na Moravu se vypravily přišli k němu do
Opavy knížata Horního Slezska Bolek čili Boleslav
Opolský, Kazimír Těšínský, Vladislav Kozelský a
Jan Osvětímský (v nejzápadnějším koutě nynější
Haliče) a poddali se králi Janovi v manství v druhé
polovici měsíce února r. 1327.

Sem nejspíše do Opavy přišli za králem Janem
poslové krále Uherského oznamujíce, že by pán
jejich, jsa zetěm Vladislava Lokietka, nemohl ne-

činně pohlížeti ku výpravě Cechů, že však králi
Janovi, vzdá-li se svého úmyslu, nabízí spolek, který
by byl utvrzen sňatkem dcery Janovy, Anny, se
synem krále Uherského.

Poselství takové bylo králi Janovi velevítaným,
nebo on mohl se ctí upustiti od výpravy, ku které
valné chuti neměl, aby pak kryfc byl před všelikou
výčitkou, zajel si počátkem dubna (1327) do Vra-
tislavi ve Slezsku a dal si tu od stavů holdovati,
jakožto vrchní lenní pán v knížetství Vratislavském
a Opolském.

Takovým spůsobem rozšířena zase říše Česká

na východ, a národ Český byl s kořistí touto spo-
kojen, rovněž spokojen byl i král Jan, nebo zbylo
mu z berně tolik, že mohl se zase vydati na toulku
po Němcích a Francii a tu, jak praví kronikář

Petr, časem zatoulal se tak, že ho poslové z Cech
za ním vypravení často ani nalézti nemohli.

Buvod*kani Edv. Bo«*«»-

o válce krále Jana s Rakousy. 96

Tenkráte prý se stala příhoda, která povahu
krále Jana dosti dobře osvětluje.

Jel prý král úplně samoten blátivým úvozem
a tu dojel kupce, jehož vůz v blátě tak se byl
zařízl, že z místa hnouti se nemohl.

I prosil kupec neznámého jezdce, aby propůjčil
koně svého na přípřež.

Jezdec svolil a vůz vytažen.

Kupec s díkem odváděl jezdci koně, ten však
s úsměvem ho odmítl.

» Český král na tažném koni nejezdí* pravil
Jan, »ponechejž ho sobě, bodejž ti za něho sto
hřiven dali!«

Kupec asi děkoval ještě jednou a vsednuv na
darovaného koně, vesel v cestě pokračoval.

O válce krále Jana s Rakousy.

Král Jan i přes vzpomenuté smíření s rodem
Habsburským zůstával vždy nepřítelem náčelníku
rodu toho, králi Bedřichovi. Snad to bylo nějaké
záští osobní.

Král Bedřich byl se zatím z vazby vyprostil
dne 5. září r. 1325.

Král Ludvík totiž, poněvadž velice trpěl váleč-
nými vpády bratra Bedřichova Leopolda, uzavřel
se svým sokem smlouvu, že bude propuštěn z vazby,
když odřekne se koruny a přemluví bratra svého,
aby ustal od válčení proti Ludvíkovi.

Se smlouvou touto vydal se sám Bedřich do

96 Česká kronika.

Rakous, když však tu bratří jeho nechtěli na ni
přistoupiti, vrátil se šlechetný, ale nešťastný^kníže do
svého vězení.

Šledietností touto jat, propustil Ludvík ted
Bedřicha, smluviv se s ním o společnou vládu, tak
že hodnost a titul královský zůstal oběma.

Král Jan, jak praveno, velice nevrazil na Bed-
řicha, ač zřejmé nepřátelsky proti němu nevystu-
poval, nemaje k tomu ani příčiny; než příčina se
našla.

Na hranicích rakousko-českých došlo k ně-
kterým půtkám, při kterých prolita i krev. Sotva
se o tom král Jan na toulkách svých dověděl, při-
chvátal domů a chystal se k válce.

Naskytl se mu v ní pomocník v samém rodě
Habsburském. Byl to nejmladší z bratří Rakouských,
jmenovaný už Otto, který žádal, aby zrušena byla
dosavadní nedflnost zemí Habsburských a by kaž-
dému dostalo se podílu. Když byl se žádostí svou
od drahých bratří odmítnut, utekl se o pomoc ku
králi Uherskému a stal se ted ovšem spojencem
krále Jana.

Bedřich nechtěje osud svůj a svých Berní svěřit^
bitvě, smluvil se dne 21. září r. 1328 s králem
Uherským v městě Mostě nad Litavou a odevzdal
výtržnému bratrovi svému správu Habsburských
zemí, které zvány Předními zeměmi a ležely roz-
troušeny v nynějším poledním Německu.

I s králem Janem byl hotov se smluviti, ale

* ? >

o výpravé Janově do Prus. 97

rozešli se pro véc dle náhledů našich nepatrnou,
tenkráte však velice závažnou.

Když se oba panovníci setkali, pozdravil král
Jan Bedřicha obnažením hlavy, kdežto Bedřich
málem jen posmekl klobouk.

To pobouřilo prudkou mysl Janovu a on slovy
ostrými ukázav k tomu, že jemu před Bedřichem,
lo-álem jen dle jména, přednost náleží, ihned odejel.

Rozumí se samo sebou^ že válka tak neukon-
čena, ba Jan vší sílou chystal se k nové výpravě
do Rakous, ale těkavá mysl nesnesla delšího na-
máhání ve věci vážné a když Habsburkové k nové
smlouvě se podávali, přijal ji. Dal si vyplatiti značnou
náhradu a vydal za to ty krajiny a města, jichž
se byl za této války zmocnil.

Vojsko české, které se bylo zatím sešlo v po-
lední Moravě, odtáhlo bez boje domů i s králem,
který doe 17. listopadu (1328) vjel do Prahy.

O výpravé Janové do Prus.

Sotva že se král Jan vrátil z výpravy do Ra-
kous, chystal se ihned k nové do země Pruské.

Příčina k výpravě této byla nejedná. Nejprv
lákalo samo dobrodružné toto tažení mysl královu
a to tím spíše, že předešlý hochmistr, čili vysoký
mistr Německého řádu tam v Průších, íak už ře-
čeno, usedlého, byl krajan Janův, Karel Treverský,
Lucemburák ; dále sluší uvážiti, že řádu i krále Jana
společným nepřítelem byl polský Vladislav Lokietek

98 Česká kronika.

a konečně možno za to míti, že tato výprava, platící
hlavně pohanským většinou Litvanům, byla jaksi
náhradou za slíbenou výpravu křížovou;

Národ Prušanů byl teď už všecek jednak vy-
huben, jednak rozehnán a půda opuštěná osazena
Německýnii přistěhovalci, za to v krajinách východ-
nějších sídlel mohutný národ Litvanů, nad kterými
v tyto časy vládl chrabrý Gedymin (1315—1339),
předek i dvou našich králů.

Král Jan, vybrav zase obecnou berni, vydal se
dne 6. prosince 1328 se značným vojskem do
krajin severních, provázen zejména panem Petrem
z Rožmberka, Vilémem z Landšteina, Jindřichem
Mladším z Lipé a jinými.

V Průších spojil se s ním tehdejší vysoký mistr
Verner z Orselu a podporováni jsouce mrazy, kte-
rými četná jezera a bahniska močálovitých těch
krajin potažena ledy, pronikli dosti hluboko do
Litvy. V tom přišla zpráva, že Poláci, zrušivše uza-
vřené před tím příměří, počali zase nepřátelství.

Tu král Jan, zanechav Litvy, obrátil se na
poledne a vtrhnuv do krajin Mazovských, ležících
kolem nynějšího hlavního města polského Varšavy,
obklopil město Plock.

V městě tomto panoval kníže Václav čili
Vanko, jeden ze tří synů Boleslava Mazovského,
který byl manželem dcery Přemysla II. Kunhuty
(f 1313). Tento kníže Vanko měl za manželku
Danmilu, dceru Gedyminovu a účastnil se nemálo
v boji tchána svého s rytíři Německými.

o smrti královny Elišky. 99

Město Plock dobyto a kníže přinucen přijmouti
krajiny své v léno od krále Českého.

Pořídiv takto vracel se přes Slezy do své říše.
Ve Vratislavi Slezské přišli zase někteří z knížat
Slezských a jednak dobrovolně, jednak ze strachu,
přijímali knížectví svá od krále Jana v léno.

Tak učinili bratři Jindřich II., kníže Zahaňský,
Jan, kníže Stinavský, Přemek, kníže Hlohovský
a Krosenský a Konrád Olešnický, vesměs v dolních
Šlezích.

Svat Janův, Jindřich, kníže Javorský, jsa v po-
dezření, že ukládal i o život králův, aby došel
milosti, prodal Janovi město Zhořelec v Lužici za

některou náhradu i v Cechách.

Pro tyto pěkné . výsledky tažení Janova uvítán
král dne 25. května 1329. v Praze s velikou slávou.

Ulahodiv tak národ, odejel zase po několika
dnech do Němec a zdržel se mimo říši svou po
více než dvě léta.

O snoditi královny Elišky.

Život královny Elišky byl cestou křížovou.
V pátém roce věku ztratila matku a dostala ma-
cechu o málo starší než byla sama. V třináctém
roce ztratila otce a po roce musela na to hleděti,
jak osiřelé dědictví po otcích jest předmětem různic
a válek.

Dostala k maceše i otčíma. Na to octla se
pod pravomoci svata, před kterým nucena byla
utíkati pod cizí střechu a do ciziny.

100 česká kronika.

Tam v cizině dostalo se jí manžela, než jestli
při slavné své svatbě v chrámě Špýrském zářícím
okem hleděla šťastné budoucnosti vstříc, byla skla-
mána naprosto. Ze svatebního vínku jejího sprchaly
až tuze brzy růže a zůstal jen trn, vlnek změnil
se v korunu trnovou.

Odstrčení, vyhnanství, hmotný nedostatek, du-
ševní strádání a opuštěnost byly jí osudem a slze
často na cizím prahu a při cizím chlebě, byly jí
ulehčením. Útěchu hledala v konání dobrých skutků
a v podporování a zřizování duchovních ústavů.

Roku 1328. jednala se stolicí papežskou
o svatořečení své pratety Anežky, roku pak násle-
dujícího (1329.) položila základní kámen ku pokra-
čování ve stavbě chrámu při klášteře Zbraslav-
ském, kterážto stavba již po dvaadvacet let byla
zastavena.

Roku 1330. založila klášter sv. Anny na Újezdě
pod Petřínem, kamž uvedla nejprve mnišky dle
řádu sv. Dominika, později změnila úmysl svůj a
proměnila založení své v klášter Cistercianek.

To byl asi p)Oslední její čin na té strastiplné
dráze životem. Silné tělo královnino podlehlo ko-
nečně chorobě, která již delší dobu podrývala
zdraví královnino.

Byla to táž nemoc, na kterou zemřel slavný
otec Eliščin, totiž souchotiny, kterým podlehla
v den sv. Václava r. 1330. a to pod pohostinnou
střechou svého polobratra, Jana Volka, probošta

Poprsí královny EUěky

104 Č^ská kronika.

» Odňata jest osiřelému a opuštěnému domu Zbra-
slavskému otcovská přízeň a mateřská láska ; klesla,
klesla koruna hlavy tvé, klesla, pravím, útěcha tvá
i ochrana tvá, o Zbraslavi, bídně opuštěná!

O jednání krále Jana s Jindřichem Korutanským.

Jedním z nejvzácnějších mužů v našich kon-
činách v době té byl někdy král náš, Jindřich Ko-
rutanský.

Dříve, kde kdo, každý jím pohrdal, a ted se
sousední knížata i králové ucházeli v závodu o jeho
přízeň.

Příčina toho byla takováto: Jindřich byl pa-
novníkem pěkných zemí, které se přes nynější
Tyroly, Korutany a Kraňsko prostíraly, ale neměl
z prvého manželství vůbec žádných dítek, z dru-
hého pak s Adletou Brunšvickou měl jen dvě dcery,
churavou a blbou Adletu a již vzpomenutou Mar-
kétu, která dle oblíbeného sobě sídla, hradu Maul-
taše, zvána Maultaš. *

Země Jindřichovy byly lény říše Německé a
tudíž přecházely dědictvím jen na syna, než bývalo
od dávna zvykem, že, nebylo-li synů, udíleny osi-
řelé země manželi pozůstalé dcery a proto byla
teď ruka Marketina vzácnou kořistí.

Král Jan si pospíšil. Slyšeli jsme, jak chtěl,
když prvé sváto vství úmrtím kněžny Anny mi-
nulo, a Jindřich již po druhé byl vdovcem, novým
poutem připoutati k sobě svého někdejšího soupeře

resba J. PodkUaicnkího.

Útkao BdnnU Bsufr

o získáni některých krajin v půlnočních Vlaších. 109

a když to odporem kněžny Marie zmařeno, hledal
nevěstu pro něho dál, až našel tetu svou, Blaženu
Savojskou, která byla ochotna jíti za Jindřicha.

Rovněž slyšeli jsme, jak stál král Jan o sňatek
Marketin se synem svým Václavem (Karlem) a
když tento s francouzskou kněžnou Bělou (Blanší)
zasnouben, spůsobil ted zasnoubení Marketino
s mladším synem svým Janem Jindřichem.

Když zasnoubení uskutečněno, přiznal se král
Jan k dluhu 40.000 hřiven za Jindřichovo odstoupení

všeho práva k Cecliám, nebo Jindřich zval $e posud

králem Českým.

Aby rod Habsburský novým smlouvám byl
získán, zasnouben kníže Otto, tenkráte vdovec,
s českou kněžnou Jitkou, která tu zasnoubena po
druhé a to opět na licho. Srovnav takto vše dle
možnosti, vydal se král Jan do Inspruku k vévo-
dovi Jindřichovi a tu dne 16. září r. 1330. smlouvy
utvrzeny řádnými zápisy.

Král Jan zavazoval se jménem syna svého
stavům zemí Jindřichových, že zachová všechna
práva a všechny jejich svobody, snaše pak své po-
jistil věno na požitcích z moravského města Bzence.

Na to holdováno od stavů novému dědici

s velikou slávou a různými radovánkami. Ze i toto
vše vyšlo na licho, bude na svém místě vypravováno.

O získání některých krajin v půlnočních Vlaších.

Slyšeli jsme o rozkolu mezi králem Ludvíkem
a papežem. Rozkol tento přenesen i do měst vlas-

110 česká kronika.

ských, V nicbž vzdorně proti sobě se postavily
strana královská a strana papežská.

I město Breša, častěji již připomenuté, bylo
takovým spůsobem rozvaděno a strana královská
přinucena k útěku z města.

Vyhnanci a uprchlíci uchýlili se o pomoc
jednak ku vladaři Milánskému Azzonovi, jednak
ku vladaři Veronskému Mastinovi, ti pak sevřeli
město Brešu.

Tenkráte nacházel se král náš u syna svého
ve městě Tridentě v poledních Tyrolech, a tu se
objevilo před ním slavné poselství města Breše,
nabízejíc mu náčdnictví města.

Král Jan nabízenou hodnost přijal a přiměl
pána Veronského k odtažení od města Breše, načež
král Jan dne 31. prosince r. 1330. slavil do města
toho slavný vjezd. Obyvatelstvo vrtalo nového pána
s korouhvemi a ratolestmi v rukou a uvedlo jej
pod skvostnými nebesy, jež přední mužové obce
nesli, do svého města.

Brzo na to podařilo se Janovi smířiti stranu
královskou se stranou papežskou a zjednati v obci
bezpečnost, svornost, klid a mír, jak toho nebylo
v městě pamětníka.

Vyhnanci a uprchlíci se vrátili a obě strany
velebily obnovitele pokoje. Českého krále.

To ííbilo se druhým městům v severních
Vlaších a ona zatoužila po podobném klidu, a proto
volala krále našeho, aby přišel a uvázal se ve
vládu nad nimi.

o jednání krále Jana s Jindřichem Konitanským. 111

Již dne 12. ledna 1331. učinilo tak město Ber-
gamo a potom Krema, v únoru Pavia, Verčelli a
Novara, v březnu Parma, v dubnu Redžo a Mo-
dena, v srpnu Kremona a Lukka. I v Miláně aspoň
dle jména uznán Jan za pána.

Takovým spůsobem octla se v rukou Janových
značná část severní Itálie co do velikosti skoro
zemi České se rovnající, s obyvatelstvem valně
hustším, tak že se tu jevila naděje na založení
mocné državy Lucemburské.

Však i tu naděje se rozplynuly v dým a buj-
ným Vlachům brzo zastesklo se po rozbrojích od
starodávna tam bujících.

Sotva že král Jan opustil toto nově nabyté
území a zašel do polední Francie, do města Avi-
ňona, spůsobili někdejší páni jmenovaných měst
mezi sebou spolek proti panství českému.

Král Jan, zvěděv o tom, vrátil se rychle se
značnou mocí vojenskou do Vlach, ale nepořídil
ničeho a vrátil se do Tyrol, zanechav ve Vlaších
syna svého Karla jakožto vrchního svého náměstka.

Tu v Tyrolech dověděl se král Jan o novém
spolku, který proti němu utvořil král Ludvík s rodem
Habsburským.

Prvým následkem nového spolku bylo zrušení
zasnoubení mezi Ottou Veselým a kněžnou Jitkou.
Král Jan vydal se pak do Němec, aby krále Lud-
víka si naklonil, což se mu povedlo na tolik, že
J^udvík jej ustanovil za říšského nániěstka nad Itfilií.

112 Česká kronika.

O válce s Rakousy.

Král Jan ještě z Němec volal stavy říše České
na sněm do města Domažlic, aby, obdržev čeho
si přál, měl odtud blíže zase do ciziny.

Sněm sešel se dne 16. srpna r. 1331. a to
velmi četně, nebo bylo toho od posledního sněmu
přede dvěma lety odbývaného mnoho k projed-
vávání.

Tu dozvěděl se král, že vévodové Rakouští
počali již proti němu válku a s nimi že se spojil
král Uherský, Karel Robert.

Zpráva ta urychlila jednání v Domažlicích a
král dav si na válku »z dobré vůle« povoliti berni,
přitáhl dne 27. srpna do Prahy, aby učinil tu po-
třebné přípravy k válečnému tažení proti nepřátelům.

V Praze seznal, že král Uherský proti němu
posud válčiti nepočal a tu umínil si král Jan od-
vrátiti ho od spolku s vévodami Rakouskými na
osobním sjezdu.

I zabral se k tomu cíli áo východních končin
své říše a tu vybral ve Vratislavi do 12.000 hřiven,
knížectví pak Hlohovské, jehož kníže, Přemek, by]
zemřel bez dědiců, ujal ve správu bezprostřední,
dav si slavně od stavů knížectví Hlohovského hol-
dovati.

Odtud vytrhl až k polskému městu Poznani,
aby zastrašil Polského krále, který zle na Německý
řád dotíral; město to oblehl a donutil tak Vladi-
• sláva Lokietka k příměří.

o TiLce s rÚLZTsrr. Tle

Na to obrátil se do r^:!edri: 3»r:raw a n dr.e
11. listopadu (1331.) v>7ednáTa: s krl>n Uher-
ským, ovšem bez Tvsled^irj, tak £e by.j n.::r.o
rozhodnouti mečem.

Již dne následujícího roz!cž:! král Tan vojsko
své 1500 jízdných a 20.*»J peších u niřsta Lávy,
častěji již vzpomenutého.

Sfla nepřátel b3'la značná. Uhri čítal: .3.5í»J
jízdných a 50.000 peších, Rakušané lí? »J jízdných
a 20.000 pésích.

Takové přesile byl by král Jan sotva odolal,
ale přálo mu štéstí. Nepřátelé nepohodnuvše se
mezi sebou, rozešli se různo. Uhri odtáhli domů.
A tu král Jan odevzdav dalsí vedení válizy českým
pánům, a jmenovav Oldřicha Pluha z Rabšteina
svým náměstkem v Cechách, odebral se jen se
skrovňounkou družinou přes říši, kde se s králem
Ludvíkem sešel, do Francie, maje sebou dceru
svou Jitku.

Válka rakouská vedena v prvých měsících
r. 1332 tím, že činěny vpády z jednoho území na
druhé a to tak, že výhoda byla na české straně,
až tu dne 11. března poblíž města Mailberka v půl-
nočních Rakousích vojsko českých pánů zaskočeno
od vojska rakouského tak, že mnozí, zejména pan
Beneš z Vartemberka tu zahynuli, mnozí, zejména
pan Jindřich zvaný Železný z Lipé a bratr jeho Jan
zajati.

Jakmile se o tom dozvěděl král Jan, dožádal

114 Česká kronika.

se prostřednictví krále Ludvíka a kurfirsta Balduina,
aby vyjednávali s vévodami Rakouskými o pro-
puštění zajatých, ale oba prostředníci vzali věc na
tak dlouhé lokte, že se pro uspíšení věci vzchopili
zase čeští páni a ujednán mír.

Rakousům postoupeny za propuštění pánů
Vitoraz a Láva, k většímu pak utvrzení pokoje
zasnouben král Jan s dcerou Bedřicha Krásného
Alžbětou.

Poněvadž Alžběta byla s králem Janem ve
třetím stupni příbuzná, žádán papež za dispens ku
sňatku tomu, ten však tomu odepřel a se sňatku
tudíž sešlo.

Král Jan, vraceje se ze zemí západních, sešel
se v srpnu roku 1332 v Pasově s císařem a s Al-
brechtem i Ottou Rakouskými a utvrdil tu smlouvy
uzavřené panstvem českým.

Přišed na to do Cech, vynutil různé půjčky,
ve kterých zastavil, nemaje již statků korunních,
i nejedno zboží klášterní, načež dne 15. září (1332)
opustil zase Cechy a to na celá tři léta.

O ztrátě držav Vlašských.

Králevič Karel, ustanovený za náměstka otcova
v državách vlašských, musel tu zápasiti s mnohým
příkořím. Hned při příchodu svém do Vlach, byl
by býval Karel v Pavii otráven a jen to zachrá-
nilo jej, že, maje přistoupiti ku stolu Páně, <}n^
\QÍ\o z; ráxm ničeho nepožni.

o ztrátě držav Vlašských. 115

Jat němý prý sluha, kter^ při stolesloužil a ten
dán byv na muka, počal mluviti a prozradil, že
učinil tak na návod náměstka Milánského Azzona.

Sotva že se Karel ujal správy krajin vlašských,
povstali členové vzpomenutého spolčení a vtrhli
s vojském dosti silným do okolí města Modeny,
položili se pak okolo hradu Svatého ŠtSastného (San
Feliče). Karel, který sídlel v městě Parmě, sesíliv
se vojskem těch Vlachů, co mu věrnými zůstali,
podnikl, tu pod jmenovaným hradem v den sv.
Kateřiny, ve středu dne 25. listopadu r. 1332. boj,
ve kterém po delším ^lerozhodném zápasu konečně
zvítězil.

Nepřátelé ovšem neustali v. odporu a náčel-
níci jejich sešli se, jak nám sám Karel v životopise
svém vypravuje, v jakéms chrámci a dali si tu
sloužiti *mši, chtíce na svěcenou hostii se spřisáh-
nouti ve spolek.

Mezi mší povstala však bouře a tma a vichr
zastrašily spiklence. Když zase se rozjasnilo, ne-
mohl kněz nalézti hostie na oltáři a ona ležela u
nohou náčelníka Marsilia de Rossi.

To pokládáno obecně za zlé znamení a pro-
zatím upuštěno od dalších kroků válečných, ale
nikoliv na dlouho a v brzku musel Karel otce svého
důtklivě prositi za pomoc.

Král Jan zdržoval se v té době v Paříži, kde,
jak řečeno, zasnoubena za králeviče francouzského
Jana česká kněžna Jitka čili Giíta^ kterou Fran-

116 Česká kronika.

couzové také překřtili na Bonu, což po čefeku se
vykládá » Dobrá*.

Král Jan vydal se po některém odkladu do
polední Francie a přišel ke dvoru papežskému do
Aviňona, kde uvítán s velikou slávou.

A král náš okázal se tu býti zase králem Zlatým,
nebo utratil tu během dvou týdnů 10.000 dukátů,,
načež zvěděv o vítězství syna svého u Svatého
Šťastného a maje za to, že tedy není ještě tak zle,
zaskočil si znovu — do Paříže — je to jen asi
600 kilometrů — aby se mú po přátelích neza-
stesklo. Vycházka ta trvala jen měsíc — od 24
listopadu do 24. prosince r. 1332. a král, maje
s sebou pěkné vojsko, v němž bylo i mnoho nej-
přednějších francouzských velmožů, pronikl do Vlach
přes horstvo Alpské, tam kde je nejvyšší.

Však nespravil tam mnoho.

Promarniv čas i peníze dobýváním míst ne-
důležitých, byl konečně nucen vojsko své rozpu-
stiti a tím vzdáti se i vlašských držav. Přišel o ně
rovněž tak nenadále, jako byl se jich nenadále
zmocnil, a dne 18, srpna r. 1333. opustil krále vič
Karel Parmu, aby krásné, ale nerěrné Vlachy za-

měnil za méně vábné, ale vždy věrné Cechy —
milou avou vlasť.

.0. vladaření Karlově.

Karel vrátil se dne 30. října r. 1333. do Čech,
ustanoven to byv za správce s titulem markrabí

o vladaření Karlově. 117

Moravského. Nechtělť mu otec přiřknouti titul krále,
aby lid jeho samého, sotva 37 roků starého, starým
králem nenazýval.

Smutnou byla asi cesta králeviče do vlasti,
když po jedenáctiletém prodlévání v ciziné, do ní
se vracel.

Líčí nám sám v životopise svém tento návrat
takto: »A tak když přišli jsme do Cech, nenašli
jsme otce, ani mateře, ani bratra, ani sestry, ani
žádného známého.

Reci české ovšem jsme byli zapomenuli, jížto
potom opét zase jsme se naučili, tak že jsme mlu-
vili a rozuměli jako jiný Cech."

Však bylo i smutno po Cechách.

Slyšme zase Karla, jenž praví: > Kteréžto krá-
lovství byli jsme nalezli tak opuštěno, že ani jed-
noho hradu nenalezli jsme svobodného, ježto by
nebyl zastaven se vším zbožím královským; tak
že jsme neměU kde bydliti, jedno v domech měst-
ských, jako jiný měštěnín.

A hrad, Pražský také byl opuštěn a zkažen
i zrušen ; nebo od časů krále Přemysla všechen po-
. ložen byl až na zemi. Na kterémžto místě znovu
síň velikou a krásnou s velikými náklady vzdělati
jsme kázali, jakž to dnešní den zjevno jest ohle-
dujícím.

Uzřevše pak obec Česká šlechetných mužů, že

jsme byli ze starého pokolení králův Českých, mi-
lujíce nás, dali nám pomoc, abychom nabyli hradů
a zboží královského.

118 Česká kronika.

Tebdy s velikými náklady a s úsilím nabyli
jsme nejprve hradův Týřova, Lichtemburka, Litic,
Hradce, Písku, Nečtín, Zbíroha, Tachova a Trutnova
v Čechách, v Moravě pak Lukova, Telče, Veveří,
Olomouckého, Brněnského a Znojemského hradův
a mnohá jiná zboží, jež byla zastavena a odloučena
od královské komory.

A měli jsme mnoho sluh urozených a prospí-
valo království den ode dne i milovala nás obec
dobrých a zlí bojíce se, varovali se zlého a spra-
vedlnosti dosti bylo v království. Nebo šlechtici
téměř všichni byli se zčinili násilníci, ani jsou se
báli krále, jakžtó se slušelo, nebo království byli
mezi sebe rozdělili.

A tak jsme drželi vladařství, království po-
lepšujíce den ode dne, za dvě leta.<

Takovou zprávu dává nám o vladaření svém
sám vladař a dějiny ho nemohou usvědčiti z ne-
pravdy aneb samochvály.

Lid opravdu si mladičkého vládge zamiloval a
to asi již prvým spatřením té neveliké postavy a
upřímné, slovanské tváře králeviče, který zjevem
svým upomínal pamětníky časů lepších na nepa-
trnou postavu moudrého děda Karlova, krále Vác-
lava II.

Karel dohlížeje osobně ku stavbě hradu Praž-
ského, všemožně popiloval s dílem, takže počátkem
roku 1334. mohl se přestěhovati do staroslavného
sídla předků svých.

o vladaření Karlově. 119

A tu maje důstojný útulek, dal přivézti z města
Lucemburka mladou, spanilou choť svou Blanči,
sestru krále Francouzského, Filipa VI.

Národ s jásotem vítal roztomilou vladařku
svou, z jejíž tváře zářila dobrota a láska, ale ne-
málo zaráželo ten český lid, že nemůže se s paní
svou smluviti, umělať hovořiti jen francouzsky, tak
že ani ti pražští Němci, ba ani latinou nasáklí
učenci s markraběnkou dorozuměti se nemohli.

Paní vladařka přijela se svým komonstvem,
to však po měsíci od Karla propuštěno a ona ob-
klopena dvořanstvem domácím, aby zvykla řeči a
mravům nové vlasti.

Počato se vštěpováním němčiny, liebo, jak nás
letopisec Petr ujišťuje, byla u dvora českého řeč
německá obyčejnější.

Do doby vladaření Karlova spadají i dvě
svatby v rodině královské.

Král Jan, když došlo jej vzpomenuté odepření
svolení ku sňatku jeho s princeznou rakouskou,
ohlížel se po jiné nevěstě a pojal ve Francii za
druhou svou manželku v prosinci r. 1334. dceru
vévody Ludvíka z Burbonu, z vedlejší to větve
královského rodu, kněžnu Beatrix, čili Blaženu aneb
Svatochnu, jak jméno to do jazyka českého vy-
loženo v životopise Karlově.

Brzo na to, dne 16. února 1335. slavil Karel
s velikou nádherou v Jaroslavicích u Znojma svatbu
nejmladší sestry své Anny s Ottou Habsb., kterému

1-20 Česká kronika.

ve věně 10.000 hřiven stříbra postoupeno město
Znojmo v zástavu.

Tak připoután rod Habsburský svazkem příbu-
zenství k rodu Lucemburskému, ale nebylo na dlouho
spřátelení toho a došlo zase brzo ku roztržce.

O smrti Jindřicha Korutanského.

Národ Český v zlé paměti choval někdejšího
svého krále Jindřicha, sotva se však kdo nadál, že
i jeho poslední hodinka přinese nepokoje a válečné
svízele říši České.

A věru nemálo hnula krajinami našimi i alp-
skými zpráva, že dne 2. dubna roku 1335. zemřel
na hradě Tyrolu Jindřich, vévoda Korutanský a hrabě
Tyrolský, který se ještě psával, jako pro upomínku,
i králem Českým.

Bylo sice postaráno o nástupnictví po Jindři-
chovi v jeho vévodství i hrabství a dcera jeho Mar-
kéta byla, jak už řečeno, zasnoubena českému krá-
leviči Janu Jindřichovi, jenž už od některého času
byl. v Tyrolech, než zmínili jsme se již, jak proti
osnově krále Jana a svata jeho Jindřicha spůsobena
tajná smlouva mezi králem Ludvíkem a rodem
Habsburským.

Ted vyšly nekalé ty pletichy na odiv.

Vévodové Rakouští, Albrecht a Otto, hlásili se
o Korutany, které počítali za část dědictví někdy
Přemyslovi II. vyrvaného, Ludvík pak lačným po-
hledem zíral na Tyroly, které tak pěkně by byly
rozšířily země rodu Vitlsbašského

o návratu krále Jana. 121

Král Ludvík přišel 1. května r. 1335. do Lince
a tu* smi a véno s vé vodami Rakouskými rozdělení
osiřelého dědictví bez ohledu na dané sliby a bez
ohledu na pozůstalé sirotky.

A zpráva o uskocích těchto našla krále Jana
v Paříži na lůžku, ku kterému ho poutalo těžké
poranění, jež si byl uhnal v turnaji, vystrojeném
k oslavě jeho svatby s kněžnou burbonskou.

Byly to těžké chvíle bezmocného hněvu, který
lomcoval bojovným panovníkem na lůžku bolestném
a jen slib naděje na blízké uzdravení mohl býti
poslán do daleké říše České.

Vladař Karel, spojiv se se svatem svým, Jin-
dřichem Bavorst^m, měl se k odporu, ale v Koru-
tanech zvítězili Habsburkové, pro něž prohlásil se
zemský maršálek Korutanský, Konrád z Haufen-
šteina a jen hrabství Tyrolské zachráněno prozatím
rodu Lucemburskému vrozenou lidu Tyrolskému
láskou a věrností k dědičným panovníkům, však
dočkal se i tu královský rod náš zrady všech
šerednější, jak dále bude vzpomenuto.

O návratu krále Jana a smíření jeho s králem

Uherským a Polským.

Nikdy snad nechvátal král Jan do své říše
s takovou dychtivostí, jako když ted, vyhojív se ze
zbytečných ran, spěchal dáti naučení Německému
králi, že neradno s králem Českým vésti si falešné.
Dne 30. července 1335. dorazil do Prahy.

ČMká kronika. II. 7

122 Česká kronika.

Než prvý krok starého krále a provázející jej

nové královny do Cech nebyl šťastný, a Jan vraceje
se zase jednou po třech letech do své říše, pře-

kvapil opět národ Český činem nepředloženým.

Pomluva a záští měly zase roztrhnouti rod
královský, — však poslyšme sama Karla.

» Tehdy* praví ve vzpomenutém životopise
>zlí a lstiví rádcové rozsílili se proti nám, u otce

našeho zisku vlastního hledajíce, jak Cechové, tak
i z hrabství Lucemburského.

Přistoupivše k otci našemu, řadili jemu řkouce:
»Pane! přizřete o sobě; neb syn váš má v krá-
lovství mnoho hradův a veliký lid; protož bude-li
to na dlouho, tak se rozmůže, že vyžene vás, kdy
bude chtíti; neb on jest dědic království a jest
z pokolení králův Českých a velmi jeho milují

Cechové, a vy jste král přišlý.*

A to proto pravili, hledajíce zisku svého, aby
jim poručil hrady a zboží dř/ve řečená.

A otec pak náš tak velmi jich uposlechl, že
nám nedůvěřoval a proto odjal nám všecky hrady
a' vladařství v Cechách i v markrabství Moravském.

A tak nám ostal sám jediný titul markrabství
Moravského bez uziťcu.

Karel, maje svědomí čisté, spokojil se s osudem
a bez reptání odebral se na hrad Křivoklát za
obydlí sobě vykázaný, pevně doufaje, že pravda
zvítězí

Král Jan, nastoupiv zase ve vládě v Cechách,
vypravil ihned poselství, v jehož čele stál biskup

o návratu krále Jana. 123

Olomoucký, Jan Volek, do Rakous, aby žádalo za
vydání Korutan.

Na to vydal se s Karlem do Uher^ kde sešl
se v městě Trenčíně s jednateli krále Uherského
á Polského; ujednána pak tu dne 24. srpna smírčí
smlouva hlavně mezi králem Českým a králem
Polským, Kazimírem, který byl nedávno po smrti
otce, Vladislava Lokietka, na trůn nastoupil.

Král Polský odřekl se tu Slezska a všech
území, jichž lenním pánem byl král Český, král
Jan pak odřekl se vš^cb nároků na trůn Polský a
tudíž i titule krále Polského.

Král Uherský vešel ve spolek s králem Českým
proti komukoliv, krále Polského vyjímajíc a vy-
mínil jen tolik, aby se král Český pokusil ještě
o smíření s králem Německým.

Král Jan tak učinil a poněvadž král Ludvík
ve stálé tísni se nalézal, uskutečněno příměří v Řezně
dne 16. září 1335, ve které pojati i vévodové Ra-
kouští.

Příměří toho použil král Jan k tomu, že vyslal
syna Karla s vojskem do Slez, aby přinutil Min-
strberského knížete Bolka (Boleslava) k uznání vrchní
moci krále Českého.

Vojsko české bylo sice poraženo v zálohách
a někteří přední páni čeští zajati, ale vévoda Bolko,
vida nezbytí, učinil přec dle vůle krále Českého.

Tak učiněn zase krok v "připojování Slez ku

koruně České.

124 Česká ^kronika.

Počátkem listopadu r. 1335. sešli se králové

Český, Uherský a Polský na Uherském Vyšehradě.
Hrad tento ležel na pravém břehu Dunaje v Uhřích,
tam kde řeka ta náhle k polední straně se obrací.

Sem vedle králů sjelo se mnoho knížat a bi-
skupů, jež všechny i s četným komonstvem štědře
a skvostně hostil král Uherský po tři týdny.

Mezi krály stvrzeny tu úmluvy Trenčínské,
načež král Uherský hosty své, obdarovav je krá-
lovsky, propustil, král Polský provodil krále Če-
ského až do Prahy, kde za . hlučných a nádher-
ných radovánek prodlel od 3. do 12. prosince
roku 1335.

O válce krále Jana s králem Ludvíkem.

Ještě za smluv Vyšehradských došla krále Jana
zpráva o novém rozšíření jeho moci, zemřdť dne
25. listopadu roku 1335. Vratislavský vévoda Jin-
dřich VI. a Jan dle úmluv uvázal se teď v zem
jeho bezprostředně. Tím i zastavené Kladsko zase
s korunou spojeno.

Tímto a zdarem smluv Vyšehradských byv
povzbuzen, nic toho král Jan nedbal, že král Ludvík
nejednal dále o plné smíření, ba on přes to, že
Ludvík již před skoro osmi lety (17. ledna 1328.)
v Římě, ovšem nikoliv dle řádu, za císaře koru-
nován, počal mu teď již i titule toho upírati, čímž
roztržka mezi panovníl^y dávno zející, proměněna
v naprosté nepřátelství,

o válce krále Jana s králem 'Ludvíkem. 125

Ludvik chvátal teď do Vídně a tu počátkem
roku 1336. umluvil spolek s vévodami Rakouskými,
a proto král Jan sebrav vojsko 2300 jízdných a
15.000 pěších, vtrhl do Rakous a zem až k Dunaji
velice zpustošil.

Vévoda Otto, maje 2000 jízdných a 20.000
pěších, postavil se sice proti Cechům, ale iledočekav
jich k boji, dal se dne 24. dubna r. 1336. s ve-
škerým mužstvem na útěk.

Podobně s úspěchem bojoval markrabě Karel
v Tyrolsku a Korutanech, kde zejména ztrestal
Konráda z Haufenšteina.

Důraznějšímu vedení Války se strany Janovy
překážela veliká jeho tíseň peněžní, tak že se ko-
nečně uchýlil ku neobvyklému spůsobu shánění
peněz.

Vybral dávku ze soli a z vína a když i to
mu nedostačovalo, dal se do kopání — po pokladech.

Veden jsa jakýmsi náyěstím, dal kopati v sý-

nagoze Židů Pražských a hle — nalezl 2000 hřiven
ve zlatě a ve stříbře.

Sámo sebou se rozumí, že poklad vyzdvihl,
on však dal zajmouti i Židy, jako by si zrádně
byli vedli a za propuštění vynutil na nich veliké
summy peněz.

Méně šťastným byl v chrámě sv. Víta. Tam
dal kopati u hrobu sv. Vojtěcha a nenalezl nic.

V druhé polovici měsíce června roku 1336.
opustil král Jan zase Prahu a sešel se v Marcheku

126 Česká kronika.

s králem Uherským a Polským, kteří mu přivedli
na pomoc přes 1000 jezdců.

Zatím král Ludvík dostav pomoc od některých
pánů německých, vtrhl na Jindřicha Bavorského,
proti kterému od východu válku počali i vévodové
Rakouští. Král Jan spěchal zeti svému na pomoc
a vojska nepřátelská sešla se dne 6. srpna (1336.)
v Bavořích u města Landavy, kde jen řeka Isara
je od sebe dělila.

Král Jan postavil své vojsko tak výhodně, že
Ludvík, ač měl vojsko silnější, neodvážil se bitvy
a poležev tu dvanáct dní, vytáhl odtud a zaměřil,
provázen vévodami Rakouskými, do Rakous. Tu
došlo k roztržce mezi spojenci. Ludvík žádal totiž
za náhradu útrat válečných, aby mu vévodové po-
stoupili některé tvrze, což když tito zamítli, opustil
je císař a odtáhl do svých zemí.

Král Jan táhl za opuštěnými vévodami a tito
nemohouce s ním podniknouti boj, dali se do vy-
jednávání.

Nejprve jednáno v Linci a když král Jan vý-

minky míru zamítl a do Cech spěchal, dojeli ho
vévodové dne 4. září v Cáhlově již při hranicích
českých a tu sjednáno příměří, které mělo vésti
k plnému míru, k čemuž smluven nový sjezd, kam
by i král Uherský a synové Janovi pozváni byli.
Sjezd učiněn v městě Enži, ležícím na roz-
hraní obojích Rakous. Král Uherský nepřijel, bylť
nemocen, rovněž nepřijeli synové Janovi, jednal
tedy Jan s vévodami sám a uzavřel s nimi dne .9.

o druhé výpravě proti Litvě. 127

října mír, dle kterého dědictví po Jindřichovi Ko-
rutanském mělo býti rozděleno. Tyroly s nejzápad,
nější částí Korutan měly zůstati Markétě, ostatní
země měla připadnouti Habsburkům.

Za to vráceno králi Janovi Znojmo a slíbeno
10.000 hřiven stříbia v kterých králi Českému
zastavena města Láva a Bejdov v Rakousích.

Král Uherský přistoupil k míru po dlouhých
odkladech a markrabí Karel učinil tak skoro ne-
volky. Jan Jindřich vůbec odepřel svého souhlasu.

Král Ludvík, pokusiv se ještě jednou o vpád
do země Jindřichovy, ustal od válčení nejspíše pro
vyčerpání všech svých sil a prostředků.

Tak skončena válka bez řádného rozřešení
záhad, pro něž byla povstala.

O druhé výpravě proti Litvě.

Slyšeli jsme, s jakým úsilím sháněl král Jan
peníze na válečné podniky a že neohlížel se mnoho
po tom, jakým spůsobem peníze nabyty.

A přes to, že stále byl v peněžitých nesnázích
sotva že se byl vrátil z výpravy vzpomenuté, chystal
se vší pílí na nové válečné tažení, které tentokráte
platilo zase sousedům Německého řádu, bojovným
Litvínům.

Ohlížeje se tu po pomoci k výpravě této, sáhl
k prostředku, který jej o poslední ždabec lásky
národa Českého připravil.

Markrabě Karel, jsa povždy velikým ctitelem

patrona svého, dědice České země, dal ozdobiti

128 Česká kronika.

hrob jeho stříbrnými soškami apoštolů a jiných
svatých.

Dal sám na díla to, prý velmi pěkné a umělé,
200 hřiven stříbra, 300 hřiven sebral mezi sebou
národ na dar svatému Václavu.

A tu přišel dobrodružný král a smělou rukou
sáhl po tom, co snad po groši zbožná ruka byla
věnovala.

„Ale učinil tak zlým duchem veden a jako
násilník," praví letopisec František,

A zbožná mysl národa viděla pomstu v tom,
že jeden z vykonavatelů vůle královy, cizák, rytíř
odkudsi od Rýna, téhož ještě dne od neznámé
ruky v Praze ubit.

Však našla mstitelk^ činů sveřepých i sama
korunovaného svatokrádce.

Samým koncem roku (28. prosince 1336.) vy-
táhl král Jan z Prahy v průvodu četných knížat a
pánů i z daleka přišlých. Počátkem ledna r. 1337.
spořádal ve Vratislavi některé spory knížat a po-
spíchal do krajin Litevských; než výprava nepo-
tkala se se zdarem.

Vlažná zima nepokryla bahniska á jezera li-
tevská ledem a tak nemožným neb aspoň velice
obtížným učiněno vniknutí do Litvy, proto vojsko
Janovo vrátilo se s nepořízenou, spokojivši se zalo-
žením hradu na území litevském, kde ponechána
posádka, opatřená v hojné míře potravou i potře-
bami válečnými.

o novém nešváru krále Jana se synem Karlem. 129

Pro krále Jana měla však tato výprava zlé
následky, které ovšem lid trestající spravedlnosti
přičítal.

Počasí za tažení tohoto bylo velmi mlhavé a
sychravé, to. pak působilo na chatrný stav očí
krále Jana tak, že musel hledati radu lékařskou.
Lékař, který krále ve Vratislavi léčil, vedl si ve
svém umění tak neobratně, že zlo ještě zhoršil,
začež dostalo se mu zlé odplaty. Rozhněvaný král
kázal nebožáka hoditi do řeky Odry.

A tu povolal král lékaře až z daleké ciziny.
Byl to Arab, který nemálo vědou svou se vy-
chloubaje i krojem nápadným a křiklavě zbarve-
ným na sebe pozornost obracel

Ten opatrné se měl ku králi a dal si zaručiti,
že nedostane se mu v případu neiíspěcliu odměny
jeho- předchůdce, a věru, že i on byl by neušel
lázni ve vlnách Vltavských, nebo dryáčnictvím svým
přivedl to tak, že král oko jedno plně ztratil a
druhé, velice ochablé, jen s těží zachráněno.

A chlubný cizák, nedůvěřuje ani slovu králov-
skému, při vhodné příležitosti dal se na útěk
z Cech, provázen kletbami i těch, jimž uměním
Svým zle posloužil, a kteří na pohanského dryáč-
níka ještě dlouho pamatovali.

O novém nešváru krále Jana se synem

Karlem.

Chmurné chvíle králova návratu z Litvy vy-
jasněny poněkud zprávou radostnou, bylť se mii

130 česká kronika.

V Praze za nepřítomnosti jeho dne 25. ilnora r.
1337. narodil syn.

Král byl opravdu potěšen a chtěje, aby jeho
prvorozenec z druhého manželství i v národu obliby^
do^el, dal jej pokřtíti na jméno Václav, než nepo-
chodil a národ lásku svou shrnul na Václaya Karla,
novorozený pák králevič — po otci i matce ci-
zinec — nevešel nikdy v oblibu národa — však
i jinak málo českého chleba pojedl.

Král Jan byl již velice podrážděn tím, že

i jeho druhá manželka přijata od Cechů vlažně a
že všude nápadně dávána přednost markraběnce
Blanči.

Okolnost tato padla do očí ještě více při ko-
runování nové královny, které v neděli Kantátě
čili dne 18. května r. 1337. v Praze slaveno.

Lid nejásal, leda tam,, kde objevil se milovaný
markrabě s chotí svou, čímž nechuť králova ku
synovi jen rozdmychována.

Rozezlený král odstranil královnu s jejím synem
do odlehlého Lucemburka, snachu svou pak poslal
do Brna.

Karel nechtěje přijíti s otcem v rozpor, opustil
milou vlast a zabral se ku svému bratru do země
Tyrolské.

Král, poněvadž syn učinil tak bez jeho svo-
lení a vůle, ba vůbec bez jeho vědomí, potrestal
jej tím, že odňal mu veškeré důchody a zapověděl
posílati za ním peníze do ciziny.

o kronikáři Petrovi Žitavském. 131

Karel odvděčil se otci tím, že v životopisu
svém čin ten zastřel mlčením, maje zadostiučiněním
lásku národa, která ho do vyhnanství provázela.

Jan již 8. července (1337) opustil také Prahu,
odevzdav správu země nejmladšímu synu někdy
pana Jindřicha z Lipé, Vyšehradskému proboštu,
Pertoldovi.

Bratr Pertold&v, Jan, provázel Karla do ciziny.

O kronikáři Petrovi Žitavském.

Nejednou, vypravujíce události posledních let
věku XIII. a prvé třetiny věku XIV. vzpomněli
jsme letopisce Petra, jakožto nejspolehlivějšího a
často očitého svědka toho, co vypravováno.

Počátkem roku 1338. vypravuje nám, jak uctil
památku svého spolubratra v řádu, mlynářského
synka, jenž až na stolec sv. Petra pod jménem
Benedikta XII. se byl vyšinul, a Jana biskupa Praž-
ského, načež z ruky jeho vypadlo pero letopisecké.

Byl to muž slovutný a zanechal nám v kro-
nice sÝé dílo velkolepé a proto pozastavmež se na
chvilku a věnujmež upomínku vděčnosti muži tomu

Letopisec Petr, jak již jeho příjmí prozrazuje,
narodil se v městě Zitavě v saské ted Horní Lu-
žici, při půlnočních hranicích země České; roku
však jeho narození ani on sám, ani kdo jiný nám
nezaznamenal a proto jen z domyslu možno za to
míti, že kolem roku 1270. na svět přišel.

Byl bez pochyby původem Němec aneb snad
z pončmčeného rodu Lužických Srbů.

132 Česká kronika.

Dospěv, vstoupil v řád cistercienský a stal se
mnichem kláštera Zbraslavského, což se asi na
samém počátku věku XIV. stalo.

Pro nemalou na doby ony učefiost stal se
Petr kaplanem a tudíž společníkem a průvodčím
slavného prvého opata Zbraslavského Konráda,
s nímž účastnil se cest a jednání, které konal opat
ten ve službách země a řádu.

Když i;. 1316. Konrád hodnosti své se vzdal,
byl dne 11. září téhož roku za opata zvolen Petr,
v kteréžto hodnosti vytrval pak až do své smrti.

Jsa opatem jednoho z předních klášterů če-
ských a tudíž členem stavu panského v Čechách,
měl i tu mnohou vhodnou příležitost^ účastmi býti
v jednáních o záležitostech zemských.

A věc ta byla národu Českému k velikému
užitku, neboť opat Petr stal se jedním z nejpřed-
nějších jeho letopisců, důstojným nástupcem cti-
hodného Kosmy.

Nastoupiv hodnost opatskou, přijal i dědictví
po druhém opatu Zbraslavském, Ottovi (opatoval
od r. 1297, kdy Konrád vzdal se své hodnosti po
půldruhá roku, kdy zase Konrád nastoupil) totiž
pokračování v životopise krále Václava II., jejž
opat Otto byl napsati si umínil.

Petr, ukončiv životopis, zaznamenával dále

události, které se v říši České i v jejím sousedství
přihodily a tak povstala slavná a důkladná kronika
Zbraslavská.

Letopisec, zaznamenávaje současné příběhy.

o návratu Karlově. 138

hleděl si opatřiti věrné zprávy od mužů súčastně-
ných a listiny za důležitých okolností vydané, čímž
letopis jeho postaven na pevný základ dějepisné
pravdy a stal se tak čistým, nezkaleným zdrojem
známostí naší o věku tom.

Pravili jsme, že letopisec Petr 'nebyl Čechem,
než Němcem, rodilým ovšem v městě, které ten-
krátě patřilo ku říši České, avšak byl to muž,

jemuž země Česká stala se druhou otčinou a druhá
tato vlast přirostla Petrovi k srdci s vroucností
opravdu vlasteneckou. Řídil se pravidlem: Cí chléb
jíš, toho píseň zpívej.

O návratu Karlové.

Karel proživ zbytek roku- 1337. a počátek
roku následujícího ve Vlaších a zakusiv tu různých
dobrodružství, v nichž byl by i v zajetí nepřátelské
se dostal, vrátil se počátkem roku 1338. do Cech
a ujal se správy zemské, byv k tomu nejspíše od
otce opět usmířeného povolán.

A zase prvou starostí jeho bylo, aby upevni
mír na venek a pokoj a řád uvnitř své říše.

S- knížaty Rakouskými uzavřel konečně mír a
rodinu královskou v Uhřích připoutal k sobě za-
snoubením dcery své, čtyřleté Markéty, nejstaršímu
synu královu Ludvíkovi dne 1. března r. 1338.

K zjednání pokoje podnikl Karel tažení proti
zbujnému pánu českému Mikuláši z Potšteina,
o jehož horké krvi jsme již vypravovali a kterou
ani věk ochladiti nedovedl.

134 * Česká kronika.

Karel zbořil přední tenkráte jeho hrad, Choceň,
volán však byv otcem svým do Německé říše, ne-
mohl asi dokonati počaté dílo spravedlnosti.

Západní Evropou tenkráte zmítala válka mezi
Anglickým a Francouzským králem, kteří přeli se
o dědičné právo k Francii a tu stranil král Ludvík
králi Anglickému, král Jan Francouzskému, oba
z ohledů osobních a příbuzenských.

Král Jan, pohádán byv papežem, který stranil
králi Francouzskému, hleděl smířiti se s Ludvíkem
Německým, aby ho odvrátil od Anglie ; přijal od
něho země své v léno dne 20. března 1339. a
volal tudíž i syny své do říše Německé.

Však králeviči čeští byli prozíravější než otec
jejich a vidouce pletichy Ludvíkovy, odepřeli svého
účastenství ve všelikém s ním jednání.

To nahlédl konečně i král Jan. a zajev si do
Cech, vybral tu na účet těch různic v říši Německé
zase značnou berni.

Jsa již ve své říši, vypravil se proti Mikulá-
šovi II., vévodovi Opavskému, který v zemi své
právu a spravedlnosti naprosto průchodu dáti
nechtěl.

Vévoda skrušen a jen přímluvám Karlovým
se podařilo, že země jeho mu ponechány až na
okršlek stříbrných a zlatých dolů v okolí Cuk-
mantlu v nynějším půlnočním Slezsku Rakouském,
které králi Janovi postoupeny.

Mezi tím dokonal Karel, v čem předešle byl
zdržen, totiž výpravu proti Mikulášovi z Potšteina.

o sporu krále Jana s biskupem Vratislavskýn). 1?5

Ten konečně omezen na hrad Potštein a když
i ten dobyt, bránil se ve věži.

Tu dal Karel věž podkopati a svaliti, tak že
neklidný ten muž teprve v rumovišti sídla svého
s posledním vzdechem odboje svého nechal.

O sporu krále Jana s biskupem Vratislavským.

Král Jan už od některého času jednal s bi-
skupem Vratislavským, který slul Nanker, o vy-
dání hradu Milice, jenž stál poblíž hranic polských
a králi nejspíše v ohledu vojenském velmi se hodil.

Ačkoliv král nabízel biskupovi slušnou za ten
hrad výměnu, nemohl ho od biskupa dosíci. A tu
došla králi trpělivost a nejsa odporu zvyklý, vyslal
ozbrojence a ti se hradu onoho zmocnili.

To ovšem náramně pobouřilo biskupa, když
pak Jan roku toho (1339.) byl přišel do Vratislavi
a ve klášteře sv. Jakuba k jednání důležitých věcí
se stavy zasedl, přišel tam i biskup ve veškeré
své bisktipské strůji.

Král Jan, dozvěděv se o příchodu biskupově,
žádal, aby chvíli posečkal, že ukončiv řízení, jej
přijme, jak na biskupa by se slušelo.

Než biskup vedl si velmi neurvale a jal se do
dveří bušiti s takým úsilím, že konečně před krále
předpuštěn.

A tu Nanker předstoupiv, jal se z listu před
čítati klatbu na krále.

Veškeré shromáždění se velice uleklo a trvalo

136 Česká kronika.

V němé ztrnulosti, jen král se neulekl a opřel se
biskupovi slevy výsměšnými:

»Aj, podívejte se na toho popa!« pravil »chtěl
by, tuším, státi se mucenníkem, kdyby jen našel
se někdo, jenž by ho umučil!*

Shromáždění rozešlo se a v městě povstaly
strany, z nichž jedna s biskupem, druhá s králem
souhlasila.

Činěny i pokusy o usmíření, zejména městská
rada přimlouvala biskupovi, aby se mírnil a hleděl
dobré v&le s králem^ ale biskup nechtěl ani sly-
šeti o smíru >s tím králíkem « a dal radu měst-
skou za dobrou její vůli také do klatby, načež
s veškerou svou kapitulou odešel z města a usídlil
se ve městě Nise.

Král na v^dor odpověděl zase vzdorem a spo-
léhaje na pomoc lidu . vratislavského^ který šmahem
na jeho straně stál, zabavil statky biskupské.

O úplném oslepnutí krále Jana.

Z Vratislavi vypravil se král Jan přes Lužici
do Francie, aby tu byl k pomoci králi Francouz-
skému, kterého Angličané zle tísnili

Do Cech poslal Karla za. správce, ten však
nezdržel se tu dlouho a odevzdav vladařství v Če-
chách panu Petrovi z Rožmberka, a na Moravě

panu Čeňkovi z Lipé, pospíchal za otcem.

Učinil-li ták na vyzvání otcovo, či vydal-li se
za ním o své vůli, aby po případě otce zdržel od
skutků nepředložených, nevíme; že otce z očí ne-

Jaaiftr stžT* se 2ř>?3rk:TaI. SSrirl 5Jř tri' oc^ rvCxNÍn:
Francie. We re r:::!scé >!^:rr:>eC^era bv^ji >Cjittví

ri.

více posKxi a král pc«d níkaina jejich při^l i o drahé
sré oko.

Krále Jana zastřela temnota na vlviy a p?t^
to, že bajnv, dobrodnizn>^ duch nebvl ie^íí' dcw
boiml T prsou jeho, bylo tělo již skni^eno a Kv
jovný, nepodajný n^-íir, ač mu bylo teprve 4-1 rx>ků,
počal již mysliti na poslední věd. Stal se xamlkhHt>
a mímč se všude ve všem, počal m^^sliti na po*
božné skutky.

Pořídiv dne 9. září r, 1340. svou poslední
vůli, pojal úmjrsl, na pokání za mnohý nepn-^xře-
telný skutek založiti klášter řádu Kartuzianski^ho
v Praze.

Rána osudu, která slovutnélio válečníka stihh
a těkavému životu jeho uzdu přiložila, trápila ho
velice.

Nerad si připomínal neduh svůj a rovní^ž
velmi nerad slyšel o něm mluviti od jiných. —

Jsa již tu v jižní Francii, zajel Jan se synem
ke dvoru papežskému do Aviňona, aby tu srovnal
spor svůj s biskupem Vratislavským, k čemuž tu
však ještě nedošlo.

Čcfíká kronika TT. 8

138 Česká kronika.

Králevič Karel sešel se tu s někdejším svým
učitelem, opatem Petrem Rožerem, který byl se
mezi tím stal arcibiskupem Ruanským a kardinálem a
dlel tu u dvora Aviňonského. Muž tento lnul ku
králeviči našemu láskou v pravdě otcovskou, však
i Karel povždy s upřímnou učtou a vděčností po-
hlížel k učiteli svému.

Tu v Aviňoně stala se oběma příhoda paměti-
hodná. Karel o tom takto vypravuje: »Ten —
kardinál — přijal nás ve svůj dftm, nás markrabí
Moravského toho času, když jsme přebývali u pa-
peže Benedikta.

I vece nám v jednu hodinu, jsa s námi ve svém
domu : »Ty ještě budeš králem Římským !« Jemužto
odpovéděh jsme: »Ty budeš dříve papežem!*

A to obé se stalo, jakož níže bude vypra-
vováno.

O ztrátě Tyrol.

Karel, dospěv zatím v muže a maje ducha
prozíravého, počal pohlížeti na záležitosti veřejné
okem rozvážné střízlivosti, prosté všeho honění se
po podnicích dobrodružných a věda, že otec při
všech svých vadách ještě teď stížen byl slepotou,
ujal se sám řízení věcí rodu Lucemburského se
týkajících.

Vraceje se z Aviňonu do Cech, bral se přes
Tyroly a chtěje bratru svému, s nímž povždy žil
v nejněžnější bratrské lásce, země jeho zabezpečiti,
vzal ho s sebou, postaviv biskupa Tridentského za

o ztrátě Tvrol. 139

správce zemč, a (r. 1340.) osobně doprovodil jej
ke sjezdu s králem Polským a Uherským, aby mu
jejich pomoc a podporu zjednal, kdyby v zemích
jeho Tyrolských proti nému rozbroj nějaký po-
vstati měl.

Zejména sliby mezi bratry a Ludvíkem, krále
vičem Uherským, byly prý velmi mocnými.

Když oba bratří mínili, že by již vše dobře
bylo pořízeno a dobré naději se oddávali, překva-
pila je zptáva o riklích hanebných.

Pravilo se, že nemanželský syn někdy Jin-
dřicha Korutanského, Albrecht, se svolením, ba
ochotou polorestry své I\Iarkety, manželky Jana
Jindřicha, vyjednává s králem Německým, aby
mohla Markéta, zapudíc manžela svého, pojmouti
syna císařova Ludvíka, markrabí Braniborského.

Měla prý stížnost proti svému dosavadnímu
osmnáctiletému manželi, že prý nemohla dojíti ho-
roucí své touhy, státi se matkou.

V chrámě vůči hojnému lidu tak daleko zašla,
že, složivši mai žilský závoj, položila si na hlavu
věnce panenský, ač vše to ukázalo se býti ne-
stoudným klamem chlípné ženy.

Zvěděvše o těchto rejdech, pospíchali Karel
i bratr jeho do Tyrol.

Karel dal zajmouti jmenovaného Albrechta a
ten na mučení vyznal vše, načež Markéta zavřena
na hrad Tyrol a opatřena stráží.

Když Karel za jinými záležitostmi Tyroly
opustil, podařilo se Markétě oklamati Jana Jindřicha

140 Česká kronika.

a pomocí přátel svých dostati se pod ochranu
krále Ludvíka.

Slavena na to svatba Marketina se synem
královým a když i lid Tyrolský na stranu Marke-
tinu se dal, musel Jan Jindřich opustiti zemi Ty-
rolskou (v listopadu r. 1341.) a nevrátil se tam
nikdy více.

O zmařeném sňatku knčžny Markéty s králem -

Polským.

Karel, vraceje se do Čech, zajel do Bavor ku |

sestře své Markétě, kteréž byl dne 1. září r. 1339.
zemřel manžel a v roce následujícím i jediný syn
Jan. Král Ludvík zmocnil se ihned veškeré země,
ba i věnného odkazu Marketina. Nemajíc tedy ni-
čeho více, co by ji k zemi Bavorské vázalo, ráda i
následovala bratra svého do České otčiny dne 20. •
května r. 1341. j

Byla to paní sedmadvacetiletá, postavy spa-
nilé a mysli šlechetné a proto není divu, že brzo
hlásil se nový ženich.

Byl to jedenatřicetiletý král Polský Kazimír.

Muž tento byl výborný král, což zjednalo mu
v dějinách příjmí » Veliký «, byl ochránce stavu
selského, což přineslo mu název »Chlopski« (Selský)
a vůbec obnovitel království Polského, ale sou-
kroniý život jeho byl takovým, že zajisté se za-
chvěla ctnostmi svými slovutná Markéta, když jí
zvěstováno, kdo se o ni uchází.

KtÚl lan, Karel a Kazimír potek!
«]. PodkUltETikétw.

' přfaiď4j( M)bi viiai pMtelstW.

o zmařeném sňatku kněžny Markéty s králem Polským. 145

Než král Jan, který od jara r. 1341. zase
v Cechách prodléval a králevič Karel velice stáli
o sňatek tento; neboť doufali, že by tak Polské

království pevně bylo k České říši připoutáno, ba
snad se i nadali, že by ušlechtilý mrav Marketin
zdárně působil na pusté, nekalé mravy Kazi-
mírovy.

Kněžna dlouho odporovala, konečně však
snažným domluvám otce a bratra povolila a od-
hodlala se k sňatku jí protivnému, k oběti, která
síly její přesahovala.

Ted přichvátal Kazimír do Prahy. Turnaje a
různé slavnosti pořádány na počest královského
hostě, jenž naproti tomu zase na své útraty skvěle
častoval Pražany i příchozí. Však brzy bylo po
radostech. Osobní styk zhýralého muže se vzne-
senou paní působil tak, jako mráz na něžný květ.

Upadla v těžkou chorobu.

Snášeny léky světské i duchovní, ale darmo-
Veškeré umění lékařů neprospívalo. Tu nařídil
biskup Jan processí a modlitby za uzdravení
kněžnino, než nebohá trpitelka dožila ve středu dne
11. července 1341. tři dni přede dnem svaté Mar-
kéty, kdy sňatek měl býti slaven.

Otec, bratr i ženicb kněžnin účastnili se všech
pobožností za zachránění nemocné konaných a byli
ted zdrceni úmrtím jejím.

U rakve milé zemřelé sešli se Jan, Karel
i Kazimír a tu přísahali sobě věčné přátelsví. Lid
i tu smrt kněžninu kladl na vrub trestu, jímž bož-

146 Česliá kronika.

ská spraveďnort stíhá krále Jana za mnohé jeho
nekalé činy.

A král sám cítil výčitky svědomí a by ulehčil
si břemeni tomu, jal se uskutečňovati, co byj již
před delší dobou si .umínil. Vyhlédnuv si před
branou Menšího mčsta Pražského na břehu Vltavy,
tam kde se teď město Smíchov rozkládá, příhodné
místo, založil tam roku toho (1341.) klášter
mnichů řádu Kartuzianského, jenž pro velikou přís-
nost své řehole byl v nemalé oblibě.

Klášter tento postaven byl v krásném slohu
tak zvaném gótském, než ušlechtilá stavba ta ne-
přečkala ani rod Lucemburský, jak dále bude vy-
pravováno.

O zkáze kamenného mostu Pražského,

. Různé pohromy stihly v době té zem Českou.
Tak již r. 1338. navštívil ji hrozný, ovšem řídký
host — kobylky.

Přitáhly v takovém množství, že mrak jejich
kolik mil • dlouhý slunce na delší dobu zastřel,
chřest křídel jejich byl tak hlučný, že zvonění pře-
hlušoval a lidé spolu hovořící se neslyšeli.

Z mračna hmyzu toho vycházel hrozný puch
a kde se spu-tilo k zemi, zmizela okamžité skoro
veškerá píce, obilí, zeleniny i listí stromů.

Nával kobylek byl takový, že prý bylo jich
vysoko koni až po kolena.

Až po Prahu dotáhly u veliké hustotě, odtud

■ I ra ■ (->■ i^-ir'

O lichých smlouvách s králem Německým. 147

počaly očividně řidnouti, nebo přivalilo se do Čech
hojně ptactva, jako vran, kavek, strak a jiných,
které podstoupily srdnatě boj, až zvítězily.

Jiná pohroma stihla Čechy z počátku r. 1342.
Zima v roce 1341. na 1342. byla neobyčejně tuhá,
ledy narostly k veliké tlouštce a všude leželo vy-
soko sněhu.

Koncem ledna uhodil polední vítr a 1. února
k tomu dalo se do deště.

Nastalo všude náhlé tání, ledy zahradily ře-
čiště a hrozné spousty vod vystoupily z břehů.

V Praze zuřil rozpoutaný živel silou děsnou.
Mlýny a jezy pobořeny, z Podskalí odplavena ve-
škerá zásoba dříví, k tomu pak přinesl příval celé
vesnice, které po břehu řeky strhal.

Vše to s ohromnými kry ledu nastavilo se
u kamenného mostu v Praze. Dlouho odolávalo
slavné dílo a památka po královně Jitce, manželce
krále Vladislava, až dne 3. února v noci divoký
proud na několika místech most protrhl, tak že jen
asi čtvrtina zachovaných oblouků trčela z kalných vln.

V celé zemi spůsobilo neštěstí toto nářek a
považováno v pravdě za neštěstí obecné — jako
by koruna národa klesla — dokládá letopisec.

O lichých smlouvách s králem Německým.

Dne 25. dubna 1342. zemřel papež Benedikt
XII. Na jeho pak místo vyvolen jmenovaný už
Petr, arcibiskup Ruanský v západní Francii a
kardinál, jakož i bývalý vychovatel našeho Karla,

148 Česká kronika.

Petr přijal jméno Klement VI.

Ve. světě katolickém známa byla náklonnost,
kteiou muž tento lnul ke svému vychovanci a proto
mnozí, kdož chtěli čeho žádati při stolici papežské,
ucházeli se dříve o přímluvu při Karlovi.

Věc tato přiměla i krále Ludvíka, že dal se zase
v jednání s rodem Lucemburským, který byl přece
co nejcitelněji urazil.

Král Jan přes úplnou svou slepotu neupustil

od svých toulek pro národ Český tak drahých a
nákladných. Z jara roku 1343. mínil se vydati opět
do Francie, než Karel, již před třemi roky ná-
stupcem Janovým jmenovaný, nechtěl se uvázati ve
správu země leda pod výminkou, že Jan do dvou
let do země se nevrátí a že do té doby příjmem
5000 hřiven stříbra vystačí.

Král Jan volky nevolky musel přijmouti pod-
mínky tyto, ale připravil za to Karlovi jiné starosti.

Sešed se v Němcích s králem Ludvíkem, vešel
s ním ve smlouvu, že přimluví se u papeže, aby
byl Ludvík sprostěn klatby, začež dával Ludvík
jednu z dcer svých nejmladšímu synu Janovu Vá-
clavovi, který byl Janovým mazlíčkem.

Dceři této sliboval otec 24.000 hřiven stříbra
véna. Aby i ostatní členy rodiny České získal, sli-
boval Janu Jindřichovi za Tyroly a Korutansko
Dolní Lužici.

Dozvěděvše se o smlouvě této Karel a Jan
Jindřich, opřeli se jí, poněvadž jednáno o nich
bez nich.

o volbé biskupa Pražského. 149

A tu jednal zase Ludvík s nimi (počátkem
roku 1344.) Král Německý přijel do Kouby při
západní hranici české a králevičové do Domažlic,

Ludvík opakoval tu své sliby a cbtčl i Janu
Jindřichovi dáti jednu dceru za manželku.

Králevičové byli už spokojeni a ted zase za-
IvTočil král Jan, ohlašuje synům, že papež slibuje
výhody ještě prospěšnější.

Karel po delším váhání opravdu přetrhl další
jednání s králem Ludvíkem a odjel za otcem svým
do země Lucemburské.

Cin tento považoval Ludvík za opovězení ne-
přátelství.

O volbě biskupa Pražského.

Do doby tohoto vladařství, kdy Karel » šťastně,
opatrně a mužně spravoval království a cožko-
livěk bylo zkaženo nebo zrušeno, toho všeho po-
lepšil a ku pravému stavu spůsobil a navrátil*,
padá také důležitá změna na Pražském stolci bi-
skupském.

V předvečer sv. Tri Králů r. 1343. zemřel
biskup Jan IV. z Dražic po dvaačtyřicetiletém
biskupování.

Byl to muž vzácných ctností. Seděl na stolci
sv. Vojtěcha v dobách velice pohnutých a nepo-
kojných, ale zachoval se vždy jako muž ctný a roz-
šafný, jako horlivý a věrný syn své vlasti České
a jako dobrý a laskavý pastýř své církve.

Letopisec František o něm praví, že byl zbožný

150 Česká kronika.

dobrodinec, utěšitel a otec kněžstva, lidu mírný
a opatrný správce, národu pak Českého věrný mi-
lovník a neúnavný (české řeči) rozšiřovatel.

Mírnost jeho vykládána i za slabost a dáváno

mu za vinu, že prý v zemi České kacířství trpí.
Slyšeli jsme již, že proto po jedenácte let zadržován
u dvora papežského, ještě pak ku konci života
svalována na něho vina podobná, když roku 1341.
do Prahy z Polska vyslaný mnich Dominikán za
»inquisitora zlosti kacířské* ustanovený, od něko-
lika mužů zavražděn.

Sám král tenkráte do věci zasáhl, opatřiv
stálého inquisitora.

Slovutný tento biskup měl slovutnějšího ná-
stupce. Volba nového biskupa položena na úterý,

na den památky sv. Šťastného čili 14. ledna a tu
přes odpor probošta Jindřicha, který snad sám
chtěl volen býti, vyvolen kapitulní děkan Arnošt
z Pardubic.

Pamětihodný tento muž narodil se v prvých
letech vlády krále Jana.

Otec jeho Arnošt z Hostinné (u Ouval) změniv
statky své, zejména městečko Libáň a hrad Vi-
semburk (u Náchoda) za Pardubice, jal se psáti
»z Pardubic* a byl téhož rodu jako posud kvetoucí
rodina Malovců z Malovic, užívaje i téhož erbu —
stříbrné polovice koné se zlatou uzdou v poli
červeném.

Pán tento stav se purkrabím na Kladsku, dal

o povýšení biskupství Pražského na arcibiskupství. 151

tu syny své — mel ještě Bohuše a Smila — vy-
chovávati ve škole při chrámu panny Marie.

Arnošt odebral se pak na vyšší učení do Vlach,
kde ztrávil 14 roků na universitách v Padui a Bo-
loni, obíraje se hlavně právnictvím.

Vrátiv se do vlasti, vstoupil ve stav kněžský
.a stal se asi roku 1339. dčkanem kapituly u sv, Víta.

Teď zvolen biskupem.

Co do zevnějšku, postavy a povahy dí starý
jeho životopisec: >I byl týž Arnošt muž vysoké
postavy, příjemného vzezření a zdobený mravy
vesměs počestnými.*

Poněvadž arcibiskup Mohučský, Jindřicli III.
z Virneburka, pro příchylnost ku králi Ludvíkovi
v klatbě se nalézal, obrátil se Arnošt přímo do
Aviňona i byl tu od papeže potvrzen a od jednoho
z kardinálů na biskupa posvěcen:

O povýšení biskupství Pražského na arcibiskupství.

Karel dostihnuv otce v Lucemburku, vydal
se s ním přes Francii do Aviňonu, kamž zváni byli
od papeže Klementa VI.

Žádný panovník nebyl od papeže uvítán s ta-
kovou slávou, jako ted král Český.

Na míli vyšli mu vstříc veškeří kardinálové, co
jich té doby u dvora papežského bylo, když pak
vjeli do města, vítal jej sám papež co nejpřátelštěji.

Prvou starostí papežovou bylo, aby odstranil
všeliké nedorozumění mezi otcem a synem, tak
aby z rodu Lucemburského všeliký svár vypleněn byl.

152 Česká kronika. .

Tu srovnána i záležitost biskupa Vratislavského
a to dosti lehce, nebo zpupný Nanker byl již (1341)
zemřel a nástupce jeho Břetislav shodl se s králem
v dobrotě.

To slavné uvítání Českého krále nedalo spáti
králi Ludvíkovi a on, aby horšímu předešel, poslal
honem poselství do Aviňona, které mělo vyrov-
nati všeKké neshody mezi oběma dvory a král
Ludvík sliboval vše možné, ale věrolomnému se
více nevěřilo, za to z české strany dosaženo ko-

nečně toho, po čem byli již panovníci Čeští ze-
jména Břetislav I. a oba Přemyslové velice toužili.
Přednesl totiž ted Karel příteli svému papeži snažnou

žádost národa Českého, aby církev česká vymaněna
byla z područí německého.

Doba ku splnění žádosti té byla neobyčejně
příznivá.

Panovník Německý byl v klatbě církevní a tím

v rozbroji s Římskou stolicí a arcibiskup Mohučský,
jmenovaný již Jindřich III , pro urputnou svou vy-
trvalost při králi Ludvíkovi již i sesazen a hodnosti
své zbaven.

Však i ted musel Karel (Jan pro osobní přá-
telství k arcibiskupovi Jindřichovi III. jednání se
nesúčastnil) před sborem kardinálským přísahati,
že z Prahy do Mohuče je 12 dní cesty a že jazyk
český od jazyka německého rozdílný jest.

Když to vše vykonáno, vydal dne 30. dubna
r. 1344. papež Klement VI. pro nás velepamátnou
bullu, jíž církev česká vyňata z moci německého

o povýšení biskupství Pražského na arcibiskupství. 153

arcibiskupa, biskup Pražský povýšen na arcibiskupa,
jemuž podřízeno biskupství Olomoucké, dále bis-
kupství, které založeno býti mělo v Litomyšli a,
jak se naděje činila, i biskupství Vratislavské, jež
mělo odtrženo býti od arcibiskupství Hnězdenského
v Polsku.

Jinou bullou ze dne 5. května téhož roku (1344)
přeneseno na arcibiskupa Pražského i právo koru-
novati krále České.

Dne 25. srpna poslal papež arcibiskupovi po
Mikulášovi z Lucemburka a Rostislavovi z Horaž-
ďovic Arnoštovi znamení nové hodnosti tak zvané
pajliuip. Jest to úzká bílá páska vlněná ozdobená
kříži; pásku tu nosí arcibiskup na šíji.

Pallium došlo do Prahy v druhé polovici mě-
síce listopadu a v poslední neděli svatodušní dne
21. téhož měsíce Arnošt na arcibiskupský stolec
s velikou nádherou a slávou nastolen.

A lid český zase jako za nastolení kdysi prvého
biskupa volal >KrlešI Krlešl« jak vypravuje nám
letopisec.

Téhož dne nový arcibiskup posvětil za biskupa
Lkomyšlského Jana, dotud opata v klášteře řeče-
ném Louka u Znojma.

Tak vyplněna staletá touha národa Českého
i panovníků jeho a říše Česká zbavena toho nej-
obtížnějšího pouta, které ji k říši Německé vá-
zalo, —

154 ČesVá kronika.

O založení nové stavby chrámu Svatovítského.

Biskupský chrám Pražský sv. Víta, Václava a
Vojtěcha založený, jak vypravováno, Spytihněveni II.
a vystavěný Vratislavem II. byl znamenitou stavbou
slohu, jenž sluje románský, ale tři skoro století
již hlodal na něm zub času. Nejeden požár ho po-
rouchal a nejeden nevkusný přístavek jej zohyzdil.

Mnoho národu vzácných památek, hroby knížat
a králů, biskupů i jiných mužů znamenitých cho-
vála v sobě tato kamenná kronika Cechů a proto
býval hlavně o pouti svatováclavské nával do chrá-
mu toho tak veliký, že prostor nevystačoval.

Tuto nedostatečnost a ovšem i vetchost po-
zoruje, umínil si Karel první svatyni svého národa
přestavěti a to dílem velikolepým a nádherným ve
slohu gótském, tak jak viděl na cestách svých po
větších městech ve Francii a Vlaších.

Myšlénkou touto obíral se Karel zajisté již za
svého se zdržování ve Francii, nebo tam vyhledí
si mezi mistry staviteli muže dovedného, Matěje,
rodilého z francouzského města Arrasu a ten přišed
do Prahy a prohlednuv si místo, kde chrám státi
mel, učinil nárys a připravil vše k položení zá-
kladu.

Ted pak, když vykonáno slavné nastolení arci-
biskupovo, vyšel Arnošt s veškerým duchovenstvem
a král se všemi knížaty a velmoži a jiný nesčetný
lid a tu na prostoře mezi starým chrámem a chrá-
mem svatého Jiří položen a posvěcen základní ká-

o třetí vypravé na Litvu. 159

men k velikolepé budově, které dle vůle zaklada-
tele nemělo býti ve střední Evropě rovno.

Král Jan byl již před třemi roky (23. října
1341) daroval desátek z příjmů dolů stříbrných
v Hoře i jinde, aby z toho vyzdviženy byly v nové
nádheře hroby s v. Václava a Vojtěcha a ozdobeny
stříbrnými deskami a soškami pozlacenými a dra-
hým kamením ozdobenými.

Měla to býti náhrada za vzpomenuté pobrání
stříbrných soch s hrobu sv. dědice České země.

Dále pak ustanoveno již tenkrát přestavění
nejprv choru, pak i celého chrámu dílem mistrným
a nádherným.

Ted k dílu slíbenému přikročeno a mistr Matěj
dal se do díla. jež řídil až do své smrti r. 1352.

O třetí výpravě na Litvu.

Roku 1339. zemřel Veliký kníže Litevský chrabrý
Gedymin.

Po něm vládl nejstarší jeho syn Monvid, ale
jen rok, nástupcem pak jeho stal se šestý syn Ge-
dyminův Javnuta s pominutím starších, zejména
statečného Olgěrda.

Věc tato spůsobila na Litvě nepokoje a bouře
domácí.

To ovšem nezůstalo tajno velmistra Něme-
ckého řádu, a tak dozvěděla se západní a polední
Evropa, že by byla doba příhodná k útoku na
Litvu.

160 Česká kronika.

A tu zase král Jan přichystal se ná výpravu
a koncem roku 1344. vytrhl na sever v čele vojska,
k němuž se připojili mnozí vzácní hosté.

Tak vedle Karla táhl do Litvy i vévoda Bur-
bonský, Vilém, hrabě HoUandský, Ludvík, král
Uherský a jiných cizích i domácích velmožů značné
množství.

Křižáci prodleli déle ve Vratislavi a tu přiho-
dila se věc, kterou nám v životopise svém Karel
náš vypravuje, kterou, ana dobu tu pěkně osvě-
tluje, slovy jeho podáváme.

»A když tu ve Vratislavi byli« praví, »mezi
jinými utěšeními, po nichžto knížata obecně stojí,
ta nenávistivá, vzteklá hra kostek zdvihla se mezi
nimi.

Na příklad velikého divu král Uherský a hrabě
HoUandský tak horlivě hráli mezi sebou, že ten
hrabě HoUandský na králi Uherském šest set zla-
tých velmi brzo získal. «

Pro něžto když dříve řečeného krále hněvivá
a nechutnou mysl majícího uzřel, tehdy z náhlosti
a hrdou myslí vece tato slova: >0 pane králi!
divno jest, že když jste kníže tak velebné, jehožto
země zlata dosti má, pro tak malý počet peněz,
tak máte nechutnou mysl ukázati a v nepokoji po-
ložiti úmysl Váš!

Aj! aby vy i všichni jiní viděli zřejmě, že
peněz tak dobytých nemiluji, ani v užitek můj jíti
nemají, ale svobodně od jíti ode mně.«

Poprsf Matěje z Arrasu.

Cerká kconUa II.

o třetí výpravě na Litvu. 163

A to propověděv, všecky peníze ve hře získané
prostřed lidu okolo stojícího vrhl.<

Z Vratislavi vypravili se Křižáci přes země
polské na Litvu a vniknuvše dosti hluboko v ba-
řinatou a lesnatou tu zem, jali se tu některých
pevných míst dobývati.

Však Lit váné zbavili se nepřátel lstí Rozšířili
pověsť, že vojsko litevské do země Německého
řádu vtrhlo a ku městu Královci spěchá.

Křižáci nechavše obléhání, namáhavým, čtyř-
denním pochodem vydali se ku zachránění Krá-
lovce. Tu zvěděli, že vše byl klam, poněvadž pak
mezi tím nastal oblev, nebylo jim možno vrátiti se
do Litvy a počali se po odděleních ubírati ku
svým domovům.

Král Jan provázen vévodou Burbonským pustil
se přes Branibory přímo do Francie, Karel vracel
se do Čech přes území polské a dorazil do města
polského, které sluje Kališ.

Tu stihlo jej dobrodružství pro věrolomnost
krále Polského, který byl dříve Karlovi dal list
volného průchodu zemí svou.

Karel dobrodružný čin Kazimírův takto v ži-
votopise svém líčí: >A tak jeda, přitáhl (Karel vy-
pravuje o sobě v třetí osobě) do města Kališe.
A tu podle spůsobení krále Krakovského (Polského)
a knížete Svidnického (Bolka) byla jemu stráž ta-
jemně položena, ne tak aby byl jakožto zjevný
nepřítel jat, ale aby z města neušel tajemně (tajně),
měli stříci.

164 Česká kronika.

Tomu ihned když Karel markrabí vyrozuměl,
učinil se, jakoby toho střežení neznamenal i vece,
že by tu chtěl pro odpočívání několik dní ostati.

Zatím poslal k vladaři Vratislavskému posla
pěšího, dávaje mu na vědomí všech věcí zjednání
pořádně.

Jenž ihned se třemi sty oděnci blíž k městu
Kališi jedva za jednu míli přijev a výborného
hřebce Karlovi markrabí před bránu městskou
poslal.

Jehožto Karel opatrně čekal, jakžto od posla,
jehožto byl do Vratislavi poslal, byl naučen.

A tak na toho poslaného koně vsed, ručím
během k svým, ježto z Vratislavě na vysvobození
jeho byli přitáhli^ brzo přijel.

A když král Krakovský vyrozuměl, že Karel
markrabí tak jeho ušel osidel, všecku čeleď jeho,
ježto po něm v Kališi byla ostala, zjímati kázal;
jižto potom, kdy Karla markrabí, jakžto byl usmy-
slil, zdržeti nemohl, svobodna propustil.*

Tak Litva zase zbavena Křižáků, však za
škody utrpěné dostalo se jí náhrady. Neschopný
Javnuta, který nepřítele tak hluboko do země byl
pustil, složen z hodnosti Velikého knížete a na jeho
místo povýšen bojovný Olgěrd r. 1345.

Dohrou tohoto krizového tažení bylo, že král
Jan dozvěděv se v Paříži, co se synovi jeho přiho-
dilo a pak že ve Svidnici jeden z jeho područníků
zajat a hladem umořen, hned se vrátil a vypraviv
se s vojskem do Bolkovf^ knížectví Svidnického,

o velikém spolčení proti králi Janovi. 16ó

hrozné je poplenil a až předměstí Svidnická po-
žehem zničil.

Jedním z polních hejtmanův ve vojště českém
byl i nový arcibiskup Pražský Amošt, jenž vedle
bohosloví a práv i vécem vojenským výborné
rozuměl.

Plenéní svidnické zastaveno příměřím, zavře-
ným v měsíci květnu r. 1345.

O velikém spolčení proti králi Janovi.

Mezi výpravou do Litvy a do Svidnická po-
dařilo se Německému panovníkovi poštvati proti
králi Českému všechny jeho sousedy a tu jako na
smluvenou v týdnu došlo krále Jana vypovězení
války od krále Německého, Polského a Uherského,
od vévody Rakouského, knížete Svidnického a
markrabí Míšeňského.

To bylo i pro Českého krále mnoho a nele-
kavý Jan ulekl se přece. Aby aspoň trochu v tísni
té si polevil, vypravil posly k Německému králi,
aby s ním jednali o příměří, ale poslové nepo-
chodili a vrátili se s nepořízenou.

A tu král Jan odhodlaně udeřil na svůj meč
a pronesl slova, která nám syn jeho v životopise
svém zachoval a která stala se heslem a chloubou
národa Českého. »Ve jméno boží« pravil, »čím
více budem' nepřátel míti, tím větší plen a více
kořisti budem' míti; a my přísaháme skrze pana
Jesu Krista, že kterýž kolivěk nás z nich prvý pod-

166 Česká kronika.

Stoupí, na toho tak se oboříme, že se všichni jiní
leknou.*

A slovu dostál, jak nám Karel dále vypravuje :

> Potom po malém čase ihned Kazimír, král
Krakovský, město Mikulášovo (byl to kníže Miku-
láš IL), knížete Opavského, jménem Zďár, podstoupil
a nepřátelsky oblehl.

Jenž (Mikuláš) ihned ke králi Janovi poslal
a přesnažně prosil, aby něco lidí oděných jemu
poslal, jichž pomocí město své skrze krále Kazi-
míra obležené mohl by zachovati a vysvoboditi.

Král Jan to uslyšev, veselou myslí odpověděl,
že jemu nechce žádného lidu poslati, než ve čty-
řech dnech chce na pomoc jemu přijeti sám svým
životem a s množstvím převelikým lidu oděného.

Ihned král Jan všechny šlechtice království

Českého sezvav v hromadu, vece přede všemi:
»Aj, urození, hrdinní, věrní a milí lidé! Musíme
království našeho a vlasti naší mečem a oděním
brániti proti těm, jižto nám a vám bezprávně
škodí.

A proto že ten Kazimír, král Krakovský, pod-
stoupil nám na potupu království našeho a koruny
naší mana, kníže Mikuláše, kníže Opavského ne-
přátelsky, jímžto velebnost naši velmi těžce roz-
hněval, ani lehce máme nésti, že ti těžký úraz trpí,
ježto se pro mír a pokoj našemu panství poddali/
protož aby nám lenost nebyla připsána, ani také
nedbání a prázdného odpočívání spánlivost nebyla
nám přidána: chcem a vzkazujem z vás všem a

o velikém spolčení proti králi JanovJ. 167

každému zvláště, aby ihned odění vaše vezmouce,
k boji přípravně bez meškání za námi táhli, abychom
zapudili onoho nemoudrou ošemetnost, jenž knížete
a mana našeho směl podstoupiti, kterýžto obrany
naší požívaje, měl by právem pokoji se radovati.*

Tehdy šlechtici ku královým slovům odpově-
děli: »Pane králi! z práva našeho jest a od starých
časů bez porušení držáno, že z království ne-
máme v odění jeti, než v mezích království proti
těm, ježto království podstupují nepřátelsky, vší
silou máme brániti a opravovati.* Jimžto král od-
pověděl: » Knížectví Opavské, jako jiná knížectví
Polská ku králi Českému a ku koruně České úto-
čiště mají, protož my jedem v odění připraveni
na cestu a uzříme, kdo z vás bude obvázán pla-
chým udatenstvím a smělostí nemoudrou, aby po
nás ostati směl.«

A tak král Jan té noci s pěti sty helmy z Hory
Kutny táhl, tu kdež ta slova s šlechtici a s pány
království Českého byl mluvil a ku knížeti Miku-
lášovi Opavskému dnem i nocí chvátaje jel; a ihned
táhli po něm šlechtici království Českého a vlady-
kové všickni.

A prve než k dříve řečenému knížeti přijel,
měl dva tisíce helmův kromě střelcův a jiných
dobře oděných ; jichžto pan Čeněk Lipský (z Lipé)
se třemi sty oděnci spěšně chvátaje předjel a s Uhry
i jinými, ježto královým přikázáním knížete Miku-
láše město byli oblehli, boj litý svedl.

Kteréžto, když se utíkati jali, až do města

168 Česká kronika.

Krakovského stihal jest a na tom ú ěku tři sta
Uhrův bylo zahubeno a šedesát mužův urozených jato.

A jiné pak stihal lite, že on a veliký díl lidu
jeho rozlítivše se, do města za nimi vjeli* a oni
mříž z brány spustivše, v městě je zdrželi.

Ale král Jan to přehořce nosil na mysli, že
on v také šarvátce nebyl; nebo města beze vsí
obrany byl tu dobyl.

Však ihned toho dne Krakov s velikým vojskem
oblehl: a tu leže, veliký díl země poplenil a před-
městí zkazil.

Tehdy Kazimír, král Krakovský, vzkázal králi
Janovi, aby množství nebezpečenství ušlo, by s ním
se sám a sám v jizbě zavřel a kdo by tu dru-
hého ^přemohl, aby nad ním svůj úmysl měl.

Ale proto že král Jan tehdy, ovšem byl oslepl,
vzkázal jemu, aby se oslepiti kázal, tehdy v rovném
odění že velmi rád chtěl by s ním zápasiti.*

Tak vypravuje nám Karel to prvé oboření se
krále Jana na nepřátele a bylo v pravdě takovým,
jak Jan b3^1 předpověděl.

Král Kazimír, uslyšev krále Českého vzkaz,
dobře si to s tím oslepením rozmyslil a uznav své
přenáhlení, žádal za třínedělní příměří, kterého mu
dopřáno.

Za příměří toho smluven mír, jejž Kazimír za-
platil 10.000 hřiven stříbra, které byl dfíve Karlov
půjčil. V mír umluvený zahrnuti i kníže Svidnický
i král Uherský.

o poslední výpravě krále Jana do Francie. 169

Tak odhodlaností krále Jana zažehnáno vážné
nebezpečí a lid český si dlouho ještě vypravoval,
jak slepý král Český skrušil krále Polského.

O poslední výpravě krále Jana do Francie.

Sotva že ukončeno tažení polské, volán král Jan
se synem Karlem od papeže do Aviňonu ; jednaloť
se o věc důležitosti nemalé.

Dne 13. dubna roku 1346. vyhlásil Klement VI.
velikou kletbu proti králi Německému Ludvíkovi.
Krátce před tím arcibiskup Mohučský sesazen
a vyloučen z církve, na jeho pak místo dosazen
Jarloch, hrabě Nasavský.

Novému tomuto arcibiskupovi bylo ted vy-
psati volbu nového Německého krále, což tento ke
dni 11. července (1346) také učinil.

A proto volán Jan se synem do Aviňona, aby
se shodli se stolicí papežskou, která o to dbala,
aby na trůn Římsko-německý povýšen byl náš
Karel.

Smlouvy se zdařily, nebo Karel, upustiv od
dobrodružných snah a tužeb předešlých panovníků
Německých, snažil se zachovati jen to, co zacho-
vati se dalo.

Tak získán předem souhlas papežův a jmeno-
vaného dne pěti hlasy — třemi duchovními,
českým pak a saským zvolen v městě Renži na
Rýnu za Německého krále náš Karel, jenž byl na
trůně Německém toho jména Čtvrtým.

170 Česká kronika.

Arcibiskup Pražský Arnošt a vévoda Mikuláš
Opavský šli v čele slavného poselství do Avi-
ňona, aby oznámili volbu papeži, v neděli pak dne
26. listopadu téhož roku (1346.) Karel v městě
Bonnu nad Rýnem slavně korunován.

Však mezi tím mnoho se změnilo.

O bitvě u Kreščaku.

Válka mezi králem Anglickým a Francouzským
vzala zatím obrat králi Francouzskému nepříznivý,
Angličané přiblížili se až k Paříži.

Tíseň spřáteleného krále pohnula Jana i Karla,
že s veškerým svým průvodem zaměřili k hlavnímu
městu Francie, aby pomáhali králi Filipovi.

Brzo přitáhl i Jakub II. král ostrovů Balear-
ských v moři Středozemním a mnozí jiní knížata a
vévodové, tak že vojsko francouzské valně bylo
sesíleno.

A ted zase král Anglický nepřál si srážky
s králem Francouzským a ustupoval na půlnoc,
aby dorazil do spřátelené země Flanderské.

Tomu zase chtěli překaziti Francouzové a kva-
pili zá Anglickým vojskem.

Došli se dne 26. srpna v sobotu v den sv.
Rufa r. 1346. u města Křesy, které Čechové od
dávna Kreščak nazývají.

Byl jasný den a slunce vysílalo žhavé paprsky,
které krunýře a brnění rytířská rozpalovaly.

Vojsko anglické bylo si zatím v lesíku odpo
činulo a ted seřadilo se v bitevní šik, vojsko Fran-

o bitvě u Kreščaku. 171

couzské však táhnouc od rána ve vedru, bylo
svrchované umdleno a vysíleno.

Ačkoliv hlavně čeští páni radili, aby se bitva
na druhý den odložila a zatím vojsku oddechu po-
přáno bylo, zvítězilo slovo bratra králova, hraběte
z Alansonu, který naléhal na to, aby bitva se
svedla, dokud by Angličané z místa neunikli.

Dán tedy rozkaz k boji a Francouzové pod
posvátnou svou korouhví, ohněrudou Oriílammou,
hrnuli se proti šiku Angličanů.

V tom strhla se bouře a spustil se déšť, který
tětivy Janovských lukostřelců v předním voji sto-
jících málem nepotřebnými učinil, tak že bojovníci
tito bojovati se zdráhali.

To považoval jmenovaný bratr králův za zradu
a s jízdou svojí vskočiv mezi Janovany, jal se je
rubati a tak poskytl Angličanům vzácný pohled,
jak nepřátelé jejich sami mezi sebou se potírají.

A tu nenadále v řev bitevní zahřímaly prvé rány
z děl. Nebyly to ovšem ty hrozné smrt a záhubu
chrlící nástroje doby naší, byly to hrubé kovové
roury několika pásy jako obručemi stažené a ty
přivezeny byvše na bojiště nejspíš na vozích, slo-
ženy tu na jednoduché, hrubé klanice, tak že ří-
zení jich čiře nemožným bylo.

Málo tedy škodily hrubé, kamenné střely děl
těchto, za to hromový rachot děsil a plašil koňstvo
a působil tak zmatek v řadách jízdy, která tenkráte
tvořila jádro rytířského vojska.

tvá česká kronika.

Povážítne-li ještě, že postavení vojska angli-
ckého velmi bylo výhodným, nebudeme se diviti,
že útočících Francouzů klesal šik za šikem.

> V před, dítky, v před! Ve jménu Boha a
svatého Diviše!* volal král Filip, dovolávaje se tak
pomoci patrona Francie, než darmo a marně. Bo-
jiště pokryto již hromadami mrtvol a květ panstva
byl tu již klesl v děsném zápase.

Porážka a to úplná byla již neodvratnou.

Tu docválal na krví prosáklé pole kreščacké
zadní voj, v němž byl slepý král Český se svým
synem a vévodou Savojským.

Vrhli se v boj, brzo však seznali i Cechové,
že marným již všeliké namáhání a tu radili králi
svému, aby myslel na svou bezpečnost a dal se
na útěk.

A tu pronesl král Jan slova, která z pověst-
ného dobrodruha rázem učinila slavného reka a
hrdinu.

>Toho bolidá nebude, aby král Český z bitvy
utíkal!* zvolal slepý válečník a tato slova jeho

uchoval si národ Český jako svatou závěť krále
svého, a chlubil se jimi po všechny potomní časy,
ba on za ně králi tomu odpustil vše, čím se byl
týž proti němu provinil a postavil krále Jana do
velikolepé řady svých králů reků a velikánů.

Král Jan dav rozkaz, aby o bezpečnost syna
jeho, který již z několika ran krvácel, postaráno

tOadeof likladnlho kametM

k nové Btavbi chrjmu ivatovítaUbo. FAvui'ni knilw J. F. Hetteíe.

b
a

ce
ai
sil

z
z

lo
Zj

li:

Bitva u Kreščaku 177

bylo, žádal, aby zaveden byl tam, kde nejkrutěji
zuří bitva.

Páni čeští vzavše krále svého mezi sebe a
spjavše oře jeho s koňmi svými, vrhli se v boj.

Bojovali jako lvové, ale v nerovném zápase
klesal pod burdýřem anglickým jeden za druhým.

Málo bylo již hlav, které ještě provolávaly heslo
české »z Prahy* a brzo zápasil slepý hrdina sám,
až i on s koně se sřítil na hromadu mrtvých
svých soudruhů.

Klesl tu po boku svého krále pan Jindřich
z Rožmberka, nejstarší syn pana Petra, pan Jindřich
z Klimberka, Valkoun z Pořešína, Ješek z Rožda-
lovic, syn pana Hynka Krušiny z Licbtemburka,
Závis z Jimlína, Heřman z Miličína, Hron z V.a-
šimi, Dalibor z Kozojed a mnozí jiní.

Než zašlo slunc9 za obzor, byla krvavá práce
již dokončena.

Když zvěstováno bylo králi Anglickému, Edu-
ardovi IIL, že Český král padl, dal ho na bojišti
vyhledati. Dýchal ještě, dal ho tedy král Anglický
zanésti do svého stanu a tu, obklopen květem
panstva anglického, vypustil král Jan hrdinského
svého ducha, v cizí zahynuv službě.

*Dnes klesla koruna rytířstva, <f zvolal král
Eduardy > nikdy nebylo podobného tomuto králi
Českému, t

A sehnuv se, sňal s helmy Janovy tři pera

178 Česká kronika.

a pásku s nápisem *ich dienc (sloužím), podal pak
obé synu svému, tak zvanému Černému princi, jehož
statečností Angličané hlavně toho skvělého vítězství
se dodělali a v jehož náruči král Jan byl skonal.
A princ tento přijal obé do svého erbu a posud
ve znaku anglických princů následníků obé spatřiti
možno.

Vznikl ovšem o pravdivost podání tohoto spor
a učenci angličtí, popírajíce jí, všelicos namítali.
Jedni vypravují, že král Jan za ozdobu čili klenot
na helmu svém v bitvě u Kreščaku neměl tré per,
než dvě supí křídla, rovněž heslo erbu toho, s hora
uvedené, »ich dien« až i z gallského jazyka vy-
kládají, jen aby se neřeklo, že věci ty původu
cizího jsou.

Oh, zmatenosti lidská ! Co by tomu řekl chrabrý
Černý princ, když by viděl, jak Angličané rvou
mu z jeho znaku svědka slavných jeho činů.

O hrobu krále Jana

Jako život krále Jana byl nepokojným a dobro-
družným, tak i po smrti tělo jeho nemohlo najíti
pokoje a klidu.

Král Eduard pohřbil krále Českého s velikou
slávou na bojišti, kde mu nad hrobem postaven
kamenný kříž.

Brzo na to vyňali mniši blízkého kláštera krále
z hrobu a pochovali ho ve svém klášteře.

180 česká kronika.

Tam postaven mu byl péčí Karlovou nádherný
pomník.

Roku 1540. vyhořel kláSter Benediktinů a
stržen na dobro.

Ztaták krále Jana.

Kosti krále Jana přeneseny ze zbořeného
chrámu do kláštera Františkánského v hořejším
městě.

Tu krále Jana ukazovali prý za peníze.

Zlatík krále Jana.

Roku 1592 klášter Benediktinů obnoven a
žádal ostatky krále Jana zpět, musel se vŠak O ně
souditi, než mu by'y vydány.

Tenkráte v zemích těch byl mfstodržfcím arci-
kníže Albrecht, bratr krále Českého Rudolfa II, ;

Pavodnl krsiba H. SchlllIiiiEra ,

Poprsf krále Jana Lucemburského.

o hrobu krále Jana. 183

ten dal králi Janovi postaviti nový, nákladný pomník.
Tam odpočíval král Jan necelých sto let a chrám
i náhrobek zničili nad nfm Francouzové, kteří roku
1684. města dobyli.

Klášter Benediktinů přeložen a mniši vzavše

Groš krále Jana.

s sebou kosti Českého krále, uložili je zase ve
svém chrámě a postavili mu třetí náhrobek.

Pod tím odpočíval král něco přes sto let a
roku 1792. kláSter zrušen.

Haltf krále Jana.

Kosti krále Jana pobral jakýsi pekař, Adam
Bastíen a uschovat je v domě svém.

Od pekaře dostal pamětihodné ostatky to-
várník Boch- Buschmann. Ten dal kosti Janovy
sestaviti v kostlivce a ukazoval jej ve své sbírce
vzácností.

184 Česká kronika.

Tam přišel roku 1836. pruský princ Bedřich
Vilém, později král toho jména IV. Ten vyžádal
si na továrníkovi kosti krále hrdiny a pochoval je
na svém hrade Kastellu nad Rýnem a dal nad
hrobem postaviti snad už poslední náhrobek.

A tak po tolikerém bloudění ani ted král Jan
do Čech se nevrátil.

HLAVA II.

Říše Česká za panováni krále Karla I.

O nastoupení krále Karla I.

Král Jan zemřel v padesátém roce věku svého.
Z dvojího manželství narodilo se mu devět dítek
a sice Alžběta porodila mu syny Karla, Přemysla a
Jana Jindřicha, dcery pak Markétu, Jitku, Alžbětu
a Annu, z druhého manželství narodil se syn Václav
a dcera Bona.

Nejstarší ze synů Karel, král Rímsko-německý
a ustanovený nástupce Janův, zdědil ted veškeré
země otcovy.

Nastoupení Karlovo na zděděný trůn nebylo
právě lahodným. On sám, utrživ na bojišti kreš-
čackém několik ran, hojil se z nich jsa pohostinu
ve francouzském klášteře zvaném Ursi-campus,
kteréžto jméno do češtiny vyloženo znělo by »Pole
medvědí*.

Vyhojiv se, spěchal do Němec, kde mezi tím
záležitosti jeho vedl starý jeho prastrýc, arcibiskup
Trevirský, kurfirst Balduin.

Tu, jak již vzpomenuto, korunován a to za

186 Česká kronika.

přítomnosti šesti kurfirstů, jen Braniborský, Ludvík,
syn. soka Karlova, scházel.

Sesazený král Ludvík, ač měl ještě dosti moci
a hojně přívrženců, nepodnikl proti Karlovi ničeho,
leda že mu dns 7. ledna r. 1347. poslal z Řezná
list plný sprostých nadávek a naduté pýchy. Karel
odpověděl mu slovy mírnými, prohlašuje, že mu
po té stránce, kterou Ludvík v listé na jevo dal,
podoben býti nemůže a nechce.

Koncem ledna (r. 1347.) přišel po prvé do vlasti
své jako korunovaný král Německý, ale pozdržev
se jen některý den, spěchal hledat přátel a navštívil
vévodu Rakouského Albrechta Chromého aneb Mou-
drého a krále Uherského Ludvíka.

Oba panovníci tito zakazovali se mu mírem
i přátelstvím, proti císaři Ludvíkovi však ani jeden
ani druhý nechtěl vystoupiti nepřátelsky.

Počátkem jara zabral se Karel ještě do Tyrol,
zda by s pomocí Vlachů země této získati ne-
mohl, ale nepovedlo se mu a Karel utrživ porážku,
odešel z Tyrol a oklikou přes Uhry vrátil se do
Čech.

O koruně Svatováclavské.

v Cechách daly se zatím velikolepé přípravy
ku korunování krále i královny.

Sám Karel opatřil již před některým časem
novou korunu, nebo koruny staré dohledati se ne-
mohl.

o koruně Svatováclavské. 187

Byla-li před Karlem nějaká stálá, jaksi dě-

dičná koruna králů Českých, říci nemůžeme. Možno,
že jako na Rusi bývalo, každý král ku korunování
pořídil si korunu dle své libosti a ta po smrti jeho
snad přepracována dle přání krále nového, při čemž
některé částky zejména křížek na vrcholku koruny
upevněný, vložen na korunu novou. Poslední zmínka
děje se v dobách těch o koruně, kterou korunován
Václav IL

Tři jeho nástupci korunováni nebyli až teprve
Jan a tu snad pořízena koruna, kterou pak v čas
nouze král ten někam zašantročil, tak že, jak pra-
veno, musel Karel dáti novou korunu zhotoviti.
Královský tento klenot pořízen z nejčistšího zlata,
k ozdobě pak užito perel, rubínů, safírů a sma-
ragdů.

Pozorujíce korunu, vyobrazenou na groších
krále Václava II. a korunu ze stříbrného plechu,
která nalezena v hrobě krále Rudolfa I. seznáme,
že i nové koruně dán obyčejný v Cechách tvar,
jako by složena byla ze čtyř lilií.

Každá z lilií těchto dá se pomocí stěžejek
v hlavicích perlemi ozdobených vyjmouti, tak že
by se mohla koruna ve čtyry části rozložiti.

Drahých kamenů užito nebroušených a ty ve
zvláštních lůžkách na korunu jsou připevněny.

Byla to snad vůle Karlova, aby kamenů brou-
šením neubylo, než krásy koruně to nedodává.

Nejvzácnější částí koruny jest kříž, upevněný

188 Česká kronika.

na temeni koruny na dvou obloučcích, které kři-
žujíce se, ony Čtyry lilie spojují.

Kfiž ten jest dvojitý, zevnější jest zlatý a na
něm vyryt nápis >hic est spina de corona Christi'

Koruna Svatováclavská,

• zde jest trn z koruny Kristovy, druhý, vnitřní,
jest vyřezán ze safíru, na něm pak označena po-
doba Spasitele.

Safírový tento křížek jest prastará práce snad
za doby pokřestění knížete Bořivoje do Čech
z Cařihradu přinesená.

o koruně Syatováclavské. 189

Kříž tento zdobil snad již korunu Vratislavovu
a zdobil pak as koruny všech ostatních králů ja-
kožto památka zvláště vzácná a drahocenná.

K tomu budiž ještě připomenuto, že pur-
purový čepeček, do koruny vložený, z minulého
(osmnáctého) století pochází.

Karel dav se značným nákladem opatřiti ko-
runu, chtěl, aby klenot tento zůstal po vše ostatní
časy posvátným znamením říše České, jako byla
koruna Karla Velikého (vlastně Konráda III.) zna-
mením říše Německé a koruna sv. Štěpána zna-
mením království Uherského, tu pak bylo třeba
zabezpečiti korunu před takovou rukou, jako byla
otce Karlova, krále Jana.

K tomuto cíli, meškaje v roce 1346. v Avi-
ňoně, vyžádal si Karel na papeži bullu, aby nová
koruna chována byla na hlavě svatého Václava,
odtud aby v den korunování byla vzata, než do
slunce západu zase tam vrácena. Kdo by proti to-
muto nařízení se prohřešil, upadal v klatbu.

A odtud, že koruns^ tato málem stále měla
spočívati na hlavě sv. Václava, nazvána korunou
Svatováclavskou.

Netřeba snad ani připomínati, že tato Karlova
koruna jest posavadní koruna Česká, ten nejvzác-
nější náš klenot a ono posvátné znamení království
Českého, kterým od dob Karlových dvaadvacet
králů Českých ozdobilo své skráně obyčejně za
veliké radosti a plesání veškerého národa Českého.

190 ' Česká kronika.

O korunování krále Karla I.

Karel, přistupuje k posvátnému obřadu, složil
dříve a přesně předepsal řád, jakým korunování
krále Českého díti se mělo.

A tu přihlížeje k tomu, že od starodávna

hlavou a stolicí říše České '. byl staroslavný Vyše-
h ad, nařídil, aby tu v sídle Libušině obřad počal,
dokončen pak aby byl ve svatyni národa, v chrámě
u hrobů sv. Václava a Vojtěcha, kde měl arci-
biskup Pražský korunu vložiti na hlavu královskou.

A tak se i stalo.

Však byla to sláva v Praze v neděli dne 2.
září roku 1347.

Do hlavního města říše České sešlo se vedle
arcibiskupa Arnošta pět biskupů, deset vévodů,
velmožů pak českých, moravských, slezských a ně-
meckých bez počtu.

Karel, dříve než přijal korunu, podepsal a
stvrdil smlouvu s národem, mezi jiným to, že nemá
požadovati berně, leda v případech od starodávna
obyčejných, že na úřady bude dosazovati jen do-*
morodce, povinnost braníiá že za se hranice říše
vztahovati nemá, a jiné menší důležitosti. •

Potom teprve Karel a manželka jeho Blance
korunováni se slávou a nádherou, které na dobu
Přemysla II. a Václava II. upomínaly.

Po ukončení obřadů hrnulo se vše vzácní
i nevzácní, ale všichni zvaní, dolů s hradu do
města, kde na prostranství před chrámem sv. Havla
čili na trhu novoměstském postaveno bylo ohromné

o výpravě Karlově do Něrnec. 191

dřevené stavenf, vzácnými sukny a koberci ozdo-
bené, v němž odbývána slavná hostina.

U stolu královského posluhovali zemští páni
na koních, každý dle svého úřadu, ostatní bavili
se různými kratochvílemi a radovánkami. Praha
zněla zpěvem a hudbou, lid pak jásal, hledě lepší
budoucnosti vstříc a doufaje mnoho a mnoho od
nového krále, který již tolik důkazfl věhlasnosti a
moudrosti byl dal.

Lid český naděje ta nesklamala a Karel oče-
kávání národa předstihl tak, že památka jeho v říši
České byla vždy žehnána jakožto jednoho z nej-
větších dobrodinců.

Dodatkem korunovačních slavností bylo, že
dne následujícího položil Karel základ ku klášteru
mnichů řehole Karmelitánské při chrámu panny
Marie Sněžné, kde ted klášter Františkánů.

O výpravě Karlové do Němec.

Sotva že rej slavnostmi korunovačními vzbu-
zený utuchl, chystal se Karel na válečnou výpravu
proti soku svému Ludvíkovi.

Stavové přes výsadu svou svolili k sebrání
obecné hotovosti a ta měla se shromážditi u Domažlic.

Dne 16. října (1347.) pftšel tam i Karel a tu
došla ho zpráva, že dne 11. října Ludvík, vraceje se
z honby V okolí města Mnichova, náhle mrtvicí
byv raněn, bezduchý s koně klesl.

Zpráva tato znamenala Karlovo vítězství bez
boje dobyté, než on neupustil od tažení, maje

192 Česká kronika.

obavu, že strana zemřelého Ludvíka se mu vá-
lečně na odpor postaví.

Však nebylo tak a Karel vtrhnuv do Bavor
všude vítán jakožto panovník; propustil tedy nej-
větší část voje svého a ponechav si jen tolik,
mnoho-li čest královská a a bezpečnost osoby jeho
vyžadovala, vtáhl se slávou do Řezná a pak do
Norymberka, kde pobyl po celý měsíc listopad

(1347.).

Odtud vydal se na Rýn a meškal delší dobu
v Mohuči.

Tu strana někdy Ludvíkova Karlovi navzdor
zjednala novou volbu a čtyřmi hlasy či vlastně
dvěma — hlas sesazeného biskupa Jindřicha a hlas
kurfirsta Saského nelze počítati — zvolen král
Anglický Eduard III. za panovníka Německého.

Karel dozvěděv se o té věci, jednal s Edu-
ardem a ten konečně vzdal se nabizené hodnosti
a uznal za panovníka Karla.

Rovněž povedlo se Karlovi získati vévodu
Rakouského Albrechta, jehož prvorozenému synu
Rudolfovi zasnoubena Karlova druhá dcera Kateřina.

Strana bavorská podávala ted korunu něme-
ckou synu zemřelého krále, Ludvíkovi Branibor-
skému, a když ten volbu odmítl, Bedřichovi Mí-
šeňskému. Než i ten netoužil po hodnosti pro něho
nebezpečné a tu jala se strana jednati s Karlem,
však bez výsledku.

Karel vraceje se ze sjezdu v Pasově odbývá-

Poprsí lirilovny Blanky,

o získání Dolní Lužice. 195

ného, zarmoucen zprávou, že dne 1. srpna (1348.)
v Praze zemřela manželka jeho Blance. Skonala po
krátké nemoci a pochována v chrámě sv. Víta.

O získáni Dolní Lužice.

Stranu bavorskou zastilila nenadále těžká rána.
Vzpomenuto bylo shora, že r. 1320. zemřel Brani-
borský markrabí Jindřich jakožto poslední svého
rodu. Ted však skoro po třicíti letech objevil se
v Braniborech muž, který vydával se za markrabí
Valdemara, předchůdce Jindřichova, který do r. 1319.
byl vládl.

Byli ovšem někteří, kteří pravili, že muž ten
jest podvodník a že jest to mlynář jakýsi, než jiní
a mezi těmi i sousední knížata i přísahou stvrdili,
že muž ten opravdu jest Valdemarem. On sám
tvrdil, že pro mnohé hříchy své vydal se potají
na daleké poutě a teď že zase k dědictví svému
se vrací.

A muž ten znal mnohé podrobnosti ze života
markrabí Valdemara, i takové,.^ (které jen málo oso-
bám známy byly.

Karel chopil se ovšem dychtivě věci této,
maje v ní podporu proti svým odpůrcům.

Zjednav si svědectví mužů vzácných prohlásil
se pro tohoto Waldemara a vydal se za ním do
Dolní Lužice. Krajina tato, až posud skrovným
zbytkem vyhubených jinde Slovanů Polabských,
Srby, obydlená, leží při řece Sprevě na polední od
alavního ted města říše Německé, Berlina.

196 Česká kronika.

Karel sešed se s Valdemarem dne 2. října
1348. udělil mu markrabství Braniborské a dal si
od něho postoupiti Dolní Lužici.

Ludvík Bavorský pro urputnou svou vládu
brzo z Branibor vypuzen až na některá pevná
místa, která si ubránil.

Na cestě této zajel si Karel do Slezska a zí-
skav tu zase některých území zejména vévodství
Frankenšteinského, umluvil tu na osobním sjezdu
s králem Kazimírem předešlé přátelství.

O založení vysokých škol v Praze.

Karel proživ značnou část svého mládí v zemi
Francouzské a Vlašské, pilně tu přihlížel ku všemu,
co dobrým a užitečným se mu vidělo, s tím před-
sevzetím, že pěkné ty věci, zařízení a ústavy za-
vede a zařídí, až jednou na otcovský, staroslavný
stolec Český zasedne.

A mezi nejvzácnější klenoty zemí jmenovaných'
kladl zajisté slavné jejich vysoké školy, slovutná
jejich učení obecná čili university.

V zemích jižních a západních bylo takovýchto
škol dosti, ale na půlnoc horstva Alpského učení
takového nebylo a ti, kdož po vědách dychtili,
museli konati daleké nákladné cesty do ciziny.

To, jak vypravováno, tížilo již dobrého krále
Václava II. a on chtěl tomu odpomoci, než nepří-
zeň doby zabránila dílu vznešenému na půl
století.

Bylo tak snad dobře, nebo doba Karlova byla

Česká kioDika. Díl II.

o založení vysokých Škol v Praze. 203

základu podobnému daleko příznivější a on chopil
se oblíbené myšlénky se vší mužnou opravdovostí
vznešeného svého ducha.

Hned po bitvě u Kreščaku jednal Karel se
stolicí papežskou o založení vysokého učení v Praze
a již dne 26. ledna r. 1347. vydal papež Klement VL
bullu, ve které založení to dovoluje a schvaluje.

Karel vrátiv se do Cech, svolal obecný sněm
a tomu předložil, čeho třeba bylo ku provedení
věci té.

Stavové neodporovali, ba žádali za zřízení vy-
soké školy a tu vydal Karel dne 7. dubna r. 1348.
zlatou bullu zakládací pro vysoké učení Pražské.

V listině této praví, že » mezi žádoucími věcmi
srdce jeho a které v myšlení královské slušně při-
cházejí, jest nějaká obzvláštní jeho péče a starost-
li vost mysli, kterak by království jeho České, kteréž
přede všemi jinými dědičnými i jinak šťastně naby-
tými zeměmi s obzvláštní náklonností duše objímá,
tak jako přirozenou povahou svou oplývá hojností
potrav tělesných, rovněž velikým počtem moudrých

mužů spůsobením jeho bylo ozdobeno, aby věrní
obyvatelé téhož království, kteří po ovoci dobrých
umění bez přestání lační, nemuseli o cizí almužny
žebrati, nýbrž připravený stůl k nalévání v králov-
ství svém měli, a kteréž přirozený ostrovtip duchů
v předsevzetích činí důmyslné, aby je známost věd
činila vzdělanými : i nejen, aby nuceni nebyli, aneb
za zbytečné mohli držeti, ku vyhledávání věd kraj

11*

204 Čsiká kroaika,

věta obcházeti a cizích národů se prositi, aby se
jich dy chtivosti zadost stalo, než i to aby sobě
pokládati mohli za slávu, když by jiné, přespolní
k té libosti vůně, k účastenství takové rozkoše
vyzývati mohli. «

V dalším odstavci zlaté této bully slibuje Karel,
že vysokou školu hojně statky opatří a studenty
i professory pod zvláštní svou ochranu přijme.

Listinu tutc^vy dal jako král Český, listinou pak
jinou potvrdil vše jako král Německý.

Kancléřem nové university jmenován arcibiskup
Arnošt.

Professoři vysoké školy této patřili z největší
části stavu duchovnímu, však i ti, kteří byli stavu
světského, byli vázáni bezženstvím, nebo žili po-
spolu v tak zvaných koUejích, majíce tu i byt
i stravu.

Však i žákovstvo bylo z valné části stavu
duchovního a nejeden již byl farářem, kanovníkem
neb proboštem.

Žákovstvo dělilo se ve čtyry národy : Český,
ku kterému i Maďaři a Jihoslované, Polský, ku kte-
rému i Litvíni a Rusové patřili, Sasky, k němuž
severní Němci, Dánové a Švédové počítáni a ko-
nečně Bavorský, ku kterému přiděleni jižní Němci.

Prvým sídlem university Pražské byla kollej

v domě Lazara Žida, který stál v nynější Zlaté
uli:ce za chrámem sv. Mikuláše (ted pravoslavným)

^'X

^kt

-J

Jak asi Karlův Týá pi

Ó založeni Nového místa Pražského. 211

a jejž Karel, když byl bezdětným úmrtím majetníka
králi připadl, universitě daroval.

Takovým spůsobem země Česká opatřena
školou, jaká v celé střední a severní Evropě se
nenalézala a proto byl nával žactva z různých ná
rodů na školu tuto ohromný; Praha pak pestrým
tím ruchem nabyla rázu města světového a brzo
se ukázalo, že prostory její více nevyš tačují a že
bude třeba valného rozšíření města Libušina.

O založení Nového města Pražského.

Karel považuje zem Českou >za vyvolený, ze-
lený sad mezi polemi vzácnější* umínil si i hlavu
země této, staroslavnou Prahu, rozšířiti tak, aby se
rozlohou tehdejší Paříži rovnala.

K tomu cíli již roloi 1347. vyměřeny hradby
města, které rozkládajíc se od Vyšehradu až k řece
u starodávného Poříčí, mělo objímá ti Staré město
Pražské od Vltavy až zase k Vltavě.

Dne 8. března roku 1348. vydána zakládací
listina tohoto Nového města a dne 26. dubna
téhož roku slavnostně položen jeho základní kámen.

Město mělo slouti » Město Karlovo*, než jméno
to se neujalo a neudrželo a nová část Prahy zvána
prostě Novým Městem.

Karel sám účastnil se při vyměřování ulic a
náměstí.

Ulice měly býti široké, rovné a v pravém úhlu
se křižující. Náměstí rozsáhlá a pravidelná. Proto

212 Česká kronika.

zapovězeno stavěti při domích přístavlcy, které by
pod zemí, na zemi aneb nad zemí do ulic neb ná-
městí vybíhaly, aneb vyčnívaly.

Aby město rychleji vystavěno a zalidněno
bylo, udělil Karel dvanáctileté osvobození od daní
tomu, kdo by v měsíci se stavbou domu počal a
stavbu tu během 18 měsíců tak daleko dovedl,
aby mohl v domě obývati.

O vyzdobení města chrámy postaral se sám
král. Byly sice na prostoře tohoto nového města
již starodávné osady, jako Poříčí s chrámem sv.
Petra, Rybníček s chrámem sv.. Longina a tu ne-
daleko chrámek sv. Jana na bojišti, osada Opatovice
s chrámem sv. Michala a jiné ; než stavby ty byly
vesměs rozměrů skrovných a nesouhlasily s tím
obrazem, jaký tanul na mysli Karlovi, když novou
tuto Prahu zakládal.

Aby i v ohledu tom otcovskou péči Karel
městu svému dokázal, položil základy k chrámům
ozdobnějším a rozsáhlejším.

Tak povstal chrám sv. Jindřicha, sv. Štěpána,
Panny Marie Sněžné, spanilá budova chrámu sv.
Karla, chrám sv. Apollináře a sv. Kateřiny. Nade
všechny však vyniklo pamětihodné založení a důkaz
lásky Karlovy k jazyku Slovanskému — chrám a
klášter Benediktinů obřadu slovanského v Emauzích.

Karel vyžádav si již roku 1346. na papeži
dovolení k založení kláštera takového, vydal dne
21. listopadu r. 1347. listinu zakládací, načež arci-

o založeni hradu KarlŠtcina, 213

biskup Arnošt povolal mnichy z Charvát ku chrámci
sv. Kosmy a Damiana." Pozdéji postaven při klá-
šteře chrám ku cti sv. Jeronýma, Cyrilla, Methodia,
Vojtěcha a Prokopa.

Pon^ívadž nádherný chrám ten dostavěný roku
1372. zasvěcen byl v pondělí velikonoční (29. března),
kdy čte se evangelium o učennících v Emauz,
zván kláštera ch*ám ten od lidu Emauz neb
v Emauzích. Dle obřadu slovanského říkáno tam
také »na Slovanech «. Klášteru tomu, jak bylo ře-
čeno (T. 264), daroval Karel i vzácný ostatek ně-
kdejších obřadů slovanských v Čechách, zbytek
evangelií psaný prý rukou sv. Prokopa.

Tak přičiněním krále Karla slyšeli zase Ce-
chové aspoň na jednom místě obřady bohoslužebné
v posvátném jazyce staroslovanském, cítilť se Karel
daleko více Slovanem, než kterýkoli z králů Českýcli
až na jedinou výminku a nemálo ležel mu na srdci
prospěch » ušlechtilého slovanského jazyka*, jak

■v

nazývá jej v listu ku Stěpánu Dušanovi, caru Srb-
skému.

O založení hradu Karlšteina.

Karel za předešlé své správy a již i teď za vlády
královské nejednou seznal, jak chatrně opatřeny
byly mnohé státní klenoty a listiny, mnohé pa-
mátnosti a vzácnosti nenahraditelné a jsa sám hor-
livým sběratelem věcí takových, umínil si hned
z počátku poříditi pro ně úkryt a schránu jak
bezpečnou, tak nádhernou a velikolepou.

214 Česká kronika.

Umínfl si postaviti hrad na místé tehdejšímu
umění válečnému nedobytném a těžko přístupném.

Hrad tento měl býti tehdáž divem světa, plo-
dem výtvarných umění se vší spaniiostí tu spo-
jených.

Vzorem stavby takové byl Karlovi báječný
hrad pověstí rytířských zvaný »Hora spásy*, na
kterém dle pověstí těch chován tak zvaný » Svatý
Gratl«, mísa to smaragdová, již prý užíval Kristus
o poslední večeři.

Hrad tento vyšňořila pověsť vším leskem a
vší nádherou vzácných kovů, drahých kamenů a
vzácností uměleckých a takovým chtěl Karel míti
svůj hrad a jsa jinak opatrným a hospodárným,
nemínil tu šetřiti penězi, jen aby dílo jeho bylo je-
diným svého druhu.

A vůle Karlova se vyplnila.

Arcibiskup Arnošt posvětil dne 10. června
r. 1348. základní kámen hradu na výšině nedaleko
města Berouna, mistr pak Matěj z Arrasu dal se
do díla.

Abychom tuto popisovali hrad ten, bylo by
od místa, všakť jinde zevrubně vylíčen a zmíníme
se jen o koruně stavby té, o chrámu sv. Kříže.

Strop svatyně této představoval oblohu nebe-
skou, na které slunce, měsíc a hvězdy září zlata a
stříbra se třpytily. Stěny pokryty broušenými polo-
drahokamy, jaspisy, acháty, ametisty, chrysolithy
a jinými, které spojeny tmelem zlaceným.

KmtélvyŮávi sáUadní Unk

^n vTaok^ ikol praiak^cli. PŮTodnl kmb« J. F. iMMe.

Kaple Bv. Kateřiny na Karlově Tjíní.

o černé smrti. 219

Spodní části stěn pokryty malbami dovedných
mistrů Dětřicha Pražského, . Tomáše Modenského a
Vurmsera Štrasburského, provedených s velikou
umělostí. Obrazů těch ted nemálo vzácných bylo
133.

Chrám dělila pozlacená mříž, za kterou i sám
Karel vstupuje, obuv zouval.

Tu při hlavním oltáři byla schrána, kde cho
vány korunní klenoty.

Ze vsí té nádhery zbyly do dob našich jen
skrovné zbytky, než i ty příchozího naplňují ob-
divem a úžasem a srdce vlastenecké uleví si hlu-
bokým povzdechem a slovy: >Jakž pak bylo tu
před půl tisíciletím!*

O černé smrti.

A v roce tom, kde zdálo se, že dobrotivost
božská rukou dobrého krále rozsypala vzácné dary

do lůna národa Českého, uděšeno obyvatelstvo
hroznými zprávami o úžasném se šíření zhoubného
moru, který nazván černou smrtí.

Přinesly ho vlašské koráby z východních krajin
a tu během roku 1348. rozšířil se po polední a
západní Evropě s rychlostí a úmorností strašnou.

Do statisíc lidí pomřelo v mnohých městech
a ve skrovné tenkrát Vídni zemřelo za jeden den
900 lidí.

Průběh nemoci byl rychlý. Nastala horečka,
vyvrhly se po těle hlízy a člověk během 24 neb

12*

220 . Česká kronika.

48 hodin umíral. Mrtvola po zkonánf z2emala a
přecházela rychle v hnití. Odtud název » Černá
smrt.« —

Však i za truchlivé té doby ruka páně chránila
zem Českou a jen skrovnou kořisť vyžádala si
hrozná ta metla boží u nás.

I tentokráte, jako před osmdesáti lety, objevily
se po Evropě západní zástupy blouznivců, tak
zvaných mrskačů, kteří mínili odvrátiti hněv boží
od sebe divným tím pokáním, o němž již bylo
mluveno (I. 954.)

Arcibiskup Arnošt postavil se blouznivcům na
odpor a mocí donutil je k návratu, obyvatelstvo
pak domácí, lépe byvši poučeno, neúčastnilo se
divných těch průvodů a bludných kejklů.

O druhém manželství Karlové a smíření se stranou

'bavorskou.

Jak už vzpomenuto, vyrval rok 1348. Karlovi
mladistvou jeho choť, spanilou a dobrotivou dceru
Francie, královnu Blanči

Karel ohlížel se po nevěstě, jejíž rukou bý
připoutal k sobě mocného spojence. Zrak jeho utkvěl
na králi Anglickém Eduardovi III. a on ucházel se
tudíž o dceru jeho Isabellu.

Když nepodařilo se mu v prosinci toho roku
na sjezdu v městě Vittemberce (město to leží na
středním Labi) zjednati mír se stranou bavorskou,

o druhém manielsM Karlové. 221

zajel až na břeh moře, které sluje Severní a jež
z východní strany k Anglii přilehá.

Tu jednal Karel o uzavření sňatku onoho až
do konce února r. 1349. Když však zvěděl, že
stolice papežská spojení tohoto si nepřeje, přetrhl je
a chvátal do Porýní s takovým klopotem, že byl
dne 1. března již v Kolíně nad Rýnem.

Chvat tento předstižen však ještě chvatem
jiným, nebo Karel již dne 4. března ve středu v den
Přenesení sv. Václaya v městě Bacharachu (město
to leží na Rýně v Porýnsku pruském) slavil svatbu
s Annou, dcerou Rudolfa II. Slepého, falckrabí na
Rýně, bratrovce Ludvíka, náčelníka strany bavorské.

Ludvík tento byl krátce před tím (30. ledna
1349.) konečně nalezl muže, který se odhodlal
přijmouti od něho korunu Německou.

Byl to Vintíř, ' hrabě ze Svarcburka, pán na
Arnstatě, kteréžto území sotva čtvereční míli plochy
čítalo a jehož bratří Jindřich a Vintíř mezi přívr-
žence Karlovy náleželi.

A tu Karel umínil si sňatkem svým stranu
sobě odpornou roztrhnouti, což se mu tak plně
podařilo, že nový jeho tchán pojistil mu i nápad
na Horní Falc, která ležíc v nynějších půlnočních

Bavořích, sousedila se zemí Českou a Karlovi dě-
dictví toto tak dvojnásob njilým se stalo.

Však i Vintíř, statečný sice ale lakomý stařec,
sklamal naděje těch, kdož si ho zvolili a ti jeden
po druhém přestupovali ku Karlovi, jenž tam na
Rýně byl nucen válečně proti Vintířovi vystoupiti.

222 Česk^ kronika.

Po několika šrutkách byl bavorský zvolenec
přinucen zavříti se v městě Eitvillu a tu obležen.

Karel i teď byl ochoten vyjednávati, ač se
všeliký prospěch na jeho stranu naklonil a tu
i Ludvík sklonil se pod žezlo Karlovo a přiměl
k tomu i Vintíře^ jemuž za to Karel zapsal 20000
hřiven stříbra.

Tak ukončil Karel zápas o trůn Německý a
korunoval jej tím, že, když Vintíř dne 12. června
r. 1349. zemřel, dal ho Karel slavně pohřbíti a
a sám doprovodil jej k poslednímu odpočinku.

O udělení Moravy Janu Jindřichovi.

Karel dav manželku svou Annu dne 25. čer-
vence r. 1349. v Cáchách korunovati, spěchal do
Cech, kde dne 1. listopadu téhož roku Anna i na
královnu Českou korunována. Čechové nové krá-
lovně říkali Mečka.

A tu bylo srovnati ještě jednu záležitost.

Karel, smířiv se s Ludvíkem, manželem Mar-
kéty Maultaše, byl nucen manželství to uznati,
však i osud milovaného bratra ležel mu velice na
srdci.

Vida, že jinak býti nemůže, vzdal se Karel
jakožto hlava rodu všech nároků na Tyroly, zjedn*,!
však též plné rozvedení bratrovo od nevěrné Mar-
kéty Tyrolské.

Papež Klement VI. svolil k rozvodu a Jan Jin-

o narození prvého křaleviČe Václava. 227

dřich vstoupil v druhé manželství s Markétou, dce-
rou Mikuláše 11. , vévody Opavského a Ratibořského.
Z manželství tohoto pošlo tré statných synů
a dvé dcer a tak sňata z Jana Jindřicha pomluva
dryčné první jeho ženy.

Však bylo třeba, aby byl Jan Jindřich nějak
opatřen a to učinil Karel tak, že udélil ma dne
26. prosince r. 1349. dědičně markrabství Moravské
s tou výminkou, aby rod jeho ku koruně České
se netáhl, dokud by tu byli mužští potomci Karlovi,
dále pak biskup Olomoucký a vévoda Opavský

prohlášeni za many krále Českého a tím z pravo-
moci markrabí Moravského vyňati.

Tak zasedl na Brněnském hradě zase zvláštní
markrabí Moravský, než tím říše Česká neroztržena^
nebo málo jest příkladů v dějinách lidstva, aby
dva bratří panovníci tak lnuli k sobě vroucí, bratr-
skou láskou, jako tomu bylo u těchto dvou na-
šich vládců a letopisy neznají různice mezi nimi,

O narození prvého králeviče Václava.

Z prvého manželství měl Karel jen dvě dcery,
z těch pak starší, vdaná za Ludvíka, krále Uher-
ského, byla již r. 1349. zemřela; a tu dne 17. ledna,
v neděli den sv. Antonína, poustevníka r. 1350.
porodila královna Mečka syna.

Radost králova byla nesmírná; vyplnilať se mu
horoucí touha, aby stal se praotcem nového rodu
královského a pak aby věděl, pro koho se stará,

228 Česká kronika.

pro koho ten milý národ Český staví v popředí
národů Evropských.

Bylo v tom snad něco sobectví, než divme se
otci-králi, že milovanou svou říši byl by nejraději
jednou odevzdal do rukou syna, kterého by si vy-
choval dle svých myšlének a že nechtěl, aby zlaté
jeho dílo padlo snad jednou, do rukou muže ci-
zince, který by rukou svatokrádežnou boural to,
co on v potu své tváře postavil.

A teď viděl touhu svou splněnou.

V blahém rozechvění oddal syna svého v ochranu
bvého patrona, sv. Václava a nazval jej tímto
jménem, které národu jeho bylo tak milým, tak
svatým.

A starostlivý ten otec hořel touhou, aby ten
jeho prvorozenec byl hned v plenkách, hned v ko-
lébce ode všech stavů národa uznán za nástupce
a budoucího krále.

A dobrý král nalezl dobrý národ. Cechové
vidouce tu touhu . milovaného svého otce, rádi,
velmi rádi byli mu po vůli a přiznávali se šmahem
k dědici království v pevné naději, že bude i dě-
dicem těch v pravdě královských ctností, kterým
září nejjasnější stkvěl se veliký ten král Karel.

Než prozřetelnost božská podrobila krále Karla
těžké, jobovské zkoušce a syn prvorozenec zemřel
nemluvně dne 30. prosince r. 1351. Zarmoucený
otec, pohřbiv synáčka v královské hrobce u sv.
Víta, založil na jeho památku oltář Mláďátek nad
hrobkou tou.

o přivezení německých říšských klenotu do Prahy. 229

O přivezeni německých říšských klenotů do

Prahy.

K plnému urovnání záležitostí německých a
pravému smíření se stranou bavorskou stál stále
ještě v cestě onen Valdemar Braniborský, o němž
vždy ještě se rozhlašovalo, že jest podvodníkem.

Karlovi ted nemálo na tom záleželo, aby
plně se smířil s rodem Bavorským, toho pak bylo
možno dosíci jen tím, že by rodu tomu vráceny
byly Branibory.

Karel svolal do lužického města Budišlna sjezd
německých knížat na počátku měsíce línora r. 1350

Sjezdu účastnil se i Valdemar, král Dánský.

Sjezd rozhodl, že Valdemar Braniborský jest
podvodníkem a Karel udělil Branibory Ludvíkovi,
začež měl tento Karlovi přísahati věrnost a vydati
mu říšské korunní klenoty.

Ludvík zřekl se Lužice, Karel pak ve jménu
bratrově Korutan a Tyrolska.

Úmluvy tyto splněny a Valdemar Dánský
s Ludvíkem Bavorsko-braniborským provodili Karla
do Prahy.

Hned na to vypravil Karel posly do Bavor,
byl to biskup Olomoucký, Jan VII. a pan Vilém
z Landšteina.

Poslům těmto v Mnichově dne 12. března 1350.
vydána císařská koruna Německá a jiné klenoty
říšské, jako meč Karla Velikého, jeho plášť, na
němž dva lvi perlami, drahým kamením a zlatem

230 Česki kronika.

vyšitými, říšské jablko, stříbrné žezlo a veliký prsten
se vzácným rubínem, čtyřmi velikými safíry a
tolikéž perlami.

Když se poslové vraceli, vyšlo jim knéžstvo,
panstvo i lid z Prahy vstříc a klenoty uloženy
nejprv na Vyšehradě, pak přeneseny do kaple sv.
Václava, konečně, když dostavěn Karlštein, uscho-
vány tu v místě bezpečném a d&stojném.

Poněvadž Karel zatím na cestách svých byl
sebral mnoho ostatků svatých a jiných věku tomu
vzácných věcí, ustanovil se svolením papežským
zvláštní svátek, zvaný den svátostí.

Byl to pátek po neděli provodní, kde v Praze
na rynku Novoměstském ve zvlášť upravené stavbě
lidu ukazovány všechny ty vzácné věci i kle-
noty říšské.

V den ten býval do Prahy veliký nával lidu
nejen z Cech, ale i ze zemí sousedních, z čehož Praze
nemalí ovšem vycházeli užitkové.

O Mikuláši Vavřincovu.

Královský dvůr v Praze byl v dobách těch
velice živý a veselý. Vzácní hosté přicházeli s hoj-
nou družinou a Karel přijímal a častoval je se sta-
ročeskou pohostinností.

Tak přijel milý a věrný prastrýc, kurfirst Bal-
duin, přijeli poslové krále Skotského z ostrovů
Britanských a mnozí jiní.

o Mikuláši VavnncoTii. ^&l

Pověstnou Stala se návštěva MikuláSe Vavřin-
cova. Byl to Vlach, Říman, původu nízkého, zvaný
do vlassku Kola di Rienco. Poněvadž pak je-
dnání Karlovo s mužem tím výborné povahu krále
toho objasňuje, chceme se o setkání jejich šíře
zmíniti.

Mikuláš tento byl se postavil v čelo lidu řím*
ského a provolán za jeho ochránce, jako bývalo
ve starém, pohanském ještě Římě, kde obránce
takový slul tribun.

Tento nový tribun zmámen byv myšlénkou
o slávě starého Říma měl za to, že onou volbou
lidu římského stal se vrchní hlavou všeho světa
a dozvěděv se o sporu Karlově s králem Ludvíkem,
volal oba před svfij soud do Říma.

Volaní ovšem nepřišli. Za tím nastal v Římě
obrat a Mikuláš musel utéci z města. Potuloval se
po Itálii, až ted zabral se do Prahy, kde kra-
janem svým, dvorním lékárníkem, Andělem Floren-
ckým představen Karlovi.

Karel neznal svého někdejšího samozvaného
soudce, blouznivého Mikuláše, když však tento
před králem blouznivosti své uzdu pustil, usmál
se Karel.

*Ty*s ten tribun«, pravil klidně a vyslechnuv
matný hovor Vlachův, ničím nevzpomněl mu ně-
kdejší jeho přemrštěnosti.

Však úřady církevní nebyly tak prostoduchými,
a Mikuláš vzat jakožto zbloudilec od arcibiskupa

232 Česká kronika.

Arnošta ve vazbu a vydán pak stolici papežské,
proti níž byl dřív tolik horlil.

Karel nazapomnél však, že Vlach s důvérou
k němu se byl obrátil a proto slíbil mu veškerým
svým vlivem zastati se ho před soudem papežským,
což také učinil.

Kdyby tak Mikuláš Vavřincův byl předstoupil
před jiného panovníka doby té — jak by se mu
bylo dařilo — ale osvícený duch Karlův, prázdný
všeho blouznění a vší přemrštěnosti, politoval spíše
zbloudilce, než aby mu za zlé kladl a snad mstíti
se chtěl za to, co muž ten vykonal v době mladi-
stvého nadšení.

O smrti královny Mečky a o třetí svatbě

Karlově.

Rok 1351. a rok následující uplynul v říši České
za klidu a míru. Byly sice některé šrutky na hra-
nicích rakouských, zejména páni z Rožmberka ne-
pokojně si vedli, ale to byla jen nevčasná horká
krev těch kterých pánů, kteří se báli, že by jim
brnění zrezivělo, kdyby ho občas neužili; jinak
těšila se říše pokoji.

Než počátkem roku 1352. smutný a těžký zá-
rmutek stihl zase krále Karla.

Roku 1353. v sobotu v den Hromnic (2. února)
zemřela smrtí nenadálou královna Mečka. Dítek
po ní nezůstalo a tak pozbyl Karel nároků na dě-
dictví Horní Falce^ než neodešel přece prázden a

Poprsí královny MeEky (Anny Falckť).

o smrti královny Mečky a třetí svatbě Karlově. 236

později byla mu v některých summách peněz od
příbuzných falckrabí značná čásť země této postou-
pěna a* ku koruně České přivtělena, tak že hranice
říše České v těchto stranách posunuty až skoro ku
městu Norymberku.

Karel stav se ted podruhé vdovcem, hleděl,
aby novým sňatkem nabyl takového s manželkou
věna, jímž by říše jeho zase rozšířena byla.

Ještě za života svého prvorozence obrátil Karel
zrak ku vévodství Svidnickému a Javorskému ve
Šlezích, kde panoval jmenovaný již vícekráte Bolko
čili Boleslav, požívaje z knížat Slezských největší
ještě samostatnosti.

Boleslav tento žil v bezdětném manželství
s Anežkou, dcerou Leopolda Statečného, Habs-
burského, po bratru však jeho Bernardovi^ který měl
za manželku Markétu, dceru Vladislava Lokietka,
zůstala jediná dcera Anna, která chována byla na
dvoře Ludvíka, krále Uherského, jenž byl jejím
bratrancem.

Annu tuto chtěl Karel zasnoubiti se synem
svým, nic na to se neohlížeje, že kněžna o deset
let by byla bývala starší než její ženich, když
však kralevič Václav zemřel, sešlo ze zasnoubení
toho, ted pak když Karel ovdověl, nabídl se Anně,
v době té již čtrnáctileté, za mafkžela.

V jednání jak s Boleslavem tak s Ludvíkem
nalezl Karel velikou ochotu, jen strýc nevěstin.
Polský král Kazimír, chtěl užiti sňatku toho k pro-

13*

236 Česká kronika.

•

spěchu svému a žádal, aby se Karel zřekl nároků
na Mazovsko, získané, jak vypravováno, za krále
Jana. Smlouvy svatební dojednány na slavném
sjezdu ve Vídni, načež Karel zajel si ke dvoru
Uherskému do Budína a tu slavena za veliké
nádhery svatba jeho s kněžnou Annou v poslední
dny měsíce května r. 1353.

Na to odebrali se manželé do Svidnice a
odtud do Prahy, kde nová lo-álovna dne 28. čer-
vence v chrámě sv. Víta korunována.

O povýšeni hrabství Lucemburského na

vévodství.

Po korunovaci královnině v Praze vydal se
Karel do Němec a prodlel tu tentokráte déle.

Dne 9. února r. 1354. dal Annu Svidnickou
v Cáchách korunovati za královnu Německou.

Krátce před tím (21. ledna 1354.) zemřel
Karlův prastrýc, arcibiskup Balduin, u vysokém
věku a tu Karel rodnou svou zem Lucemburskou,
kterou Balduin dotud byl spravoval, povýšil na
vévodství a propůjčil ji nejmladšímu svému bra-
trovi Václavovi, kterým tudíž počala řada vévod
Lucemburských.

Hodlaje se pak vydati na dalekou cestu do
Vlach, snažil se Karel uspořádati říši Německou,
aby za jeho vzdálení nebylo tu různic, nepok^^jův
a válek.

o Kailově taiení do Mach, 237

Proto dal se i ve prospěch Albrechta Rakou-
ského do války se Švýcary, kteří již po půl sto-
letí s Habsburky bojovali, ale nepořídil ničeho,
nebo vojsko říšské, které Karel k tomu cíli byl
svolal, zdráhalo se proti Švýcarům bojovati a ro-
zešlo se dom&.

O Karlově tažení do Vlach.

S hodností krále Německého byl již od věků
spojen titul císaře Římského, kteréhož titulu užíval
však jen ten, jenž řádně od papeže neb jeho zá-
stupce v Římu u sv. Petra jkorunou Karla Velikého
byl korunován.

Císař Římský pokládán za nejvyšší světskou
hlavu všeho křesťanstva, on pak sám měl se za
prvého panovníka všeho světa.

Což tedy divu, že i Karel nemálo dychtil po
tom, aby došel koruny této.

Předchůdcové Karlovi na trůně Německém
došedše koruny císařské, zatoužili obyčejně i po
tom, co s korunou tou kdysi spojeno bývalo, totiž
panství nad větší částí Vlach a východních končin
nynější Francie čili království Burgundského.

Snahy tyto vedly vždy k dlouhým bojům
s Vlachy a stolicí papežskou, končily pak pravi-
delně pádem císařovým.

Karel takovýchto dobrodružných snah byl
dalek, maje před očima odstrašující příklad děda
svého, císaře Jindřicha VII. a nedal se másti ani

238 Česká kronika*

hlasy znamenitých Vlachů, kteří voUli jej, aby přišel
a uvázal se v Římě v panství nad Itálií, dobře
znaje nestálou a vrtkavou mysl národa Vlašského
i z vlastní zkušenosti, nýbrž cele jeho snažení neslo
se k tomu, aby ve shodě se stolicí papežskou
došel toho, čeho dosíci bylo možno.

Karel přitáhnuv na hranice Vlach jen s tím
vojenským "průvodem, k němuž byl císaři jakožto
král Český povinnen totiž se 300 ozbrojenci a ovšem
značným počtem vznešených průvodčích, poslal vy-
slance k papeži do Avinonu, který oznámil úmysl
králův a žádal za ustanovení a vyslání kardinálů,
kteří by Karla za císaře korunovali.

Papežem ted už nebyl přítel Karlův, Klement
VI., nýbrž francouzský kardinál Štěpán Albertův,
jenž nastoupil na stolec sv. Petra pod jménem
Innocenc VI.

Na hranicích vlašských seznal Karel, že úmysl
jeho tak skrovnými prostředky provésti se nedá a
proto volal teď k sobě jednak Německé stavy,

jednak vojsko z Cech, s nímž měla se za ním Vy-
praviti i královna Anna.

První přirazil k němu polobratr jeho, pobočný
syn krále Jana, Mikuláš, té doby patriarcha města
Aquileje, které stávalo na místě nynější osady Vog-
leje při ústí řeky Soče při hranici království Ital-
ského.

Než opatrnost Karlova překvapila Vlachy a
oni měli se k němu přátelsky, zavazujíce se pod-
danstvím a poslušností.

o Karlové tažení do Vlach. 239

Tak zachovali se k němu i páni města Milána,
co je předním v zemi Lombardské. Byli to tři
bratří Matouš, Barnabáš a Havel z rodu Viskonti,
ti zvali Karla do Milána a přijali ho počestně. A tu
Karel uživ příležitosti dal se v městě tom koruno-
vati za krále Lombardského tak zvanou korunou
železnou.

Koruna tato, pořízená hned prvým králem
Lombardským v Itálii v století šestém^ jest zlatý
vínek, než v jeho vnitřku nalézá se proužek že-
lezný, vy tepaný z hřebu, kterým Kristus na kříž
přibit byl. Odtud jméno koruny té i u nás
známé.

Z Milánu obrátil se Karel k straně polední.
V městě Pise, známém šíře svou nahnutou věží,
došlo ho vojsko české vedené arcibiskupem Ar-
noštem, biskupem Olomouckým Janem VIII. zva-
ným Očko, Janem, biskupem Litomyšlským, dále
panem Čeňkem z Lysé, jenž byl tehdáž nejvyšším
maršálkem, Peškem z Janovic a Jindřichem z Hradce.'
Než vedle těchto jmenuje se celá řada předních
pánů a prelátů Německých a lidu do 5000 mužů.

V čele velikolepého průvodu tohoto přijal Karel
ve městě Sieně vyslané kardinály Petra a Jiljího a

ve středu Škaredou čili pašijovou dne 1. dubna
r. 1355. dorazil před Řím. Před branami věčného
niěsta rozložilo se vojsko Karlovo ležením, on pak
sám v oděvu poutníčkem a s nepatrným průvodem
vydal se do města, aby shlédl jeho četné památ
nosti a teprve na bílou sobotu ohlásil se ve Váti-

240 Česká kronika.

káně jakožto král Německý a nařídil, čeho třeba
bylo ku korunování, které mělo nazítří v hod boží
velikonoční slaveno býti.

Dne toho (5. dubna) Karel odebrav se do
svého ležení, přivedl své vojsko do Říma, znalť
zajisté z vypravování starých kronikářů, mnoho4i
lze důvěřovati lidu římskému; na to v chrámě sv.
Petra vstavil si korunu císařskou na hlavu. Rovněž
dal korunovati i manželku svou.

Na to jel Karel v plném císařském omátě do
paláce papežského v Lateráně, kde byla upravená
velikolepá hostina císařská', při níž kuriirstové a
knížata na koních vykonávali služby jim příslušící.

S podivením bylo všem, že při takovém ná-
valu lidstva a množství cizinců i vojska panoval
všude klid a vzorný pořádek.

Byla to věc nevídaná a neslýchaná, liebo při
podobných slavnostech za dob minulých sváděny
po ulicích města Říma celé bitvy a krev tekla ne-
jednou i v chrámě svatého Petra.

Srážela se tu vždy bujnost vlašská se svár-
livostí německou a nebylo tu muže, který by obé
krotil, tentokráte však vládl tu střízlivý rozum
Karlův a jeho smysl pro zákonitost a pořádek.

Karel slíbiv hned Klementovi VI., že ještě
v den korunovace Řím opustí, dostál slibu a po
hostině vytáhl s vojskem i průvodem, položil se
táborem za městem, brzo na to opustil okolí města toho.

Poněvadž náčelníci ode dávna tu proti sobě

o úkladech města Pisy proti Karlovi. 241

brojících stran císařské i papežské u Karla najíti
se dali a jemu holdovali, a když povždy nepod-
dajná Florencie sklonila hrdou šíji před ním a slo-
žila mu neobyčejně velikou daň, mohl říci, že do-
sáhl více, než přemnozí jeho předchůdci na trůně
císařském.

Aby tudíž dal Vlachům na jevo, že jest kní-
žetem pokoje, že v míru přišel a v míru odejíti
chce, rozpustil své vojsko až na nejnutnější průvod
asi 1000 mužů, načež v důvěře v obecnou bez-
pečnost vtáhl do města Pisy.

O úkladech města Pisy proti Karlovi.

Město Pisa ode dávna bylo horlivým přívr-
žencem strany císařské a zejména děd Karlův,
Jindřich Vil., nalezl tu příchylnost obyvatelstva
k osobě své nemalou, Pisa opatrovala ostatky
krále toho v kathedrále její pohřbeného a proto
nenadal se Karel, že právě toto město donutí je
litovati toho, že Vlafhům důvěřoval a vojsko roz-
pustil.

Příčinou změny ve smýšlení obyvatelstva Pi-

■

sanského bylo právě ono nečekané podrobení se
Florencie.

Mocné toto město ležíc na řece, jejíž ústí bylo
v moci města Pisy, bylo odvěkým nepřítelem a
soupeřem pisánským.

Pokoření se Florenckých Karlovi dáván v Pise
výklad ten, že slíbeno jim od císaře za to panství

242 Česká kronika. .

nad městem Lukkou, posud pisanským, to pak
spůsobilo tu takové rozčilení, že strana císařská se
spojila se. stranou papežskou ku zahubení Karlovu.
Podiví se snad nejeden laskavý čtenář, jak
mohla býti strana císařská a strana papežská, když
byl císař s papežem za jedno.

K tomu odpovídáme, že byly to vlastně dvě
strany v tom kterém městě o vládu zápasící a z těch,
byl li panovník Německý s papežem ve sporu,
držela jedna strana, zvaná také stranou Bílých

s císařem, druhá, zvaná stranou Černých, s pa-
pežem. —

Dohodl-li se císař s papežem, nebyl tím ovšem
ještě vyrovnán spor mezi vzpomenutými stranami
. po městech italských a proto trvaly strany ty dále
pod předešlými jmény.

Strany ty držely tedy jedna s papežem, druhá
s císařem, jestliže však ať papež ať císař učinil
pokus nad tím kterým městem vykonávati vládu,
sjednotily se hned obě proti společnému nepříteli.

Tak bylo teď v Pise. ^

Karel s manželkou a dvorem svým usadil se
na radnici čili v domě obecním a přes ono znepo-
pokojení, které k uším jeho došlo, mněl se býti
úplně v bezpečnosti.

Než v noci vznikl v radnici náhle požár a Karel
s manželkou a čeledí svou s patrným nebezpečím
a polonazí vynikli z hořícího domu.

Však ani ted Karel nepřičítal nehodu tu úkla-

o úkladech města Pisy proti Karlovi. 247

dům nepřátelským a uchýlil se do domu, kde
bydlel biskup Olomoucký Jan Očko.

Sem za nedlouho sběhla se chátra městská a
bouřlivým provoláváním »Ať žije hd» nechť zhyne
císař « otevřela oči Karlovy.

Císař vida nebezpečí, vyhoupl se na koně a
v čele družiny statečně a srdnatě obořil se na
zrádné měšťáky Pisánské.

Však brzo byla tu i pomoc.

Pan Jindřich z Hradce v čele Cechů a biskup
Augsburský v čele Němců, ač byli snad úmyslně
až za řekou Arném ubytováni, prosekali se s velikou
záhubou nepřátel až ku svému panovníkovi.

A ted opustila smělost nevěrné Vlachy, jedna
pak ze stran chytře vyčkavši příhodnou chvíli,
náhle obrátila se na stranu Karlovu.

Tím rozhodnuto vítězství úplně na stranu cí-
sařovu, on pak vypraviv napřed manželku svou,
která všecka polekána byla, do nejbližšího města,
povolal soudce z jiného města a dal po výroku
jeho sedm předních buřičů na náměstí stíti dne
26. května r. 1355.

Tím bouře pisánská skončena.

Karel velice byl si přál, aby jeho výprava ku
korunovaci byla pokojnou, když však viděl, že
přece musela téci krev jak na bojišti tak na po-
pravišti, pojal k Itálii a Vlachům velikou nechuť
a pospíchal z krajin těch až nápadně.

V měsíci srpnu dorazil na hranice české a

248 Česká kronika.

vstoupil s velikou radostí na » sladkou půdu rodné
otčiny«, jak praví letopisec Beneš Krabice.

Dne 15. srpna 1355. dorazil do Prahy.

Lid i duchovenstvo vítali vracející se čtyřikráte
již korunovanou drahou hlavu s náramným ple-
sáním a jásotem a národ Český oslavoval vzácnou
událost až do dob těch nevídanou, nebo náš král
— stal se Římským císařem.

O Panceřovi ze Stnojna.

Prvým činem vrátivšího se krále byl skutek
spravedlnosti.

V poříčí řeky Orlice, tam kde před lety Karel
byl ztrestal Mikuláše z Potšteina, vyskytl se nový
zbpjník, Jan ze Smojna, zvaný vůbec pro brnění,
jež stále nosil, Pancéř.

Byl to. muž vzácného rodu a potomek slavných
předků, však i sám proslul udatností v bojích, že
od Karla obdařen byl zlatým řetězem, než zneu-
žívaje nepřítomnosti panovníkovy v zemi, vydal se
na škůdnictví a loupeže.

Přepadaje z hradu svého Zampachu vzácnější
pocestné zejména kupce, obíral je a zavleknuv je
na Žampach, propouštěl je odtud jen za značné
výkupné.

Ted vrátil se král, ten > spravedlnosti a míru
. milovník «, jak^ zve jej letopisec a hned přestaly
nájezdy, bujnost a pych.

Karel vytáhl proti zemskému škůdci a dobyv

jeho brlohu a skrýše, hradu Zampachu, zajal lupiče.

o zákonníku Karlově. 249

Když Jan ze Smojna před krále přiveden,
hodil mu tento sám vlastní rukou provaz na hrdlo
se slovy : » Nemám vždy zlatých řetězů k roz
dávání ! «

Pancéř oběšen, hrad jeho zapálen a rozvalen
než pověsť' o dravém lupiči .dlouho se uchovala
v paměti lidu a ještě po třech stech letech v kra
jině oné trvalo přísloví: »Brní jako Pancéřovi
košile.*

Po. Pancéřovi došlo na jiné a brzo říše zemc

Česká očištěna od havěti podobné tak, že nastala
nebývalá jistota života i majetku.

O zákonníku Karlově.

Horlivost Karlova u vykonávání spravedlnosti
bylíi veliká, on po spůsobu králů biblických za-
sedal v určité dny osobně na soudě a dopomáhal
ku právu všem, kdož ho před stolicí jeho soudnou
vyhledávali a to s bezohledností a přísností, jaké
bychom se nenadali u panovníka tak dobrotivého.

Karel, pokud dlel v Cechách, zasedával rovněž
osobně na soudech zemských, které byby vrcholem
práva v zemi a tu pozoruje jednání a rozsudky
přísedících soudu tohoto, čili kmetů zemských,
nejednu nepravidelnost a nedůslednost při soudech
těchto shledal

Srovnávaje starší výroky soudů toho, zapsané
v deskách zemských, s novějšími, nalezl, že ne-

260 Česká kronika.

jednou za týchže okolností vyneseny rozsudky rflzné
a to neshodovalo se s jeho právním ponětím.

Rovněž odporným bylo Karlovi, že pře veliké
důležitosti, kde jedná válo se o veliké statky, hrdlo
a česť, rozhodovány ještě tak zvanými soudy bo-
žími, ohněm, vodou, soubojem aneb prostě hřebím
čili losem.

Konečně protivilo se Karlovi, že při těchto
těžkých přích často nedopatření, podřeknutí se,
vykročení jinou nohou, .zajíknutí při přísaze a po-
dobná pochybení, stala-li se v téže při třikráte,
ztrátu práva spůsobila.

Aby tudíž nápravu v ohledu tom učinil, umí-
nil si Karel poříditi zákonník, kterým by právo
české od těch nejapných přívěsků bylo očištěno a
na roven postaveno právu římskému.

Karel uživ nejspíše prací, které vykonány byly
za podobné příležitosti již v dobách děda jeho,
krále Václava II. složil zákonník, který nazval
»Majestas Carolina*, jako bychom řekli » Velebnost
Karlova «.

Vrátiv se z výpravy římské, svolal Karel do
Prahy stavy české ku valnému sněmu ke dni sv.
Václava, aby jim tu zákonník ten předložil, aby,
byv takto schválen, obecné . platnosti nabyl.

Ale nestalo se dle královy vůle.

Stavové pavažujíce zemský soud za korunu
svých svobod a výsad, nechtěli si dáti vázati ruce

o zlaté bulli. 251

předpisy nějakými, nepřijali zákonník ten za právo
zemské a postavili se snaze Karlově na odpor.
A Karel I

Vzal dílo své zpět. Nepřemlouval, nehněval se,
nehrozil, vůbec ničím nerazil cestu zákonníku svému
přes hlavy stavů a proti jejich vůli, ba on vydal
dne 6. září r. 1355. i listinu, kterou zákonník ten
odvolal a zákony v něm obsažené za neplatné a
nezávazné vyhlásil.

Stavové čeští, kteří s těžkým srdcem odho-
dlali sek odporu proti vůli milovaného, výtečného
krále, hleděli se mu zavděčiti aspoň tím, že ze zá-
konníku přijali to, co v právu českém často bylo
bezprávím.

Byly to zejména vzpomenuté soudy boží,
které ted z práva vymítěny a články zákonníku
o nich jednající vloženy do desk zemských, čímž
obecné platnosti nabyly.

Zákonník Karlův, který v prvopise brzo na
to požárem zničen, zachoval se zkomolený
sice a jen 127 článků obsahující, než i tak je nám
drahou památkou na otce vlasti a nad kov trvan-
livějším pomníkem pečlivého a starostlivého krále

O zlaté bulU.

Maxmilián L, který po půldruhém století za
Karlem na trůn Německý nastoupil, stihl Karla

těžkou obžalobou, že byl země České otcem, ale
říše Německé otčímem.

252 Česká kronika

Výčitka tato byla ovšem nemístnou, nebo
Karel učinil i pro říši Německou, co vůbec pro ni
učiniti mohl.

Vida, že největší svízele stíhaly říši Německou
z toho, že nebylo pevného, určitého zákona o volbě
císaře a pak že nebyl stanoven poměr stolice pa-
pežské k říši Německé a panovníku jejímu.

Aby i v tom zavedl řád, svolal Karel ku dni
sv. Martina r. 1355. sněm říše Německé a tu před-
ložil ku schválení tak zvanou Zlatou bullu.

My povšimneme si zákona tohoto jen potud,

pokud se týkal říše České a jejího panovníka.

Zlatou bullou Karlovou vyhrazovalo se králi
Českému jakožto arcičíšníku říše Německé místo
mezi kurfirsty a to místo první.

Dále vyhrazovala právo Českému národu, aby
si směl svobodně voliti krále, když by rod králov-

ský v Cechách vymřel, právo k neúčastnění se
všech sněmů říšských než jen těch, co by poblíž
hranic českých byly odbývány, konečně právo
k požívání v říši České i těch práv, která v říši
Německé králi byla vymíněna, jako na příklad do-
lování na vzácné kovy, dosazování duchovních

hodnostářů a j.

•

Zlatá tato bulla na sněme v Norymberce a
pak roku následujícího v městě Metách přijata a
schválena.

PSiodni ktesba J. F. HetUit.

o válce s Bavory. 2B3

O válce s Bavory.

Rok 1357. stal se pamětihodným v Cechách
jednak zasvěcením hradu Karlšteina, více pak po-
ložením základft k novému kamennému mostu přes
Vltavu v Praze.

Vypravováno bylo o zkáze mostu pražského,
poněvadž pak zatím pořízený most dřevěný brzo
sešel a pro spojení obou břehů v Praze vůbec ne-
postačoval, přikročil Karel k mohutné stavbě no-
vého kamenného mostu.

Mistr Matěj z Arrasu byl již zemřel a ná-
stupcem jeho v řízení staveb Karlových byl Petr
Parléř.

Ten počal tudíž obdivuhodnou stavbu mostu
přes Vltavu.

Než v klidná tato díla míru zalehl i třeskot
zbraní.

Vévoda Bavorský Ludvík, manžel Markéty
Maultaše, byv Zlatou bullou vyloučen ze sboru kur-
firstského, prahl po příležitosti, jak by se mohl za
to Karlovi pomstíti a počal válku napadením je-
dnoho ze zemanů v Bavořích osedlého a Karlovi
oddaného.

Karel, nechtěje sám mařiti vzácný čas, a ne-
maje vůbec ve válce obliby, poslal proti Ludvíkovi
osvědčeného válečníka Dětřicha, biskupa Minden-
ského.

Biskup tento vtrhnuv se značnou mocí do
Bavor, obklíčil tu dne 29. listopadu r. 1357. vojsko

. ČesU kronika II. 14

254 Česká kronika.

Ludvíkovo tak, že byl vévoda nucen žádati za
příměří, které pak dojednáno na plný mír.

Karel, odménil vítězného vojev&dce-biskupa
mnohými milostmi a statky, začež tento založil

v Cechách klášter řádu cistercienského ve Skalici
na Kou římsku, což se stalo dne 13. října r. 1357.

O poměru Karlové k Rakousům.

iokud panoval v Rakousích vévoda Albrecht
Moudrý, panovalo přátelství mezi ním a panovníkem

Českým skoro nepřetržitě, když však ten dne
20. července r. 1358. zemřel, změnil se stav tento
nemálo.

Po Albrechtovi nastoupil nejstarší eho syn
Rudolf, který byl zetěm Karlovým, dalo se tudíž
očekávati, že dobrá shoda mezi oběma panovnflcy
dále potrvá, ba ještě pevnější bude, ale nestalo
se tak.

Rudolf byl panovníkem výborným a následuje
v mnohém tchána svého, proslul v dějinách pode
jménem Zakladatel, ale povaha jeho méně jest
chvály hodnou.

Nezměrná ctižádostivost činila jej často vrtka-
vým a slovotržným, čehož nejvíce zakusiti musel
Karel přes to, že vůči zeti tomuto okazoval vždy
srdce dobré a ducha smířlivého.

Hned po vydání Zlaté bully zanevřel Rudolf
naKarl^ poněvadž tento nepostavil vévody Ra-

o poměru Karlově k Rakousku. 255

kouské na stejný stupeň s kurfirsty a když Karel
pro bullu tuto i s papežem Innocenciem VI. se
znepřátelil, nechybělo mnoho, že by se byl Rudolf
nabídl za vzdorokrále.

Jen ostražitost a rázné zakročení Karlovo za-
mezilo velikému rozbroji r. 1359.

Roku následujícího (1360.) když Karel s králem
Ludvíkem Uherským obnovil na sjezdu v Trnavě
přátelství, přijel sem i Rudolf a smířiv se s Karlem,
upustil od přijatého titule ^arcikníže císařského pa-
láce* rovněž i » vévoda Švábský a Alsaský* začež
mu dne dne 21. května propůjčeny jeho země
v léno zároveň s nezletilými bratřími Bedřichem,
Albrechtem a Leopoldem.

Než i tohoto smíření nebylo na dlouho.

Když roku 1360. byl Karel nucen vyslati do
Němec proti hraběti Virtemberskému vojsko vedené
panem Zbyňkem Zajícem z Hazhiburka, stál při
straně hraběte i vévoda Rudolf.

Zbyněk Zajíc zvítězil u Šorndorfu ve Švábích
nad spojenci a tu Rudolf přinucen dne 5. září pro-
siti císaře v ležení jeho za milost a odpuštění, jehož
ovšem dosáhl..

Však než rok s rokem se sešel^ byl Rudolf
zase v řadách Karlových nepřátel.

Zármutek pro tuto vrtkavost Karlovi spůsobený
nahrazen brzo radostí velikou.

li*

256 Česká kronika.

O narozeni králeviče Václava.

Bylo mluveno o zármutku, který spůsobilo
Karlovi úmrtí syna Václava. Ted dostalo se mu
náhrady.

Dne 26. února r. 1361. porodila královna Anna
v méstš Norymberce syna.

Radost Karlovu nelze vypsati. Chtěl, aby jásal
kolem něho celý svět a psal o radostné této udá-
losti listy na všechny strany, hlavně a na předním
místě svým milým Čechům.

»Vzradujte se srdce všech našich Věrných U
psal, » plesejte milí naši poddaní a celý národe slav
radovánky I Celé Cechy i s krajinami přivtělenými
plesejte pro štěstí, ježto nás potkalo!

Bohatí i chudí, mladí i staří, jásejte, neb aj
kmen královský nasadil novou ratolest 1

Nebesa vyslyšela konečně vroucí naše přání a
císařovna, manželka naše, porodila nám dědice a

4 .

nástupce trůnu od Boha vyžádaného.

Mámeť syna, plesejte, věrní milí. Zbavujeťvás
obavy, že byste uviděti měli královský kmen náš
skončený a království do zmatků uvedené.

Mámeť králeviče svého. Veleslavný byl pro
nás den jeho narození ; zjevení se jeho bylo podob-
né slunci vzcházejícímu a mlhy zaplašujícímu. «

Na poděkování Bohu chtěl Karel s manželko.u
nastoupiti pouť ku Pann5 Marii do Cách, když pak
úmysl tento provésti se nedal, poručil Karel krále-
viče odvážiti šestnácti hřivnami ryzího zlata a po-

o velikém hladu v Čechách a smrti králoVnj. 257

slaťi dar tento do Cách ke chrámu svaté Panny a
Karla Velikého.

Křest byl slavný. Kuríicst arcibiskup Jarloch
vykonal obřad v chrámě sv. Sebalda v Norym-
berce za přítomnosti arciskupů Kolínského a Praž-
ského.

Po celý týden slaveny turnaje, divadla a jiné
radovánky a kratochvíle.

Králevič nazván po otci i dédu Václav, kteréžto
jméno v novém rodě panovnickém tuto již po
čtvrté se objevuje.

O velikém hladu v Čechách a o sniřti královny.

Rok tak radostně počatý prokázal se býti
v dalším svém průběhu rokem velmi nešťastným.
Veliká neúroda roku toho spůsobila veliký ve všech
potravinách nedostatek a z toho povstal ovšem
krutý a zhoubný hlad.

Karel pomáhal kde a jak se dalo.

Již před rokem počatá zeď okolo Hradčan a
Menšího města Pražského stavěna na královský
náklad, Karel pak sám prý pracujícímu dělnictvu
chleb rozdával.

Památná tato zeď bělá se nad Petřínem posud
a doposud nese jméno »zeď hladová. «

Jiným příspěvkem na umírnění obecné bídy
bylo 7000 strychů žita, které muselo dáti město
Pražské za pokutu, že ukvapeně . dalo popraviti
kněze jakéhos.

258 . • Česká kronika.

Úmrtnost z hladu množilo ještě mření na tak

zvanou Černou smrt, které stále se ještě po kraji-
nách Evropských potloukalo.

Rok nový (1362.) učinil hojnou úrodou konec
nedostatku a hladu.

Z obratu tohoto byla obecná radost v Čechách,
ta však skalena náhle úmrtím královny Anny, která
dne 17. července (1362.) skonala v šestinedělích
i s novorozencem.

O spolku Polska, Uher a Rakous proti Karlovi.

Karel jedenkráte v nestřežené chvíli pronesl
o Uherské královně Alžbětě, matce Ludvíkově a
sestře krále Kazimíra urážlivé slovo.

To doneseno byvši do Budína hrozně pobouřilo
k rále Ludvíka, tak že poslal Karlovi list plný roz-
horlení a urážek, výsledkem pak toho byla válka.

Ludvík se spojil se strýcem Kazimírem, do
spolku pak jejich vstoupil ochotně i Rudolf Ra-
kouský, maje nemalou naději v rozmnožení své
země, ba i koruna císařská měla býti kořistí jeho
po porážce tchánově.

Karel lekl se z počátku spolku proti němu
smluveného, než měl se rázně k odporu.-

Nesa velmi těžce chování zeťovo, smluvil se
s kur&rsty, aby, kdyby snad smrt ho zastihla, ne-
volili za nástupce ani jeho zetě, ani žádného z jeho
bratří.

Na to svolal vojsko do ležení u Kolína a vy-

Poprsf královny Anny Svidnicič.

o spolku Polska, Uher a Rakous proti Karlovi. 261

táhl s ním do Moravy. Jsa velikým nepřítelem
války, poněvadž hubila lid a ničila jeho majetek,
pokoušel se i teď o smírné narovnání a poslal
knížete Boleslava Svidnického k Ludvíkovi.

Však i král Ludvík z rozhorlení svého byl již
vystřízlivěl a nemaje pomoci ani od Kazimíra ani
od Rudolfa, byl hotov jednati s Karlem.

I vyslav palatina a nejvyššího sudího k smlou-
. vání do Brna, zavřel jakési příměří, aneb aspoň
odklad ve válčení.

Mezi tím podařilo se Rudolfovi Habsburskému
roznmožiti svou moc.

Markéta Maultaš ovdověvši roku 1361. hleděla
ted, poněvadž z manželství jejího byl tu jen ISletq^
Menhart, mladík zdraví chatrného, jak by v pří-
padě jeho úmrtí země Tyrolská přešla na rod
Habsburský.

K tomu cíli přišla roku 1362. osobně do Prahy.-
Dvořané naléhali na to, aby Karel Markétě nemi-
lost svou dal pocítiti, ale Karel neučinil tak a
ničím neprohřešil se proti pohostinnosti a dvomosti,
ale pomstil se přec a to velmi čiperně, představiv
kněžně nejstaršího, bujarého synka bratra svého
Jana Jindřicha, pověstného později Jošta.

Předtucha Marketina splnila se brzo. V prvých
dnech roku následujícího (1363.) zemřel mladý
Menhart. A tu Rudolf nemeškaje, * zabral zem Ty-
rolskou a dal sobě i svým bratrům od stavů ty-
rolských holdovati.

Markéta usadila se ve Vídni.

262 Česká kronika.

Karel zatím chystal se důkladně k válce. Po-
něvadž roku 1362. veliká úroda byla, dal při mě-
stech a klášteřích zříditi špýchary, ve kterých na-
hromaděno obilí pro případ neúrody neb" války.

Dále poručil městům královským, aby opatřila
a ve svých zbrojnicích uložila jistý počet úplných
výzbrojů pro případ náhlé potřeby.

Však mimo nadání z války byla svatba.

O čtvrtém sňatku Karlové.

Král Ludvík chystaje se obnoviti válku s Karlem,
spolčil se ještě s Valdemarem IV. králem Dánským
a s Boguslavem V., jenž slul Veliký a sídlel v městě
Stargradu, někdy hlayním městě Zadních Pomořan
ted pruských.

Boguslav tento měl za manželku Alžbětu, dceru
krále Polského Kazimíra, z kteréhožto manželství
vedle čtyř synů narodila se mu dcera Alžběta.

A tu mezi přípravy k válce proti Karlovi
padlo jeho nabídnutí k sňatku s Alžbětou touto.
Tím roztržen branný spolek.

Král Kazimír i vévoda Boguslav s radostí při-
jali nabídnutí Karlovo a v dubnu r. 1363. slavena
v Krakově svatba s neobyčejnou nádherou.

• Mezi hosty byl i Dánský král Valdemar a
Petr z Lusiňanu, král Cyperský a titulámí král
Jeruzalémský.

Tím odložena i válka s Uhry hlavně příčině-

Poprsí královDy Alžbíty Pomoíanskj.'

o korunování krále Václava IV. 265

ním Kazimírovým a konečně i skončena mírem
dne 12. prosince r. 1363., jímž předešlé přátelské
poměry obnoveny.

Slmouva o zem Braniborskoiu

Po smrti Bavorského vévody Ludvíka a syna
jeho Menharta zůstalo tu dědictví totiž země Hor-
nobavorská. Dědici byli bratří Ludvíkovi, z nichž
Štěpán, Vilém a Albrecht měli úděly v Dolních
Bavořích — při Dunaji — Ludvík pak zvaný dle
rodiště Řimau a Otto vládli v Braniborech.

Dle smluv rodinných měli Horní Bavory děditi
bratří Braniborští, ale ty předešel Štěpán a zmocnil
se země. To rozjítřilo tak oba bratry, že dne 18. března
r. 1363. učinili v Norymberce smlouvu s Karlem,
dle níž, když by oba bez dědiců zemřeli, mělo
Braniborsko připadnouti říši České.

K upevnění smlouvy zasnouben Otto s dcerou
Karlovou Alžbětou ovšem teprv pětiletou, věnem
pak zapsáno Alžbětě Svidnicko a Javorsko v Šlezích,
ovšem ku držení teprv až po smrti Boleslava a jeho
manželky. Bylať Alžběta dcerou Anny Svidnické.
Za to Dolní Lužice již Valdemarem postoupená
pak ale vrácená, měla hned připadnouti k říŠi
České.

O korunování krále Václava IV.

Jedinou snad slabou stránkou a křehkostí Kar-
lovou byla nemírná láska k rodině a dítkám.

Slyšeli jsme ten žhavý výron otcovské lásky

266 Česká kronika.

V jeho provolání k národu po narození synově a
přepjatá láska tato svedla Karla k činu nepředlo-
ženému.

Již ve smlouvě o zem Braniborskou byl vy-
jednával, aby syn jeho Václav mohl hned slouti
markrabím Braniborským, brzo na to pojal my-
šlenku, že dá syna svého na království korunovati
a myšlenky té držel se houževnatě, že všeliké ná-
mitky porážel a jen po splnění touhy své bažil.

Tvrdil, že by si velice přál, aby viděl korunu
Českou synu svému zabezpečenou, ač dle zákona
nemohla mu ujíti.

Nejtvrdší odpor kladl jinak důvěrný přítel Kar-
lův, arcibiskup Arnošt.

Ten ukazoval k tomu, že vychování mladého
krále tím velice stíženo bude, když vychovatel a
učitel k svěřenci svému, jakožto ke korunovanému
králi jen se vší obřadností se blížiti a s ním pro-
mlouvati by směl.

Jak i záhubno by bylo mladému králi, když
by již od nejútlejšího mládí jen pochlebování své
osobě slýchal, námitkou bylo jiných, ale Karel šel
jen po hlase svého srdce a nešetřil sliby. Přislibo-
val, že opatří syna nejlepšími učiteli a vychovateli,
kteří překážku onu přemoci dovedou.

A opravdu hledaj až ve Vlaších učitele pro
syna svého a jec iia s nejlíbeznějším básníkem vlaš-
ským Františkem Petrarkou, aby přijal úřad krá-
lovského vychovatele, ale nepovedlo se mu a Pe-

o úmluvě mezi rodem Lucemburským a Habsburským. 267

trarka nechtěl zaměniti ty smavé jižní kraje za
mlhavý a mrazivý sever.

Málo bylo mezi stavy českými hlav, které by
byly schvalovaly úmysl králův, ale on stál na svém
a tu povolil národ, aby vyplnil horoucí touhu
svého krále/

V den sv. Víta ve čtvrtek 15. června r. 1363.
Václav, teprv dvouletý, na krále Českého koru-
nován. Tři dny na to v neděli čtvrtou po sv. Duše
korunována i královna Alžběta.

O dědičné úmluvě mezi rodem Lucemburským

a Habsburským,

Mezi Karlem a zetěm jeho Rudolfem vinou
tohoto málo bylo přátelské shody, ač Karel lásku
ku své dceři přenesl i na zetě a on v něm nalezl
po vždy shovívavého a dobrotivého otce.

Rudolfovi moc a sláva tchánova ubírala spánku
a on kde mohl, stavěl se mu na příkoř.

Konečně objevil se anděl míru v osobě spa-
nilé a předobré dcery Karlovy Kateřiny.

Té povedlo se konečně manžela svého sklo-
. niti, že uznal vratkost svých snah proti tchánovi,
který byl jeho nejen otcovským přítdem, ale i jeho
pánem a císařem.

Rudolf na doniluvy manželčiny hledal smíru
s Karlem a ovšem že ho nalezl.

Smíuven sjezd do Brna a tu ve čtvrtek p
popelci čili dne 8. února r. 13G4. propůjčeny Ru-

268 Če$ká krouikft.

dolfovi Tyroly, dva dny pak na to — v sobotu
dne 10. v den sv. Skolastiky — uzavřena památná
smlouva dědičná. Dle smlouvy této měli rodové
Habsburský a Lucemburský vzájemně děditi ve-
škeré země po vymření jednoho z nich po meči
i po přeslici.

Do smlouvy této pojat i rod králů Uherských.
Stavové zemí obou rodů voláni ku svolení a přijetí
smluv těchto.

K utvrzení přátelství smluvena ještě svatba
mezi sestrou Rudolfovou, Markétou, vdovou po
Menhartovi, synu Markéty Maultaše s — Janem
Jindřichem, bratrem Karlovým, který byl té doby
vdovcem.

Jak podivně si tu osud zahrál s Janem Jin-
dřichem!

Náš dějepisec k tomu dodává; >Uvažovav
Karel, že kníže Rudolf a bratři jeho Albrecht i Leo-
pold ještě mladí a neženatí a patřiv na své i na
bratrovy nadějné syny, mohlť ovšem kochati se
nadějí, že smlouva ta brzy a cele vydaří se ve
prospěch jeho domu — nebylo mu dáno, před-
vídati cesty božské prozřetelnosti.*

Rod Lucemburský dal nám ještě jen dva
krále, kdežto rod Habsburský již osmnáct.

A snahy Karlovy po rozmnožení moci jeho
rodu byly očividně podporovány prozřetelností
božskou. Ve dvou letech (1364., 1365.) zemřel Bra-
niborský Ludvík a zeť Karlův Rudolf Zakladatel.

Tu pak změněny některé smlouvy svatební.

o ziiiéné na Pražském stolci arcibiskupském. 273

Ottovi Braniborskému dána 241etá vdova po Ru-
dolfovi Kateřina, a snoubenkyně Ottova, Alžbéta,
tehdáž osmiletá, zasnoubena Albrechtovi Habsbur-
skému.

O změně na Pražském stolci arcibiskupském.

V neděli dne 30. června r. 1364. dokonal
stkvělou pouť tímto slzavým údolím prvý arcibiskup
Pražský, Arnošt z Pardubic.

O výtečném tomto muži praví jeho starý ži-
votopisec Vilém, děkan Vyšehradský, *že byl sou-
časníkům zrcadlem a potomkům zářícím příkladem,*
jenž >jako hvězda uprostřed mraku skvělými pa-
prsky života i učenosti zářil a bděje bedlivě nad
svěřeným sobě stádem, nejen učil je kráčeti cestou
pravdy, než chránil je též bludů a chyb, do nichž
částečně upadávalo, s patrnou bedlivostí. I nemohl
jej strach před velmoži k porušení spravedlnosti
příměti, ani podávané poklady uplatiti, ale ani láska
k ptfbnzným vytrvalost jeho v počínání tomto
zviklati.*

O slovutnosti muže tohoto svědčí jeho životo-
pisec i tím, že *po smrti papeže Innocence, toho

jména Šestého, ani mravy a ctnosti jeho k tomu
pohádaly, skrze jisté kardinály za nejvyššího bis-
kupa byl ponavržen, i býval by beze vší pochyb-
nosti vyvolen ode všech, kdyby povýšení tomuto
nebyla překážela cizí národnost.*

O posledních chvílích Arnoštových píše životo-

ČeskA kronika, li. 15

874 Česká kronika.

pisec: >Na hod boží svatodušní (12. května) měl
kázání v řeči obecné k lidu a vykonav potom velké
služby boží, napaden jest prudkou zimnicí, údy
jeho horšením se nemoci umdlévaly, sil ubývalo.

Tím blízké povolání jeho k pánu naznačeno,
neodvratné smrti dráha otevřena.

Protož obdržev od císaře dovolení a vyřídiv
podle přání záležitosti vlastní, dal se nemocen do-
nésti na hrad Roudnici.

Tam počaly poznenáhlu síly jeho tělesné ocha-
bovati a těžké mdloby se dostavovati.

Učiniv, jak mu od apoštolské stolice dovoleno,
pokud ještě rozumu neztratil, prozřetelné pořízení
a rozdav svým mnoho darů s velikou nábožností
a skroušeností srdce, poručil duši svou do rukou
božích a zesnul šťastně dne posledního dne měsíce
června v neděli v den památky svatého Pavla
apoštola okolo hodiny večerní.

Ctihodný tento arcibiskut) vyšel z tohoto světa
roku biskupování svého 22. ; ve farním pak chrámě
svaté Marie v Kladsku, v němž dávno hrob si byl
vyvolil, před hlavním oltářem pochován byl.«

Nástupcem Arnoštovým na stolci arcibiskup-
ském stal se posavadní biskup Olomoucký Jan VIII.,
zvaný Očko z Vlašimi.

Muž tento pocházel ze staročeského rodu pánů
z Vlašimi, kteří ve znaku dvé červených supích
hlav užívali. Vzdělání svého nabyl ve Vlaších a to
tak důkladného, že počítán za své doby mezi vy-
nikající učence.

Poprsí Arnošta z Pardubic,

o páté korunovaci krále Karla. 277

Po návratu svém z učení stal se rádcem a
pak důvěrným přítelem krále Karla, ač byl asi
o dvacet let starším.

Přízní Karlovou stal se proboštem u všech
Svatých na hradě Pražském a po smrti Jana VII.
biskupa Olomouckého r. 1351. jeho nástupcem.

Ted povolán jednohlasnou volbou dne 12. čer-
vence r. 1364. na uprázdněný stolec Pražský.

K povýšení tomuto přistoupilo brzo jiné, když
roku následujícího od papeže Urbana V. jmenován
legatem stolice apoštolské i v biskupství Řezenském,
Bamberském a Míšeňském.

Odznakem důstojnosti této byl klobouk po-
dobný klobouku kardinalskému, ale barvy zelené.

Však se Jan Očko, prvý z Cechů, dočkal i klo-
bouku purpurového, kardinalského, jak na svém
místě bude připomenuto.

O páté korunovaci krále Karla.

Karel oslaviv důstojně pohřeb milého přítele a
rádce Arnošta, chystal se na delší a dalekou vý-
pravu do ciziny.

Zajel zase až ke dvoru papežskému do Avi-
ňonu s důležitým úmyslem, aby přemluvil a přiměl
Urbana V. k návratu do Říma.

Neslať Evropa těžce, že papežové stálé sídlo
měli v Aviňonu ve Francii a doba přebývání pa-
pežů v městě tomto, poněvadž asi sedmdesát let
trvala, nazývána papežským babylonským zajetím.

278 Česká kronika.

Byliť sice papežové ve svobodném držení města
Aviňonu s okolím, poněvadž však králové Fran-
couzští byli v držení území okolního^ podléhala
stolice papežská vlivu dvoru Francouzského větSí
měrou, nei9i shodovalo se s důstojností její.

Urban V. nebyl protiven tomu, aby ŘSm zase
stal se hlavou katolického světa, zejména když se
Karel mu zavazoval, že ho do Říma s vojenským
průvodem doprovodí.

Jsa tu v Aviňonu, zajel si Karel do nedale-
kého města Arelatu, které bylo hlavou království
Arelatského čili Burgundského.

Království toto východní končiny nynější Francie
zaujímající, bylo částí říše Římsko-Německé, ačkoliv
od půldruhého sta let se tu králové Francouzští
mocí svou tak upevnili, že králové Němečtí krá-
lovství toto velice z očí pustili.

Karely ač uznával, že těžko by bylo krále Fran-
couzského vypuditi z držav těchto, chtěl přece oká-
zati světu, že království to jemu náleží a dal se
tudíž v biskupském chrámě v Arelatu od biskupa
tamního za krále Burgundského slavně korunovati
dne 18. června r. 1365.

Ačkoliv věc tato poskrovnu dějin vlasti naš{
se dotýká, nemínili jsme pominouti mlčením, kterak
pátá koruna královská spočinula na hlavě našeho
krále.

o spojenf Starého města Pražského s Novým. 279

O spojení Starého města Pražského s Novým.

Založením Nového města Pražského vzniklo
město v městě, nebo město Staré leželo uvnitř
Nového majíc své hradby i brány. Město Nové
proti starému hradeb a bran nemělo.

Věc tato vedla k častým sporům mezi oběma
městy a ty se rozmohly, když dne 24, září r. 1367.
dostalo se Novému městu mnohých výsad, kterými
obchod města Starého byl ohrožován.

Stížnostem z obou stran nebylo konce a král
uznal konečně za nejlepší prostředek k upokojení
obou obcí, když by j*e spojil v jedno pod jedními
konšeli.

I stalo se tak a 18 konšel města Starého spo-
jilo se s 12 konšeli Nového města v jeden sbor
ku spravování obou měst.

Aby spojení toto i zevně bylo naznačeno, po-
ručil pobořiti brány a hradby města Starého, po-
kud se proti Novému městu prostíraly, rovněž kázal
zasypati příkop, který město Staré objímal.

Rozkaz královský v zimě r. 1367. vykonán
a z měst dvou spdsobeno jedno rozsáhlé a mocné ;
ovšem nezůstalo tak.

O druhé výpravě Karlové do Říma.

Karel byl v Aviňonu žádán od papeže, aby
podnikl v čele křesťanstva výpravu křížovou do
svaté země.

280 Česká kronika:

Karel praktickým svým rozumem a střízlivým
zrakem byl seznal dobrodružnost a bezúčelnost vý-
prav takových a proto, nechtěje odporem odvrátiti
papeže od návratu do Říma, nabídl se, že bude
jednati se zástupy tak zvaných Opozdilců, aby oni
výpravu tu podnikli.

Opozdilci tito čili Malandrinové byli žoldneři,
kteří za válek Anglie s Francií sloužili tomu, kdo
dával žold, ted však po válce byvše propuštěni,
zůstali pod velením jakéhos Arnolda pohromadě
a hrozně pustošili kraje burgundské i německé.

Tak chtěl Karel jednou, ranou vyříditi dvě zá-
ležitosti, vykonati výpravu a zbaviti Evropu zlého
hosta, než jednání se nepovedlo a o výpravě kří-
žové také více nemluveno.

Za to papež Urban opustil již Aviňon dne 30.
dubna r. 1367. a ubíral se do Říma.

Karel otálel a teprv když královna Alžběta
porodila dne 14. dnora r. 1368. syna, který na
křtu nazván Sigmund, chystal se Karel na cestu
do Vlach, kamž měla jej i královna provázeti.

Na cestu se vydal dne 2. dubna, ustanoviv za
správce v říši České arcibiskupa Jana.

Tažení půlnočními Vlachy bylo dosti obtížné
a Karel musel nejednou dáti se i v boj se vzdor-
nými knížaty, dále však cesta byla klidnou.

Karel setkav se konečně s papežem^ předejel

jej do Říma a když se i Urban městu blížil, vyšel

* mu vstříc a ssednuv s koně, vzal za uzdu koně

o druhé výpravě Karlově do Říma. 281

papežova a vedl jej od brány až ke vchodu do
chráinu sv". Petra.

Věc tato mnohým se nelíbila, jako by se byl
Karel tuze ponížil na úkor důstojnosti své, než
Karel chtěl tu světu ukázati, že možnou jest shoda
mezi nejvyšší světskou a nejvyšší duchovní hlavou
katolictva.

Král náš prodlel tentokrát v Římě delší dobu
a i tu myslel na svůj milý národ, na své věrné
Cechy.

Prohlížeje k tomu, co do roka Cechů vykoná
pouť k sv. Petru, aby nemuseli se v Římě pohostin-
ství dohledávati a doprošovati, koupil tu dosti pro-
stranný dům, aby byl hospodou a po případě špi-
tálem pro poutníky české.

Vzácný tento základ Karlův trvá doposud a
dům vzpomenutý byl právě za časů našich znova
a to velmi úhledně upraven a účelu svému při-
spůsoben.

Teprve v srpnu r. 1369. Karel zaslechnuv
o vážných zápletkách říše své s Polskem, pospíchal
domů, aby otěže vlády zase do vlastních rukou
vzíti mohl.

Odeslav královnu do Cech, která dne 20. srpna
1369. do Prahy stihla, odebral se sám do Slez,
aby urovnal tu vzniklé různice.

282 Česká kronika.

O připojení Svidnicka a Javorska ku koruně

České.

Příčinou nepokojů, které volaly Karla z Itálie,
byla smrt knížete Boleslava Svidnického, který ze-
mřel dne 28. července r. 1368

Dle smluv měla obě osiřelá vévodství případ-

nouti přímo koruně České, ale smlouvy ty měly
i své obtíže.

Prvou byla ta, ?,e knížectví těch měla ještě
užívati výměnkem vdova po Boleslavovi, Alžběta
Rakouská, ta mimochodem řečeno, žila pak ještě
24 léta až do r. 1392.

Dále Karel vévodství ta byl věnem zapsal
dceři své, Alžbětě, manželce Albrechta Rakouského,
a ta se teď hlásila.

Však hlásili se také Boleslav a Jindřich, kní-
žata Minstrberská, kteří z rodu Piastova byli nej-
bližšími příbuznými Boleslavovými, ač odbyti již
byli zástavou českých měst Trutnova a Dvora Krá-
lové a j.

Konečně ohlašoval se Polský král Kazimír,
ukazuje na veliké summy peněz, které byl nebož-
tíkovi Boleslavovi půjčil.

Proto bylo marným, když Karel ze Vlach dne
24. srpna r. 1368. poroučel arcibiskupu Janovi,
aby se uvázal v obě vévodství. Bylo třeba nového
smlouvání.

Karel, aby nemusel k uhájení svého práva
tasiti meč, vyžádal si na stavech českých berni,

o zasnoubení krále Václava. 283

která ochotně svolena byla a tolik vynesla, žemolil
všechny nápadníky na dědictví Boleslavovo upoko-
jiti hotovými penězi a vévodství pnpojena pak

přímo ke koruně České.

O zasnoubení krále Václava.

Sotva že Karel urovnal záležitosti Slezské, na
staly mu svízele s úmluvami o zem Braniborskou.

Sousedé jeho, starý král Polský a synovec
jeho, král Uherský, vidouce jak snahou Karlovou
říše Česká vzrůstá, hleděli pletichami činiti mu
v tom různé překážky.

Tak spřáhli se s nezbedným zetěm Karlovým
Ottou, markrabím Braniborským a ten počal se

smlouvati s bratrem svým Štěpánem, aby Brani-
borsko bylo rodu Vitlsbašskému zachováno.

To když doneslo se k sluchu Karlovu, po-
pudilo jej nemálo a on nemínil upustiti od toho,
čeho pracně a s nemalým nákladem byl nabyl.

Vypraviv se do Lužic, počal tu stavěti pevný
hrad na ochranu, kdyby byl nucen v kraji tom
válku vésti.

To zarazilo Ottu a on dne 14. května r. 1370.
potvrdil Karlovi dědičnou úmluvu znova. Karel
ovšem nedůvěřoval více slovu zeťovu a smluvil se
se svaty svými Kazimírem V., Vratislavem VII.,
BarnimemV.aBoguslavem VIII., knížaty Pomořan-
skými spolek, kdyby Otto smlouvu svou zrušiti
chtěl.

284 Česká kronika.

Než ještě jinak chtěl připoutati rod Vitlsbašský
k rodu svému a smluvil se s Albrechtem, bratrem

Ottovým, knížetem ve Strubině (na Dunaji) a hra-
bětem Hollandským, že syn Karlův, Václav, za-
snouben bude s dcerou Albrechtovou Johannou, což
se dne 13. června r. 1370. stalo.

Na to povolán král Václav od otce svého do
Norj^mberka.

Přišel u vznešeném průvodu panstva českého
a dal zapáliti před městem dva ohromné ohně, aby
každý věděl, že král Český — dle starodávného
zvyku — v ohni přichází.

Načež tu v Norymberce mladičcí manželé od-
dáni s mnohými radovánkami a kratochvílemi.

Karel dal pak mladičkou snachu svou dne
17. listopadu téhož roku v Praze za královnu Českou
slavně korunovati.

O velikých protivenstvích proti Karlovi.

Zdar v záležitostech Braniborských neumenšil
počet Karlových nepřátel.

Král Polský s králem Uherským číhali lačně
na vhodnou příležitost, jak by se s dobrou nadějí
mohli vrhnouti na Karla.

I v Němcích počalo veliké jítření proti pa-
novníkovi z příčin na snadě ležících. Bylť Karel
ted tuze mocným, než aby si dal líbiti svévoli
knížat, kteří byli povždy ochotni vyrvati králi i ten
poslední ždabec moci, který posud na koruně Ně-
mecké lpěl.

^B^W^""«-"'"'-^»-^^^» UJL I 1 I

O velikých protivenstvích proti Karlovi. 285

Ješté pak větší byl strach z toho, že po Karlovi
mohl by nastoupiti jeho syn s mocí od otce tak
utvrzenou a zabezpečenou.

Tak zanevřeli na Karla markrabové Míšeňští,
Kuríirst arcibiskup Jarloch a příbuzný Karlův, Ru-
precht, falckrabí od Rýna.

K tomu ke všemu velice na Karla zanevřel
i papež Urban V. a opustiv Itálii, zabral se zase
do Aviňonu, zle žehraje na to, že nebyla moc
jeho ve Vlaších králem tak rozmnožena a upevněna
jak by si byl přál.

Těžko by byl odolal Karel spojenému úsilí
tolika nepřátel, ale tu pomohla šťastná náhoda.

Dne 5. listopadu r. 1370. zemřel král Kazimír.
Ten přes to, že bylo tu hojně členů rodu Piastova
(rod ten vymřel teprv roku 1675.), ustanovil za ná-
stupce svého synovce Ludvíka Uherského.

Tak zbaven Karel rázem dvou nepřátel, nebo
i Ludvík, chtěje se zabezpečiti v Polsku, neměl
času ani moci, aby mohl proti Karlovi vystoupiti.

Dne pak 19. prosince roku 1370. zemřel
Urban V. a na jeho místo na stolec svatého Petra
hlavně hlasy kardinálů francouzských povýšen
30. prosince r, 1370. upřímný přítel Karlův, kar-
dinál Petr Rože, hrabě z Boforu, příbuzný Kle-
menta VI. Ten přijal jméno Řehoř XI

Počátkem roku 1371. (21. února) zemřel arci-
biskup Jarloch a na jeho místo dosazený dříve
Štrasburský biskup Jan, rodilý Lucemburák a pří-

286 Česká kronika.

buzný Karlfiy, přišel dne 22. června téhož roku
do Prahy a veřejně na náměstí přijal hodnost kur-
firstskou od Karla v léno.

Rozvažuje starý letopisec při vypravování
o události této, jak mění se časové. Do nedávná
byl Mohučský arcibiskup vrchní hlavou české církve
a biskupové čeští museli za ním do Němec dojíž-
děti, ted přijel sám pro potvrzení.

Jindy za drahý peníz přicházel do Prahy, aby
korunoval krále Českého, ted přijímal od něho svou
hodnost v léno.

Vzpomenutými změnami ulevilo se králi Kar-
lovi a on seděl ted na stolcích svých s větší bez-
pečností než kdy před tím.

O veliké síle České královny.

Letopisec Beneš Krabice vypravuje nám v době
té o neobyčejné síle královny České Alžběty. Krá-
lovna tato za přítomnosti mnohých knížat a pánů
dala si přinésti novou podkovu pro velikého koně
urobenou a tu rukama svýma roztrhla, což mnozí
mužové velice silní s napjetím veškerých sil vyko-
nati nemohli.

Letopisec výslovně praví, že sám věc tu ne-
jednou svýma očima viděl, jak královna silné nože
jako mrkev přelamovala a vojenské brnění shora
až dolů roztrhovala.

Této síle prý všichni se divili říkajíce, že od
časů Libušiných nebylo statnější ženy v Čechách.

o nových sporech o zem Braniborskou. 287

Však královna nedávala sílu svou na odiv pro
chloubu a podivení lidské, nýbrž jen tenkráte tak
činila, byla-li manželem k tomu vyzvána.

O nových sporech o zem Braniborskou a o za-
snoubení králeviče Sigmunda.

Markrabí Braniborský Otto málo dbal opěto-
vaného slibu učiněného tchánovi a spoléhaje zase
na pomoc polskou a uherskou, nemínil Braniborska
nechati v rukou Karlových.

Počátkem roku 1371. povolal k sobě do Bra-
nibor synovce svého Bedřicha, syna vévody Bavor-
ského Štěpána, a dal mu dne 15. května holdovati
od stavů braniborských.

Zjevné toto protržení smlouvy dvakrát již uza-
vřené, popudilo Karla tou měrou, že vypověděv
válku zeťovi, vypravil se s vojskem do Branibor.

Válka nevedena s úspěchem a smluveno pří
měří, mezi nímž došlo k pokusům o plné smíření
zejména přičiněním papežovým a některých knížat
Slezských, kteří zastávali vysoké úřady jednak při
dvoře Českém, jednak při dvoře Uherském.

Předním článkem jednání těchto bylo zamý-
šlené zasnoubení syna Karlova Sigmunda se starší
dcerou Ludvíka Uherského Marií.

Jednání protáhlo se do roku 1372. a pro odpor
vévod Bavorských, bez nichž nechtěl král Ludvík
ničeho uzavříti, vyšlo na licho a bylo nutno po-
kračovati ve válce.

288 Česká kronika,

Karel s některou pomocí knížat německých
vtrhl do Branibor a dobýval tu města za městem.

Mezi tim vévoda Bavorský Štěpán vtrhl s voj-
skem do Čech a spálil několik vesnic v okolí do-
mažlickém, než Čechové sebravše se na něho zahnali
ho zpět s velikou jeho škodou.

Tu nedostav slíbených pomocí a vida nezbytí,
vydal se markrabí Otto se synovcem svým osobně
do ležení Karlova, kde dostalo se mu milosti, když
se byl se synovcem i za celý Vitísbašský rod zřekl
Branibor.

Za to dostal mnoho hradá a statků v Hořejší
Falci pod zástavou 100.000 zlaťáků, dále slíbena
mu summa 500.000 zlaťáků ve lhůtách a hodnost
kurfirsta a říšského arcikomorníka doživotně mu
ponechána.

Tak roku 1373. dojednáno konečně o Bram-
bory.

O spojení Branibor s korunou Českou.

Otto i synovec jeho provázeli ted Karla, když
se syny svými zem Braniborskou projížděl a všude
sobě i synům svým holdovati dával.

Na to zajeli si s Karlem do Prahy a byli tu
přítomni slavnému odevzdání země nabyté synům
i synovcům Karlovým v léno, načež vrátili se do
rodné své země Bavorské.

Stav země Braniborské nebyl utěšený, pro
chatrné hospodářství panovníků byla přetížena ná-

Založení kamenného moMa

^pniakého krilem Karlem I.

^ PS»odni.kK«b«;j. F-IHtti

o spojení BraniHor s korunou Českou. ■ 289

ramnými dluhy a pro mnohé svízele válečné valně
byla spustošena a všeho řádu zbavena.

Karel měl tu mnoho co činiti. Vrátiv zemi
pokoj a řád zejména skrocením zbujnělé šlechty,
zavedl tu nejedno blahodárné zařízení, jemuž již
dávno těšily se země Karlovy.

Vyplativ ze zástav jmění papovniční, zařídil tu
jakési desky zemské, přísnou pak spravedlností
zavedl bezpečnost majetku a tím netušené pozdvihl
blahobyt té země.

Jen několik let vládl tu Karel, než léta ta jsou
posud u vděčné paměti potomků, nebo panovník
tento prospěl zemi Braniborské bohdá více než ti
panovníci, kteří v ní postavili stolici mocné železem
a krví zbudované říše.

Braniborci sami vidouce ten rozkvět země ne-
dávno tak ubohé, byli starostliví, aby se minulé
nešťastné doby nevrátily a proto ozval se mezi
nimi hlas za pevné připojení ku koruně České.

Z jara roku 1374. uložili stavové Braniborští
svému biskupovi Dětřichovi Braniborskému, aby
žádost celé země Karlovi přednesl.

A Karel vyhověl žádosti této ochotně rád a
dne 28. května roku 1374. dány stavům listiny,
dle kterých země Braniborská navždy přivtělena
ku koruně České a předem oznamováno, že vše-
liká listina, která by proti tomu vydána byla, ne-
platnou býti má.

O bodejž bylo tak, jak bylo psáno! I matce

česká kronika 16

290 Česká kroniluu

Slavii mohlo tak zachráněno býti nejedno dítko»
nad jehož hrobem ted darmo truchlí.

Povážíme-li, že tenkrát kolem Berlína v&bec
ještě hovořilo se po slovansku, že kmen Stodo-
ranů nepřízní a nenávistí Německých přistěhovalců
jen z měst a hradů panských byl vyhoštěn,
netřeba připomínati, že by haluzka tato obrovského
kmene Slovanského byla b - neuvadla a neuschla,
kdyby v rovinách těch slovo Českého krále bylo
panovalo. Ovšem stalo se jinak a na půdě stodo-
ranké rozkládá se ted ohromná stolice říše Ně-
mecké. —

Jen ty němé, opuštěné mohyly a k nepoznáni
znetvořená jména osad označují stopy nešťastné
rodiny slovanské, která nám také jednu kněžnu a
to matku sv. Václava dala.

O přeneseni ostatků Českých panovníků do no-
vého chrámu.

Stavba chrámu sy. Víta po smrti Matěje Ar-
raského dána do rukou mistra Petra, který slul
Parléř, jako bychom ted špalír « řekli, který přišel
do Prahy ze švábského města Gmundu.

Pod rukama dovedného tohoto muže dílo
zdárně pokračovalo a v roce 1373. byla zadní část
čili kůr tak dalece hotova, že mohly sem býti pře-

neseny ostatky Českých panovníků a biskupů ze
starého chrámu, který o překot bourán.

Přenášení toto řídil náš letopisec, kanovník
Beneš Krabice.

Poprs( Petra Parlíře.

o spojeni Branibor s korunou českou.

On O tom takto vypravuje : Téhož roku (1373.)
v mésfci prosinci, na rozkaz pana císaře přenesena
jsou těla starodávných knížat a králů Českých ze
starých hrobů svých a položena a pohřbena v novém
kůru kostela Pražského.

Nejprv v kapli sv. Trojice, která sluje kaplí
císařskou, po pravé ruce vchodu oné kaple po-
hřbena jsou těla Břetislava, knížete Českého, syna
Oldřichova, s manželkou Juditou, kterou byl unesl
z kláštera, jak v kronice se čte.

Dále po levici leží Spytihněv, téhož Břetislava
prvorozenec, který byl rozšířitelem chrámu praž-
ského. —

Dále v ka|)li sv. Antonína po pravé ruce
vchodu leží Břetislav Mladší, prvorozenec někdy
Vratislava, prvého krále, kteréhož Břetislava byli
zabili Vršovci vracejícího se z lovu na Zbečně.

Po levé pak straně téže kaple leží Bořivoj,
syn Vratislava krále, kterýžto Bořivoj dal Týn
s jeho svobodami kostelu a kapitule pražské.

Dále v kapli svaté Doroty, která sluje (kaplí)
vévody Saského, u vchodu leží Přemysl, třeli král
Český, po pravé ruce; po levé pak straně leží
Přemysl — král Český pátý, který byl vévodou
Rakouským, Štýrským a Koruťanským — a jenž
potom ve válce od Rudolfa, krále Římského, byl
zabit. —

Dále v kapli svatých Simona a Judy po levici
leží Jitka, královna Česká, manželka Václava 11.,

294 česká kronika.

krále Českého šestého, která byla dcerou Rudolfa,
krále Římského.

Dále v téže kapli po pravé ruce v jednom
hrobě leží dva, totiž k východu Rudolf, zvolený za
krále Českého, syn Albrechta, krále Římského,
který byl pojal za manželku Alžbětu, zvanou Hra-
deckou královnou, vdovou krále Václava lí., kte-
rážto královna byla pořídila a nadala oltář onen
za duši téhož Rudolfa, kterému přezděno »Kaše«.

Dále v témž hrohč k západní straně leží Ru-
dolf, vévoda Rakouský a Švábský, bratr jmeno-
vané královny Jitky.

A věz, že v každém vzpomenutém hrobě jest
deska olověná s napsanými jmény' řečených knížat.

O přenesení ostatků biskupů Pražských do
chrámu svatého Víta.

O rok později řídil Beneš přenesení ostatků
biskupů Pražských a zase takto o tom píše : Téhož
roku (1374.) já Beneš atd. z rozkazu — pana
arcibiskupa a kapitoly Pražské přenesl jsem těla
pánů biskupů pražského kostela z míst jejich,
na kterých jednotliví ojediněle leželi dosti ne-
dbale a snížené a pochoval jsem ona těla v no-
vém kůru chrámu pražského na místě, které jest
mezi hrobem sv. Víta a kaplí císařskou sv. Trojice,
ukládaje jednotlivá těla v oddělených kamenných
žlabech a položiv do vnitř olověné desky s výry-

o přenesení ostatků biskupů Pražských. 295

tými jmény týchž na věčnou paměť, kteréžto hroby
biskupů přikryl jsem mramorovými kameny.

A poněvadž druhdy, když bořen kostel praž-
ský starý, mnohá těla biskupů jsou zasypána a
zničena v kriptě sv. Radima, ona vyhledati jsem
nemohl, než pouze ta, která ležela v kostele po
různých koutech dosti neslušně, ta sebral jsem a
pochoval tímto spůsobem; totiž v řadě hořejší,
která sousedí (s hrobem) sv. Víta počínajíc od
strany polední leží po pořádku, nejprv Šebíř, Ja-
romír, Kosmas, Menhart^ Jan I. Daniel a Bedřich.

Dále v druhé řadě, která sousedí s kaplí sv.
Trojice leží nejprv Valeš, Jan II., Bernard, Mi-
kuláš, Jan III., Dobeš a Řehoř.

Těchto čtrnáct biskupů leží pospolu v místě
zmíněném.

Na jiném místě leží pan Jan, biskup XXVII.
totiž* v kapli sv. Silvestra.

Dále hlava Ondřeje biskupa schována jest ve
zdi kaple sv. Václava nad oltářem sv. kříže.

Ostatních pak, totiž deseti, těla nalézti jsem
nemohl.

Však vyznává Beneš, že ani shora uvedených
biskupů jmen pro nedbalost při přenášení dohle-
dati, se nemohl než jen některých, u ostatních
napsal nápisy jen dle mínění a zpráv jiných a do-
dává: » Doufám však, že jména jejich pravdivěji a
lépe napsána jsou v knize života, kde nechť odpo-
čívají v pokoji zároveň s těly biskupů, jež nalézti
jsem nemohl. «

296 Česká kronika.

A tímto vlastně loučíme se s kronikářem Be-
nešem Krabicí, nebo ještě jen dvě kraťoučké zprávy
o arcibiskupu Janovi a letopis Benešův umlká.

K osobě i knize kronikáře tohoto se ještě
vrátíme.

O vyvolení a korunování krále Václava za krále

Německého.

Karel zbudovav s mnohým úsilím a mnohým
nákladem říši, která za evropskou velmoc poklá-
dána býti mohla, hleděl s obavou a úzkostí bu-
doucnosti vstříc.

Duch jeho přemítal, jak by bylo, kdyby po
jeho smrti na trůn Německý nastoupil člen ně-
kterého jiného jodu panovnického a Karel měl
před zrakem osud krále Přemysla 11.

Osudu podobnému dalo se předejíti jen tím,
když by po Karlovi nastoupil jeho syn. Než Vá-
clavovi bylo teprv 13 let a při Karlovi počali se
již ohlašovati poslové stáří, nejeden neduh se hlásil
a poutal i delší dobu Karla k lůžku.

V případě tomto jediným bylo prostředkem
provésti volbu Václavovu ještě za živobytí otcova.
Spůsob tento nebyl něčím neobyčejným, však hůře
tu bylo, že Karel sám, vydav Zlatou bullu, volbu
podobnou zapovídal. Když by tedy usiloval ted
o volbu syna svého za života svého, byl by musel
prvý přestoupiti základní říšský zákon a dal by
tak prvý příklad, jak zákona toho nedbáti a jej
obcházeti možno.

o vyvolení Václava za krále Německého. 297

Čin ten musel u Karla býti velikým ponížením
sama sebe a to u něho, jenž tak vysoké měl po-
nětí o posvátnosti a velebnosti osoby své, muselo
býti pomyšlením strašným.

A Karel, prohlížeje jednak ku prospěchu svých
zemí, jednak ku bezpečnosti zařízení svých, odho-
dlal se k těžké této oběti.

Přestál zajisté Karel těžký duševní zápas, než-li
počal r. 1374. jednati s kurfirsty, aby za života
jeho vyvolili syna jeho Václava za krále Německého.

K jednání takovému bylo třeba velikých obětí,
nebo kurfirstové lačným okem hleděli na plné po-
kladnice Karlovy. A Karel v podobných případech
neskrblil.

Již dne 11. listopadu r. 1374 zapsal se Ko-
línskému kurfirstovi dluhem 30.000 zlaťáků a 6000
kop grošů českých, začež zavazoval se arcibiskup
dáti hlas svůj Václavovi.

Podobně dal si hlas kurfirstský zaplatiti i Tre-
virský arcibiskup, než li se zavázal Karlovi, že
syna jeho voliti bude.

Podobný slib vymohl si Karel na arcibisku-
povi Mohučském a vévodovi Saskem, ač není
známo, mnoho-li ti za hlas svůj vzali.

Poněvadž Karel sám dvěma hlasy, českým
a braniborským vládl, zbýval z kuríirstů již jen
falckrabí Rýnský a ten, když viděl souhlas ostatních,
slíbU také.

Jednání toto trvalo až do února r. 1375,

298 Česká kronika.

Ted zbývalo ještě ujistiti se souhlasem i jiných
mocných knížat némeckých, zejména vévod Bavor-
ských a Rakouských.

Konečné pak dle vůle kurfirstů mél si Karel
vymoci schválení volby té od papeže, což zase
proti Zlaté bulle čelilo a vydavatele zákona toho
ponižovalo.

Řehoř XI. svolení dal ochotně a tak dne 10.
června 1376. Václav ve Frankfurtě za krále Ně-
meckého zvolen a dne 6. července téhož roku
v Cáchách i s manželkou svou Johannou korunován.

O rozdělení říše České.

Jestliže snaha Karlova, syna svého dosaditi na
trůn Německý omluviti a ospravedlniti se dá, nedá
se tak učiniti s jinou libustkou jeho, opatřiti syny
své zeměmi a tudíž rozděliti a rozkouskovati říši,
kterou byl s tak mnohým trudem shromáždil a
spojil.

Již od předešlých dob byly z dědictví Karlova
značné částky odděleny, když Morava Janu Jindři-
chovi a Lucemburk Václavovi za úděl byly dány,
ted i ostatní država měla býti rozdělena mezi tři
syny Karlovy, Václava, Sigmunda a Jana.

Karel podělil syny tyto takto: Václavovi, ja-
kožto náčelníku rodiny, ponechány Čechy, Slezsko,
statky v Horní Falci a v Míšni, část Horní Lužice
a Lužice Dolní.

Sigmund obdržel veškerou zem Braniborskou,

Poprsí markrabí Jana Jindřicha.

o posledním roce Života Karlova. 301

Janovi pak utvořeno v Horní Lužici zvláštní vé-
vodství Zhořelecké.

I Morava rozdélena. Tam byl r. 1375. zemřel
markrabí Jan Jindřich zanechav tři syny: Jošta, Jaha
Soběslava a Prokopa.

Dědicem markrabstyí byl ovšem Jošt, ten však
podělil některými úděly i bratry a tak veškerá dr-
žava královské rodiny České měla sedm pánů.

Zapomenuté různice rodu Přemyslova mohly
se objeviti znovu, zejména kdyby se rod královský
byl dále rozmnožoval, než osud rozhodl jinak a
křehkost Karlova měla za následek jen ztrátu Bra-
mbor a vévodství Lucemburského, jak dále bude
připomenuto.

O posledním roce života Karlova.

Ačkoliv Karel v době té často a těžce chu-
ravěl, umínil si na konci roku 1377. vydati se do
Francie, aby prý ještě jednou spatřil místa svého
mládí.

Příčina byla ovšem jiná. Papež Řehoř XI. byl
se totiž přestěhoval přece do Říma k veliké ne-
spokojenosti kardinálů francouzských a celé Francie,
kdo pak jako Karel bystrým zrakem prohledal
poměry evropské, mohl tušiti, že by mohlo dojíti
k roztržce katolictví tak, že by kardinálové fran-
couzští si zvolili zvláštního papeže.

Aby tomu zabráněno bylo, zajel Karel do
Francie ku synovci svému, králi Karlu V., než

303 Česká kronika.

cesta tato, jak události brzo nastalé poučily, ne-
došla cíle.

Na cestě zpáteční přemluvil Karel bratra svého
Václava, že listem daným v Lucemburku dne 31.

Zlaták Karla I.

ledna roku 1378. jmenoval dědicem svým krále
Václava, ovšem pod tou výminkou, když by sám
zákonných dědiců neměl.

Poslední prací Karlovou, když se byl vrátil,
byla náprava mince.

Zlarák Kark I.

Ten výtečný groš krále Václava II. za nepo-
kojů po vymření Přemyslovců a za špatného ho-
spodářství krále Jana bral zkázu a horšil se zrnem
neustále, tak že z hřivny stříbra, z které za Vá-

o posledním roce íivoU Karlova. 303

clava II. 60 groSfi se razilo, za Jana a Karla již
90 grošů hotoveno.

To pociťovali nemile zejména ti, kdož brali
staré platy a úroky ve groších, ztrácejíce tak na
kopá plné půl kopy grošů.

Tomu aspoň částečně hleděl ted odpomoci
Kare! a nařídil, aby ke stu hřivnám ryzího stříbra
se přidávalo 12 hřiven mědi a z této směsi aby
se z hřivny razilo 70 grošů.

Halíř Karla I.

K tomu budiž připomenuto, že král Jan i syn
jeho Karel razih prvé české peníze zlaté.

Poslední okamžiky života byly Karlovi těžce
ztrpčeny tím, že nastalo to, čeho se již od některé
doby obával.

304 Česká kronika.

Nastalo roztržení v katolictvu.

Pokud Řehoř XI. žil, data se strana francouz-
ská zdríeti, když však tento dne 27. března roku
1 378. zemřel, zvolen sice hned 9. dubna téhož roku
Vlach papež Urban VI., než kardinálové francouzští,
jsouce nespokojeni tím, že zůstal sídlem v Rfmě,

Pečeť K:iila I.

zvolili 21. září (1378,) papeže Klimenta VII., který
se usadil v Aviiíoně a tím obávaná roztržka do-
konána.

Karel nesl událost tu velice těžce a slovy kor-
mutlivými žaloval na to knížatům a králům katoli-
ckým i samému vzdoropapeži, ovšem že mamě.

Aby vykonal více, k tomu nedostalo se mu

Poprsí králetKarla I.

o smrti Karlově a jeho pohřbu. 311

Života, nebo nelítostná sudička položila cíl k bla-
hodárnému působení a vzácnému životu zbožného
panovníka.

O smrti Karlově a jeho pohřbu.

Podzimem roku 1378. počala Karla trápiti
zarputilá choroba a neodbytná zimnice vůčihledě
trávila síly jeho.

Konečné nadešel den osudný a velice obávaný
dne 29. listopadu, v pondělí u vigilii sv. Ondřeje
apoštola, v třetí hodinu po slunce západu vydechl
veliký ten král šlechetnou svou duši, stár jsa 62
let, 6 měsíců a 15 dní.

Tak opustil otec vlasti milovaný svůj národ
Český a ten s těžkým srdcem u velikolepém prů-
vodu doprovodil miláčka svého k hrobu, jejž si
byl uprostřed velebné svatyně připravil.

Dějepisec města Prahy, slovutný Václav Vla-
divoj Tomek, takto nám vypravuje o pohřbu
prvého našeho císaře a krále.

»0d smrti krále Rudolfa z rodu rakouského
jeden a sedmdesát let před tím (1307.) neviděla
Praha pohřbu královského, a nebylo tedy skoro
žádného pamětníka v smutečné takové slavnosti.

Nyní konaly se přípravy k ní s takovým ná-
kladem a s takovým účastenstvím všech tříd lidu,
jakou vyžadovalo prokázání poslední cti panovníku,
jemuž neměla země před lim ani po tom rovného.

Jedenáct dní vystaveno bylo mrtvé tělo bal-
šámované a skvostně přioděné v síni hradu Praž-

17*

312 Česká kroi íka.

ského a každého dne bylo pěno za zemřelého ve
všech farních kostelích a klášteřích v Praze, po
celé pak noci ve hlavním kostele na hradě samém.

Teprv pak dvanáctého dne odpoledne, totiž
v sobotu dne 11. prosince, počal se slavný průvod
pohřební, když k němu všecko bylo pohotově.

V pořádku před rakví šlo 564 mužů se sví-
cemi vesměs černě oděných; 114 bylo jich zřízeno
od krále nástupce; 150 nejlepších ze stavu řemesl-
nického oděla k tomu rada Starého a Nového
města na náklad obecní a 300 svěc bylo od cechů ;
mimo to šlo 28 litkupníků, zřízených k tomu rov-
něž od rady Starého a Nového města, v černých
oděvích, každý nesa šátek zlatohlavový neb hed-
bávný.

Šli kanovníci kostela Pražského se svým žá-
kovstvem a školníci ze všech osmnácti farních škol
Staroměstských a Novoměstských, mniši ze všech
klášterů a študenti i mistři obou universit učení
Pražského, právnické i svobodných umění, jichž se
počítalo na 7000.

Za nimi neseny jsou korouhve všech zemí
panství Karlova, kterých se čítalo deset, se znaky
jedné každé na nich namalovanými; první korou-
hev země Budišínské, dále země Zhořelecké, Lu-
cemburské, Lužice Dolní a po ní nejspíš Branibor-
ské, potom Moravské, Svidnické, Vratislavské, krá-
lovství Českého a konečně Římsko-Německé.

Za každou korouhví jeli tři jezdci v odění na
koních pokrytých a týmiž znaky znamenaných; za

o smrti Karlově a jeho pohřbu. 813

nimi rytíř, který nesl císařův helm a zlatou korunu,
v ruce pak meč vytasený s hrotem k zemi obrá-
ceným.

Císař položen byl na márách 14 loket dlou-
hých, 4 lokte širokých a 5 loket zvýší, pokrytých
látkami zlatohlavovými. Oděn byl ve plášť purpu-
rový, zlatem protkaný, na hlavě maje zlatou ko-
runu, na rukou bílé rukavice a plno prstenů.

Nad hlavou jeho byla postavena koruna cí-
sařská, v právo od hlavy koruna lombardská,
vlevo česká, po levém boku jablko s křížem a
holý meč, po pravém žezlo říšské.

Dvanáct rytířů drželo zlatá nebesa nad má-
rami roztažená.

Za márami šel bez pochyby mladý král Vá-
clav s některými členy rodiny královské, kteří byli
přítomni v Praze, ač nám souvěký vypravovatel
zapomněl o nich se zmíniti.

Následovala potom ovdovělá císařovna Alžběta,
mladá královna Johanna, manželka Václavova a
markrabina Moravská Anežka, choť markrabí Jošta,
jedouce s četným komonstvem ženským (mezi
nímž asi 100 panen dvorských) na dvaceti vozích,
všecky v černých šatech; a za nimi jely městky
na 26 vozích.

Neslo se potom ještě několik slavných ko-
rouhví a následoval zástup pánů a zemanů českých
i moravských, čítající dobře 500 osob, rovněž
vesměs černě oděných.

314 Česká kronika.

Slavný tento průvod vyšel z paláce královského
na hradě Pražském a kráčel ulicemi Menšího, Sta-
rého i Nového města Pražského až na Vyšehrad.

Ze zámku až k mostu Pražskému nesli máry
páni korouhevní ; od mostu přejali je od nich kon-
šelé Staroměstští a Novoměstští, kterých bylo
v počtu třiceti a nesli tělo až k radnici Novoměst-
ské; odtamtud pak až ku klášteru Slovanskému
užilo té cti jiných třicet měšťanů nejznamenitěj-
ších; všichni byli černě oděni.

Na Vyšehradě zůstalo tělo přes noc vystaveno
v kostele; a na zejtří, v neděli dne 12. prosince,
sloužena tudíž mše, po níž průvod pohřební znovu
se začal, a doneseno tělo do kostela sv. Jakuba na
Starém městě.

Tam stálo přes noc na vystrojeném lešení ne-
boližto nebi, na kterém hořelo asi 500 svíček.

V pondělí dne 13. prosince sloužena tudíž
mše a pohřební průvod šel odtud až do kostela
sv. Máří konec mosta rytířů Svatojánských.

Opět v úterý dne 14. prosince sloužena mše
v tomto kostele a tělo neseno od sta pánů na hrad
do hlavního kostela sv. Víta, kde opět stálo přes
noc na nebi 500 svícemi osvětleném.

Ve středu dne 15. prosince konečně sloužil
arcibiskup Jan Očko slavnou pohřební mši ve
chrámě arcibiskupském, při které posluhovalo jemu
při oltáři sedm biskupů. Míšeňský, totiž synovec
Očkův Jan z Jenšteina, ustanovený již tehdáž za
jeho nástupce, Bamberský, Řezenský, Olomoucký,

o smrti Karlově a jeho pohřbu. 315

Litomyšlský a dva světící biskupové Pražský a Li-
tomyšlský.

Byla velká a slavná ofěra ; neb jak byl obyčej
tehdejší, že 'věci, kterých bylo užito k ozdobení
pohřbu, dostávaly se kostelu, obětovány jsou předně
ony korouhve zemí s 26 koni pokrytými, kteří
byli za nimi, a štít císařův, jejž nesli dva páni ko-
rouhevní, též helm ozdobený korunou, jejž riesl
Jošt, markrabí Moravský.

Po té jel na posledním koni jeden rytíř, dobře
oděný pod nebesy, která byla prvé nesena nad
márami, a obětoval sám sebe i s koněm.

Potom šli k ofěře král Václav s jinými kní-
žaty a pány, potom císařovna s paními a pannami,
naposledy měšťané a městky.

Císařovna Alžběta měla při tom jíti v celé
slávě své a položiti korunu svou císařskou na oltář ;
ale pro velikou žalost nemohla toho učiniti i ode-
vzdala korunu do rukou mladé královny Johanny.

Po skončení mše vloženo jest tělo císařské
v celém drahém oděvu s korunou, s jablkem,
žezlem a mečem do pěkné rakve cínové a přilo-
žena k němu korouhev říšská i štít s orlem říš-
ským; a tak pochován jest v hrobce prostřed
kůru panny Marie v místě od něho samého zvo-
leném.

Potom strhnul se pláč a nářek všeho pří-
tomného lidu veliký.

Předně arcibiskup a po něm slavný mistr
Vojtěch skolastikus Pražský, drželi řeči pohřební.*

316 Česká kronika.

. Řeči tyto zachovaly se nám v rukopisech sta-
rých a jsou tím nejvzácnějším, nejdojemnějším po-
mníkem, jaký kdy králi pořízen byl.

O postavě Karlově.

Karel jest první z králů Českých, o jehož
tělesné postavě podrobné máme zprávy, podobu
jeho vylíčili nám malíři, íezbáři a dějepisci.

Villani, kronikář města vlašského Florencie,
takto o Karlově postavě poznamenal : > Pokud jsme
od těch, kteří s císařem osobně zacházeli, dozvěděti
se mohli, byl postavy prostřední, však menší, nežli
Němci bývají.

Hřbet měl trochu ohnutý, hlavu a krk více
ku předu držel, však nikoli tak, aby se to nesluš-
ným býti zdálo.

Obličej měl široký, oči veliké, tváře plné
vousy a vlasy černé, však nad čelem vlasů nebylo.

Oděv vždy z dobrého sukna nosil, kabát vždy
pozapínaný sahal jen až po kolena a nebylo na
něm nejmenšího vyšívání ani zlatého neb jiného
premování. «

Podobizny panovníka tohoto, jichž se nám
hojně zachovalo, souhlasí s popisem tímto.

O vzdělanosti Karlově.

Jak již vzpomenuto, požíval Karel za svého
mládí pečlivého vychování na dvoře francouzském.
Tu byl prvým iičitelem jeho kněz Jan de Kára,

o vzdělanosti Karlově. 317

později jmenovaný již Petr — papež Kliment VI. —
slavný učenec a řečník své doby.

Vedle soukromého vyučování navštěvoval Karel
i veřejné přednášky na vysokém učení Pařížském,
jak sám u vysokém stáří doktorům učení toho
při své poslední návštěvě v Paříži s vděčností při-
pomínal.

Použiv pečlivě času stal se Karel nejučenějším
panovníkem své doby.

Ze mluvil běžně pěti jazyky, to jsme již při-
pomenuli, rovněž vzpomenuto již toho, že byl spi-
sovatelem dějepiseckým, napsav velmi pěkně vlastní
svůj životopis prvých 26 let.

Byl i spisovatelem právnickým, napsav, jak
připomenuto, sám zákonník zvaný >Majestas Ka-
rolina*. On byl i spisovatelem bohosloveckým,
napsav výklad na jedno z evangelií sv. Matouše.

Vzdělanost tato byla na ten čas vskutku
vzácnou, kde ani králové nevyznali se v počátcích
umění literního, v čtení a psaní, jak vzpomenuli
jsme o králi Francouzském, Karlovi IV.

Byla to doba, kde knihovna nejpověstnějšího
kláštera Benediktinů Montekasinských v Itálii zá-
ležela z hromady neladně na sebe naházených psa-
ných kněh v tmavé místnosti, kam přední učenec
vlašský Bokačo po řebříku lézti musel a kde jiný
učenec italský, jmenovaný již básník Petrarka,
v bohatém a lidnatém městě Lutichu v Nizozemí
ani inkoustu dostati nemohl, aby si knihu opsal.

318 Česká kronika.

O povaze Karlově.

Seznavše činy a jednání krále Karla, musíme
uznati, což již i připomenuto bylo, žé přede vším
řídil se střízlivým rozumem a rozvahou, to vždy
na paměti maje, aby z počínání jeho ať hmotný
ať duševní užitek jemu, jeho rodině neb říši vzešel.
Z marných libůstek, z touhy po neustálé chvále
a těkavém lesku nepodnikal ničeho, byť by i za to
žádán byl i od mužů rozšafných, jak viděli jsme
při snaze papežově o výpravu křížovou.

Na věci takové neměl času, nebo časem spořil
lakotně a jsa neúnavně činným, nejednou zaměst-
nával se dvojí prací současně. Dávaje slyšení, míval
v rukou práci a přijímaje důležité posly, nožem ze
dřeva cos vyřezával. Při tom poslouchal pozorně
a již v duchu i odpověd si skládal.

Držitelem slova a slibu byl pevným, smlouvy
s jinými uzavřené byly mu svatými, ač mnohdy še-
redně podveden byl, jak jsme nejednou měli pří-
ležitost seznati.

Vlídným a milostivým byl i ku nepřátelům
a škůdcům svým, jak stkvěly toho dal přiklad při*
hraběti Vintířovi, Markétě Maultaši, Mikuláši Vav-
řincovu a j.

Karel dovedl být i dvorným, jak se o vycho-
vanci na dvoře krále Francouzského ani jinak
mysliti nedá.

Tak jedenkráte jsa hostem u papeže v Avi-
ňonu, uslyšel, že mezi přítomnými paními nalézá
se pověstná krásou svou milenka básníka Petrarky,

o povaze Karlové. 319

Laura, přišed do dvorany a rozhlédnuv se, zaměřil
k nejkrásnější a políbil ji v čelo.

A byla to Laura.

Petrarka příhodu tu oslavil básní.

Zbožným byl Karel až do krajnosti a s horli-
vostí zimničnou sbíral ostatky svatých, ač nejednou
byl řádně oklamán.

Tak na vrub takového zbožného klamu kla-
deme dar císaře Východořímského, jenž Karlovi
poslal — kosti patriarchy Abrahama.

Než pevná víra Karlova nenacházela v tom
závady a on nešetřil zlata ku okrášlení věcí i ta-
kovýchto.

Ve vyhledávání a získání ostatků svatých byl
neodbytným a nejednou jako ha zapřenou vyhověno
jeho žádosti.

Touto chtivostí veden, vyžádal si r. 1365.
v městě Sv. Mořici ostatky králeviče Burgundského,
sv. Sigmunda a přivezl je do Prahy. Svatý ten
potom vřaděn mezi patrony České.

Nejsa milovníkem žertů a kratochvílí, nevy-
hledával radovánek, jak bylo tenkrát zvykem u pa-
novníků, kteří po rozkoších a slavnostech chodili
ode dvoru ke dvoru.

Horlivost jeho pro vše šlechetné zračí se v jeho
úctě k předkům. Slyšeli jsme s jakou poctivostí
dal přenésti ostatky Přemyslovců a jiných osob
slovutných ze starého chrámu do nového a přímo
dojemným jest spůsob, jak zachoval se ku kolébce
rodu Přemyslova, ku Stadicům.

S20 Česká kronika.

Ves tuto osvobodil ode všech berní, roli Pře-
myslovu vyhlásil za korunní majetek a každoročně
dal si donášeti košíček ořechů z lišky Přemyslovy.
Jak jinak zachoval se král Václav I. (I. 63.).

O Karlovi jakožto podporovateli véd a umění.

S oblibou všeho ušlechtilého musela býti spo-
jena i přízeň ku snahám vědeckým a uměleckým.

Již samo založení vysokého učení Pražského
pojistilo Karlovi přední místo mezi vznešenými pod-
porovateli věd a umění, než on na tom nepřestal
a kde možno bylo, slovem i skutkem pohádal ku
pěstování jejich.

Největší přízni . Karlově těšila se věda děje-
pisná.

On sám jsa dějepiscem, vyhledával muže spů-
sobilé, aby je přiměl ku skládání letopisů.

My vrátíme se ještě k předmětu tomu, tu jen
připomeneme, že kronika Beneše Krabice pod
přímým vlivem Karlovým psána, rovněž on dal podnět
k tomu, že český letopis psal Přibík Pulkaya z Hra-
denína, správce školy u sv. Jiljí v Praze.

K žádosti Karlově napsal konečně kroniku
českou i slavný v době té cestovatel a pak biskup
v městě Bisiňaně v poledních Vlaších, Jan z Ma-
riňoly.

Dílo Vlacha tohoto jest ovšem nezdařené, než
vždy pamětihodné.

Že i věcí přírodních si horlivě všímal, vidíme

Ponut& krále Karla L v E^aie.

o povaze Karlově. 323

Z péče, jakou mél o zahradu svého dvorního lé-
kárníka, jmenovaného svrchu přítele Mikuláše Vav-
řincova.

Zahrada tato dle majitele zvaná zahradou An-
dělovou ležela v místech nynější hlavní budovy
poštovní v Praze a byla i s domem od krále ode
všech sbírek a berní osvobozena, začež měl ma-
jitel pěstovati tudíž všeliké léčivé a vonné bejlí
i keře a Karel nejednou do zahrady té zavítal.
Sem spadá i zvelebení Karlových Varů.

Umění výtvarná podporována Karlem již tím,
že podnikal velikolepé a nádherné stavby.

Mnoho již zub času z děl Karlem provedených
setřel, ale posud na nich vidno, že k dílům těm
voláni byli mužové dovední.

Malířství povzneslo se tak, že ostatky jeho
mezi vzácnosti nemalé ceny se kladou, v sochařství
třeba připomenouti jen náhrobky Českých králů,
poprsí osob o stavbu chrámu sv. Víta zasloužilých
posud v hořejší chodbě nad kůrem zachovaná a
bronzovou sochu sv. Jiří nad kašnou na hradě
posud stojící a můžeme říci, že umění to pod zá-
štitou Karlovou utěšeně vykvétalo.

Ze i zpěvu byl milovníkem a k rozkvětu umění
toho přispěti hleděl, vidíme ze zřízení sboru zpě-
váků, tak zvaných mansionářů, při chrámu svatého
Víta a ze založení zvláštního kláštera sv. Ambrože
před nynější branou Prašnou ku pěstování zpěvu
Ambrozianského.

O básnictví z doby té bude doleji řeč . . .

324 Česká kronika.

O podporováni zemědělství, průmyslu a obchodu.

Ze duch tak prozíravý, jako byl Karlův, zvláštní
péči obrátí ku zvelebení zemědělství, dá se předem
tvrditi.

Karel opravdu ke všem oborům vzdělávání
půdy obrátil zřetel, maje smutné pobídky k tomu
často se opakujícím obecným hladem.

Slyšeli jsme o zakládání špejcharův a zásobáren
pro případ neúrody neb války, než Karel zakládal
i rybníky a známo obecně, že až ze zemí Burgund-
ských révu přivezl a kolem královských měst pě-
stovati ji poručil, čehož ostatkem jsou do dnů
našich vinohrady Mělnické a Zemosecké u Lito-
měřic.

K podpoře průmyslu zavedl přísné zřízení ce-
chovní, obchod pak zveleboval stavěním silnic a
mostů, ba chtěl prý spojiti Dunaj s Vltavou prů-
plavem, o jaký věk náš darmo usiluje.

Kamkoli přišel, měl na mysli obchod český
a vymáhal všude výsady a osvobození různá ob-
chodníkům českým neb aspoň pražským.

A maje na zřeteli, že za obchodem Čech da-
leko za hranice otčiny své vydávati se musí, kam-
koli zavítal, na místech výhodných zařizoval útulky
pro takovéto pocestné, neb aspoň zakládal v chrá-
mích měst takových oltáře, obyčejně ku cti sv.
Václava, při kterých zřizováni čeští knězi zpovědníci.

Tak stalo se v městě Cáchách a u sv. Petra
v Římě oltář sv. Václava upomíná na toho starost-
ivého, dobrého otce lidu svého.

Pfiyodnl knrti* J. F. I

Erby korunních lemí, kteří za krile

Karla I. k« koruné České nálcicdy.

Doslov. 329

Doslov.

Shrneme-li vše řečené dohromady, shledáme,
že, počínal-li Karel listiny své úvodem: »Při ne-
sčíslných starostech a snahách, kterým se pro blaho
našich poddaných ustavičně podrobujeme — «. že
slova ta nebyla lichým zvukem, nýbrž ryzí, zlatou
pravdou.

Trůn český nebyl Karlovi tím, čím byl otci
jeho Janovi, totiž zdrojem titulů a příjmů, nýbrž byl
mu velikolepou, vznešenou dílnou, panování bylo
mu těžkou sice, ale milou prací — Karel byl dělník
iia trůnu.

A proto tobě, Otče Vlasti naší, náš dík a naše
blahořečení ozývejž se po vší domovině národa

Českého, nebo — půl tisíciletí přeletělo již od smrti
tvé přes milovanou tvou zem Českou a nebylo na-
lezeno tobě rovného.

Slávu tvou hlásá sice důstojný pomník, než
jméno tvé vryto i v miliony srdcí lidu českého
a odtamtud nebude vyrváno, ale děděno od poko-
lení k pokolení, vždyť není možno v milé otčině
naší učiniti kroku, abychom se neshledávali se sto-
pami tvého blahodárného snažení, se stopami tvé
lásky k rodné zemi a ku věrnému tvému národu
Českému.

Ty's Veliký a Jediný.

HLAVA lil.

Říše Česká za panování krále Václava IV.

O nastoupení krále Václava IV.

Karel ze čtverého svého manželství měl čtr-
nácte cUtek a sice pět synů, z nichž prví dva sluli
Václav, pak Sigmund, Karel a Jan, dále devět
dcer, z nichž čtyry slouly Markéta, dvě Anna, pak
Kateřina, Alžběta a Anežka.

Z těch ovšem většina otce na věčnost předešla,
tak že pozůstali po něm jen tři synové Václav,
Sigmund a Jan a tři dcery Kateřina, manželka
někdy markrabí Braniborského Otty, Anna teprve
dvanáctiletá a Markéta pětiletá.

Vedle těchto členů rodiny Karlovy byli tu
synové markrabí Moravského Jošt, v té době 271etý
a bratří jeho Jan Soběslav, také Soběslávek zvaný
a Prokop, nejstarším pak členem celého rodu by
bratr Karlův Václav, vévoda Lucemburský.

Po Karlovi nastoupil na český trůn nejstarš
jeho syn Václav, jako král toho jména IV., jména
toho vůbec již VII. Byl již, ač čítal teprve 17 roků,

dávno — 15 let — korunovaným králem Českým
a rovněž již korunovaným králem Německým.

o nastoupení krále Václava IV. 331

Karel umíraje, opatřil syna svého radou mužů
slovutných a rozšafných, jimž v čele stál stařičký
arcibiskup Jan Očko.

Mladý král, nejspíše za podpory rádců svých, ^
vedl si statečně a obezřele, jak vyžadovala toho
doba nemálo pohnutá.

Praveno bylo již, že nastala v době té těžká
roztržka v katolictvu tím, že proti Římskému pa-
peži Urbanovi VI. řádně zvolenému, povstal proti-
papež v osobě Klementa VIL, který se usadil
v Aviňonu.

Posledně jmenovaný dříve arcibiskup ve švý-
carském teď městě Zenevě, byl příbuzným jak
Francouzského, tak Českého krále a na tom stavěl
naději, že panovníci tito jeho uznají, než při Českém
králi se v tom zmýlil; ten prohlásil se pro Ur-
bana VI.

Papež tento opuštěn byv od mnoha kardinálů,
hleděl počet jich nahraditi jmenováním jiných na
místa odešlých a povýšil k hodnosti té hned
26 prelátů, mezi těmi pak i arcibiskupa Pražského
Jana Očko.

Aby i krále Václava pro sebe tím pevněji
získal, vyslal hned na to do Prahy svého vyslance
čili legata, arcibiskupa města Ravenny.

Vyslanec tento — sloul Piieus — přijel dne
6. března r. 1379. do Prahy.

Přijížděl po cestě Kutnohorské, kde se ted
rozkládá město Zižkov a tu vyšlo mu vstříc oby-

332 Česká kronika.

vatelstvo pražské v processf až na místo, které
sloulo Odpočinek sv. Václava.

Tam při slavném uvítání odevzdal legat arci-
biskupovi Janovi purpurový kardinalský klobouky
načež arcibiskup vzdal se správy své církve a na
místo jeho nastoupil synovec jeho, syn bratra jeho
Pavla z Jenšteinu, Jan.

Slavnosti této nebyl král Václav přítomen,
nebo nalézal se právě v říši Německé, kde jednal
s knížaty, aby uznávali za papeže Urbana VI.

Jak se mu jednání zdařilo, můžeme dohado-
vati z toho, že ani v Čechách vůli svou provésti
nemohl a nejeden přední prelát dal se bud přátel-
stvím neb sliby získati od Klementa VII.

Tak sluší připomenouti oba děkany předních
kapitul českých, totiž Pražského Hynka Kluka a
Vyšehradského Kuneše z Veselí, kteří se přidrželi
papeže Aviňonského.

My ted i když se snažíme vmysliti se v dobu
tehdejší, jen s obtíží pochopíme tu roztržku, jaká
zachvátila tehdejší lidstvo^ a to jen tak, když si
představíme tehdejší stav duchovní s náramnými
jeho statky, svobodami a přednostmi.

Řekněmež krátce, že roztržka ta byla hluboká
a zasahovala i citelně ve správu každé katolické řfíe,
tak že bylo právě povinností panovníkovou, sta-
rati se účinně o její odstranění.

Král Václav na mladý svůj věk přičiňoval se
o to velmi horlivě, než — mamě.

Zatím během krátké doby zemřeli mu přední

o sňatku České kněžny s králem Anglickým. 333

rádcové, tak v den sv. Šťastného, v sobotu 14.
ledna r. 1380. zemřeli zároveň arcibiskup kardinál
Jan Očko a Albrecht ze Šternberka, biskup Lito-
myšlský a ješté téhož roku (20. prosince) i biskup
Olomoucký Jan IX.

Tím přinucen Václav spoléhati na vlastní rozum
a jíti svou vlastní cestou ; ovšem nebylo tak dobře
a mladý král zabloudU brzo na zcestí.

O sňatku České kněžny s králem Anglickým.

Za jednáním o uznání papeže Urbana obnovil
král Václav přátelské svazky s královskou rodinou
francouzskou, aby pak ji k rodině své tím více
připoutal, chtěl dáti spanilou svou sestru Annu za
manželku nezletilému ještě králi Francouzskému
Karlovi VI.

Svazek tento byl velice po přání Klementa VIL,
který doufal, že by tak krále Václava na svou
stranu přivedl, však z téže příčiny opíral se mu
papež Urban VI. a tu přičiněním kardinála Pilea
jednání zmařeno.

Však již se hlásil jiný ženich, neméně vzácný.
Byl to Richard II. král Anglický, syn slavného
Černého prince.

I tento král nastoupil po smrti děda svého,
Eduarda III. v mladém věku na trůn Anglický, a
ted jednal o ruku kněžny Anny.

Královna matka, Alžběta, přála sňatku tomuto
a když i strana papeže Urbana VI. své přímluvy
přiložila, svolil Václav.

^34 Če&ká kronika.

Slavné poselství, v jehož čele byl sám kar-
dinál Pileus, vysláno do Anglie, načež smlouvy
svatebnf s obou stran stvrzeny a koncem r. 1381.
odvezena královská nevěsta do nové své domoviny.

Královna tato proslula v Anglii a národ An-
glický posud velebí » dobrou královnu Annu «, která
mu byla přímluvkyní v potřebách, útočištěm v tísni
a andělem míru v nešváru a různicích jako druhdy
Danům královna Dagmar.

Letopisec velebí její vzdělanost, mělať knihy
modlitební psané ve třech jazycích, latinském, ně-
meckém a českém, aby pak nezapomněla na činy
předků a dějiny národa Českého, vzala s sebou
i českou kroniku tak zvaného Dalemila, nebo vůbec
se za to má, že něžný rukopis kroniky této v naší
době v knihovně universitní v Anglickém městě
Kembridži nalezený, královně této náležel.

I v cizině pamatovala královna ta na svůj
národ a na svou vlast, bodejž krásný ten příklad
jasné paní povzbudí k následování ty četné dcery
národa našeho, které osud do ciziny zavedl.

O náboženském hnutí v dobách těch.

Majíce před očima vylíčení doby Karlovy a
počátku vlády Václavovy, pomyslili bychom si, že
musela tenkrát v Čechách panovati doba zlatá.
Než nehledíc ani k těm hojným zprávám letopisců
o častých povodních, neúrodách, požárech a moru,
byla to doba velikého mravního úpadku, který

o náboženském hnutí v dobách těch. 335

maje kořeny ve stavu duchovním v brzku po celém
národě škodné se rozpelešil.

A véc ta záhy vzbudila pozornost dvora.

Déjepisec^ města Prahy takto o tom napsal:
»Vady a neřesti, které se během času zmohly při
stavu duchovním, panstvíchtivost, lakotnost, ne-
mravnost téměř obecně v něm rozšířená, zanedbá-
vání povinností duchovního úřadu a pocházející
z toho škodlivé následky ve stavu mravopočest-
nosti a náboženského vzdělání lidu obracely záhy
v čase panování císaře Karla pozornost na sebe
a budily přání a snahy, aby byly napraveny.

Náleží pak čest a chvála nejvyšším tehdejším
hlavám světské i církevní společnosti v Cechách,
císaři Karlovi samému a arcibiskupu Arnoštovi
z Pardubic, že oni na předním místě prohlíželi ku
potřebě napravení a přičiňovali se k tomu každý
dle moci svého úřadu.

Císař Karel napomáhal všemu dobrému v tom
jak ve všelikých jiných směrech co ochránce církve,
pokud bylo k tomu potřeba světské moci a bránil,
pokud s opatrností bylo možné, také přechmatům
škodlivým od stolice papežské.

Již jemu bylo jasné, že největším pramenem
zkázy v duchovenstvu bylo příliš velké bohatství
jeho, poněvadž ono poskytovalo prostředků k roz-
košnému živobytí, lákalo tudy ke stavu duchovnímu
lidi nepovolané a zavdávalo podnět k nabývání
duchovních beneficií (úřadů a statků) po přízni

336 Česká kronika.

neb za peníze i k užívání jích potom také hlavné
co zdroje důchodů. «

Nqž i počet kněžstva při chrámích byl daleko
větší nynějšího.

Tak v Praze tehdejší (s Vyšehradem) bylo
tenkrát 44 far, tři kostely s kapitulami kanovni-
ckými, 27 menších kostelů a kaplí, 18 klášterů
mužských a 7 ženských.

K tomu třeba připomenouti, že při farních ko-
stelích vedle faráře byli i tři vikáři čili kaplani,
sakrista, kazatel, kantor, varhaník a zvoník vesměs
kněží, k tomu pak skoro pro každý oltář — a
těch býval v tehdejších chrámích počet veliký —
kněz oltářník, který byl povinnen v určité dny
u toho kterého oltáře sloužiti mši.

Tak si můžeme vysvětliti, že při chrámě sv.
Víta bylo do 300 kněží. na Vyšehradě do 100, při
druhých větších chrámích aspoň 25.

Ze mnichů v klášteřích byl počet veliký, ne-
třeba ani připomínati

Poněvadž mnozí z lakoty a ctižádosti hroma-
dili v rukou svých úřady, stávalo se, že požitky
jiných byly tak skrovné, že nestačily na živobytí
a tu vyhledávali tito zase na výpomoc různé úřady
a zaměstnání a sloužili jako písařové, správcové, do-
zorci a j.

Ti první, žijíce v přepychu a hojnosti, vyhý-
bali se svým povinnostem stavu svého, ti druzí
pak jdouce za světským povoláním úřadu svému

o náboženském hnuti v dobách těch. 337

kněžskému dostáti ani nemohli a tak bylo mnoho
dělníků ale málo dfla.

Vinice páně pustla a svěřené stádce divočelo.
Však i vzdělání kněží bylo mnohdy velmi chatrným.
Žádalo se těch vědomostí až pro Bůh na knězi ma-
lounko. Měl uměti čísti, zpívati, věty skládati a
obstojně mluviti latinsky, než nalezeni i tací knězi,
kteří neuměli ani čísti.

Za takovýchto poměrů není divu, že mezi
pšenicí objevil se hojně koukol a v pravdě hrozný
obraz o mravní pokleslosti kněžstva tehdejšího dá-
vají nám úřední zprávy o visitacích a prohlídkách
&r, jak shledali je představení a jak svědčili i knězi
i lidé světští.

Nebudeme hýbati kalem tímto a dokládáme
jen, že dle přísloví »jaký pastýř, také stádo «, ne-
bylo lépe mezi ostatními vrstvami národa a že
bylo vrchovatě na čase mysliti na nějaké napravení
smutného toho stavu.

A v pravdě povstali miuži, kteří podobni pro-
rokům starozákonním pozdvihli hlasu svého proti
obecné pokleslosti, varujíce a napomínajíce slovem
ohnivým.

Takovými muži byli Konrád Valdbauský, Jan
Milic, Matěj z Janova a Tůma ze Štítného.

Působení prvých dvou padá již do doby Kar-
lo\y, druhých hlavně v dobu Václavovu.

338 Česká kronika.

O Konrádu Valdhauskétn.

Slyšeli jsme shora, že sám Karel, prohlédaje
k obecné té bídé duševní, hleděl najíti prostředků
k vyléčení neduhu toho a uznal za nejlepší živé
slovo horlivého kazatele; než nevida kolem sebe
muže dostatečně rázného, vyhledal ho áž v Ra-
kousích.

Byl to Konrád Valdhauský, muž učennosti po.
věstné a výmluvnosti ohnivé.

Konrád tento, nazvaný dle rodiště svého Vald-
haus v Rakousích nad Enží, byl mnichem dle
řádu sv. Augustina, jichžto klášter se v rodišti jeho
nacházel, a stal se kazatelem ve Vídni.

Karel povolal slovutného toho muže do Prahy
za kazatele při chrámu sv. Havla, přidav mu pro
zlepšení výživy faru v Litoměřicích. ^

Konrád přišel v květnu r. 1358. do Prahy a
vedl si v úřadě svém kazatelském tak rázně a bez-
ohledně, že pověst o něm velice se rozkřikla ^
chrám sv. Havla sotva stačil posluchačstvu se všech
stran se scházejícímu.

Přicházeliť sem nejenom křesťané, ale dosti

hojně i Židé, jimž přístup sám Konrád byl vymohl.

A přece přísný karatel nelahodil nikomu, ale
ostrou pravdu metal do očí všem stavům, tak že
nejeden zarytý hříšník se obrájtil a hleděl napraviti
život svůj, jakž výslovně mnozí se připomínají*

Když však Valdhauský v kázáních svých počal
dorážeti na nespořádaný život mnichů řádů žebra-
vých, byl oheň na střeše.

o Janu . Miličovi z Kroměříže. 339

Ihned smluvili se členové čtyř těchto řádů v Praze
zastoupených totiž Minorité^ Dominíkáni, Augustiani
a Karmelitáni na společné stížnosti proti nepohodl-
nému kazateli.

Jenerální mistr řádu sv. Dominika, jsa pravé
v Praze přítomen, stěžoval si u arcibiskupa na
Konráda a ten volán k výslechu.

Ze soudů těchto vyšel Valdhauský cist, nebo
nalezl ve vévodovi Rakouském Rudolfovi, který
r. 1359. Prahu navštívil, mocného ochránce.

Ba přízeň Karlova brzo dokázána Konrádovi
tím, že místo fary litoměřické dána mu přední fara
pražská totiž v Týně, do jejíhož chrámu přenesl
Konrád svá kázání.

Tu v hlavním jaksi chrámu pražském působil
Valdhauský zdárně ještě po deset roků totiž až do
své smrti, která ho dne 8. prosince r. 1369. zastihla.

O Janu Miličovi z Kroměříže.

Konrád Valdhauský, jak se samo sebou asi
rozumí, kázal v Praze jazykem německým, poněvadž
však obyvatelstvo pražské v době té dalekou vět-
šinou bylo českým, míjelo působení kazatele toho
větší část obyvatelstva hlavního města.

A tu jednak příkladem Konrádovým veden,
jednak chtěje vzpomenutý nedostatek odstraniti,
▼stoupil v šlépěje přísného toho mravokárce kněz
český — Jan Milic.

Muž tento byl rodem Moravan z města Kro-
měříže. Byl rodu nízkého a pracnou pílí dodělal

840 Česká kronika.

se Úřadu při kanceláři královské, kde jej r. 1359.
nalézáme.

Tehdáž byl již kanovníkem kroměřížským,
později dosáhl hodnosti té při chrámu Svatovítském,
kdež dosáhl vysoké hodnosti arcijáhenské.

Zivotopisec jeho tehdejší praví o ném, že byl
» nevinen ve skutcích a cist srdcem i naplněn dary
milosti nebeské. <

A tu došed vysoké hodnosti a ovšem i hoj-
ných příjmů, náhle všeho toho se zřekl.

Obrat tento líčí zivotopisec takto: Dbaje pak
sluha boží slov evangelia, v němž stojí: »Kdo ne-
odřekne se všeho, co má, nemůže býti žákem
mým,« ničeho nechtěl sobě ponechati; nýbrž šel
ke kapitule kostela Pražského a hodnost svou
z vlastního popudu do rukou hodnostářů kostela
Pražského složil a tak zůstávaje chůd, následoval
Krista.

I ačkoli potom hodnostáři tito mnoho jej pro-
sili, aby z rukou jejich bývalou hodnost opět vzal,
děkoval jim slušně, ale nikterak ji vzíti nechtěl,
maje na zřeteli slova evangelia znějící: » Nikdo,
kdo drže pluh v rukou ohlíží se, není spůsobilý ve-
jíti do království nebeského. «

Když potom ctihodný muž, pan Arnošt, blahé
paměti arcibiskup kostela Pražského, velmi jej
prosil, řka: >Pane Milici, což můžete lepšího uči-
niti) než pomáhati ubohému arcibiskupu pásti stádo
jemu svěřené řc ani mu neodepřel, ani neslíbil;
nýbrž chtěje prve zkusiti, je-Ii schopen a spůsobilý

o Janu MlliČovi z Kroméiíže. 341

k rozsévání slova božího, dal se na cestu do kraje
Plzeňského a přišed do jednoho města pana arci-
biskupa, jménem (Horšova) Týna, počal tu kázati
slovo boží.

Poznav pak, že s milostí boží mohl by něčeho
dokázati hlásáním slova božího, po uplynutí polo-
vice léta, kterou tam byl ztrávil kázáním, navrátil
se do města Prahy i počal v chrámě sv. Mikuláše
v Menším městě pod hradem kázati slovo boží. «

Tento návrat Miličův do Prahy stal se asi na
podzim r. 1364.

Aby ulehčil návštěvu kázání svých, kázával
Milic i u sv. Jiljí na Starém městě Pražském.

S počátku nelíbilo se lidu moravské nářečí
Miličovo, ale v brzku nelibost ta přestala a ku ká-
záním Miličovým byl nával, jako ku Valdhauskému.

Však i účinek působení Miličova byl taký,
jako jeho soudruha německého a horlivý mravo-
kárce nešetřil práce »tak že kázal netoliko každo-
denně, nýbrž ve zasvěcené dny obyčejně dvakráte
i třikráte, někdy i čtyřikráte v rozličných koste-
lích; a kázání jeho málokdy trvalo jen hodinu,
často dvě i tři.«

Milic kázával lidu obecnému jazykem českým,
posluchačstvu stavů vyšších latinským, přiučiv se
pak i nčmčině, kázával i v jazyku tomto.

Při tom žil velice střídmě a zdrželivě, hojné
dary jej docházející obraceje na vydržování tak
zvaného Jeruzaléma, ústavu to zřízeného za útulek
kajících žen.

Č''ská kronilfR ÍT. 1^/

842 Česká kronika.

Poněvadž však i on v řečích svých na mnichy
žebravé dorážeti počal, byl od nich osočován a ža-
lováno naň i u dvoru papežského.

Milic zabral se r. 1367. do Říma, pojav pak
myšlénku, že nadešla doba příchodu Antikrista ve
Zjevení sv. Jana předpo vězená, přibil tu v Římě
na dvéře chrámu Svatopetrského list, ve kterém
oznamoval, že chce kázati o příchodu tom.

Sotva list přibit, již pátráno po jeho původci.
Ten zajat a uvržen do vězení, ze kterého vybaven

teprve po příchodu papežovu do Říma.

Myšlénka o Antikristu opanovala konečně ve-
škerou jeho mysl a on viděl jej zosobněného
i v králi Karlovi i v Arnoštovi a Janovi arcibiskupech.
Povolán byl proto znovu do Aviňonu ; odešel tam
a v městě tom také v den sv. Petra a Pavla roku
1374. dožil.

Z hojných posluchačů a žáků Miličových zdařili
se zvláště dva, a to shora vzpomenutí jeho ná-
stupci v úřadě prorockém — Matěj z Janova a
Tůma ze Štítného.

O Matějovi z Janova.

Muž tento byl stavu zemanského, synem Vá-
clava z Janova, z krajiny nyní poněmčené za mě-
stem Hněvín-Mostem při půlnoční hranici vlasti naší.

Chtěje dosíci větší slovutnosti odebral se na
bohoslovná studia do Paříže, kde prodlel šest roků
a došel mistrovství ve svobodných uměních.

Vrátiv se, vstoupil ve stav dughovní a^ ce-

o Matějovi z Janova. 343

stoval pak do Říma, aby si tam od papeže Ur-
bana VI. vyprosil list na tučnou nějakou hodnost
kněžskou.

Toho došel a dne 1. dubna r. 1381. dostal
list na kanovnictví u sv. Víta a ještě na jednu
hodnost na statcích kapituly svatovítské neb na
zboží sama arcibiskupa.

Přijat tedy mezi kanovníky, poněvadž všalc
žádné místo uprázdněno nebylo, nedošel s hod-
ností tou příjmů žádných, aniž opatřen jinde.

A tu z milosti přijat v domě pražského sko-
lastika Vojtěcha Rankova (z Vřesovicř), který se
ustrnul nad mladým knězem proto, že i on —
Vojtěch — byl mistrem učení Pařížského.

Takto chůd a opuštěn, jal se skládati spis
v jazyce latinském »0 pravidlech starého i nového
zákona. «

Jest to svod mnoha pojednání, v nichž obrací
se ostře proti těmže věcem, jež kárali oba jeho
předchůdci.

» Obraz křesťanství pravého a lichého je účelem
jeho knihy: proti spoustě spisův otcův církevních,
bibli vykládajících a doplňujících, klade důraz na
Písmo samo; proti okázalé bohoslužebné strůji
vnější odkazuje ke křesťanství ducha a srdce ; proti
licoměrnému farizejství hladkých a nádherných slov
staví čistý, opravdový skutek.

Následuj Krista v životě i činech, a budeš

dobrým křesťanským člověkem — to je rozum a

směr všech jeho slov důtklivých, neohroženě a

19*

344 Česká kroríka.

ostře pronikavých, obrazůV neřestného věku tem-
ných a nevh'dných. Hlasitě volaly po opravách ve
hlavě i údech. «

Brzo však nahlédl, že latinský jeho spis zů-
stane mrtvým slovem, hlasem volajícího na poušti,
nebo ti, proti nimž čelil, mohli učiniti ho neškod-
ným pouhou nevšímavostí a proto umínil si mistr
Pařížský vstoupiti plně v šlépěje někdy Miličovy
a jal se horlivě kázati a vykonávati úřad zpo-
vědníka.

V tomto druhém díle stal se mu podpůrcem
sám arcibiskup, někdejší jeho spolužák, ustanoviv
jej za zpovědníka pro případy arcibiskupovi vy-
hrazené.

Než, kdežto oba předchůdcové mistra Matěje
o mravní opravu stáli, počal on záhy hýbati jak
starodávnými zvyky církevními, tak i mluviti proti
mnohé věci hluboce zakořeněné.

Tak on i jeho stoupenci vystoupili proti ctění
obrazův a ostatků svatých, proti odpůstkům a mo-
dlitbám za zemřelé. Při tom schvalovali třeba denní
přijímání svátosti oltářní a to — pod obojí spů-
sobou, jakž mistr sám rozdávati počal.

Věci tyto spůsobily Matěji z Janova brzo mnohá
pronásledování a on přinucen na synodě dne
18. října 1389. k odvolání.

Na to omezen na svou faru a farní kostel ve
Veliké Vsi, kde po pěti letech dne 30. listopadu
r. 1394. v nejlepším věku zemřel

o Tůmovi ze Štítného. 345

O Tůmovi ze Štítného.

Kdežto předešlí tři horlitelé pro nápravu ve
mravích a řádech ku stavu duchovnímu patřili, byl
čtvrtý českým zemanem.

Byl to Tůma (Tomáš) Štítný ze Štítného,

jemuž patřila tvrz Štítné u Počátek v jihovýchod-
nich Cechách.

Pocházel z rodiny starožitné a užíval v erbu
střely stříbrné v poli červeném.

o rodinných poměrech Štítného víme zrovna
tak po skrovnu, jako o jeho soudruzích. Rodiče
jeho jsou nám neznámy, on sám narodil se asi
r. 1330. na otcovské tvrzi, kde ztrávil léta svého
mládí. Brzo po roce 1348. přišel do Prahy na vy-
soké učení, jež dle vědomostí jeho soudíc, pilně
navštěvoval.

Vrátiv se na Štítné, oženil se, než jméno man-
želky rovněž nám neznámo. Zemřela dosti záhy,
zanechavši manželi patero dítek, z nichž jedno
rovněž brzo zemřelo, tak že zůstali syn Jan a tři
dcery.

V letech těch Tůma často navštěvoval Prahu
a tu dobrého svého přítele a rádce, jmenovaného
shora mistra Vojtěcha a kázání Jana Milice, o němž
vyznává, že » plápolal silný duch z něho v boží
milosti « a že » mnoho vydal ohnivých slov.«

Takovýmito návštěvami a pilným čtením do-

plnil Štítný vzdělání své tak, že stal se prvním
českým mudrcem.

B46 Česká kronika.

Prodlévaje na tvrzi vzdálené hluloi městského,
jal se k užitku a vzdělání svých dítek spisovati
díla články víry i mravouky objasňující a o všech
stavech lidských a jejich řádech pojednávající.

Spisy tyto později přepracoval tak, aby se
hodily kruhům širším, poněvadž pak užíval při
spisech svých jazyka českého a to velmi ušlechti-
lého a obecně srozumitelného, stal se prvým pro-
stonárodním spisovatelem, díla pak jeho hojné opi-
sována a ovšem ještě hojněji čtena.

Spůsobil si, takto si veda, mnoho ovšem ne-
přátel, nebo o věcech, o nichž posud jediné ja-
zykem latinským psáno bylo, psal jazykem českým,
jazykem lidu a tak dle mínění učenců v lehkost a

a všednost uváděl. A spory tyto přivedly Štítného
na dráhu snah, za které bojovali jmenovaní shora
muži.

Želaje na porušenost stavu církevního, uka-
zoval k prostotě pravých křesťanů a jal se horlivě
napomínati veškeré vrstvy společnosti lidské králem
Karlem počínajíc * Strach mě za krále, « praví, *že
přieliš často berni bére a snad viece chtě skupiti
země okolnie svým dětem, než pro obecné dobro;
a snadnoli jest jedné zemi skupiti tolik jiných
zemí?«

Aby vydatněji působiti mohl, odstěhoval se
na sklonku života do Prahy a tu nejspíš také hojný
zásluhami i věkem dožil asi r. 1400.

Vzácné spisy muže tohoto přišly záhy v za-
pomenutí, nebo bouřlivá doba, která brzo potom

o povaze krále Václava. S47

nastala, nedávala místa tichému rozumování, ale
rázným činům.

Slovo mužů, o nichž jsme tu krátkou učinili
zmiňku, otřáslo zemí Českou, po nich však povstal
muž, jehož slovo zachvělo světem.

O povaze krále Václava.

Obavy pronesené arcibiskupem Arnoštem a
jinými rádci, když Karel stál o korunování syna
svého ve věku dětském, ukázaly se oprávněnými;
» královské « vychování neslo zlé ovoce.

S počátku šlo sice. vše v kolejích od Karla
ustanovených, než již za těchto prvních let pano-
vání krále Václava ukazovala se povaha jeho čím
dále tím více jinačí a to méně chvalitebná, než se
s počátku mohlo o něm mysliti.

> Mladý král měl sice dobrou vůli činiti to, co
mu jako panovníkovi příslušelo, ale jak se dá po-
zorovati, nebyla chuť jeho do práce dosti stejná,
tak že někdy příliš horlil, jindy zase povoloval a
ochaboval.

Od otce byl snad upínán více, než se snášelo

s jeho přirozeným nadáním, zbaven pěstovatele,

pustil brzo tím více uzdu svým náklonnostem a

hověl si v rozkoších a lehkostech.

Největší zalíbení jeho bylo v honbě, za kterouž

často dni i noci těkal v lesích, mrhaje čas proná-
sledováním zvěře a ptactva.

Za tou příčinou choval mnoho chrtů, sháněje

348 Česká kronika.

se po nich vysíláním lidí svých do rozličných krajin
světa, kde by se nalezli hodně velcí.*

Národ oblibou touto v honitbě netrpěl, nebo
řádové z dob Karlových šli svým krokem dále,
hospodářství říšské bylo v dobrém stavu, berně
skrovné, obecná pak bezpečnost života a jmění
taková, jako nikde v zemích sousedních.

Sel zemí jeden hlas a bylo jako příslovím
o králi Václavovi, že »za jeho dnův kdyby kdo
byl zlato na hlavě nesl a cestou byl jel nebo šeU,
nemusel se báti lupiče ani škůdce.

Rovněž chváleno při mladém králi, že často
přestrojen obcházel po Praze, pozoruje, aby nikdo
nebyl od obchodníků neb průmyslníků šizen a na-
šed něco toho, že hned na míátě trestá val, kdož se
byli provinili.

Vypravuje se, že i na vinici mezi dělníky pra-
coval, aby seznal, jak páni s dělnictvem zacházejí
a jak práci jejich odměňují.

Pro to vše lid obliboval si krále Václava a nic
mu nezazlíval, když i po celé týdny prodléval v le-
sích křivoklátských za loveckou kratochvílí.

O vládě Václavově.

Král Václav nastoupiv vládu, ponechal nej-
vyšší úřady zemské v rukou, ve kterých byly již
za dob otce jeho. Tak zejména úřad nejvyššího
soudce byl v rukou slovutného právníka ctihodného

o vládě Vádavové. 349

pana Ondřeje z Dube, jak ještě později se zmínka
stane.

Než vedle úředníků těchto utvořil si král Václav
ještě zvláštní radu soukromou, jejíž členové vzati
málem vesměs ze stavu zemanského.

Muži tito nazýváni milci královskými a ti ovlá-
dali mysl královu naprosto, znajíce se mu přilicho-
titi slovy lilisnými, bezpodmínečnou oddaností a
ochotným vykonáváním nejen jeho vůle, ale i všech
jeho libůstek a vrtochů.

Mezi milce tyto patřil Václav Králík z Bu-
řenic, děkan kapituly Vyšehradské. Ten po 36 roků
byl předním rádcem Václavovým (od roku 1380 až
1416).

Jiří z Roztok, vůbec »pan Jfra« zvaný, který
byl nejvyšším lovčím a purkrabím křivoklátským,
pak podkomořím královským a hofmistrem České
královny.

Dále Jan Cúch ze Zásady, Hyncík Pluh z Rab-
šteina, Bořivoj ze Svinař, Kunat Kaplíř ze Sulcvic,
Chval ze Rzavého a měšťan pražský Sigmund
Huler.

Milcové tito stali se pověstnými svým nevra
žením proti stavu duchovnímu. Tak Jmenovaný
Hyncík Pluh píše pánům Domažlickým » přátelům
zvláště milým*, že dá jejich kněžím, kteří naň >pro
mizerného kněze « klatbu ohlásili, jazyky týlem vy-
táhnouti, jakmile kterého z nich polapí.

Toto smýšlení milců přešlo i na krále a tak

350 Česká kronika.

zmařena někdejší shoda stavu duchovního s dvo-
rem královským a zaseto tak símě velikých bouří
v zemi České.

O arcibiskupu Janovi II. z Jenšteina*

První dva arcibiskupové Pražští byli věrnými
a dobrými rádci svých králů, při třetím však, při
Janu II. z Jenšteina, bylo ovšem jinak.

Muž tento narodil se r. 1349. Byl synem Pavla
z Jenšteina, bratra Jana Očka a jednoho z předních
dvořanů krále Karla.

V chlapeckém ještě věku nahromaděno mu
hodností duchovních až do sedmi, jež ovšem ne-
zastával a jen hojných jejich důchodů a požitkův
užíval, tak že rozkošně a bujně žil prodlévaje na
studiích v Praze.

Odtud zabral se do ciziny na vysoké školy
vlašské v Padui a Bononii a francouzské v Paříži
a Monpeljeru.

Roku 1375. jmenoval ho papež Řehoř XL bi-
skupem Míšeňským, než Jan ani tu úřadu toho ne-
nastoupil a jen příjmů jeho požíval. Po třech letech
(1378.) stal se nástupcem strýce svého na arci-
biskupském stolci Pražském a zároveň kancléřem
mladého krále.

Hodili se k sobě. I mladý arcibiskup liboval
si v lovu, rovněž nikdy nescházel při tancích a ji-
ných dvorských zábavách a kratochvílích.

Líbil se tak svému pánu a on mnohou noc

o arcibiskupu Janovi II. z JenŠteina. 351

prohýřil s ním v pustých radovánkách a milostných
dobrodružstvích.

Ve světáckém tomto životě vrchního pastýře
české církve nastal však náhle naprostý obrat.

Již r. 1380. kdy Jan II. v těžké morní nemoci
na pokraji hrobu se octl a jen jako zázrakem při
životě zachován, počal přemítati o životě svém
minulém a zanechal potom lehkomyslného hej-
skování.

Ještě větší proměna stala se s arcibiskupem,
když došla ho zpráva, že arcibiskup Magdeburský
Ludvík o masopustě r. 1382. náhle zahynul.

Bavilť se jmenovaný, po spůsobě hejsků vy
šňořený, prelát tancem, když tu . náhle zavznělo :
»hoří!« v leknutí a nejspíš i nemalém rozjaření
vyskočil oknem a srazil vaz.

Nehoda tato zvrátila na dobro předešlý spůsob
života arcibiskupa Jana.

Opustil vesdou dvorskou společnost a dal se
na život až nemírně přísný a kajícný.

Pokrmem spokojil se tím nejprostějším. Býval
to chleb a někdy slaneček. Pohrdl ložem a líhal
na holé dlažbě, maje pod hlavou bibli neb zhola
kámen.

Sat nosil hrubý a pod ním kovov/ pás hře-
bíky probíjeny.

Celé dni trávíval v kobkách na spůsob temných
žalářů pořízených a to při plném postě.

Jak mnohý tu ostrý vtip a drsný úšklebek

352 Česká kronika.

ozval se v okolí krále Václava o mladém kajícnílcu
a král ztrativ bujného kumpána souhlasil s dru-
žinou svou, všelijak nelibost svou na jevo dávaje.

A brzo došlo ke sporům vážnějším.

O prvém sváru krále Václava s arcibiskupem

Janem II.

Arcibislaip Jan 11. přes veškerou svou kajicnost
a na jevo dávanou pokoru byl hrdým knížetem
církevním.

Chovaje nádherný a nákladný dvůr, netrpěl
v ničem odporu a nedůtklivě nesl, když nějak
l)roti jeho vůli jednáno bylo. A spoléhaje na zá-
stupy stkvělého dvořanstva, v němž i nemálo bylo
osob zemanských a rytířských, zjednával rád vůli
své i násilím průchodu.

V případech nejčastějších sahal k pohodlné
metle své klatby, kterou rád stíhal osoby jak svět-
ské, tak duchovní.

I výtečný skolastik, jmenovaný už Vojtěch
Rankův, neušel nepřízni škarohlídného kajicníka a
přemrštěnce.

Což tu divu, že tvrdá hlava Janova brzy se-
tkala se s tvrdší hlavou královou.

Ku srážce došlo ť. 1384

Jeden z milců královských, jmenovaný už Jan
Cúch ze Zásady, byl v držení statku zemského
v Lobkovicích na Labi a tu sousedil se zbožím
arcibiskupským v Neratovicícb.

o smrti Václava, vévody Lucemburského. 353

A tu na samém rozhraní statků postaviti dal

Jan Cúch v Labi jez, a to na místě, které arci-
biskup za svůj majetek pokládal.

Poněvadž pak mimo to jez ten i rybolovu byl
na překážku, poslal arcibiskup dělníky a ti jez ten
strhli.

Jan Cúch stěžoval si u krále a ten chovaje
ted velikou nelibost ku někdejšímu příteli a sou-
druhovi, povolal arcibiskupa k sobě na Karlštein.
Tam zabavil jej na několik dní a dal jeho statky
v plén obecný.

Škoda tím arcibiskupovi spůsobená byla ve-
liká. Pobrán dobytek, obilí odneseno, ryby vylo-
veny, i jiných pychů provedeno tolilc, že škoda ta
páčena na 6000 kop grošů.

Cúch dal jez postaviti znovu.

Král snížil arcibiskupa i v tom, že odňal mu
hodnost kancléřskou, kterou ovšem tak jako tak
za té obapolné roztrpčenosti byl by zastávati ne-
mohl, ba nevraživost Václavova šla tak daleko, že
jal se jednati s papežem Urbanem o sesazení Ja-
novu se stolce arcibiskupského.

O smrti Václava, vévody Lucemburského.

Dne 7. prosince r. 1383. zemřel bratr krále
Karla Václav, vévoda Lucemburský.

Dítky po něm nepozůstaly a tu dle smlouvy
shora připomenuté mělo dědictví po něm, vévod-
ství Lucemburské, připadnouti králi Václavovi.

354 Česká kronika.

Král nacházeje se té doby v říši Německé,
zabral se v letě r. 1384. do Lucemburska, aby
zem tuto v moc svou uvedl

Záležitost ta nepotkala se s žádným odporem
a Václav opouštěje v zimě r. 1384, zem tu, jme-
noval svým místodržícím v Lucembursku českého

pána Plitu z Castolovic.

O Sigmundovi, bratru krále Václava.

Nad Uhry a Polskem panoval do r. 1382.
král Ludvík, častěji již jmenovaný. Tomu po prvním
bezdětném manželství narodily se z manželství
druhého s Alžbětou, dcerou Bosenského baňa
Štěpána Kotromanoviče, dvě dcery, starší slula
Marie, mladší Hedvika.

Starší z dcer, dědička po otci, zasnoubena,
jak už bylo řečeno, s králevičem českým Sigmun-
dem, jejž tchán teprv čtrnáctiletého jmenoval tehdáž
místokrálem v Polsku.

Mladší Hedvika zasnoubena Vilémovi Habs-
burskému, nejstaršímu synu Leopolda III , nejmlad-
šího z bratří Rudolfa Zakladatele.

Tímto zasnoubením králeviče Sigmunda otví-
rala se rodu Lucemburskému vyhlídka na veliko-
lepé rozmnožení moci, ale nestalo se, jak bylo mí-
něno.

Ani Uhři ani Poláci nebyli spokojeni s usta-
novením krále Ludvíka. V Uhřích již šestého dne
po smrti Ludvíkově korunována ve Stoličném Běle-

o povýSenf Sígmundově na trůn Uherský. 355

hradě Marie za > krále* Uherského, tak že snou-
benec její neuznán za krále Uherského, Poláci pak
zmocnivše se Hedviky bez ohledu na dřívéjší její
zasnoubení dali po čase ruku její Velikému knížeti
Litevskému Jagailovi, synu Olgěrdovu, který pře-
stoupiv z víry pravoslavné ku katolictví, přijal
jméno Vladislav.

Když Sigmundovi i se svatbou jeho odkládáno,
odejel r- 1384. do Cech a odtud do Branibor.

Tu strana odporná pobídla příbuzného Ludví-
kova, Karla, krále Neapolského, jenž slul Malý,
aby o trůn Uherský stál.

Karel přitáhl a mimo nadání nalézal všude
hojně přívrženců.

Ted vdova po Ludvíkovi, náruživá Alžběta,
obrátila zřetel k Sigmundovi a ten rozličnými zá-
stavami sebrav peněz a vojska přitáhl do Uher.

Však i král Václav ujal se ted bratra a vy-
pravil se s vojskem do Uher, kdež pronikl až
k městu Rábu.

Zatím rozhodl se osud Karlův, jenž ve Stolič-
ném Bělehradě i korunován. Ten dav se přilákati
od Alžběty do komnat jejích, od pomocníků Alžbě-
tiných těžce raněn a když se jevila naděje v jeho
pozdravení, usmrcen.

O povýšení Sígmundově na trůn Uherský.

Zbaveni byvše takto soka spůsobem ovšem
hanebným, zabraly se obě Alžběta i Marie do
ležení krále Václava u Rábu.

356 Česká kronika.

Výslovně tu budiž podotknuto, že ani král
Václav ani bratr jeho o zločinu královny Alžběty
ani vědomosti a tudíž ovšem v něm ani žádného
účastenství neměli přes to, že ve prospěch rodu
Lucemburského proveden byl.

Král Václav dožádá x byv tu za mocného roz-
hodčího ve věci bratrové rozhodl v ten smysl, aby
se svatbou bratrovou odkládáno nebylo, a on,
jakožto manžel panovnice, aby jmenován byl nej-
vyšším hejtmanem království Uherského.

Ze král Václav jinak valně bratrovi svému
nakloněn nebyl, vysvítá z dodatku ku smlouvě
této, kde si vymiňuje, aby bylo předem jemu ozná-
meno, když by snad Sigmund i za krále Uher-
ského korunován býti měl.

Na to král Václav se vrátil do své říše, Sig-
mund však mimo nadání musel brzo zakusiti no-
vých protivenství a příkoří.

Královna Alžběta s dcerou vydavši se do po-
ledních končin království Uherského a to jen se
skrovným průvodem, přepadena tu dne 25. července
r. 1386. od náčelníka strany Karla Malého, Jana
Hor vata.

Palatin Mikuláš z Gory, jeden z vrahů Karlo-
vých, zabit před očima královen, Alžběta pak na
kolenou prosila Jana, aby dcery její ušetřil.

Královny oloupeny, zajaty a zavezeny na Nový
hrad v Přímoří.

Sigmund opatřiv si od příbuzných pomoci,
chvátal k vysvobození nevěsty své, ale bratr Janův

li kioba J. F. HetMe,

o JoStovi, markrabí Moravalí^ém. fcl

dav zardousiti i rálovnu Alžbětu a mrtvolu její ho-
diti s hradeb, hrozil učiniti tak i Marii.

Smrtí Mariino, byl by Sigmund přišel o ná-
roky na korunu uherskou a proto jal se vyjedná-
vati. Než i stavové uherští báli se o život královny,
aby v rukou Hedvičiných nebyla zase spojená ko-
runa Uherská s Polskou, a proto naklonili se
k Sigmundovi tak, že dne 31. března r. 1387.
v biskupském chrámě ve Stoličném Bělehradě s ve-
likou slávou za krále Uherského korunován.

Tak vstoupil náš králevič na trůn Arpadovců
a seděl na něm po půl století se . slávou ovšem
nevalnou.

O Joštovi, markrabí Moravském*

Nejednou již vzpomenuto bylo nejstaršího ze
synů někdy Jana Jindřicha, bratra Karlova, Jošta.

Kníže tento slynul své doby jakožto nejuče-
nější muž z rodů panovnických a to snad ne bez
práva, ale proslul neméně i svou ješitností a lakotou.

Vždyť i ta učenost byla dlužená, nebo ne-
chtěje si opatřiti potřebných kněh, dlužil si je po
různých klášteřích, než budiž mu prominuto, nebo
lepší učenost dlužená nežli žádná.

Však lakota knížete Jošta táhla se i k zemím
a on jsa skrbným hospodářem^ vyhověl slabosti
této tím, že měl v cas peněz, jichž příbuzní jeho
potřebovali. ..

A to byl v časy tyto. předeyšemi králevič

česká kronika II. Sv

358 Česká kronika.

Sigmund, který dle pořízení otce Karla byl zdědil
markrabství Braniborské.

Domáháním se království Uherského upadl
Sigmund ve značné dluhy, jimiž zavázán byl hlavně
Joštovi a ted byl by rád se jich sprostil zastavením
zděděné z^mě lakotnému bratranci.

Úmyslu Sigmundovu byla na odpor vůle zvěč-
nělého otce, který byl za případné dědice ustanovil
na prvém místě bratry, tak že bylo třeba tyto
získati předem.

I to se zvedlo.

Václavovi prominul Sigmund peníze, které mu
z dolů Kutnohorských týdně měly býti vypláceny,
bratru Janovi pak postoupil přednost v dědictví
rodovém, tak aby po Václavovi, kdyby bez dědiců
se světa sešel, dědil spíše Jan, než starší Sigmund.

A tak roku 1388. přešla země Braniborská
i s kurfirstvím na markrabí Jošta, který vládl
největší částí Moravy, když byl bratra Prokopa
odbyl skrovným údělem a druhého — Soběslávka
— pdstrčil na dobro, když se byl z .biskupství
Litomyšlského dostal na patriarší stolec Voglejský,
čili Akvilejský.

Než ani to nestačilo Joštovi a on využitkovav
peněžní tísně Václavovy, vymohl si na něm rodového
vévodství Lucemburského.

Ale ani tu nezastavila se ctižádostivost Joštova
a on rukou chtivou sáhl i po tom nejvyšším, jak
ještě bude vypravováno.

o prviém porušení zemského míru. 359

O prvém porušeni zemského míru.

Spořádané poměry a bezpečnost jmění i života,
jaké panovaly ve druhé polovici vlády Karlovy,
panovaly i po prvých deset let vlády Václavovy
a právu zjednáván volný průchod až na ten ne-
pěkný spor s arcibiskupem.

Ted počalo býti jinak a někteří z mocnějších
počali násilnostmi rušiti zemský mír.

Nejprv učinil tak bratr nejvyššího purkrabí

Petra z Vartemberka Markvart, pán na Zlebích,
Rohozci a Zbirově.

Ten byv při zemském soudě ve při jakés
stižen rozsudkem nepříznivým, nemínil se mu po-
drobiti a hleděl cestou násilnou provésti své rokli
1387.

S panem Markvartem současně vzepřel se králi
i pah • z Kolovrat, snad Albrecht, který z hradu
Mšece čili Kornouzu počal pleniti a. loupiti po
okolí.

Král Václav sebrav hotovost zemskou, obklopil

pana Markvárta na Zlebích a donutil ho ku vzdání
se. Na to zajatý uvězněn, kteroužto vazbu nesl tak
těžce, že prý hořem brzo v ní sešel.

Podobně stalo se s druhým z výtržníků. Kor-
nouz rozvalen a tím učiněn konec i loupežení a ná-
silnostem.

20*

3C0 česká kronika.

O smrti královny Joha^ny a novém sňatku

Václavově.

V poslední den roku 1386. zemřela spflsobem
náhlým Česká královna johanna po 161etém man-
ielství.

Náhlé to úmrtí královnino spůsobilo mnoho
reci a obecně se vypravovalo, že Johanna v noci
povstavši z Kkžka, udávena byla jedním z ohrom-
ných psů, kteří dle libůstky královy v ložnici
líhali. ■

Král Václav nespěchal s novým sňatkem a
tak teprve po dvou letech došlo zase ku královské
svatbě.

Václav přihlížeje k veliké moci domu Ba-
vorského, z něhož, jak shora řečeno, i zemřelá
královna pocházela, umínil si novým • svazkem při-
poutati rodinu Vitlsbašskou k rodu svému a po-
žádal vévodu Jana Mnichovského, bratrance ze-

iiuelé královny, za ruku dcery jeho Zofie.

žádost Václavova splněna s radostí a ochotou,
nevěsta pak od strýce Bedřicha Landshutského po-
čátkem r. 1389. do Prahy přivezena.

Nová královna podobala se v nejednom ohledu
své příbuzné předchůdkyni. Byla postavy pěkné a
povahy líbezné. Jsouc tichá a pobožná, byla věrnou
družkou králi i v dobách, kdy tento nejednou
nad sebou a hodností svou se velice zapomněl.

Třicet let prožila Zořie v manželství, ale tak
jako manželství prvé bylo i toto druhé manželství
Václavovo bezdětným.

Poprsí krále Václava IV.

Poprsí královny Johanny.

o bouři proti Židiim. 365

O bouři proti Židům.

Židovské obyvatelstvo, žijící v městě Pražském
již od staletí, netěšilo se valné. přízni křesťanského
obyvatelstva nikdy.

Byla to jednak nesnášelivost a zášť náboženská,
jednak závisť bohatství, kterým vždy židovstvo
pražské vynikalo,, ba i tvrdost, s jakou vedli si
židovští věřitelé oproti křesťanským dlužníkům, co

popouzely obyvatelstvo křesťanské proti Židům.

Dostačila obyčejně skrovná pobídka a již ne-
návisť ta překypěla a došlo ke skutkům násilným.

Tak stalo se v polovici dubna o pašijový týden

r. 1389. Tenkrát několik Židů jalo se na kněze
jenž ku křesťanu v ulici Židovské bydlícímu svátost
nesl, házeti kamením, až mii i svátost z rukou
vyražena a on k útěku donucen jest.

Věc ta spůsobila jitření i pospíšili si konšelé
pražští a zjímavše vinníky, ztrestali je. Tím nevole
křesťanů poněkud uchlácholena, když však na Boží
bod (18. dubna r. 1389.) kazatelé jali se o události
oné mluviti, ba lid k pomstě vybízeti, propukla
zášť lidu krutostí neslýchanou.

Veliké houfy rozlíceného lidu hnaly se do ulic
židovských, podpalovaly domy, utíkající pak z po-
žáru Židy jednak zpět zaháněly, jednak vraždily.

Tak prý zhynulo do 3000 osob.

Majetek, hlavně peiiíze a věci z kovů drahých,
pokud nebyl zničen požárem, rozchvácen a ro55-
nesen.

366 Česká kronika.

Král Václav té doby meškal v Chebu.
Uslyšev, co se s Židy stalo, pospíchal do Prahy,
než prvou jeho starostí bylo, aby uloupený majetek
židovský lidu byl odebrán a dó komory královské
odveden.

Považovániť Židé, jak už řečeno, za raby krá-
lovské komory a majetek jejich za jmění panovnicí,
tím se spravuje, sáhl tu král Václav na majetek
ten, aby zubožené komoře své polehčil. Židé ode&li
na prázdno.

O založení kaple Betlémské.

Roku 1391. dne 24. května vydána zakládací
listina pověstné později kaple Betlémské.

Některým mužům vlasteneckým a snahám po
opravách nakloněným bylo velice proti mysli, že
horliví oni kazatelé^ kteří na káráni vad společen-
ských se vydali, jakmile o stav duchovní zavadili,
museli se s kázáními svými stěhovati od kostela
ke kostelu, ba konečně uchýliti se i do svých
soukromých těsných kobek.

Nebylo v Praze místa, kde by hlas těch mužů
mohl zníti tak svobodně a nerušené, jak. toho
snahy jejich vyžadovaly.

A tu smluvili se dva mužové ducha vzneše-
ného a umínili si postaviti dům Páně, který by
byl útulkem svobodného slova božího.

Prvým byl Jan čili Hanuš z Milheima, muž
stavu rytířského, dvořan a rádce Václavův. O rodu

o založeni kaple Betlémsko. 867

muže tohoto nevíme ničeho, není nám ani známo
byl-li původem Čech, než na rod vznešený ukazuje
to, že manželkou jeho byla Anna, vlastní sestra
Viléma Zajíce z Hazmburka na Libochovicích.

Pan Hanuš psal se i z Pardubic z důvodu nám
rovněž neznámého.

Druhým z mužů těch byl Kříž, kramář čili
kupec, jak bychom ted řekli, zámožný a vážený
soused pražský.

Ti umínili si založiti kapli, kde by řádně opa-
třený kazatel jazykem českým kázati mohl svobodně
a bezpečně.

Kříž postoupil od domu svého městiště na
nynějším náměstí Betlémském, tam kde do ulice
Jilské.ústí, nákladem pak Hanušovým a jiných do-
brodinců postavena tu rozsáhlá kaple a vedle ní
dům pro kazatele.

Obojí nazváno Betlem, ač kaple sama vysvě-
cena na jméno svatých Mládátek.

Dle listiny zakládací měl kazatel býti kněz
světský, ustanovení pak jeho mělo se díti tak, aby
tři nejstarší mistři národa Českého na vysoké
škole Karlově přiberouce k sobě purkmistra Starého
města Pražského navrhli osoby tři, z nichž měl pan
Hanuš neb jeho dědic vyvoliti kazatele.

Kříž kramář ponechal si p rávo ustanovovati
kazatele druhého, který měl se s prvým v kázání
střídati, založiv pak t|i v kapli oltář sv. Markéty a Ka-
teřiny, vyhradil si ustanovení zvláštního kněze oltář-

568 HČeská kronika.

nika, který by v kapli před kázáním sloužil zpí-
vanou mši.

Tak dosazeni ku Betlému knězi tři, kteří ma-
jíce nehojné sice než dostatečné opatření, měli tu
stále při kapli bydleti a povinnosti své správně
a horlivě vykonávati.

Prvým kazatelem od Hanuše jmenovaným byl
Jan Protiva z Nové Vsi a brzo po něm mistr
Štěpán z Kolína, professor vysoké školy pražské
♦ milovník vlasti nejhorlivější^.

Druhým kazatelem, od Kříže jmenovaným, byl
Jan Štěkna, rovněž mistr umění svobodných a vý-
tečný kazatel, tak že slavný jeho nástupce nazval
ho » troubou zvučnou*.

Tak pořízen útulek pro horlivé české kazatele
a tam počal se teď hrnouti lid, tak že rozsáhlá
prostora sotva stačila, však netrvalo dlouho a Betlem
zaměněn klenbou jasné oblohy.

O novém nešváru krále Václava s arcibiskupem

Janem II.

Na rok 1390. ohlásil papež Bonifacius IX. tak
zvané milostivé léto v Římě a tu král Václav po-
slal poselství k papeži, aby podobně mohlo se
státi i v Praze.

Papež svolil k tomu, aby i v Praze a to v roce

1393. slavnost taková odbývána byla.

I počalo milostivé léto u nás dne 16. března

o smrti královtiy Alžběty. S69

(1393.), než mimo nadání bylo to léto velice bouř-
livé a nepokojné.

Dalo se předpokládati, že bude do Prahy
nával poutníků a příchozích náramný a to nejen
z Cech, ale i z krajin sousedních a tu bylo třeba
veliké ostražitosti, aby nepovstávaly nepokoje a
zároveň třeba bylo užíti přísnosti, aby různé ty
živly udrženy byly na uzdě.

A tu královský podkomoří Sigmund Huler
dal kněze jakéhos, neznámo pro jaké provinění —
snad pro svatokrádež — upáliti.

Tím velice popudil arcibiskupa, jenž poslal na
to králi stížný list a hned na to vydal skrze offi-
ciala svého Mikuláše Puchníka, a jenerálního vikáře
Jana z Pomuka, obyčejně » doktor Johánek* zva-
ného, obsflku na Hulera k soudu arcibiskupskému.

Huler, spoléhaje na přízeň královu, na půhon
odpověděl, že se dostaví, ale s hojným ozbrojeným
průvodem.

Za to stížen od arcibiskupa klatbou, což zase
krále Václava náramně rozdráždilo a to nejen proti
arcibiskupovi, ale zejména i proti oběma jmeno-
vaným jeho úředníkům.

Tím položen základ k plné roztržce mezi
králem a arcibiskupem Janem.

O smrti královny Alžběty.

V pátek v den sv. Valentina (14. února)
r. 1393. zemřela na vdovím svém sídle v Králové

370 Česki kronika.

Hradci Alžběta Pomořanská, někdy čtvrtá manželka
krále Karla.

Tělo její přivezeno do Prahy a tu pochována
v chrámě sv. Víta po boku svého manžela v hrobce
uprostřed kůru.

Královna tato prožila na Hradci skoro patnáct
let svého života a zůstavila tam po sobě památku
požehnanou, zanechala pak městu krásné památky
po sobě, které jsou ted chloubou • města Hradce.

Jest to čtyřiadvacet Ižic ze dřeva jalovcového
vyřezaných, s držadly stříbrnými, pěkně pracovaný-
mi a českými mravoučným průpověďmi ozdobenými.

Dále pás. Jest to silná stuha barvy černé, jen
uprostřed táhne se pásek rudý mezi dvěma mód-
nými. Dvacet těžkých, stříbrných ozdob vetkáno
do stuhy, konce pak její opatřeny stříbrnou sponou,
emailem a drahými kameny ozdobenou.

I na pásu tomto a sice na sponě čtou se
v modrém emailu česká slova: »Na tom světě
žádná jiná.c

Nepochybujeme, že to dárek Karlův zajisté
něžný. —

O dalším sporu krále Václava s arci biskupem

Janem II.

Král Václav mezi oblíbenými dvořany svými
měli biskupy, ale vesměs jen titulární a tu aby
aspoň jednoho skutečným biskupstvím opatřiti mohl,
umínil si založiti v Cechách ještě jedno biskupství.

o dalším sporu krále Václava š arcibiskupem Janem II. S7l

Jako bylo biskupství Litomyšiské v nejzazším
východě českém, mělo druhé zaujmouti nejzazší
západ země.

Za sídlo byla by se nejlépe hodila staroslavná
Plzeň, než měšťané tohoto královského města bo-
jíce se, aby neupadli v nějakou závislost na bisku-
pích, nestáli o tu čest, a proto vyhlédnuty neda-
leké Kladruby s klášterem dle řádu sv. Benedikta.

Statky kláštera tohoto měly státi se statky
biskupskými.

V klášteře Kladrubském dobou tou opatoval
starý již opat Racek, i mělo tudíž se změnami
čekáno býti, až by opat tento zemřel.

Než nestalo se po vůli Václavově.
"■ Když Racek asi koncem února r. 1393. zemřel,
vykonali mniši kladrubští novou volbu, zvolivše za
opata svého druha Olena dne 7. března.

Arcibiskup ohlásiv lhůtu k námitkám proti
volbě této, dal na to dne 10. března skrze jenerálního
vikáře, výše jmenovaného doktora Johánka, nového
opata potvrditi.

Král nalézal se té doby na hrádku Zebráce,
dozvěděv pak se, co se stalo, v divém rozlícení
spěchal do Prahy.

Okolí arcibiskupovo tušilo zlé věgi a proto
Mikuláš Puchník s doktorem Johánkem dali se na
útěk do Roudnice, kde se arcibiskup právě zdr-
žoval.

Král Václav napsal arcibiskupovi jazykem
německým takovýto lístek : *Ty, arcibiskupe I Vrať

372 Česká kronika.

mi Roudnici a jiné mé hrady a kliď se mi pryč

z mých Cech a budeš-li co podnikati proti mně
neb mým, dám tě utopiti a uklidím rozepře. Do
Prahy přijď!*

Lístek tento byl by as sotva pohnul arcibiskupa
k cestě do hlavního mésta, než brzo došly list
jiných rad královských k povolnosti nabádající a
sami úředníci arcibiskupští radili, aby se stalo dle
královy vůle.

Arcibiskup svoliv napolovic, přiblížil se pouze'
Praze nejspíše na statek sv&j do Kyj, asi jednu
míli od hlavního města.

Sem přišli z králových rad pan Jan Cúch a
zpovědník králův, biskup Labudský Mikuláš. Ti pře-
mluvili konečně arcibiskupa, že se odebral do svého
dvořil v Menším městě Pražském při konci mostu.

A teď pilně jednáno s obou stran, tak že brzo
dosaženo shody a jen stvrzení králova bylo ještě
třeba.

Aby ani v tom nebylo průtahu, sešel král
s hradu do kláštera křížovníků Svatojánských
u Panny Marie rovněž na konci mostu.

Arcibiskup vydal se k Johanitům s mocným
průvodem manu a ozbrojenců, maje kolem sebe
své úředníky a rádce.

Jakmile král Václav ten hojný průvod spatřil,
vzkypěla v něm znovu žluč a on počal neumáleně
láteřiti a spílati.

»Ty arcibiskupe ! « obořil se na Jana » vynášíš
klatby na mé úředníky bez mého vědomí I Ty jsi

o jednání proti rádcům arcibiskupovýnn. 378

Stvrdil opata Kladrubského! Ty strkáš na mého
podkomořího kacířství a bludařství!

Nepotázal jsi se a o své újmě to činíš. Věz,
že toho budeš litovati ř«

Spatřiv pak mezi průvodem arcibiskupovým
jeho hofmistra Nepra z Roupova, rozkřikl se naň:
»Ty mi hned jdi odtud, sice ti dám sraziti hlavu! ♦

Na to obrátiv se ku svým ozbrojencům, velel
jim, aby zatkli arcibiskupa, Puchníka, doktora Jo-
hánka a probošta Míšeňského Václava, a dovedli
je do kapitulního místa na hradě, tam že chce se
na nich dozvěděti, čí radou co se stalo.

Arcibiskup vida, co se děje, náramným stra-
chem byv jat, poklekl před králem, ten však
tropě si z něho úšklebky, roVněž před ním pokle-
koval a pitvorně se tvářil.

Tu zastoupili manové a ozbrojenci arcibisku
povi svého pána a odvedli jej do jeho dvora,
idruzí však zatčeni a vedeni na hrad.

Arcibiskup hned na to prchl zase z Prahy.

O jednání proti rádcům arcibiskupovým.

Král Václav spěchal na hrad a přišed do ka-
pituly, obořil se zase ihned na děkana Praž-
ského, stařičkého již doktora Bohuslava z Krnova,
a udeřiv jej několikráte hruškou svého meče až
do okrvavení, dal ho spoutaného odvésti do vězení
purkrabského.

Poněvadž však výslech tu dle zdání králova
tuze se protahoval a k cíli nevedl, dal Václav tři

česká kronika U. oi

d74 Česká kronika.

shora jmenované preláty a hofmistra Nepra vésti
dolů do města a to na staroměstskou radnici.

S večerem přišel sám a poručil všechny čtyry
vésti do mučírny, kde Puchník a doktor Johánek
dáni na mučení a páleni pochodněmi a svícemi
v bocích.

Sám prý král vytrhl jednomu z katů pochodeň
a pálil zajaté.

Když ani ted nešlo vše dle vůle jeho, poručil
všechny spoutati a utopiti.

Než rozmyslil se ihned a přišed ku střízlivěj-
šímu náhledu, seznal, že by čin ten pro něho velice
nepříznivé měl následky a byl by zase rád odčinil
co spůsobil.

Dav jaté rozpoutati, sliboval propustiti všechny
na svobodu, když by pod přísahou slíbili zachovati
o tom, co s nimi se dělo, plné mlčení, na tento
.slib pak měli vydati králi písemní stvrzení.

Mikuláš Puchník, probošt Václav a hofmistr
Něpr tak učinili, a byli propuštěni, ale doktor Jo-
hánek byl tak již zmučen, že na živě zůstati ne-
mohl a proto jeho slib niálo by byl pomohl a tu
poručil král nésti ho na most a hoditi jej do
Vltavy. —

Tak se i stalo.

Katí přivlekli ho asi do prostřed mostu, svá-
zali mu ruce do zadu, vstrčili mu roubík do úst
a nohy mu do kozlíku k hlavě přitáhše, hodili jej
t^k do vody.

o prvém útěku arcibiskupbvS dp Říma* t S75

Bylo to ve čtvrtek dne 20. března r. 1393.
o deváté hodině večerní.

Starý letopisec k. tomu dokládá: >A jest po-
chován na hradě Pražském u sv. Václava, tu kdež
jeho jméno vytesáno jest na kameni a kříž na
témž kameni, na kterýžto kříž i podnes ižádný
nerad nohama vstúpíl«

O prvém útěku arcibiskupově do Říma.

Když se král Václav ze svého nesmírného
rozčilení vzpamatoval a rozvážil, co se bylo ^talo,
uznal, že se byl přeiiáhlS a počal vyhledávati cest,
jak by věc napraviti mohl.

Arcibiskup, uprchnuv z Prahy, necítil se ani
na Roudnici bezpečným, proto zajel až na hranice
zemské proti Míšni a skryl se na hradě Supíhoře
čili Kyšperku.'

Když se o tom král Václav dozvěděl, poslal
tam za ním jednoho z milců svých totiž Hyncíka
Pluha z Rabšteina a dva kanovníky pražské a těm
nařídil: > Jděte k arcibiskupovi a řekněte mu, aby
bez ostýchání ke mně se vrátil; neboť lituji velice,
co jsem učinil, a chci mu to dle uznání jeho vlastní
kapituly náležitě odčiniti. Ba chci odprositi ho a
libo-li vám, i na kolena před ním padnouti; ale
rozhřešiti mne má i musí, sice upadnu v zoufalství
a řáditi budu ještě hůře, nežli dříve I «

Arcibiskup uslyšev tuto řeč, byl ochoten vy-
jednávati a dáti se na výrok kapituly, ale o ná-
vratu do Prahy slyšeti nechtěl

21*

37d Česká kronika.

A. -•

Když pak poslům královským předložil pod-
mínky smíru, které vrcholily hlavné ve třech bo-
dech, aby totiž nový opat Kladrubský ponechán
byl v hodnosti své, aby arcibiskup volně směl me-
tati klatbu a kooečně, aby král učinil mu plnou
náhradu všech škod, které ze sporů těch vznikly,
odešli poslové nedojednavše.

Tu však zase arcibiskup si to rozmyslil a poslav
za posly, zakazoval se, že přijde do Prahy a žádal
jen pro svou bezpečnost, aby tři čeští páni byli mu
dáni za průvod, kteří by ovšem za to ručili, že
nic protivného se mu nestane.

Na to král přistoupil, pozoruje pak přestraše-
nost arcibiskupovu, mnoho slevil ze své povolnosti
a žádal, aby sé arcibiskup srovnal s podkomořím
a některé jiné závazky vyplnil.

Když Jan s nejednou vytáčkou všemu tomu
se podrobil, žádal konečně král, aby nejen ku za-
ložení biskupství v západních Cechách svolil, ale
sám o to u stolice arcibiskupské jednal, konečně
pak žádal Václav, aby mu bylo vydáno podací,
čili jak bychom ted řekli, patronát při všech farních
kostelích pražských.

Tu seznal arcibiskup, že by požadavkům
královským snad konce nebylo a nechtéje dále
v povolnosti zajíti, odešel na den sv. Vojtěcha
r. 1393. v průvodu opata Kladrubského do. Říma
a žaloval tu Bonifaciovi IX.

Nepřišel v čas, nebo nejeden mocný ohled
nutil papeže, hleděti si shody s Václavem a proto

o jfdnotó panské proti králi Václavovi. í^77

Jan nenaSed zastání, v jaké doufal, s podzimem
T. 1393. zase potichu, jako by pokradmo, do Cech
st zase vrátil.

O jednotě panské proti králi Václavovi..

Mluvili jsme již o spůsobu vlády Václavovy,
že ležela z největší části v rukou jeho milců, než
£u ♦^' eba za to míti, že by to bývalo na škodu říše,
nebo milci tito byli většinou mužové řádní, stateční,
nezištní a králi upřímně oddaní.

Lid si nestýskal, nebo i nectnosti královy, ne-
rozvážná prchlivost a tvrdohlavá umíněnost svezly
se následky svými obyčejně na hlavy vyšších stavů
a objevující se při Václavovi pijáctví spojené s toul-
kami po městech Pražských sbližovalo krále s lidem
a on cítil se povýšena, postřehnuv mezi sebou mo-
hutnou postavu veselého krále.

Než mravy tyto, spůsoby a zvyky královy ne-
líbily se přede vším pánům. Ti viděli se odstrče-
nými ze společnosti královy, z jeho rad a tak
i z účastenství ve vládě.

Přede všemi byl to mocný vladař rodu Rožm-
berského Jindřich, muž na dobu svou značné učen-
nosti, a ten nenalézal ve vlasti postavení, jaké by se
shodovalo s jeho mocí a bohatstvím, vedle něho
pak Jindřich ze Hradce, Hynek Berka z Dube,
Vilém z Landšteina, Jan z Michalovic, Boreš z Ri-
senburka, Boček z Kunštátu a j. všelicos vytýkali
vládě Václavově, zastírajíce tak svou ctižádost.

378 Česká kronika.

Spojenci pánů těchto stali se členové rodu
panovnického, ze jména ješitný Jošt, který nemohl
králi, odpustiti, že na jeho místo v radě a zastu-
pování krále dostal se mladší jeho bratr Prokop.

I král Sigmund všelijak hověl nespokojenosti
pánů.

Nastaly pokoutní schůzky a zrádná smlouvání.

Již dne 18. prosince 1393. sjel se Sigmund
s Joštem, Albrechtem Rakouským a markrabím
Míšeňským ve Znojmě a tu v hlavních rysech
smluven spolek proti Václavovi.

Král Václav, muž prostoduchý, nepřítel uskoků
a klamů, nic netušil a pozval bratra Sigmunda do
Prahy, kde uvítal ho srdečně a hostil i s hojnou
družinou královsky.

Sigmund byl za to mistrem v přetvářce a
úkladech. Uzavřel s Václavem dne 2. února r. 1394.
smlouvu, dle které Václava i za případného dědice
svého prohlásil, ale současně smluvil se s pány
českými o to, jak by Václav cele vlády zbaven
býti mohl.

A brzo na to — v úterý den sv. Floriána -^
čili 5. května zapsali se shora řečení páni s Joštem
v jednotu.

» Všichni jednostejně a zjevně listem tímto vy-
znáváme, < praví v zápise, »ež jsme v takú mezi
sebů úmluvu a v taký slib my všichni svrchu psaní
vstúpili a vstupujem a to sobě věrně beze lsti pod
věru naší dobru a pode ctí držeti slibujem ; tak
jménem, ež chceme a jmáme všickni my v jednotu

o prvém zaietf krále Václava. 879

býti a zemského dobrého hledati, a pravdu v zemi
plodtti a činiti a tak vždy po tej spoIú státi,
abychom předsie všecko zemské dobré siiažné
vedli, věrně beze lsti sobě pomáhajíc, podle všie
své viery a podle své cti, každý z nás i všichni
spoki svú vší mocí beze lsti, co jie každý jmieti
móžem.

A kohožbykolivěkznás nebo koho z našich;
kterým kolivěk činem kto kdy kterak tisknuti chtěl
mimo zemský běh, nebo mimo nález panský, toho
tomu máme a slibujem věrně pomáhati a po něm
silně státi, aby sie vždy jemu toho nedalo, než,
aby sie každému právě stalo.

A to tak dlúho máme jednati a v tom pevně
státi, až bychom zemi ku právu a pravdě postavili
a přivedli, tak jakož jest dřéve za našich předkóv
v pravdě stála.

A tento náš slib svrchupsaný vešken, venž
sme my všickni napřed řečení dobrovolně s pravú
věru vstúpili, slibujem sobě sdržeti pod čistú a
plnu naší věru a pod naší všech přísahu věmú.

Že by král Václav snad domluvám povolil a
posavadního spůsobu vlády zanechav, dle přání
pánů vládl, v to nedoufali tito členové jednoty a
proto bylo jim mysliti na čin násilný.

• ■ •

O prvém zajetí krále Václava.
Již třetí den po uzavření jednoty naskytla se
spiklým pánům příležitost ku provedení zámyslu.
V pátek dne 8.. května r. 1394. vracel se král

f89 Česká kronika.

Václav ze svých loveckých zábav na Zebráce do
Prahy a zastavil se ve Králově Dvoře poblíž Be-
rouna se skrovným jen průvodem.

• A tu objevili se náhle přední členové jednoty
s markrabím Joštem v čele před králem.

Král uvítal přišlé pány dosti přívětivě a již tu
předstoupil pan Jindřich z Rožmberka a jal se
přednášeti řečí hladkou a případnou stížnosti pánů-
a mluvil obšírně o nedostatcích vlády Václavovy,
o nešetření práva, o utiskování vdov a sirotků a
vůbec o bezprávnosti všeho běhu záležitostí státních.

Zatím dvůr osazen hojnou družinou ozbrojenců
panských, kdežto družina králova, vidouc nebez-
pečí, dala se rychle na útěk s mnohým posměchem
panstva.

Král slyše ostré ty výtky pana z Rožmberka,
náramně se rozhorlil a háje vládu svou jakožto
zákonitou a správnou, mnohou pohrůžkou přísného
trestu ohroziti chtěl smělého řečníka i jeho druhy,
ale hrozil na licho.

Páni ohlásili, že přišli, aby více neopustili krále,
nýbrž sjednotivše se s ním o to dbali, aby vláda
v někdejší dobré koleje a v někdejší dobrý řád
zase uvedena byla.

Vyzvali na to krále, áby v jejich průvodu
vydal se na hrad Pražský.

Václav se zdráhal, vida se však od svých
opuštěna a od nepřátel v hojném počtu obklíčena,
poddal se nutnosti a učinil dle vůle pánů.

Ti obklopivše krále hojnou družinou pzbro-

o vybavení krále Václava. 385

jenců, vydali se nejprv k Berounu, kde v jídelně
kláštera Bosáckého připravena hostina, na to ode-
brali se do Prahy, kde krále uvěznili Ha hradě
ve věži.

Rozprchlí dvořané Václavovi rozhlásili ihned,
co se bylo ve Králové Dvoře stalo a tu především
město Praha postavilo se nepřátelsky proti jednotě
panské a chystalo se vojensky, aby krále ze zajetí
vysvoboditi mohlo.

Zatím páni vypsali obecný sněm do Prahy
ke dni 10. června a zároveň vyšlo oznámení, kte-
rým markrabí Jošt vyhlášen starostou království

Českého.

Tak měl býti král Václav zbaven veškeré
moci.

O vybavení krále Václava.

Přes velikou ostražitost, s jakou hlídán král
Václav ve svém vězení, podařilo se mu nalézti
věrného posla, kterého by poslal k bratru Janovi
se žádostí, aby vší mocí přičinil se o jeho vyba-
vení, k čemuž mu poklad svůj tajný plně odevzdával.

Vévoda Jan ihned vydal se na pomoc bratrovi
a zmocniv se na předním místě Kutné Hory, vydal
odtud již 7. června (1394.) provolání, ve kterém
oznamoval, že král Václav jest v zajetí a vyzýval
národ, aby se zasadil o jeho vysvobození.

Poněvadž zároveň sliboval každému, kdo by
ve zbroji k němu přirazil, stkvěly žold, hrnulo se
pod jeho prapor veliké množství lidu.

386 Česká kronika.

Zároveň vyzval purkrabí na hradech králov-
ských, aby tito králi věrnost zachovali, což se také
bez výminky stalo.

Vévoda Jan vydal i listy do Í^e Německé
a k sousedním panovníkům, ve kterých žaloval na
křivdu, jaká se bratrovi jeho byla stala od příbuz-
ných a poddaných.

Tím spůsobem sehnal tolik vojska, že mohl
se dáti na pochod od Hory ku Praze.

Páni jednotníci vidouce to obecné hnutí ku
prospěchu zajatého krále, nemohli se v Praze
omeškati i vyzdvihli odtud vězně svého a odvezli
ho na hrad Přibenice nad řekou Lužnicí a brzo
odtud na Krumlov, kde stráž nad králem převzal
pan Jindřich z Rožmberka.

Zatím s vévodou Janem spojil se i markrabí
Prokop a tak přitáhlo před Prahu statné vojsko*
Novoměstští otevřeli ochotně brány a po některém
zdráhání i Staroměstští, nebo obě města byla již
zase rozdělena a shora vzpomenutá jednota ku
škodě Prahy již zase plně zrušena, tak že zas obé
města dělily brány a hradby.

Konšelé pražští, kteří jménem města byli prvé
přistoupili k jednotě panské, vytrhli teď z jednoty
a uznavše Jana za správce zemského, uvolili se
odváděti jemu všechny platy a dávky, které králi
dávati slušelo.

Vévoda Jan propustiv staré konšele, osadil
radu většinou Čechy, iak aspoň dle jmen jejich

Poprsí arcibiskupa Jaiia'__0£ko x VlaGinú.

Poprsí arcibiskupa Jana 11. x Jenítei

o vybaveni krále Václava, ' '

domnívati se mflžeme. Druhým z nově jmenovaných
byl shora vzpomenutý Kříž kramář.

I královský podkomoří, Sigmund Huler, tenkrát
sesazen a nahrazen jiným stavu zemanského, nebo
nebyl muž tento prost hrabivosti a nebylo při
něm té nezištnosti, kterou pochválili jsme shora na
milcích Václavových; však ho to hrdlo stálo, jak
bude vypravováno.

Vévoda zmocnil se i hradu ted po útěku
pánů osiřelého a vzal v opatřování klenoty při
hrobu sv. Václava.

Na to, dozvěděv se, kam král zavlečen, vytáhl
vévoda Jan do poledních Čech a dne 20. července
r. 1394. položil se před městem Budějovicemi.

Sem s pomocí říše Německé přitrhl falckrabí
od Rýna Ruprecht, zvaný Klem, později sok Vá-
clavův na trůně Německém.

S pomocí touto vzrostlo vojsko Janovo na
20.000 mužů.

Páni zatím zavezli krále až do Rakous a dali
jej pod opatrování pánů ze Staremberka na hrad
Vildberk.

Tímto přenášením vězně se stalo, že po ně-
který čas ani známo nebylo, kde by se král na-
cházel. Vojenské moci vévody Jana ulekli se
však pánové, nebo zejména statky pánů z Rožm-
berka hrozně byly spustošeny a netroufajíce si ve
átěstí válečné, dali se na smlouvy.

Pod slibem obecného odpuštění a nápravy ve
správě zemské přivezen Václav zase na KrumlQV

392 Česká kronika.

a dne 2. srpna (r. 1394.) v táboře před Budějovi-
cemi vydán vévodovi Janovi. Ten propustiv z vojska
svého větší část, táhl s králem ku Praze.

Dne 25. srpna vydal král Václav v městě
Písku prvou svou listinu v jazyku českém, kterou
sliboval pánům, že nikdy a ničím zlým nebude
vzpomínati, co se s ním dalo a přisvědčil pánům,
že to, co učinili, učinili pro dobro zemské.

O druhém odchodu arcibiskupa Jana II. do Říma
a poděkování se z hodnosti arcibiskupské.

Za těchto bouří proti králi Václavovi choval
se arcibiskup Jan II. dosti klidně a třebas že nebyl
dalek úmluv panských, nehleděl využitkovati tísně
královy ve svůj prospěch.

Příčinou této zdrželivosti arcibiskupovy nebyla
snad jeho skromnost, než zkušenost, že veškeré
skoro duchovenstvo bylo se postavilo proti němu
na stranu královu.

Ťo bylo pobídkou králi, že, jakmile zase na
svobodě se octl, chopil se zase své myšlenky na
zřízení biskupství Kladrubského.

Poněvadž znal král odpor arcibiskupův proti
tomuto jeho záměru, poslal poselství do Říma,
které mělo žádati nejen za svolení ku založení
onoho biskupství, než zároveň i ku sesazení arci-
biskupa Jana II.

Však i arcibiskup byl již úřadu svého syt. Ne-
maje již z důstojenství svého ani zisku ani slávy a
opuštěn byv i od svých, byl tomu velice povděčen,

ř nůlců^krírovjfch. Pfi,odiil krwbarJ.y. HMleŠe.: ;

o druhem odchodu arcibiikupa Jana IL do Říma. 893

že se naála cesta, jak by se ctí mohl se zbýti
hodnosti, která se mu již byla stala břemenem ne-
snesitelným.

V okolí krále Václava vznikla myšlenka, aby
se arcibiskup Jan II. vzdal své hodnosti ve prospěch
sestřence svého Olbrama.

Olbram tento byl synem pražského měštSana
Olbrama ze Skvorče, který měl za manželku sestru
arcibiskupa Jana.

V době této byl proboštem u sv. AppoUina-
řiše a zastával od některého roku úřad kancléře
při vévodovi Janovi, v kteréž hodnosti nmoho mu
bylo pracovati ve prospěch krále Václava, čímž
nabyl přízně královy, takže když vévoda králi
Olbrama za arcibiskupa navrhl, souhlasil s tím
úplně.

Tak měl stolec arcibiskupský býti zachován
rodině a tak usnadněn býti arcibiskupu Janovi krok
ku poděkování se.

Arcibiskup rozhořčen tím, že skoro veškeré
jeho duchovenstvo proti němu se postavilo na
stranu krále, odešel znovu do Říma, aby tu seznal
smýšlení papežovo v záležitosti té. Seznav pak, že
i papež rozhodl se pro krále^ poděkoval se tu
v Římě r. 1395. z hodnosti své, odporučiv za ná-
stupce svého sestřence.

Záležitost ta dojednána teprve roku následu-
jícího, kdy dne 2. dubna (1396.^ o boží hod veli-
konoční odevzdal arcibiskup Jan 11. hodnost svou
Olbramovi, jejž na to v den Navštívení Panny

česká krQnik« Jit 9Q

394 Česká kronika.

Marie, v neděli dne 2. července i sám vysvětiL

Nový arcibiskup byl smlouvou zavázán, svému
předchůdci vypláceti roční plat a ponechati mu
hrad Helfenburk.

Zříceniny oblíbeného tohoto sídla Janova lze
zříti posud nedaleko města Úštěku v krajině na
východ od Litoměřic.

Jan na výměnku tomto dlouho nesídlel, nebo
již roku následujícího (1397.) odešel po třetí do
Říma, kde dostalo se mu liché hodnosti patriarchy
města Alexandrie v Egyptě.

Tak stalo se po vůli králi Václavovi, než ani
teď nesplněno přání jeho a nezaloženo biskupství
v Kladrubech a jen tolik učiněno mu k libosti, že
opat Olen sesazen a požitky opatství dány vzpo-
menutému milci královu Václavovi Králíkovi z Bu-
řenic, ted již proboštu Vyšehradskému, a ten po-
výšen rovněž na lichou, pouze titulámí hodnost
patriarchy města Antiochie v krajině na půlnoc od
Svaté země.

Tak srovnán ten urputný spor krále Václava
s arcibiskupem, byl ovšem tak spíše utlumen nežli
vyrovnán.

O nové jednotě proti králi Václavovi.

Král Václav vrátiv se ze svého zajetí, byl
všecek proměněn.

Veselá jeho mysl změnila se v zasmušilost,
kterou ted až tuze často zapuzoval vínem, tak že
vzniklo domnění, že byl král v zajetí svém otráven,

o nové jednotě proti králi Václavovi. 396

jed pak že působil mu ustavičnou, neuhasitelnou
žízeň.

K tomu pojal král velikou nedflvéru ku všem
lidem, tak že počal myšlénky své tajiti, a klam
a přetvářka, dříve mu neznámé, byly mu ted oby-
čejem.

Z téhož důvodu nedbal ted slova daného a
slibů třebas upsaných, proto také darmo páni čekali,
že splní, co byl jim slíbil a zapsal.

Vidouce se takto podvedeny, počali se pán

znovu jednotiti.

Již v prosinci r. 1394. smluvilo se zase deset

pánů s markrabím Joštem a knížaty Rakouskými

proti králi Václavovi, načež dne 10. ledna r. 1395.

jednota tato za hojného účastenství měla sjezd na

Třeboni. Tu přistoupil k jednotě i biskup Litomyšl-

ský Jan.

Když se o nových těchto úmluvách dozvěděl
král, zalekl se a jednal nejdříve s markrabím Joštem,
ale vzájemná nedůvěra zmařila jednání, když pak
Václav jmenoval vévodu Jana prostředníkem mezi
sebou a pány, zmařeno zase dorozumění se ne-
umáleností pánů v požadavcích, kterými moc krá-
lovská velice omezena býti měla.

A tu i vévoda Jan přistoupil dne 2. srpna 1395.
k jednotě, která již den na to pod náčelnictvím
Jindřicha z Rožmberka počala proti králi i válku.

Vojsko panské položilo se táborem před Bu-
dějovicemi, brzo na to dobylo Vodňan, zbořilo hrad
Kuglvait a pustošilo kolem Sušice.

396 Česká kronika.

Král Václav sebral sice vojsko proti mm, ale
nedůvěřuje si, jal se zase prostřednictvím bratra
svého Jana jednati s pány, ale i teď bez výsledku.

A tu rozhněval se král a odejmuv bratrovi
úřady dříve mu udělené, propustil ho v nemilosti.

Vévoda Jan vrátil se do vévodství svého Zho-
řeleckého a tu nocuje dne 1. března (1396.) v klá-
šteře Neuzelli, nalezen druhý den v loži mrtev.

Sešel-li smrtí přirozenou či násilnou, nebylo
vyšetřeno.

Šlechetný kníže tento dožil jen 25 let věku
a zůstavil z manželství svého s Richardis, dcerou
Švédského krále Albrechta, dcerušku Elišku ještě
děcko.

O smlouvě krále Václava s jednotou panskou.

Král Václav obávaje se, aby nepadl zase do
rukou pánů, chtěl spůsobiti s nimi narovnání a tu,
rozešed se s bratrem Janem, jal se vyhledávati
zase prostřednictví bratra Sigmunda.

I zval ho k sobě do Prahy, kamž on také
o Hromnicích r. 1396. přišel a spůsobiv mezi krá-
lem a pány příměří, dovedl toho, že obě strany
se daly na mocné rozhodnutí krále Sigmunda a
markrabí Jošta.

Tito učinili o boží hod velikonoční dne 2. dubna
r. 1396. výrok, jímž šmahém dáno za právo pánům.

Král Václav přinucen nejvyšší úřady zemské
odevzdati členům jednoty, z nichž Jindřich z Rožm-.
berka stal se nejvyšším purkrabím.

o zftjetf markrabí Jošta, 897

Nejvyšší tito úředníci izároveň s biskupy če-
skými a moravským měli býti stálou radou krá-
lovskou a to tak, že dosazení i sesazení některého
z členů melo se díti jen se svolením celé rady.

Tak obelstěn král Václav od Sigmunda, od kte-
rého byl před tím nejněžnější a nejupřímnější láskou
bratrsko" ujišťován, všakť byl brzo pomstěn a to
spůsobem nenadálým.

Sigmund vrátiv se brzo po uzavření úmluvy
do svého království, vydal se na to v čele hojného
vojska křižáckého proti Turkům a tu v den sv.
Václava r. 1396. u města Nikopole, které na řece
Dunaji v dnešním Bulharsku leží, plně poražen,
tak že unikl zajetí útěkem na řeku a odtud na
moře Černé a teprv po mnohém dobrodružení zase
od země své se vrátil.

O zajetí markrabí Jošta.

I na bratranci svém Joštovi se král Václav
vymstil, ovšem spůsobem málo ušlechtilým.

Marlcrabí Jošt zůstal i po odchodu Sigmundov
v Praze a všelijak činil se králi Václavovi nepo
hodlným, až tento, aby stálému poručníkování ne-
milého bratrance ušel, v dubnu r. 1396. na Karl-
štein se odebral.

Brzo na to přišel do Prahy Bavorský vévoda
Štěpán, strýc královny Žofie, a tu v jeho průvodu
odebral se dne 31. května 1396, i Jošt za králem
na Karlštein, provázen jsa některými z jednoty
zeiména panem Bočkem z Kunštátu.

398 Česká Vronikiu

Chtěli býti asi na stráži, aby král nemohl se
smluviti s vévodou, ale na zlé jim vyšlo.

Král uvítal strýce srdečně, ale spatřiv nená-
viděného bratrance, obořil se naft slovy ostrými.
»Ty děláš,* jal se mu mezi jiným vyčítati, »že
páni proti mně brojí, mně zemi mou hubí a silnice
nebezpečny činí: i lépe bude, když ty zahyneš,
než aby země i národ hynouti měly.

Já byl pravým tvým pánem, ty přísahou a
zápisem zavázal jsi se mi k věrnosti a přece jsi
mně jal a nedobře choval: ale já tě budu uměti
dobře chovati 1<

I poručil král, aby Jošt a páni s ním přišlí
byli zajati a uvězněni, ač vévoda Štěpán mnoho se
vynasnažoval, aby se tak nestalo, ukazuje k tomu,
že přišli v jeho průvodu a tudíž v důvěře v jeho
ochranu.

Než král nedbal výtek těchto, ba poručil, aby
rychle do Prahy bylo rozkázáno, by zavřeny byly
brány a zjímáni všichni, kdož k průvodu a dvo-
řanstvu Joštovu patřili a v Praze se nalézali

Ba on dal psáti do Moravy markrabí Pro-
kopovi, aby se zmocnil všech zemí a statků Jo-
tových.

Než vévoda Štěpán těžce nesl tento ovšem
přenáhlený a neprozřetelný čin Václavův a ne-
přestal se přičiňovati o napravení. Král vychladnuv
z náhlého roznícení počal býti povolnějším.

V brzku propustil průvodčí Joštovy a za ne-
dlouho byl i Jošt i Boček zase na svobodě.

o pobití některých milců králových. 399

O pobití některých milců králových.

Král Václav byl už ted víc . než dvacet roků
panovníkem říše Némecké a mimo nSkolik nepa-
trných zmínek neučinil ničeho, aby dosáhl také ko-
runy císařské, ač mu v tom zejména bratr jeho
Sigmund nejednou důtklivě domlouval, aby pamětliv
jasného příkladu otce svého, hleděl korunou cí-
sařskou oslaviti svůj rod.

Tu konečně r. 1397. učinil Václav krok po-
někud rozhodnější a chystaje se tudíž k výpravě
do Říma, smířil se s markrabím Joštem, aby byl
správcem zemí za jeho nepřítomnosti. •'

Než i tu stalo se mimo nadání.

Snad někteří z milců králových zrazovali králi,
aby země své nesvěřoval Joštovi, či snad jinak
krále proti němu popuzovali, bud. jak bud, tolik
jisto, že Jošt umínil si vykonati nad milci někte-
rými pomstu ohavnou.

Václav doby té zabral se zase do krajiny
Žebrácké a prodléval dne 11. června v pondělí to
svatodušní (1397.; zase ve Dvoře Králové.

Tu svolána rada královská na hrad Karlštein,
kamž dostavilo se něco pánů z jednoty a někteří
z milců a to především ti, co rodem ku stavu pan-
skému náleželi.

Mezi pány strany panské byl tu i vévoda Rati-
bořský a Krnovský, kníže Jan, čili Hanuš, toho
jména II. z rodu Přemyslova, nově jmenovaný nej-
vyšší hofmistr králův. I smluven tu mezi jednotníky
panskými šeredný skutek.

400 Česká kronika

Kníže Hanuš s panem z Michalovic, ze Švam-
berka a z Risenburka odešli mezi poradou do jiné
komnaty a opatřivše vchody ozbrojenci povolali
tam z milců královských Purkarta Strnada z Jano-
vic, dříve nejvyššího purkrabí a sudí dvorského ted
nejvyššího komorníka, pak Štěpána z Opočna, krá-
lovského hejtmana ve Vratislavi, Štěpána z Martinic
zvaného Poduška a Markolda ze Vrutic, převora
řádu sv. Jana.

Sotva že zavolaní vstoupili, proklál kníže Hanuš
Purkarta Strnada, druzí pak ostatní.

Tři z přepadených vypustili ihned ducha, jen
převor Markold žil ještě několik hodin.

Starý letopisce k činu tomu dokládá .\ »A tu
jsú zbiti od mistra Hanuše, knížete Ratibořského.
A tu jest svého kniežectví poskvrnil; neb prvé slul
kněz Hanuš, potom jemu řiekali mistr Hanuš, jakž

jest katem byl nad pány.

Čechové nemajíce ščestie k tomu rodu Ratiboř-
skému, jeho se potom štítili a varovali. «

Samozvaní katové skončivše krvavé své dílo
vydali se ku králi do Dvora Králova a tu poklekše
před ním, oznámili, co byli učinili a zároveň prý
podali králi dfikazy, že zbití pánové byli zrádci.

Král se ulekl a maje na mysli minulé zajetí,
tu ve Dvoře Králové vykonané, přemohl se a při-
svědčil vrahům, ale prohlednuv pletichy jejich, po-
střehl ihned hlavního strůjce nekalého toho činu
a odejmuv Joštovi hodnost mu udělenou, vypověděl
ho z Prahy a z Čech.

. o sjezdu krile Václava s králem francouzským. 405

Na místo Joštovo povolán markrabí Prokop
a na jeho přímluvu vydal Václav i list, kterým
šerhům Karlšteinským dáno za pravdu.

Tak potřísněn posvátný Karlův hrad krví lid-
skou a snad krví nevinnou, která nedovolala se
ani mstitele.

O sjezdu krále Václava s králem Francouzským.

Král Václav od delší již doby, jako by byl
zapomenul, že jest také králem Německým ; nic se
o říši tuto nestaral, tak že působením lidí nepokoj-
ných povstaly tam nepořádky, loupeže a zádavy,
právo pak pěstní bujelo tu jako za bezkráloví.

A tu povstala proti Václavovi nespokojenost
a knížata a kurfirstové počali nepokrytě mezi sebou
jednati, jak by trůn Německý jinak osazen býti
měl. Králi Václavovi nebyla tato jednání tajná a on
chtěje knížata zastrašiti, odhodlal se v měsíci srpnu
r. 1397. k cestě do Němec.

Prodlev delší dobu v některých městech, přišel
v lednu r. 1398. do Lucemburku, odkud vydal se
do Francie.

Král Francouzský, Karel VI., byl již dvojím
poselstvím žádal za sjezd s králem Českým, aby
mohl s ním pojednati o odstranění dvojice papežské
a proto uvítal Václava, když dne 23. března (1398)
vjížděl do města Remeše, se slávou neobyčejnou

Vyjel mu s celým nádherným dvorem svým
před město vstříc a hostil ho s přepychem v pravdě
královským.

406 Česká kronika.

VSak i tu objevil se křiklavé nedostatek vzdě-
lání Václavova, nebo zatím co dv&r francouzský se
vší dvornou uhlazeností jej ctil, prohřešil se Václav
nejednou hrubým spůsobem proti dvorským mravům.

IHouho si pak při dvoře francouzském vypra-
vovali o drsných mravech krále Českého, který
málo byl v ohledu tom podoben jak rytířskému
svému dédu, v paměti Francouzů zlatému králi Ja-
novi, tak dvornému otci svému Karlovi, vychovanci
dvora francouzského^

Jednání mezi oběma králi zavřeno na tom,
aby se oba papežové, jak Římský, tak Aviňonský,
poděkovali, aneb k poděkování přinuceni byli, načež
měli kardinálové obou papežů voliti společně nej-
vyšší hlavu katolické církve, která pak měla obecně
uznávána býti.

O uzavření tom vypraveno ihned poselství
k papeži Římskému, v jehož čele stál slovutný
kancléř university Pařížské, Petr z Alliaku, později
i u nás pověstný.

O opétném spiknutí se pánů proti králi

Václavovi.

Za nepřítomnosti krále Václava v Čechách byl
správcem zemským markrabí Prokop a ten řídil
veřejné záležitosti tak obezřele, že byl s ním vrá-
tivší se král plně spokojen.

Našed takto zem i správu její v pořádku, chtěl
ihned přistoupiti k tomu, k čemu se byl králi
Francouzskému slibem zavázal, že totiž krále Uher-

o opitnim tpiknutf se pin^ proti králi Václavovi. 407

ského i Polského nakloní ku smlouvám remešským
a smluvil sjezd panovníků těchto na vánoce r. 1398.
do Vratislavi ve Šlezích.

Než nedošlo k tomu, nebo sám král Václav
nemohl se dostaviti, upadnuv krátce před ustano-
venou ihfitou v těíkou nemoc.

V nemoci této ošetřoval krále professor lékař-
ství na pražských vysokých školách a osobní jeho
lékař mistr Albík z moravského města Uničova a
to s takovým zdarem, že král zase úplného zdraví
nabyl.

Sotva že se Václav pozdravil, usiloval o to,
aby se vzpomenutý sjezd sešel v Praze, ale nežli
co v ohledu tom se stalo, musel král zřetel svůj
obrátiti jinam.

Vrátiv se z Francie, složil král některé nej-
vyšší úředníky zemské, jednotou panskou sobě
vnucené a ila jejich místo dosazeni mužové, kteří
nebyli členy jednoty.

Změna tato stala se asi na radu markrabí
Prokopa a tu sjednotili se páni znova a to na
předním místě na záhubu Prokopovu.

A zase vypukla počátkem roku 1399. domácí
válka. Vojsko královské s velikou puškou čili dělem
vypravilo se do jižních Čech a oblehalo Horažďo-
vice a hrad Skálu, někdy útočiště Soběslavovo a
v této době majetek Břeňka Švihovského z Risen-
berica, předního jednotníka a odpůrce králova.

Válka protáhla se celým tím rokem a teprve
dne 6. ledna r. 1400. smluveno příměří, než jen

408 česki kronika.

na licho, nebo hned na to dne 18. ledna zapsaly
se v městě Jihlavi Sigmund, Jošt, Jan, biskup Lito-
myšlský a ostatní členové jednoty k boji proti
markrabí Prokopovi.

A král Václav octl se opět v takové tísni, že
Prokopa ani ujati se nemohl.

O korunování královny Žofíe.

Král Václav hned po druhém svém sňatku
byl si vybral obyčejnou berni ku korunovaci krá-
lovny, ale slavnost ta odkládána od roku k roku.

Teprve r. 1400. došlo k ní z příčiny, jaké
dříve se nikdo nenadal.

Slyšeli jsme již o nespokojenosti knížat Ně-
meckých s králem Václavem á že hledán již muž,
který by na jeho místo vyvolen býti měl. Muž ten
nalepen v Ruprechtovi, falckrabí na Rýně, který
zván také Klem a byl blízkým příbuzným někdy
královny Mečky.

S Ruprechtem tímto v dobrém srozumění byli
Cicnové druhé větvě rodu Vitlsbašského, vévodové
Bavorští, nebo tchán Václavův, Jan, byl před ne-
dávném (1397.) zemřel.

A tu Václav, aby knížata tato, zejména strýce
své manželky Štěpána a Bedřicha od spolku š Ru-
prechtem odvrátiti mohl, chtěl je pohnouti k ná-
vštěvě Prahy a tu zdálo se mu nejvhodnějším, po-
zvati je ke korunovaci jejich neteře.

V tom se však Václav zmýlil — nepřišelť

o korunoyání královny Žofíe. 409

Z příbuzenstva královnina nikdo, než přes to byla
slavnost slavnou.

Byla vykonána se všemožnou nádherou v pon-
děM dne 15. března (1400.).

»K rozkazu krále Václava vypravili se k tomu
konšelé Staroméstští i bezpochyby z druhých dvou
měst Pražských na hrad se .staršími obecními a se
svícemi všech cechuj kdež hned voláni jsou od
hofmistra králové do paláce královského ; a odtamtud
vyšel slavný průvod do kostela sv. Víta.

Konšelé Staroměstští šli napřed, všichni stejně
oblečeni v šaty barvy brunátné, taktéž nejvyšší
písař jejich doktor Jan z Veilburka a druzí písaři;
na rukou měli nové pěkné rukavičky a každý
konšel svou postříbřenou hůlku v ruce.

Po nich šli opatové s berlami a infulemi, potom
biskupové, Václav, patriarcha Antiochenský, arci-
biskup Olbram, biskup Litomyšlský a druzí pod-

biskupové; za nimi královna Zoťie pod nebesy,
kteráž nesli páni zemští.

Královna šla prostovlasá, majíc na hlavě pěkný
věnec perlový, v rouchách na spůsob kněžských,
přes ně kápi zlatohlavovou, sandály na nohou.

Za ní nesl pan Jindřich z Rožmberka korunu,
Berka žezlo, Jan Michalec jablko říšské s křížem.

Hořící svíce oslavovaly průvod, pištci a trubači
doprovázeli jej s hudbou.

Když vešli do kostela, posazena jest královna
na trůně v Mru před oltářem sv. Víta. Vedle ní
byla s jedné strany abatyše Svatojirská, Kuňka

410 Česká kronika.

z Kolovrat, s druhé strany ovdovělá kněžna Zho-
řelecká; tudíž král Sigmund, markrabí Jošt, Jan,
purkrabí Norymberský a více knížat jiných.

Předně počalo kázání, kteréž držel v řeči českč
mistr Jan řečený Sofista.

Vykládal, co znamenaly znaky královské, ko-
runa, drahé kameny, žezlo a jablko.

Potom četl velkou mši arcibiskup Olbram,
jemuž posluhovali doktor Jan Kbel, official jeho
a Václav z Radce, děkan u sv. AppoUinařiše ; onen
četl epištolu, tento evangelium.

Před čtením evangelia vykonal arcibiskup po-
mazání královny křižmem svatým na prsou a zádech,
k čemuž byly šaty její vystřiženy z předu i zadu.

Potom vzal korunu s hlavy svatého Václava
a vsadil na hlavu královně; aby ji však netížila,
drželi ji potom přes celou mši dva přední páni nad
hlavou královny, ana seděla, . totiž pan Jindřich
z Rožmberka a Břeněk ze Skály.

Při ofSře sestoupila královna Zofie s trůnu,
a obětovala ve stříbrné konvici víno a chleb; potom
oferovali druzí, král Sigmund, markrabí Jošt a kní-
žata i páni čeští.

K líbání míru nesena jest hlava svatého Víta
patriarchou Antiochenským a biskupem Litomyšl-
ským. —

Opět po přijímání arcibiskupa při m^i zdvihla
se královna se svého trůnu, a poklekši před velkým
oltářem, přijala svátost těla a krve Kristovy.

Po mši vzezvučeli opět trubači a pištci a průvod

o zvolení vzdorokrále Ruprechta. 411

šel v témž pořádku jak prve do paláce králov-
ského. Tam obědvala královna slavně pod nebesy
a holdovali knížata i páni, s nimi také konSelé Sta-
rého, Nového i Menšího měst Pražských. «

Podali jsme tu popis korunovace královny
České slovy dějepisce města Prahy v celé obšír-
nosti, nebo slavnost tato byla asi obrazem podob-
ných korunovací v dobách předcházejících i násle-
dujících.

O zvolení vzdorokrále Ruprechta.

Slavnosti korunovační vykonány byly na pohled
v plné svornosti celého národa, ale nebylo tak ve
skutečnosti, než jen jako na přetvářku a v mumreji.
V národě Českém zela široká roztržka.

Hned po hodech na hradě Pražském počala
válka jednoty panské proti Prokopovi a brzo na
to došly z říše Německé smutné zprávy o hlubokém
ponížení rodu Lucemburského.

V Němcích nepřátelé krále našeho zapome-
nuvše na své sliby a své přísahy, poháněli nejprv
panovníka svého k zodpovídání se z nedostatků
v říši, ovšem bez výsledku, načež odtrhli se od
svého korunovaného krále a zvolili si jmenovaného
už falckrabí od Rýna za krále dne 21. srpna
r. 1400.

Václav prohlášen za » nepotřebného, nečinného
i nedbalého menšitele i nehodného správce svaté
Římské říSe.« Králové Němečtí titulovali se »roz-
množitel říše.«

412 Česká kronika.

I papež Bonifacius, který sliboval Václavovi,
že jest » hotov hájiti a chrániti jeho něžností otcov-
skou třebas i nasazením vlastní krve své,« opustil
jej a podporoval volbu vzdorokrále.

Král Václav, dozvěděv se dne 30. srpna na
hradě Zebráce o tom, co stalo se v Němcích,
chystal se k odporu.

Poněvadž činem tím postižen celý rod Lucem-
burský, dovolával se Václav pomoci všech členů
rodu svého zejména Sigmunda a Jošta.

Bylyť články listiny o sesazení krále Václava
z velké části pravdivý, ale nespadaly na účet sesa-
zeného, nebo ani po něm, ač ještě jedenadvacet
králů v říši Německé panovalo, žádný s říší tou
nesvedl ničeho, ba ani svésti nemohl a nesměl,
nebo říše ta změnivši se ve skupinu velikého
nmožství samostatných států a státečků, měla už
pak krále skoro jen proto, aby měla na koho svá-
děti své pohromy a nezdary.

O jednání krále Václava s příbuznými o pomoc

proti Ruprechtovi.

Pohroma stihší rod Lucemburský sjednotila
na chvilku členy její; král Václav zapřísahal se sv.
Václavem, že se pomstí a podobně dával markrabí
Jošt i svou bradu v zástavu, ale když mělo přijíti
k činům, objevily se sobectví a lakomost ve tváři
velmi šeredné.

Sigmund, který se posud v Čechách a sice
u biskupa v Litomyšli zdržoval, po mnohých

o Václarově jednání s Ruprtchtom. 413

prosbách přišel do kláštera Sedleckého kde měla
s Václavem býti smlouva uzavřena.

Sigmund vida nesnáze bratrovy, neStítí' se vy-
užitko váti jich a žádal, aby mu ra pomoc pioti Ru-
prechtovi vedle uhrazení všech útrat z tího po-
vstalých postoupeny byly Slezy a Lužice, správa
pak Cech, aby mu plně svěřena byla.

Václav na požadavky tyto neodpověvlěl, ale
dav si osedlati koně, bez rozloučení opustil klášter.

Tím jednání přetrženo a král Václa\' počal
nevoli svou projevovati skutky tak nepřístojnými,
že odvrátil od sebe málem všechny členy stavů
vyšších.

Od krále odstoupil teď i arcibiskup ()lbram,
který do té doby věrně při něm stá!.

Ruprecht pozoruje rozkol ten, ochv^tné vcházel
ve srozumění se všemi, kdož se stavěli Václa-
vovi na odpor. V brzku spojila se s ním jednota
panská s Joštem a nedlouho na to i iViarkrabí
Prokop.

Tím octl se král Václav nad propastí, Itterá
hrozila jej pohltiti; aby se tak nestalo, oclhodlí 1 se
k činu nejkrajnějšímu.

O Václavově jednání s Ruprecht ím.

Ruprecht, který zatím i německá města na
svou stranu byl přivedl, vida tíseň Václav ovu, vyslal
syna svého Ludvíka s vojskem do Čech z jara
r. 1401.

česká kronika. IL 23

414 Česká kronika.

Mladý kn(že odvážil se do hvozdů Šumavských,
tu však napaden lidem pohraničným s takovou ur-
putností, že s mnohou škodou a ztrátou musel
se vrátiti.

Nezdar ten sklonil Ruprechta k příměří, které
dne 20. června (1401.) uzavřeno, pod nímž melo
pak vyjednáváno býti.

Ruprecht žádal na Václavovi zřeknutí se vlády
v Němcích a vydání říšských klenotů, dále měl slí-
biti jakožto král Český jemu poslušenství a konečně
zaslíbiti Elišku Zhořeleckou té doby jediného po-
tomka a tudíž i dědičku rodu Lucemburského synu
Ruprechtovu, zapomenutému Ludvíkovi.

Král Václav odpověděl na tyto smělé poža-
davky, že by uznal Ruprechta za Německého krále,
když by on — Ruprecht — jej — Václava — uznal
zase za císaře, pak že by i sňatku kněžny Elišky
s Ludvíkem překážek nekladl.

Tím jednání přetrženo,

O válečném tažení markrabí Míšeňského.

Troufalost Ruprechtovu můžeme si vysvětBtt
tím, že ještě před uzavřením příměří smluven byl
spolek markrabí Jošta s markrabím Míšeňským proti
králi Václavovi.

Do pole vytrhl nejprve markrabí Jošt. Ten
vtrhnuv oo země České a spojiv se s pány jednoty
panskií. j^táhl ku Praze a položil se táborem
u Miclád kolem dne sv. Víta r. 1401.

Brzo na to přitáhlo vojsko Míš^ské ^ spojivši

*"< * u

o válečném tažení markrabí Míšeňského. 415

se s vojskem Joštovým a panským položUo se
v oboře královské v Ovenci (Bubenči),

V Praze i v okolí nastal hrozný poplach, vždyť
Praha od vtržení někdy Korutanců krále Jindřicha
nepřítele u hradeb svých neviděla a toho sotva asi
žil ještě pamětník.

Než i veliké zádavy, které se daly obyvatel-
stvu na majetku, rozhořčily velice národ. Lid byl
neopustil krále Václava a hotov byl ted k jeho
i své obraně a tu rozpomenula se i velká část
panstva na svou povinnost a chystala se k boji
proti vetřelým cizincům.

Byl to zejména slovutný právník, jmenovaný
už Ondřej z Dube, Boček z Kunštátu, dříve od-
půrce králův, Bohuslav a Jan ze Švamberka, Břeněk
ze Strakonic, Zdenek z Rožmitálu, Předborz Cim-
burka, Jindřich Lacembok a j.

Mišňáci a vojsko s nimi spojené leželo před
Prahou asi šest týdnů, poněvadž pak Riiprecht nic
k jeho prospěchu nečinil a národ obecně k odporu
se chystaly nabídli se ku smlouvě a uzavřen s nimi
mír dne 12. srpna r. 1401., dle které jednota panská
čtyřmi členy svými, arcibiskupem, Jindřichem z Rožm-
berka, Ottou z Bergova a Janem Krušinou z Lichten-
burka měla míti účastenství ve vládě.

Když pak se Václav i s Joštem smluvil, po
stoupiv mu na čas života Lužice, odtáhli i Míšňané
domů.

23*

416 česká kronika.

0 oplatfi Václavové bratru Sigmundovi.

Pravili jsme, že srdce krále Václava bylo
dobré a nejstkvělejším toho důkazem jest jak zachoval
se k bratru Sigmundovi, který tolikrát jej byl zradil
a teď sám u velikých úzkostech se octl.

1 na Sigmunda došlo.

Ve sněmu uherském dne 28. dubna r. 1401.
od stavů zajat a uvězněn.
' A nebylo v celém jeho království člověka,

který by se byl krále zastal. Obecnou byla nevole
proti němu.

V této nouzi ujal se král Václav, sám jsa
v nemalých úzkostech, svého bratra opravdu bra-
trsky.

Vyjednával s věznitelem Sigmundovým, Miku-
láSem z Gory a slíbil mu roční plat tisíc zlaťáků
za dobré chování a pak za propuštění svého
bratra.

^ Tak se stalo, že Sigmund v září r. 1401. pro-
puštěn, ba i se stavy uherskými smířen a zase
za krále přijat.

i Největší radosť z příznivého tohoto obratu měl

král Václav a psal bratrovi list, dýšící vroucí,
v pravdě bratrskou láskou.

»Jakou radost útrobám srdce našeho spůsobilo
vaše osvobození, zná jen zpytatel srdcí a všech
tajemství stopovatel,< píše Sigmundovi a touží po
okamžiku, v němž by se mohl s bratrem sejíti,
želaje zároveň na ty, kdož sočivýni jazykem stavili

o druhém zajetí krále Václava. 417

se mezi ně místo svornosti a pokoje rozsévajíce
svár a nenávist mezi rodnými bratry.

Sešli se v Kutné Hoře koncem r. 1401. a
Václav zajisté upřímně přivinul bratra k srdci
svému, ale Sigmund — se nezměnil.

Počátkem r. 1402. (11. ledna) sešli se konečně
všichni členové rodu Lucemburského, ale ani teď
nenastala mezi nimi pravá svornost, které by byli
tolik potřebovali proti společnému nepříteli.

O druhém zajetí krále Václava.

Ruprecht, hýčkán jsa přízní, která mu v říši
všude ukazována byla, chtěl předejíti krále Václava
a vydal se na podzim r. 1401. na výpravu do Říma,
aby tam přijal korunu císařskou.

Úmyslu tomu překazil však věrný přívrženec
Václavův, vévoda Milánský, poraziv Ruprechta v půl-
nočních Vlaších a nedopustiv mu, pokračovati v ta
žení k Římu.

Vévoda tento pohádal pak velmi důtklivě Vá-
clava, aby se na cestu do Říma vydal a nabízel
mu při tom celé své dobře zařízené vojsko k službám.

To bylo nabídnutí tak výhodné, že král Václav,
jinak velmi k větším a namáhavým podnikům lik-
navý a lenivý, nemohl již se ctí výpravě římské
se vyhnouti.

I na sjezdu hradeckém o tom uzavřeno, že
má Václav k dc ažení koruny císařské tažení ono
nastoupiti.

A tu Václav ještě ve Hradci dne 4. února

418 (Seská kronika.

r. 1402. jmenoval bratra svého Sigmunda na čas
nepřítomnosti své plnomocným správcem všech jeho
zemí, tak že jen jmenování nejvyšších úředníků vy-
hradil si král, ale i tu dával bratrovi hlas záporný,
tak že nikdo úředníkem tímto státi se nemohl, kdo
by Sigmundovi byl odporným.

Václav i Sigmund vrátili se na to do Prahy
a sem svolán v polovici měsíce února sněm, na
němž měla smlouva hradecká k vědomí stavům při-
vedena býti.

Sigmund však dosáhnuv takto v zemích Vá-
clavových veliké moci, chtěl ujmouti se vlády vůbec,
tak aby Václav plně odstrčen byl. To doneseno
Václavovi a ten počal se tudíž ze smlouvy vyzou-
vati, ale oklamán a ošálen na dobro od téhož
bratra, jemuž nedávno tak bratrsky přispěl.

Sigmund srozuměv se s pány, dal v pondělí
dne 6. března (1402.) bratra svého v jeho dvoře
u sv. Benedikta poblíž nynější brány Prašné za-
tknouti a vésti veřejně Prahou na hrad Pražský.

A teď hospodařil Sigmund ne jako král, ale
jako ničema loupežník.

Zmocnil se pokladů Václavových, vybral jeho
dvůr, vyloupil dům podkomořího Hulera a dal

obrati Židy v Praze i kde jinde jich dostihl.

Jak mile se rozhlásilo, co stalo se s králem
Václavem, nastalo zase v Čechách veliké jitření.

Lid, města a mnozí z panstva postavili se na
odpor Sigmundovi a pánům z jednoty, v čelo pak
nespokojenců těchto postavil se markrabí Prokop.

^■PW

o smrti arcibiskupa Oibraxna a o )eho nittupcL 419

A tu Sigmund ku předešlému hanebnému činu
připojil nový.

Přitáhnuv před hrad Bezdčz, který byl před
čtyřmi lety od krále Václava Prokopovi postoupen
a kde ted Prokop se zdržoval, pozval Sigmund bra-
trance k sobě, slíbiv mu bezpečnost.

A když Prokop dne 6. června (1402.) spolé-
haje na slovo královské, do tábora Sigmundova
přiiel, byl zajat.

Tímto činem zrádným a oSemetným nevole
v národě velice rozmnožena, tak že Sigmund ne-
doufal v bezpečnost svou a s oběma svými zajatci
opustil Prahu. S králem Václavem zajel na Krumlov
k panu Jindřichovi z Rožmberka, pak na hrad

Saumberk v Rakousích nad Enží a odtud do Vídně.

Tu přejali dne 9. srpna (1402.) úřad věznitelů
vévodové Vilém a Albrecht.

Markrabí Prokopa dal vézti od hradu k hradu,
kde drželi s králem Václavem a hrozil, že usmrtí
jej, nevzdají-li se mu, ba před hradem Blaníkem
dal ho na taras přivázati a nechal stříleti k němu.
Konečně zavezl jej do Uher do města Prešpurka,
kdež držán ve vazbě, v níž dlouhou chvíli si krátil
— skládáním veršů.

O smrti arcibiskupa Olbrama a o jeho nástupci.

V nepokojných těchto dobách zemřel dne
1. května r. 1402. ve dvoře biskupském v Menším
městě Pražském arcibiskup Olbram.

Byl to muž moudrý a opatrný. V pohnuté

420 Česká kronibi.

oné době jednal vždy s rozvahou a zdá se, že
účastnil se v záležitostech veřejných jen tehda, když
k tomu okolnostmi byl přinucen.

Za arcibiskupství svého nedošel valného po-
hodlí. Statky arcibiskupské za bouří oněch vyža-
dovaly velikého nákladu na vydržování četných po-
sádek vojenských, dále na vyplácení ročních peněz
odstouplému strýci Janovi II., které však tence do-
*cházely, že Jan v nouzi dožil v Říme dne 17. čer^
věnce r. 1400.; proto vycházel z nich užitek tak
chatrný, že Olbram nejen nezaplatil veliké pláty
papeži za dosazení a potvrzení obyčejné, ale za*
vadil v dluzích i rodinné své jmění, kterým nedílně
8 bratry svými vládl.

Po smrti arcibiskupa Olbrama zvolen od kapi-
tuly Pražské za jeho nástupce známý nám již Mi-
kuláš Puchník, jenerální vikář.

Muž tento byl stavu zemanského a pocházel
z osady Černic (asi uprostřed mezi Horažďovicemi
a Nepomukem).

Na Černicích měl dědictví, kterým vládl s bratry
svými Dobrohostem a Volfartem.

Později přikoupil něco zboží v blízkých La-
žanech.

Na vysokých školách Pražských oddal se
právům a stal se v právích licentiatem, což byla
hodnost menší doktorské, ale vyšší bakalářské.

Vstoupiv do stavu duchovního, stal se ka-
novníkem Olomouckým a Pražskýqa a k tomu

o smrtí arcibiskupa Olbrama a o jeho nástapci. 421

později farářem u sv. Mikuláše ve Starém městě
Pražském.

Faru tuto vyměnil r. 1396. za dvojí kanovnictví
a sice na Vyšehradě a u sv. Jiří.

Vedle toho byl, jak jsme slyšeli, arcibiskupským
offícialem a pak jenerálním vikářem a získal ještě
faru v Jemnici na Moravě.

Poněvadž jsa v tolika hodnostech jen povin-
nostem jedné dostáti mohl, napsal o něm jeden
z písařů při úřadě arcibiskupském takto: »Mikuláš
Puchník, nikde a všudebylých kostelů kanovník.*

Lakomost muže toho podrobil prý král Václav
těžké zkoušce. Znaje jeho slaboučkou stránku, dovolil
mu, aby si z pokladu jeho nabral tolik zlata,
mnoho-li by chtěl.

Puchník nabral zlaťáků kam mohl, ba nasypal
jich i do širokých svj^xh bot, když však z místa
hnouti se chtěl, nemohl.

Král vysmál se neomalenému lakomci a dav
mu zlato odejmouti, propustil jej v nemilosti.

Při známé spořivosti Václavově bude asi dobře
pověst tuto zařaditi mezi bajky, než tím hrabivost
Puchníkova umenšení nebéře.

Tento muž zvolen teď na stolec arcibiskupský
a stvrzen od papeže Bonifacia, zemřel však před
svým nastoupením a vysvěcením dne 19. září r. 1402.
y Poděhúsích.

422 Qeská kronika.

O Sigmundové vladaření.

Sigmund přiměl zajatého bratra, aby z Vídně
zaslal listy zejména purkrabím královských hradů,
aby přišli k němu do Vídně a tu měli býti při-
nuceni ku vzdání hradfi těch Sigmundovi.

Lesť byla tuze neobratně vymyšlena, než aby
jí volaní neprohlédli a tu venkoncem uznali, že
nejlépe vyplní vůli pána svého, když ho — ne-
poslechnou.

I zajel si Sigmund do Uher, sebral tu asi
12.000 mužů, vesměs dravé zběři Kumanské
a přitrhl s nimi v prosinci r. 1402. ke Kolínu, kde
se položil v opevněném táboře.

Václavovi věrní byli se zatím sestoupili ve
spolek, jehož hlavou byla Kutná Hora, proto také
Sigmund k městu tomuto zaměřil a je oblehl.

Kumáni mezi tím divoce si vedli, drancujíce,
pálíce a všeliké zvůle a všelikého násilí se dopou-
štějíce.

Dlouho v krajině té pamatovali na tuto ná-
vštěvu uherskou, která málo přátelství národa
Českého králi Sigmundovi získala.

Kutná Hora, těsně byvši sevřena, shledala, že
dlouho nebude moci odporovati Sigmundovi.

I vysláni jsou z města nejváženější měšCané
k Sigmundovi ke Kolínu, aby vyžádali na něm
milosti.

Sigmund přijal posly, ti však museli před ním
do bláta pokleknouti a prositi za smilování, na t9

o Václavově vyváznutí zt zajetí. 423

uložena jim ohromná pokuta a král vtáhl do jejich
města.

Ze stalo se tak s velikými zádavami, dá se
mysliti, sám Sigmund zmocnil se tu pokladu Vá-
clavova, který si pak škodu tu páčil na milion
zlaťáků.

Libovolné, ba kruté vladaření Sigmundovo
popudilo proti němu zase některé z někdejších jeho
přátel, poněvadž pak mezi tím povstal proti němu
i v Uhřích nepřítel, Ladislav, král Neapolský, syn
Karla Malého, spojili se s těmito jeho odpůrci.

I markrabí Jošt se odvrátil od něho a dal se
do vyjednávání s Uhry.

Sigmundovi velice záleželo na tom, aby udržel
Čechy ve své moci a proto nedbaje nebezpečí
v Uhřích mu hrozícího, smluvil se s Joštem o pří-
měří dne 14. dubna r. 1403. a propustiv asi ten-
krát Prokopa ze zajetí, odebral se do Prahy.

Tu prodlel do léta.

Za tím Ladislav tak zdárně ve výboji pokra-
čoval, že konečně i Sigmund uznal za dobré, do
království svého se vrátiti. Dne 24. července roku
1403. byl již v Prešpurku.

O Václavově vyváznutí ze zajetí.

Vévodové Rakouští konali úřad strážce nad
králem Václavem velmi ostražitě a opatrně.

Aby tuhou vazbou zajatce tuze proti sobě ne-

popudili a národ Český k zakročení nepřiměli,
chovali krále na oko velmi volně.

424 Česki kronika.

Měl kolem sebe hojné dvořanstvo, směl se
projížděti po městě i okolí, ba postoupen mu
i zvláštní dftm k obývání.

Než při tom všem střehli jej vévodové s ve-
likou pilností a kníže Vilém denně navštěvoval
krále na oko ovšem z úcty, vlastně však by do-
hlédl, aby nic podezřelého se nekulo.

A přece jim král dne 11. listopadu r. 1403.
uáeL

Prostředníkem byl křižovník svatojánský Boh\iš,
jehož pomocí Václav v přestrojení unikl za jasného
dne ku břehu Dunajskému. Tu čekal převozník
s loďkou a převezl krále na druhý břeh, kam do-
stavil se Jan z Lichtenšteina s 50 jezdci. Ten
rychle doprovodil Václava nejprv na h(ad sv&j
Mikulov a pak dále do Čech, kde se král v Kutné
Hoře se svými věrnými shledal dne 24. listopadu
r. 1403.

Tam do Hory přijeli k němu oba markrabí
Jošt i Prokop, načež Václav k svátkům vánočním
do Prahy se odebral.

Přivítán byl se srdečnou radostí, nebo i ne-
přátelé někdejší, byvše oklamáni v nadějích svých,
vrátili se ku Václavovi, jakž učinila většina pánů
z jednoty panské, tak že jen ti nejzarytější v odporu
setrvávali.

Král Václav maje aspoň ve své říši teď volnou
ruku, jal se pořádati záležitosti říšské za minulých
bouří buď rozrušené aneb aspoň ne dle jeho vůle
řízené.

o aovém osazení stolce arcibiskupského. 485

Nejprv obnovil rady všech tří měst Pražských,
odkudž přívrženci Sigmundovi vyhnáni na sto let
a jeden den, vsak vyhnanství toto netrvalo dlouho
a větší čásť jich během roku došla milosti krá-
lovské.

Podobně učinil s úřady zemskými. Jindřich
z Rožmberka složen s nejvyššího purkrabství a na
jeho místo dosazen věrný Krušina z Lichtenburka,
Boček z Kunštatu učiněn nejvyšším písařem.

A tak zase po letech cítil se král Václav svo-
bodným a volným a pravým pánem zemí svých.

O novém osazení stolce arcibiskupského*

Smrtí Mikuláše Puchníka byl stolec arcibiskup-
ský znova uprázdněn a tu velice o to stál Sigmund,
aby byl na stolec ten povýšen věrný jeho stou-
penec biskup Litomyšlský Jan zvaný Železný.

Není pochyby, že by se bylo tak stalo, ale
Sigmund zatím v záležitostech uherských znepřátelil
se s papežem Bonifaciem a ten sotva by byl ted
učinil po vůli Sigmundově.

A tu kapitula ujala se svého práva a volila
arcibiskupa ze svého středu. Zvolen v září r. 1403.
kanovník Zb3rněk Zajíc z Hazenburka^ který zastával
v době té důstojnost probošta Mělnického.

Byl to člen slavné panské rodiny, vzdělání
nevalného a spíše by mu bývalo šlo k duhu ře-
meslo válečné.

Zvoleného papež Bonifacius potvrdil

Král Václav, když se byl vrátil ^e «?\j«tjiiř^

426 Česká kronika.

seznal nového arcibiskupa hned v Kutné Hoře,
kamž k němu Zbyněk byl se dostavil a nalezl zá-
libu v muži tom, tak že zejména státnických a vá-
lečných jeho vědomostí ochotně užil.

O rytíři Zoulovi.

Král Václav obávaje se úkladu od bratra
svého, stál o to, aby mohl uzavříti smlouvu s krá-
lem Polským Vladislavem. K tomu cíli smluven
sjezd ve městě Vratislavi, kamž se Václav počátkem
června r. 1404. odebral, odevzdav správu zemskou
čtyřem vladařům, Joštovi, Bočkovi, Břeňkovi ze
Skály a arcibiskupu Zbyňkovi.

. První prací správci zemských byla výprava
proti loupežnému rytíři Mikšovi Zoulovi z Ostředka.
Byl to jeden z mnohých zbůjníků, kteří za pohnu-
tých těch dob znepokojovali z hradů svých okolí
loupežemi, násilím a svévolí.

Rytíř tento zmocniv se nad řekou Sázavou

hradu Dube a Kostkova čili Cajchanova Hrádku,
konal odtud loupežné výpravy daleko široko.

I sebráno proti němu značné vojsko, k němuž
zejména přispěli Pražané, poněvadž oni předem od
Zoule mnoho trpěli a v čelo vojska toho postavil
se arcibiskup Zbyněk.

Oba hrady loupežníkovy dobyty, na Hrádku
pak zajat sám Zoul a s mnohou družinou přiveden
do Prahy.

Zbyněk odsoudil zajatého s padesáti jeho to-
varyši ku šibenici I postavena za Horskou branou

Onásflné smrti Sigmunda Hulera. Cl7

na Šibeničné hoře v místech njmějšího města Žiž-
kova šibenice o dvou patrech, hořejší patro pro
Zoule, dolejší pro jeho druhy.

Odsouzeného připravil k smrti a na popravu
jej provázel kazatel kaple Betlémské mistr Jan Hus.

Ten zarytého hříšníka přiměl k tomu, že na
popravtšti obrátil se k lidu hojně shromážděnému
a řekl: « Svatá obci| prosím vás, proste za mne
pána Boha!«

Pověšen b}^^ na čakan, visel na něm po sedm
let, nebo byl pověšen za hák.

Starý letopisec lituje jeho druhů, byliť prý
krásní a mladí.

O násilné smrti Sigmunda Hulera.

Král Sigmund dozvěděv se o uprchnutí Václa-
vově, hrozně se rozhněval na vévody Rakouské
a chystal se proti nim ; ukrocen však byv ve hněvu,
vydal se s vévodou Albrechtem na Moravu a oblehl
město Znojmo, kde se byli zavřeli Jan Sokol
z Lamberka, někdy vojenský hejtman měst Praž-
ských a pán Moravský Hynek z Kunštatu zvaný
obyčejně Suchý Čert.

Než tam před Znojmem vypuklo ve vojště
oblehajících přímoří, na něž Sigmund se roznemohl,
Albrecht pak zemřel.

Tím oblehání zmařeno.

Zatím skončil král Václav jednání ve Vrati-
slavi a odebrav se do poledních Čech, jednal ti)
v Budějovicích s vévodou Rakouským Vilémem

428 Česká kroniki.

O vydání svých dvořanů až do té doby ve Vídni
zdržených.

Tak zjednána jím svoboda a zejména Sigmund
Huler uvázal se zase v úřad podkomořský, než
nezastával ho dlouho.

Objeven naň veliký podvod. Král Václav vy-
dlužU si r. 1389. od knížat Opolských 8000 hřiven,
kteréž splaceny až na zbytek 1428 kop. O tento
zbytek upomínali teď knížata krále Václava.

Než král Václav nechtěl se k dluhu znáti,
maje správné stvrzení, že vše vyrovnáno, ovšem svě-
dectvím čtyř osob většinou zemřelých, totiž vzpome-
nutých zavražděných milců Štěpána z Opočna, Po-
dušky a Strnada ; možno že i čtvrtý, Jan z Miheima
byl již té doby také mrtev.

Vyšetřováním zjištěno, že v ožehavém tom ob-
chodě měl hlavně prsty Sigmund Huler a tu rázem
utuchla králova přízeň, nebo král dav se na výrok
Polského krále Vladislava, uznán dlužníkem a tím
i Sigmund Huler podvodníkem.

Nevěrný sluha odsouzen králem k smrti
a dne 23. června r 1405. na radnici staroměstské

sťat —

Ačkoliv celé veliké jmění Hulerovo propadlo
trestem králi, podržel tento asi jen tolik, mnoho-li
mu škody spůsobil skutek Hulerův, ostatní zejména
hrad Orlík odevzdáno bratru jeho Ondřejovi.

Nejpěknější dědictví po odpraveném, požitečný
jeho úřad podkomořský, dostal se vůlí královou
do rukou muže, později v dějinách vlasti naší slo-

Ó zrušení jednoty panské. 429

vutného. Byl to Konrád, Němec rodilý ve městé
Vechtč, kter^ na stejnojmenné řece v nynějším
velkovévodstvl Oldenburském leží.

Muž tento byl dříve mincmistrem Kutnohor-
ským, a jsa zvoleným biskupem Verdským (mésto
Verdy leží poblíž města Brém na řece Veseře),
zastával po Zbyňkovi arcibiskupu úřad probošta
Mělnického.

O zrušení jednoty panské.

Po druhém návratu krále Václava ze zajetí
nastali v Čechách časové poměrně pokojní, král

prodléval skoro stále na svém hrádku Zebráce,
páni pak dosazení k úřadům zemským řídili zem
tak obezřele a správně, že obecná byla s nimi spo-
kojenost.

K lepší svornosti v samém rodě panovnickém
přispěla asi také smrt markrabí Prokopa, která se
udala dne 24. září r. 1405. nebo Václav, maje
vždy nějakého zástupce a rádce zapotřebí, přilnul
ted k markrabí Joštovi.

Sigmund jsa u celého národa pro své ha-
nebné jednání v nenávisti, nebyl Václavovi nebez-
pečným.

Za těchto poměrů smířili se členové jednoty
panské s králem Václavem jeden po druhém, až
došlo i na náčelníka jejího Jindřicha z Rožmberka.

Ten prostřednictvím mocného milce králova,
Václava Králíka, uzavřel s králem smlouvu r. 1405«

CMhá kronika. U* 24

430 . Česká kronika*

po které všeho válčení lia úkor krále zanechati
díba. —

Tak nastal zase v zemi pokoj a jen tu ten
pán zbujnělou myslí pohrdal řádem zemským a
usiloval zvůli své zjednati průchodu.

Takovým spůsobem porušili r. 1406. pokoj
zemský Erhart z Kunštatu na Bechyni a bratří '
Hanuš a Hynek z Lipé na Ratajích, roku pak 1408.
Ješík z Valdšteina; přinuceni však brzo k pokoji.

Obecným klidem oddechla sobě země, ovšem
nikoliv na dlouho, nebo klid ten byl klidem před
— bouří.

O Janu Viklefovi.

A teď bude třeba zmíniti se o muži cizinci,
který sice žil a působil až v daleké Britanii, než
ohlas působení jeho zalehl až k nám a stal se tu
zárodkem velikých dějů, jimiž vlast naše a národ
náš postaveni v popředí celé Evropy.

Mužem tím jest Jan Viklef, horlitel pro opravy
církevní v národě Anglickém. Viklef narodil se
roku 1324. ve stejnojmenné osadě, ležící v okolí
hlavního města Londýna.

Na proslulém anglickém vysokém učení v městě
Oaxferdu obíral se právy, než i mudrctvím a boho-
slovím.

V písmé svatém vyznal se záhy tou měrou,
že zván » doktorem evangelickým*. A tu srovnávaje
slova písma s tehdejším stavem církve, postřehl

o Janu Viklefovi. 483

mnohou neshodu a počal prudce vystupovati proti
různým zlořádům církevním.

I tento horlitel záhy obrátil se zejména proti
mnichům žebravým, Františkánům a Dominikánům
a napsal spis: > Proti silným a zámožným žebrá-
kům<r, za néjž r. 1360. jmenován od university
mistrem svobodných uměni

Když brzo na to král Eduard III. odepřel
papeži veliký roční poplatek, ku kterému se byl
před stopadesáti lety Innocentiovi III. zavázal král
Jan zvaný Bezzemek, vydal Viklef spis, ve kterém
schvaloval a hájil čin králův, začež došel přízně
dvora.

Roku 1372. stal se doktorem bohosloví a počal
na jmenovaných vysokých školách vyučovati s ta-
kovým zdarem, že byl nával studujících k němu
veliký. —

I počal tu vystupovati proti světskému panství
papežovu, proti jeho pravomoci, proti nádheře
kněžské, proti řeholním slibům, proti bezženství
kněžskému a proti zpovědi.

Tu vydal papež Řehoř XI. r. 1377. rozkaz,
aby byl Viklef zatčen a vyšetřován.

K tomu cíli svolal biskup Londýnský do hlav-
ního chrámu sv. Pavla shromáždění kněží,k němuž
však se Viklef dostavil v průvodu mocných vel-
možů. Mezi jednáním vrazil náhle do chrámu lid
a Viklef jen pomocí svých průvodců vyvázl.

Však již roku následujícího, když Viklef před
samým arcibiskupem primasem měl býti zatčen, že

84*

^94 Česká kronika.

nechtSl některé výroky své odvolati, byl od lidu vy-
svobozen.

Na to jal se Viklef překládati bibli do jazyka
Anglického, v kázáních pak počal se dotýkati učení
o svátosti oltářní ve smyslu proťikatolickém a tu
r. 1381. shromážděním biskupů několik článků učení
jeho odsouzeno za bludné a Viklefovi zapovězeno
učiti na universitě.

I odebral se na faru, kterou byl před několika
roky od sama krále obdržel a tu dne 31. prosince
r. 1384, zemřel.

Kosti jeho později na rozkaz sněmu Kostni-
ckého vykopány a spáleny.

Hojné spisy muže tohoto studujícími rozneseny
po velké části Evropy a tak dostaly se i do Cech,
kde nalezly půdu připravenou a srdce mužů, kteří
dali se do boje za opravy s horoucností ai srdna-
tostí takovou, že málem celý katolický svět před
nimi konečně zbraň složil.

O mistru Janovi z Husince.

Prvním z mužů, kteří slovy mistra Angličana
prodchnuti, nastoupili na dráhu snah za opravanii,
byl Jan s Husince.

Ten narodil se v pátek po sv. Prokopu dne
6. Července roku 1369. v městečku Husinci nad
říčkou Blanící v poledních Čechách v domku, jenž
nyní jest majetkem národa Českého.

Rodičové Janovi byli nezámožni a měli kromě
jeho ještě několik dítek.

o mistru Janovi z Husince. 439

Přiučiv se začátkům umění literního snad ve
svém rodišti neb některém blízkém městě, odebral
se jako pacholík do Prahy, kde nuzně sousto
sháněl. Pravíť sám o sobě: »Když jsem byl žáč*
kem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem
jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.*

Již tenkrát pojal pevný úmysl, vstoupiti ve
stav duchovní, ovšem z pohnutky prosté, které
říkáme dobré bydlo.

Vstoupiv na vysoké školy a to na oddělení
čili fakultu umění svobodných, nebyl samotářským
morousem, ale žil po spůsobu študentů pokud
měšec — ovšem hubený, ba často prázdný —
stačil, vesele a bezstarostně.

O zbožné však mysli svědčí, že jako študent
účasten býti chtěl milostivého léta r. 1393. a vy-
' konav předepsané pobožnosti, obětoval poslední
čtyry groše, které byly veškerým jeho majetkem,
tak že potom po některou dobu jen o suchém
chlebě býti musel.

Tu na vysokých školách přišel ku jménu Hus,
které mu přiložili spolužáci, narážejíce na jméno
jeho rodiště a názvísko to mu zůstalo.

V září r. 1393. stal se Jan bakalářem v umě-
ních svobodných, po třech letech pak (v lednu
r. 1396.) i mistrem, později stal se i bakalářem
v bohosloví

jakožto mistr ve svobodných uměních byl
oprávněn ku vyučování na vysokých školách a
tomu věnoval se s nevšední horlivostí.

--^

440 česká kronika.

Kolem r. 1400. dal se posvětiti na kněze, snad
stalo se tak dne 3. dubna r. 1401., kde v seznamu
vysvěcených kněží připomíná se »Jan Michalův
z Husince «.

Vynechán tu ovšem titul » mistr*, než možno
že jen omylem písařovým, a tu mohli bychom se
ovšem donmívati, že otec Janův slul Michal.

Až do svého vysvěcení žil mistr Jan lahodně,
jsa nemalým' milovníkem pěkného šatu a zvláště
nemálo se vynášel rouchem, jaké na označení své
hodnosti mistrové nosili.

Ani hodům se nevyhýbal a jiných krato-
chvíli si rád hleděl, zejména velice oblíbil si hru
v šachy.

Jako kněz počal žíti skromněji a klidněji a veden
příkladem svých předchůdců na dráze horlitelů po
opravách, počal obraceti se ku kazatebtví.

Prvá kázání svá proslovil mistr Jan v chrámě
sv. Michala, ted ovšem k jiným účelům obráceném
ale posud v nejužší části ulice svatomichalské na
Starém městě Pražském stojícím.

Tenkrát byl u sv. Michala farářem mnich
Bernard z řádu křižovníků božího hrobu na Zde-
raze, jejž mistr Jan nazývá » největším nepřítelem
slova božího*, a tu tedy a to poprvé pohádal se na
faře s kněžími některými, kteří hájili tehdejší stav
církve.

o dosazeni mistra Jana za kazatele ▼ kapli Betlémské. 441

O dosazení mistra Jana za kazatele v kapli

Betlémské.

Roku 1402. vzdal se vzpomenutý shora mistr
Štěpán z Kolína úřadu kazatelského v kapli Be-
tlémské, poněvadž pak v čase tom mistr Jan
z Husince vydal svá kázání v kostel .i svatomichal-
ském pronesená, obrácen na něho zřetel a on
dle listiny zakládací od tří nejstarších mistrů národa

Českého a vysoké škole Pražské spolu s purkmistrem
snad Křížem kramářem navržen Janovi : Milheima
a od toho dosazen.

Arcibiskup jej potvrdil v úřadě tom dne 14. března
r. 1402.

Téhož roku zvolen mistr Jan rektorem vyso-
kých škol Pražských na půlletí od s v. Havla r. 1402.
do sv. Jiří r. 1403.

Úřad kazatelský vykonával mistr Jan s takovou
horlivostí, že, jako někdy ku kázáním Miličovým,
byl nával posluchačů ze všech vrstev nejvyšších
i nejnižších, tak že rozsáhlý prostor kaple Betlém-
ské nepostačoval.

Chvalitebná pověst o horlivém a výmluvném
kazateli pronikla brzo až ke dvoru a královna
Žofie oblíbila si mistra Jana tou měrou, že ustanovila
jej svým kaplanem a, jak se za to má, i svým
zpovědníkem.

Arcibiskup Zbyněk, poznav mistra Jana Husa
a shledav v něm muže důkladné učenosti, bystré
mysli a řízného úsudku, uložil mu, aby mu ať

442 . Česká kronika.

Ústně ať písemně podal vždy zprávu, když by ně-
jakou vadu v řízení věcí duchovních nalezl.

V ohledu tom hleděl Hus vyplniti vůli arci-
biskupovu a stavěl se zejména na odpor ctění
smyšlených neb podvodně podstrčeuých ostatků a
vzácností, jakož i zisknému rozkřikování vybáje-
ných zázraků, jen aby lid ku poutím byl nalákán*

I zvláštním spisem obrátil se proti klamům,
které se daly lahvičkami s krví Kristovou, mlékem
panny Marie, vousy Kristovými a jiným.

Jednáním tímto získal si v brzku mistr Jan
mnoho přátel, ale i mnoho zapřisáhlých nepřátel.

O zapovědí učení Viklefova.

Spojení Čech s Anglií bylo v tehdejší době
za příčinou příbuzenství obou dvorů královských
dosti živé a nejeden mladík, hledaje obšírnějšího
vzdělání, zabral se do Anglie na tamní vysoké školy
od dávna proslulé.

A tu zejména tito mužové, vracejíce se z An-
glie domů, přinášeli ssebou i nejeden spis mistra
Viklefa.

Příbuznost snah činila spisy tyto u nás oblíbe-
nými a ony hojně čteny a hojně opisovány.

Věc ta byla ovšem brzo proti mysli těm, kdož
byli nepřáteli hnutí toho a tu došlo brzo ku třenicím.

Roku 1403. Jan Hubner, professor, rodilý
Slezák, vybral 21 článků ze spisů Viklefovýcb a ty
jakožto bludné i s těmi 24 články již v Anglii
odsouzenými předložil kapitule Pražské.

Původní kre8ba;.J. Fodklášterského.

Čtení dekretu Kutnohorsl

ho dne 36. ledna 1409-

Průíell kaple BetlemBkí.

o zipovédi uósni Viklefova. * 447

Ta poalala zivadné ony články IdidefSfinu
rektorovi vysokých škol a ten ^svolal ku dni
28. května (1403.) i^ieehny mistry ke schAa.

♦

Když ve shromáždění tomto závadné články
přečteny, ujali se .jich na předndn místě mistifi
z národa Česk^o a tvrdili, že vytržením článků ze
scmvislosti dán jim smysl nepravý a ovSem bludný.

Mistr Mikulái z LitomySle obořil se na Hub-
nera: >Ty's kfívě a nespravedlivě i li&vě vytáhl
artikule 4B knih, ježto tak nestojí I «

Hus mínil,' že by podobný kazitel knihy spíše
byl hoden upálení, nežli jakýs Berlín a Vlaška,
kteří v čase tom upáleni byli pro falšování šafránu.

Štěpán z Pálce, důvěrný tenkrát přítel Husův,
hodiv knihu Vildetovu před mistry na stůl, pravil
k nim : » Ať vstane, kdo chce a mluví proti jednomu
slovu z té knihy^ já dici brániti. «

Mistr Stanislav ze Znojma jal se pak hájiti
všech 45 článků zavrhovaných a upíral, že by byly
kacířskými nebo bludnými.

To rozhněvalo některé ze starších mistrů, že
opustili síň, ostatní pak odpůrcové, majíce ve shromáž-
dění většinu, uzavřeli, aby článkům vytčeným, nikdo
ani neučil, ani jich nehlásal ani veřejně ani soukromně.

Jak obyčejně bývá. zákazem tímto povzbuzena
jen touha po spisech Viklefových a ty ted pilně vy-
hledávány a opisovány.

To popudilo zase některé odpůrce a ti, ne-
(Wji^ dosti důvěry k airi^biskupovi. poněvadž týž

26*

448* Česká kronika.

V bohosloví jen měrou praskrovnou se Vyznal,
obrátili se přímo k papeži. ■■ .,

A tu Innocenc Vn. vyzvafarcibiškupa, aby pilně
k tomu přihlížel, by učení Viklefovo v Cechách
se; nešířilo.

Arcibiskup zaleknuv se, zostřil r. 1406. pře-
dešlý zákaz, ba strestal některé kněze, kteří drželi
se zásad Vildefových, vězením.

A přece již roku následujícího bylo posláno
od nástupce Innocentiova- Řehoře XII. nové napo-
menutí k potlačení bludů Vikleibvských.

To popudilo již i krále Václava, nebo nebylo
mu lhostejno, že říše jeho za bludařskou se roz-
hlašuje a prohlásil, že přísně po případě i upálením
bude pnstoupeno k tomu, kdo by za kacíře neb
bludaře byl usvědčen.

/ • *

A tu professor bohosloví a kanovník Jan
Eliášův, zvaný Cifra, qdal mistra Matěje ze Knína,
zvaného Pater, jako by se držel učení Viklefova.

K soudu nad mužem tímto zasedl sám arci-
biskup Zbyněk dne 14. května r. 1408. a mistr
zahrozen byv vězením, dal se pohnouti k odvolání.

o seist dní později shromáždil se celý Český

národ vysokých škol v domě zvaném u Gemé růže
na Příkopě.

Byli tu 74 mistři, mezi těmi zejména rektor
mistr Klémens z Mnichovic,^ mistr Jan Hus, mistr
Jakoubek ze Stříbra, mistr Štěpán z/ Pálce, 150
bakalářů a asi 1000 studentů, ti pak jednohlasně
uzavřeli, aby shora vzpomenuté články Vikkfovy

o zapovědí učeni Viklefova. 449

nebyly rozhlašovány ani hájeny »ve smyislích jich
kacířských nebo bludných nebo pohoršil vých,« ;

Hned pak na to kněz Mikuláš z Velenovic,
zvaný Abraham, kazatel u sv. Ducha v Praze, přó ně-
které výroky zatčen a odevzdán inkvisitorovi Praž-
skému, titulámímu biskupovi Sareptskému, Jarosla-
vovi, mnichu řádu Menších bratří sv. Františka,
který jej uvrhl do vězení.

Mistr Hus velice se, přičiňoval, aby byl zatčený
z vězení propuštěn, a když Abraham nechtěl přísahati
na evangelium a krucifix, nýbrž pro živého Boha,
zastal se ho Hus. slovy sv. Jana Zlatoústého, že
třeba dáti přednost Bohu před věcí stvořenou. Než
jenerální vikář mistr Kbel okřikl Husa, který byl
jen za svědka povolán: . .

»Ha, mistře, jste tu, abyste slyšel a ne abyste
vytýkal !«

Hus dosáhl tudíž jen tolik, že byl Abraham
sice propuštěn, ale zároveň z dioecese Pražské vy-
obcován.' : ' ,

A tu vytýkal Hus arcibiskupovi, že lenochy
si nechává, pilné pak pastýře vyhání. . * .

To byl prvý počátek neshody mezi Husem
a arcibiskupem Zbyňkem, jenž brzo potom (17. če-
vence 1408.) po králově vůli veřejně dal prohlásiti,
aby,, co svátosti oltářní se týče, nikdo nedrželmí-
nění Viklefova, jenž učil, že chléb a víno ve svár
tosti i po posvěcení podstatu chleba a vína po-
držuje. —

K ohlášení tomuto připojeno vyzvání, aby

460 Česká kronika.

každý, kdo by některý ze spisů Viklefavých u sebe
choval, tento úřadu arcibiskupskému ku prozkoumání
odevnhl.

Mnojsf se tomu vxpfrali až k papeži se odiro«
lávaffce a na ardUskiipa a rádce jebo hanlivé Ušty
pfilce, ale byli i mnozí, kdož posledili a knihy vy-
dali, což vSak, jak dále bude vypravováno, jen nové
bouře a kyselosti spůsobilo.

O dekretu Kutndhorskénou

ánahy po odstranění dvojice papežské měly
konečně vésti ku cfli. Roku 1407. umluveno, aby
oba papeževé se sešli a o všem také sjedhali jed-
notu v církvi

* Aviňonský papež Benedikt XDI. přijel opravdu
na mÍ9to ustanovené ve lhůtě určené, za to papež
Římský, Řehoř XII., stále se vymlouval nedostatkem
jednak pen&, jednak zdraví, ba i osobní bez-
pečnosti a když konečně byl donucen od svých
kardintfů, jiby na eestu se vydal, dojel a2 na^den
cesty k Benediktovi XIII., ale dále vydati se nechtěl.

A tu popuzeni jsouce vzdorem tímto, opustili
mnozí kardinálové dne 11. května r. f408. Řehoře
XII. a odebrali se do města Pisy, brzo na to pak
opustili kardinálové i Benedikta XIII., načež oba
sborové sešedše se v měsíci červenci do města
Livoma, vypsali odtud všeobecný sněm církevní ke
dni 26. bř^ma r. 1409., na němž záležitost papežská
vyřízena býti*měla.

Čin kardinálů setká} se s obecnou pochvalou,

o dekretu Kutnohorském. 451

než bylo třeba, zjednati uznání jim od církve, jakožto

vrchnímu teď úřadu všeho katolictva a to učiniti

• ■»

bylo povinností panovníků.

Král Václav byl mezi prvými; jenž -v řfíi své
na to nakupoval, aby jak ^kněžstvo, tak lid včřící
odstoupili od Řehoře XII. a to až do vyřízení véci
té od sněmu Pisanského.

Mimo nadání narazil král na odpor. Arcibiskup
se svým kněžstvem vymlouvali se, že nemohou upu-
stiti od toho, jemuž poslušnost byli slíbili, podobně
pak ^zachovala se universita.

^Rektor mistr Heník z Baltehag 3volál sice uči-
telstvo vysoké školy, ale tu tři národové cizí, Ba-
voráci, Sašové a Poláci, postavili se na odpor a jen
národ Český srovnával se míněním s vůlí svého
krále.

.Rektor raději schůzi rozpustil, než aby uza-
vření většiny oznámil před králem.

Tato povolnosi popudila arcibiskupa Zb3rňka
proti náčelníkům národa Českého na v3rsoké* škole,
zejména proti mistru Husovi a on mu tudíž zapo-
vídal veškeré kázání — ovšem darmo.

Král Václav byl se zatím vydal do' Lužic a
vraceje se odtud prodlel s dvorem svým v Kutné
Hoře,

Sem přišli za ním vyslaní všech čtyř národů
university Pražské, nebo byly povstaly spory mezi
čtyřmi národy na universitě tím, že Hus a jeho
přátelé počali t) to státi, aby Český národ měl

452 Česká kronika.

V poradách a volbách tři hlasy^. ostatní národové jen
hlas jeden, kdežto dotud bylo tomu opačně.

Král Václav přijav mistry, ihned zle se obořil
na mistra Husa, že prý země jeho ve zlou pověst
bludařství uvedl a že o -to se přičiní, sby věc ta
napravena byla, byť by se to ohněm mělo státi.

Myslil tím upálení mužů předních, hlavně
ovšem Husa.

S malou nadějí vrátil se Hus do Prahy, tu
však podařilo se mu získati jednoho z předních
milců královských pro zámysl svůj.

Byl to Mikuláš z Lobkovic, zvaný Chudý, syn
Marše z Újezda, prvý toho jména předek slovutné
rodiny Lobkovické.

Ten ujal se při králi svých krajanů, mimo-pak
nadání došel pomoci, když do Čech přišlo po-
selství francouzské jak od krále, tak od university.

Václav předložil věc mistrům Pařížským a ti
odvětili, že i u nich panuje zákon, aby národ Fran-
couzský tři hlasy měl, členové národů ostatních
hlas jen jeden. . .

A tu král Václav, přihlížeje k tomu, že Bla-
žené paměti otec jeho chtěl, aby vysoká škola
Pražská dle vzoru Pařížské zařízena byla, naklonil
se ted k mínění Husovu.

Dne 18. ledna, bylo to v pátek v den sv.
Prišky, r. 1409. vydal král na Kutných Horách
dekret, ve kterém ohlašoval, že po příkladu vyso-
kých škol Pařížských i jiných má od té doby národ

o vystěhování se něm. členů vysokých Škol z Prahy. 463

Český užívati v poradách a volbách tří hlasů,
ostatní pak národové dohromady hlasu jednoho.
» Poněvadž národ Německý, « praví Václav,

* práva k usazení se v království Českém zhola jsa
prázden, v jednotlivých obecného učení Pražského
jednáních, jak zpráva věrohodná nám sdělila., tři
hlasy sobě k užívání přivlastnil, národ pak Český,
téhož království pravý dědic, pouze jednomu se
těší a ho užívá, to my za nepravé a velmi neslušné
pokládajíce, nařizujeme, — že ku třem hlasům
všemi spůsoby připuštěny: býti máte.<

Hus na kázání velebil za to Boha. »Jsme ví-
tězi,« jásal a povzbuzoval posluchače,, aby se vdě-
čili panu Mikulášovi, že jsa pamětliv svého rodu
zastal se svýcí^. *

O vystěhování se německých členů vysokých

škol z Prahy.

List krále Václava oznámen ve shromáždění
• všech čtyř národů vysokých škol Pražských dne
26.* ledna r. 1409. ' *

Národ Český uvítal rozhodnutí královské s já-
sotem, za to mezi členy druhých tří národů zabu-
rácela bouře nevole a vzteku.

Oznamovali ihned, že » takové nespravedlnosti
a hanbě* podvoliti se nemíní a raději, universitu
i zem opustiti chtí.

A již se mezi sebou zapisovali a každý mistr,
bakalář i student zavazovali se ppd pokutou křivé
přísahy/ pod klatbou, pode ctí a věrou a pod pro-

464 Česká kronika.

padenfm 100 kop grošů Pražských, ba i pód
utětim palce u pravé ruky, že nepřivolf, aby z po-
savadnflio svého práva vypuzeni byli.

* Zároveň obnoviM hrozbu, že se všichni vystě-
hují, nestane-li «e po jejich vůli.

A teď hnáno útokem na krále a jeho rádce,
aby zvrátili, co k veliké radosti celého národa bylo
nařízeno.

Král i rádcové jeho rozvažujíce hrozbu, ne-
málo kolísali v mín$ní svém^ a počítali, mnoho-li by
ubylo obyvatelstva v Praze, a jak by i živnosti sou-
sedů .Pražských ku ztenčení přišly.

I uzavřeho, aby. dekret Kutnohorský zménén
byl na tolik, že by národ Český s ostatními třemi
národy či vlastně s Němci, plné rovnoprávnosti
požíval, čili tak, aby národ Český ve všem střídal
se s národy druhými, tak že by byl měl hlas jen
jeden, proti jednomu hlasu německému, ale ústupek
nevedl k cíli.

Němečtí mistři nechtěli o rovném právu
slyšeti, jim jednalo se o panství a proto navrhli,
aby národ Český, když není v universitě Karlově
spokojen, utvořil si universitu zvláštní, ovšem tak,
aby veškerá nadání potud vysokým školám Pražským
učiněná, zůstala universitě původní.

Neústupností touto byv podrážděn, rozhodl se
král Václav setrvati při dekretu Kutnohorském
v celém původním znění.

Dne 9. května r. 1409. z rozkázání Václavova
sešla se veškerá uviversita do kolleje Karlovy čili

\»

o vystehování se něm. členů vysokých Škol z Prahy. 469

KaroUiia. Sem přiiel posel královský, jmenovaný
s hora Mikuláš v prflvodu konšel Starého města
Pražského.

Pan Mikuláš vyzval nejprv rektora Henika, aby
mu vydal pečeť a matriku universitní, to jest knihu^
kam vpisováni členové vysokých škol.'

Rektor učinil dle vyzvání.

A tu dal královský posel ve dvoře koUejním
čísti list, jímž ž moci královské jmenován rektorem
2^ěněk 'z Labouně,* mistr svobodnýoh umění, ba-'
kalář v lékařství, kanovník Pražský a písař čili
správce kuchyně královské.

« Nařízení tomuto, nechtěli se podvoliti němečtí
členové čďi příslušníci ostatních národů, a učinili to,
čím hrozili a k čemu se mezi sebou byli zavázab.

Starý letopisec o tom takto praví: »Takž
potom létá 1409. v ty dni po božiem vstúpení, všickni
mistři němečtí, doktorové, bakaláři, studenti a jiní
kpllegiatové z Prahy na jeden den určený a jod
nich uloZený vyjeli a vyšli na všedcy strany podlé
jich slhlUvy, rozprodavše prvé své věci, Irteréž měli,
tak že jich vyšlo a vyjelo^ z Prahy viece než na
dvadcetí tisícóv.

Pražanům bylo toho velmi žel, neb z nich měli
veliké požitky a byla jimi Praha velmi silná. Neb
synové velikých kniežat, pánov a jiných urozenýdi
lidí v Praze se učili a tu obývali, a potom v svých
zemiech velicí biskupi a preláti byli.

IQupci také bohatí vezúce kúpi rozličné do
Prahy synom svým, kteříž se v Praze učili, .poní-

460 Česká kronika.

Čelí, aby jim to rozprodali a jiné zbožié nakúpíce,
otcom svým do jiných zemí zasielali.

Tak jest bylo mnoho tu chvíli těch mistróv,
bakalářóv a studeiítóv rozličného učení v. Praze,
že tomu člověk těžko uvěří, kdož jest toho sám
neviděl, jakož sem já také toho zastal a všecka

země Česká (podle světa mluviec) měla toho čest
i puožitek nemalý.*

Ale zároveň dodává o vystěhovalcích : »však
také ti všichni, ktož sú z Prahy byli vyjeli a vyšli,
s pravú věru sú dlúho po Praze tužili.*

Byla to ovšem pro Prahu ztráta nemalá a
mnozí počet odešlých nejspíš vysoko nad míru
zvyšovali, mhiyíce i o 36 tisících studentů, kteří
na vysokých školách byli zapsáni, než jedn?^k.jsou
čísla ta přemrštěna, nebo universita byla. již utrpěla
založením vysokého učení- v Krakově j Budíne,
Vídni, Heidlberce a Kolíně Rýnském, jednak ne-

* v

bylo více možno, dívati se na odstrkování Českého

národa na -jeho vysoké škole a roztržka tato. byla

by za tou či onou příčinou v brzku se státi musela.

Cizinci tito >sú se velmi nad Cechy zpínali a

utiskali jazyk Český* a proto veleben, skutek,, jenž
vysoké učení Karlovo národu Českému vrátil a
přední původce skutku toho, mistr Jan Hus, leže
tenkráte v těžké chorobě,, neustával napomínati
přátele své, aby národu svého neopouštěli^ a ublížiti
mu nedopustili.

o přiznání a^ arcibiskupa Zbyňka k papežřAlexandroyi. 461

O přiznání se arcibiskupa Zbyňka k papeži

Alexandrovi.

Král Václav usiloval všemožně, aby zjednal
uznání sboru Pisanskému proti papeži Řehořovi XII.
a snaha tato rozvedla krále i s arcibiskupem, jenž,
jak již řečeno^ pod ťůznými vytáčkami, většinou
lichými,* nechtěl ustoupiti od Řehoře.

Když pak Václav ze své vůle vydal některá
nařízení ve prospěch sboru, popudil sé Zbyněk
tou měrou, že vydal zápověd služeb božích pro
Prahu a na dvě míle vůkol. - '

Čin ten narazil na odpor, a Hus v kázání
jednom tak ostře posoudil opatření to, že lid vy-
hrnul se z kaple a hnal se ku dvoru arcibiskupovu,
tak že Zbyněkj nemaje se tu bezpečným, odešel
na Roudnici.

A tu lid obrátil se proti kněžstvu, ovšem
tomu, které na straně Zbyňkově stálo, a nejeden
ztýrán, jiný do vody hozen, jiný na pranýř po-

staven a blátem poházen. Ze dalo se tak s vůlí
Václavovou, netřeba, připomínati.

Mezi tím dne 26. června roku 1409. zvolen
sborem Pisanským za papeže kardinál arcibiskup
Milánský, Petr Filargi, králi Václavovi jakožto
někdejší jednatel vévod Milánských dobře známý
a příznivě nakloněný.

Zvolený přijal jméno Alexander V.

Muž tento ~ opuštěný kdysi bídný sirotek,
na odlehlém ostrově Krétě narozený — přízní
osudu a dobrých lidí od hodnosti k hodnosti' vý-

462 • ČMká kronika.

stupoje až tui vrchol, kam vftbec dostoiipiti mohl,
byl opravám církevním upřímně oddaný a proto
byla z volby muže toho obecná radosť.

Viak i teč stál arcibiskup Zb3měk proti obec-
nému hlasu a teprve když lid v bouři proti němu
,a straně jeho pokračoval s velikými škodami na
statcích, ustoupil s nemalým z toho posměchem.

Dne 2. září (1409.) prohlásil Zbyněk slavně,
že přistupuje k^papeži Alexaqdrovi, z čehož povstal
obecný ples.

Všude zvoněno, ba dne následiyícího, v úterý,
bylo po Praze i obecné osvětlení. Před každým
domem zapálen oheň, tak že jich bylo přes 600*,
mimo to purkmistr a konšelé projížděli město
s hudbou až hluboko do noci.

O rozbroji mezi arcibiskupem Zbyňkem
a mistrem Janem z Husince.

Arcibiskup Zbyněk těžce nesl, že musel býti
povolným a maje za předního původce všeho proti
němu .jednání mistra Husa, vystoupil ted proti
němu se vší přísností a bezohledností.

Nalezli se lidé, kdož arcibiskupa v tomto po-
čínání horlivě podporovali.

Předním mezi těmito byl první kdysi kazatel
v kapli Betíemské, kněz Jan Protiva. Ten nejen
že horlivě sbíral výroky mistrovy pronesené i před
lety v rozmluvách soukromých, ale on i pilné nu*

o rozbroji tiKzi arcibiskupem Zbyňkem a mistrem Janem. 463

•

vštévoval kázání jeho a zasnatnenával, co se mu
vadným býti ^álo.

Jedenkráte zpozoroval jej mistr mezi 'poslu-
chači svými, an sehnut ve stolici s Iniklf hluboce
stlačenou cosi znamená.

Hus mezi kázáním zvolal n^ň s kazatelny:
» Napiš to, kuklíku, a nes na *onu stranu I < Onou
stranou rozumělo se Menší město Pražské, kde
sídlel arcibiskup.

Poněvadž shledáno, že předním působištěm
Husovým jsou jeho kázání v kapli Betlémské, vy-
praveno poselství k papeži Alexandrovi, aby stě-
žujíc si do šíření bludft Viklefových žádalo, aby
nikde kázání dovoleno nebylo leda ve chrámech
biskupských, koUegiatních, farních a klášterních.

Tak měla kaple Betlémská státi se neškodnou.

V čele poselství šel výše jmenovaný inkvisitor
Jaroslav, a to dne 20l prosince r. 1409. obdrželo
list papežský, ve kterém ukládalo se arcibiskupovi,
aby složil zvláštní soud ze čtyř misjtrů bohosloví
a dvou doktorů duchovního práva, který by měl
moc zakazovati hlásání bludných článků.

Dále zapovídáno kázání všude až na shora
uvedené čtyry druhy chrámů a poručeno vydání
kněh Viklefových.

Bulla papežská donesena do Prahy 9. března
r. 1410. •

Ihned složen jmenovaný soud a vydáno pro-
volání, aby každý, kdež nějaký spis Vildefův má,
pokud tak již byl neučinil, vydal jej soudu onomu,

464 Česká kronika.

Takovým spfisobem sebrán na tu dobu ve-
liký počet kněh do 200 svazků, z nichž některé
byly i skvostně vypraveny. Knihy ty soudem arci-
biskupským odsouzeny šmahem ku spáleni.

Hus a přátelé jeho odporovali tomu, doka-
zujíce, že nejeden spis Viklefův ani bohosloví, ani
víry se nedotýká, že tedy bludným býti ani ne-
může a odvolali se, jak se pravilo, od papeže spatně
zpraveného k papeži lépe zpravenu býti majícímu.

Rovněž učiněno odvolání proti zápovědi ká-
zání' v kaplích.

Ku krokům těmto rjabyl Hus a přátelé jeho •
tím spíše odvahy, že mezi tím dne 3. května (1410.)
zemřel papež Alexander, na jehož místo po čtrnácti
dnech vyvolen kardinál Baltazar Kossa, který přijal
jméno Jan XXIII.

V naději v dobré pořízení neuposlechl Hus,
když mu v Betlémě kázati zapovězeno a dne
22. června (1410.) na kázání odvolal se k lidu,
oznamuje, že papež zemřelý zápověď onu učinil,
poněvadž mu nepřátelé Husovi donesli, jako by
v Cechách blud a kacířství byly se rozbujely.

»Lhou," zvolal lid, jako by jedním hrdlem.

A zase mluvil mistr o knihách Viklefových,
že mnoho dobrého v sobě obsahují a ptal se lidu,
zda v tom s ním držeti a za jedno býti chce.

» Chceme a přidržíme se,« volal zase lid.

Tím povzbuzen byv, ohlásil mistr, že on od
kázání neúistane, byť. by mu za to • vyhnanství a

t- i

f kollejl Karlovi horlí proti odpustkům

o rozbroji mezi arcibisktipem Zbyňkem a mistťfem Janeml 465

vězení utrpěti bylo a vyzýval zároveň lid, aby
pomněl doby, že třeba již bude opásati se mečem
a hájiti zákon boží.

A slovo Husovo tisícerou ozvěnou rozlehlo se
po vlasti České a nalezlo hojného souhlasu.

Stranu spálení kněh obrátila se skoro celá
universita ku králi, aby tomu zabránil a ten zjednal,
aby se soudem nad knihami posečkáno bylo až
do příchodu markrabí Jošta, jenž, jak už připome-
nuto, slynul učeností a ten měl tedy rozhodnouti.

Bylo obecně známo, že Jošt zná spisy Vikle-
fovy, nebo právě jeden z předních, zvaný Trialogus,
byl péčí Husovou pro něho opsán.

Odklad tento rozhořčil znova arcibiskupa proti
Husovi a on znovu žaloval naň u papeže.

Zatím s příchodem Joštovým prodléváno a
tu arcibiskup konečně přistoupil k vykonání soudu.

Ve středu dne 16. července (1410.) svolal
mnoho - prelátů do svého dvora v Menším městě
Pražském, který dal osaditi hojným lidem zbrojným.

Na to sneseny sebrané knihy na hranici, ta J

pak za zpěvu: » Tě Boha chválíme !« podpálena. |

Hned po vykonání ortele tohoto arcibiskup,
obávaje se výbuchu nevole proti sobě, odebral se
na Roudnici a odtud dne 18. července vydal klatbu
na Husa a jeho přátele.

česká kronika. 11. 26

466 Česká kronikfi.

O bouři proti arcibiskupovi.

Na zprávu, co stalo se s knihami Viklefovými,
povstalo všude po Praze veliké jitření, nebo spá-
lené knihy měly značnou cenu, a jitření to vzrostlo
ještě tím, že mluveno, jako by si byli preláti
pěknější a skvostnější z knih těch rozebrali a po-
nechali.

Když pak po kostelích pražských z rozkázání
arcibiskupova klatba na Husa vydaná rozhlašována,
počaly výtržnosti jednak tím, že kazatelé okřiko-
váni, ba i zbraní jim hrozeno, jednak že strana
arcibiskupova písněmi hanlivými a posměšnými^
pronásledována.

Odpůrci Zbyňkovi narážejíce na skrovňoučké
literní vzdělání jeho a lehkomyslnost, s jakou spisy
Viklefovy spálil, prozpěvovali o něm :

Zajíc biskup Abeceda
spálil knihy, a nevěda
co jest v nich napsáno.

Strana druhá jednala podobně, ba mnohem
urputněji si vedla, zejména čekahci stavu duchovního,
žáci kůrní, chytali osoby, o nichž se domnívali, že
se stranou protivnou drží, za vlekali je na místa
příhodná a tu je mrskali neb jinak týralL

Král Václav, vida to pusté řádění, vynesl ko-
nečně výrok, jímž popěvky hanlivé a všelikou svévoli
stran zapovídal, zároveň však poroučel arcibisku-
povi, aby učinil náhradu všem, jimž spálením knih
škoda se byla stala.

o jednání krále Václava se stolicí papežskou. -467

O jednáni krále Václava se stolicí papežskou.

Králi ^ Václavovi velice bylo proti mysli, že
jednáním arcibiskupovým poddaní jeho za kacíře
a bludaře se vykřikují a do klatby uvrhují, pročež
obrátil se sám listem k papeži.

K listu tomuto připojili své přímluvy královna

Zofie, nékteří nejvyšší úředníci zemští a konšelé
všech tří měst Pražských.

Královna Žoňe v listu svém žádala za 45vo-
bodné hlásání slova božího, pan Lacek z Kravař,
nejvyšší hofmistr, a konšelé ujímali se kaple Be-
tlemské.

Zatím žaloby proti Husovi došly ke dvoru
papežskému v Bononii a tu dány do rukou muže
rázného. Byl to kardinál Otto Kolonna pozdější
papež Martin V. Ten vyřídil věc ve smyslu Zbyň-
kově a obeslal Husa před stolici papežskou.

Arcibiskup vydal stížení klatby proti Husovi,
král pak, královna a druzí psali zase listy pří-
mluvné k papeži, zejména pak královna výslovně
se osvědčovala, že sama nejednou slyšela slovo
boží v kapli Betlémské a žádala za smírné vyrov-
nání sporu toho.

Hus žádal, aby sprostěn byl osobního se po-
stavení a jmenoval si plnomocníkem mistra Jana
z Jesenice, jenž té doby meškal v Bononii za
studiemi na tamních vysokých školách.

Než listy a přímluvy tentokráte Husovi málo

prospěly, sedělť na stolci sv. Petra muž vznešené

hodnosti té naprosto nehodný.

26*

468* česká kronika.

Pocházel ze slovutné rodiny Neapolské, prožil
vtak mládí své nade vši míru bujně a divoce, ba
slynul po některý čas i jako odvážný a smělý
námořní loupežník.

. Oddav se později na bohosloví a práva, stal
se knězem a dovedl se tak zalichotiti papeži Boni-
faciovi, že jej jmenoval kardinálem.

Po smrti papeže Alexandra sliby, klamem a
hrozbami toho dosáhl, že vyvolen za jeho nástupce
jakožto Jan XXIII.

Muž tento, který žádné hanebnosti se neitítil,
nemohl ovšem býti ochráncem a zastancem snah
Husových a to tím méně, když poselství arcibisku-
povo v Bononii veřejně odevzdalo papeži pěkné
koně, drahé koflíky a skvostné prsteny.

Arcibiskupu Zbyňkovi dáno za pťávo a Hus
pohnán před soud papežský.

O smrti Ruprechta Falckého.

Sbor Pisanský zvoliv papeže, neodstranil tím
roztržku v církvi, nebo i Aviňonský Benedikt XIII.
nalezl ještě poslušenství zejména ve Spanélích,
i Římský Řehoř XII. byl ještě od mnohých knížat
a zemí za papeže uznáván, tak že z dvojice pa-
pežské povstala trojice.

I netrvalo dlouho a podobná roztržka stala se
i na královském stolci Německém.

Dne 18. května r. 1410. zemřel protikrál Ně-
mecký Ruprecht Falcký. Strana jeho chystala se

o smrti Ruprechta Falckého. 469

k nové volbě, při čemž dohodnuto se v tom, že
volen má být jen člen rodu Lucemburského a
rod ten mimo krále Václava čital jen dvě mužské
hlavy. '

Král Václav dozvěděv se o přípravách k volbě,
smluvil se s markrabím Joštem, že dá mu hlas,
uzná-li Jošt Václava za staršího krále Římského a
budoucího císaře.

Jošt tak učinil a získav tím i hlas saský, byl,
když k němu přistoupili kuríirstové Mohučský a
Kolínský čtyřmi hlasy zvolen za krále, zbývajícími
třemi hlasy zvolen 20. září r. 1410. zase Sigmund.

A tak měla ted Evropa vedle tří papežft tři krále
Rímsko-Německé, poněvadž pak Římský král platil
za světskou hlavu vší církve, měla ted církev ka-
tolická tři světské a tři. duchovní hlavy.

A ku podivu — ty světské hlavy smluvily se
spíše a to tím snáze, když jedna z nich smrtí
ubyla.

Markrabí Jošt zemřel již ďne 11. ledna r. 1411.
otráven prý jedem, přimíseným do sladké varmuže,
čili ovocné kaše.

Po Joštovi zbylo tu pěkné dědictví a tu po
dali si ruce i rozvadění dosud bratří a podělili se
pokojně. Sigmund dostal zpět zem Braniborskou,
Václav Lužice a Moravu.

Sigmund podíl svĎj zastavil ihned Bedřichovi,*
. purkrabí Norymberskému, předkovi nynějších králů
Pruských, Václav pak připojil země zděděné přímo
ku koruně České,

470 Česká kronika.

Th c byl Jošt posledním markrabím Moravským,
od d^b téchto titul markrabí země té připojili
králové Čeští k tituli svému a zem spravoval
v čele stavů, moravských králem jmenovaný zemský
hejtman.

A ted smluvil se Václav se Sigmundem i o trůn
Německý.

" Během jara roku 1411. ujednáno mezi bratry
celkem totéž, co bylo základem smlouvy mezi Václa-
vem a Joštem, načež dne 21. července r. 1411.
Sigmund ve Frankfurtě jednohlasně zvolen za krále
Římsko-Německého a zároveň pak odstoupil od
Řehoře XII. a přihlásil se k papeži Janovi XXIII.

Tak odstraněna trojice na trůně Německých
králů.

O smlouvě s arcibiskupem Zbyňkem a o jeho

smrti.

Spor arcibiskupa Zbyňka s králem měl v zá-
pětí veliké zádavy jak jmění arcibiskupského, tak
těch kněží, kdož s ním byli za jedno. Arcibiskup
nemohl se dovolati zastání od papeže, jenž nyní
patrně na stranu Václavovu kloniti se počal.

I počal vyjednávati a dne 3. července r. 1411.
daly se obě strany na rozsudek Rudolfa, kurfirsta
Saského, Stibora ze Stibořic^ vévody Sibinského
a některých pánů a rádců královských.

Ti po třech dnech učinili výrok: » Arcibiskup
pokoř se králi jako pánu svému a hledej milost'

o smlouvě s arcibiskupem Zbyňkem a jeho smrti. 471

jeho; piš také a oznam papeži, že nezná žádných

bludův a kacířství v zemi České než což se mistři
s ním zavadili, o to že přišed mocně na krále
a rady jeho, již úplně smířen jest a protož, že
všickni u dvora papežova počatí soudové mají
minouti a klatby všecky zrušeny *býti.

Naproti^ tomu král, příjma k sobě biskupy,
doktory, mistry, preláty, knížata pány a jiné své
zemany, vyčisť a pomsti všecky bludy a neřády^,
jestli kteří mezi duchovenstvem nebo světskými
nalezeni budou.

Dej také postoupiti zase a navrátiti, cokoli
obročí odjato bylo kněžím a propustiti všecky jaté
na svobodu; dále všecky dosavadní ústrky, sváry
a kyselosti miňte s obou stran a zapomenuty budte
i panujž nápotom celý pokoj a svornost bez po-
rušení.

Konečně ostaňte i kněžstvo i universita i páni
zemští při svých starodávních právích a svobodách,
aniž sahejte jedni na druhé právy vymyšlenými. «

Arcibiskup v prvé části uposlechl ihned, pouze
list, který měl k papeži poslati, zdržel, nemaje
patťně mnoho důvěry ve smlouvu právě uzavřenou.

Hus obrátil se k papeži listem, ve kterém
odmítal od sebe články a činy, z nichž obviňován
byl a zavazoval se poslušností.

Tak na oko uklizen těžký spor a navrácen
klid a mír, ale v pravdě bylo to jen krátké od-
dechnutí.

472 Česká kronika.

Arcibiskup neviděl dost dobré vůle při straně
králově. Meškaje po pět neděl ve svém dvoře
v Praze, nemohl se Zbyněk domoci slyšení u krále
a nejedno příkoří spůsobeno mu i od těch, kdož
byli smluvčími mezi stranami. I umínil si- arcibiskup
uchýliti se do Uher a užiti přímluvy a pomoci
krále Sigmunda.

Z cesty jsa u biskupa v Litomyšli, poslal
králi Václavovi list, ve kterém stěžuje si na nedo-
držení smlouvy a nových příkoří a tím omlouvá
se, že nemohl žádaný list poslati papeži, ano se
to jeho cti příčilo a proti jeho duši bylo.

Ku konci ospravedlňuje svůj odchod do Uher..

»A když Tvá Milost, « praví, »toho neráčí
staviti, musímť k bratru Tvé Milosti do Uher jeti
a Jeho Milosti tužiti na ně, od nichž mi se a- mému
duchovenství násile děje a prositi Jeho Milost, aby
se ráčil před Tvou Milostí přimluviti^ aby jim Tvá
Milost toho neráčila a na mé žákovstvo připuščeti.

A vždyť prosím Tvé Milosti, aby se ješče
ráčil milostivě rozpomenouti a mě s mým žákov-
stvem při duchovném řádu ostaviti, a ráčil kázati,
což jest kostelóm a kněžím pobráno, zase navťStiti
a neráčil připustiti duchovenstvie viece hubiti, než
ráčila, moj a mého žákovstva milostivý obránce
býti, abych mohl i s svým žákovstvem za Tvou
Milost tiem snažnějie pána Boha prositi a toho
Tvé Milosti tiem robotněje zasluhovati po Vie
časy.«

o hlásání odpustků v Praze. 473

List dán dne 5. září v den sv. Viktorina (1411.)
a v den sv. Václava arcibiskup Zbyněk, již na cestě
Moravou do těžké choroby upadnuv, v uherském
městě Prešpurku vypustil ducha.

Mrtvola jeho přivezena da Prahy a tu slavně
pochována ve chrámě sv. Víta.

O arcibiskupovi tomto možno říci, že byl muž
dobrý a životem neúhonný, sám Hus měl jej vždy
v úctě a želel jen toho při něm, 2e nemoha na
vědění své se spoléhati, musel v jednání svém hle-
dati rady a poučení a to ne vždy u mužů, kteří
by byli bývali té poctivosti, jakou povždy vynikal
on sám.

Nástupcem Zbyňkovým stal se již připomenutý
osobní lékař krále Václava Albík z Uničova, obo-
jích práv a lékařství doktor, jakož i mistr svobod-
ných umění, v době té již muž věku vysokého a
ten dne 25. ledna r. 1412. od papeže potvrzen.

O hlásání odpustků v Praze.

Předním stoupencem Římského papeže Řehoře
XII. byl jmenovaný shora král Neapolský Ladislav,
muž podnikavý a bojovný.

Práti tomuto králi umínil si Jan XXIII. pod-
niknouti válečnou výpravu, nemaje pak ku pod-
niknutí takovému mimo odvahu ničeho, zejména
žádných peněz a žádného vojska, zamýšlel úmysl
svůj provésti po spůsobu válek křižáckých.

Dal rozhlásiti; že každý dojde plnomocných

474 Česká kronika.

odpustkfl a jiných milostí, kdo buď sám chopí se
meče, neb jiného za sebe vypraví, neb aspoň po-
skytne peněz na zamyšlenou výpravu.

S bullami o těchto odpustcích přisel v květnu
r. 1412. do Cech děkan Pasovský Václav Tiem
a jak arcibiskup tak i král svolili, aby bully ty ve-
řejně rozhlášeny byly.

I rozešli se hlasatelé po městech Pražských
a s bubnováflím ohlašovali vůli papežskou a zároveň
oznamovali, kam peníze ukládány býti mají.

K tomu cíli byly tři truhly, dobře okované
připevněny ; jedna u sv. Víta, druhá na Vyšehradě,
třetí ve chrámě Týnském.

»V Čechách zůstávalo ještě v neblahé paměti
prodávání odpustků, jak se bylo dalo za milosti-
vého léta roku 1393. ; pročež, jak se zdá, uznala
i arcibiskupská konsistoř za dobré, vydati nařízení,
kterými by se některé křiklavé nespůsoby při tom
tentokrát zamezily.

Zakázalť arcibiskup jmenovitě, aby lidé na
zpovědech nebyli odhadováni, totiž aby se jim ne-
ukládalo jako za onoho milostivého léta, kolik by
kdo musil dáti za odpustek dle jmění svého neb
jiných okolností.

Ale kommissař papežský Tiem mnoho se na
to neohlížel, nýbrž provozoval obchod s milostí
boží takovým spůsobem, jakým se nadál největšího
a nejjistějšího zisku z něho.

K usnadnění věci jal se pronajímati celé arci-
diakonaty a děkanáty neb jednotlivé kostely kněžím

o hlásání odpustků v Praze. 476

podnikatelům, kteří mu odvedli ustanovené summy
a těžili za. ně pro sebe z odpustků.

Za nájemníky takové nehodili se ovšem knězi
zbožní, nýbrž lakomci, hráči, kuběnáři a zvyklí
jiným tehdejším neřestem, kteříž pak tržili s lidmi
na zpovědech nestoudně a páchali rozličné ha-
nebnosti.

Což tu divu, že mistr Hus a jeho přátelé od-
hodlaně vystoupili proti ohavnosti této. Hus na
kázání ostře posoudil buliti papežskou a brzo na to
ohlásil veřejné rozhovoření se o bulle i odpustcích
ke dni 7. června (1412.) ve veliké síni koUeje
Karlovy, což učinil hojnými listy, které přibil na
dveřích chrámů pražských i na jiných místech
veřejných.

Předmětem rozhovoru měla býti otázka: » Zdali
dle zákona Kristova lze jest a užitečno, pro česť
boží a spasení lidu křesťanského i pro dobré země
bully papežovy o vyzdvižení kříže proti Ladislavovi,
králi Apulskému a jeho tovaryšům schváliti Kri-
stovým věřícím?*

Vystoupení Husovo spůsobilo veliké vzrušení.
On sám povolán před posly papežské, ovšem bez
výsledku, nebo osvědčil se vůči poslům, že k po-
volnosti v případě tomto skloniti se nedá, byť by
mu i hranicí hrozeno bylo.

I fakulta bohoslovecká chtěla tomuto učenému
hádání čili disputací zabrániti, ale marně, nebo
rektor universitní, mistr Marek ze Hradce, byl již
své svolení dal.

476 Česká kronika.

O disputací v kolleji Karlové.

Pověst o záměru mistra Husa roznesla se
v brzku široko daleko a když přiblížil se ustano-
vený den 7. června, byl nával mistrů, bakalářů a
studentů do koUeje náramný. Přišli veškeří přátelé
Husovi, ale nejspíše i veškeří jeho nepřátelé!

Hus dokazoval ovšem neoprávněnost bully
papežské a tudíž i odpustků jí hlásaných.

Odpůrci statečně mu odporovali, tu však přišel
na pomoc mistrovi dobrý jeho přítel misfr Jeroným
Pražský.

O rodu slovutného tohoto mu^e víme velq;ii
malounko.

Dle příjmí » Pražský « aneb »z Prahy, « sou-
diti můžeme, že byl z rodu měšťanského, ovšem
velmi zámožného, jak zase soudíme z hojných jeho
cest, jednak za učením, jednak z pouhé dychti-
vosti vykonaných.

V mládí byl na učení Pražském, pak prodlet
delší dobu na školách v Anglii, Německu a Francii,
tak že došel stupně mistra svobodných umění na
několika vysokých školách.

Nemaje zapotřebí domáhati se úřadem nijakým
chleba, vydal se na cesty a navštívil i Svatou zemi!

Byl postavy mohutné a dlouhý černý vous
i vlas dodávaly mu výrazu mužné odhodlanosti,
dvorné pak mravy činily společnost jeho milou a
vzácnou.

o disputaci v kolleji Karlově. • 481

Muž tento již za pobytu svého v Anglii při-
lnul k náhledům Viklefovým a ty zastával všude,
kam přišel, ač mu to obyčejně příkoří, ba i pro-
následování působilo.

Tato náklonnost k novotám a opravám spřá-
telila jej brzo s mistrem Husem, a to tak úzce a
pevně, že, jak bude vypravováno, přátelství tomu
život obětoval.

Ted při disputací v kolleji Karlově ujal se
přítele a řečí nadšenou a ohnivou hájil mínění Hu-
sovo, ba na konec vyvstal a ohlašoval, že chce
jíti na radnici Starého města Pražského a tu před
konšeli dokázati, že hlásaní odpustkové jsou falešní.

Ihned chystalo se množství studentů následo-
váti mistra, než v to vkročil rektor a pěknou řečí
se mu konečně podařilo, záměr ten zvrátiti, než
Jeroným v rozhorlení svém i proti rektorovi §e
obrátil.

»Slyšíš-li, mistře Marku !« zvolal, »však ty za
mě svého hrdla nedáš, jáť sám za se svú šíji dám!«

Mistr Jeroným ohnivým tímto a rozhodným
vystoupením stal se miláčkem studentstva.

»Když pak bylo dokonáno to aktům, « praví
starý letopisec, »ten den mnohem viece studentóv
šlo za mistrem Jeronýmem, než za mistrem Husí;
neb se jim libieše řeč, kterúž jest na tom hádání
učinil. «

482 Česká kronika.

O výtržnostech v Praze.

Disputací v kolleji Karlově byla jako by jiskrou
hozenou v doutnající hořlaviny; lid z největší části
přidal se míněním k Husovi, jenž ovšem na dráze
nastoupené neúnavně pokračoval.

> Mistr pak Hus,« praví tehdejší letopisec, » téměř
na každém svém kázání v Betlémě vedl lidi, aby
peněz na ty odpustky nedávali.*

A brzo následovaly skutky.

Do truhlice u sv. Víta přikované vhozen spis
proti odpustkům, jenž končil slovy: Více jest vě-
řiti Husovi pravdomluvnému, než sboru prelátů
podvodnému.

V den pak sv. Jana Křtitele (24. června 1412.)
jeden z milců králových, pan Vok čili Voksa z Vald-
šteina vystrojil v Praze mumrej posměšný, ale zá-
roveň velice smělý, podporován jsa v tom mistrem
Jeronýmem.

Vystrojen byl průvod, v jehož čele jel vůz,
na němž byl student přestrojený za nevěstku a ově-
šený na šíji a prsou nápodobenými bullami papež-
skými a zvonečky stříbrnými.

Vůz následovalo náramné množství studentů
i jiného lidu vesměs ozbrojeného a nastrojení biři-
cové volali, že vezou bully a kacíře k upálení.

Průvod ten bral se kolem dvora biskupova
přes most na Staré město a odtud na Nové město
až na tržiště čili nynější náměstí Karlovo.

Tu stával pranéř. Pod tímto složeny bully na

o stínání tří mládenců. 483

hromadu dříví a s velikým posměchem velikého
množství lidu podpáleny.

Král byl té doby na oblíbeném svém hrádku
Zebráce.

Tam na Žebrák vydali se mnozí, žalujíce na
Husa, spůsobili pak, že po několika slyšeních a
poradách král vydal nařízení, aby hlasatelům od-
pustků nikdo v cestu se nestavěl a jim nepřekážel.

Však brzo pro odpustky ty prolita i krev.

O stínání tří mládenců.

Řečmi Husovými roznícena byla zejména mládež
ku odporu a někteří chodíce po kostelích, kde
se odpustky ohlašovaly a schvalovaly, okřikovali
kazatele.

Konšelé spoléhajíce na výrok králův a ne-
jsouce novému hnutí přízniví, počali násilím zame-
zovati odpory ty a tu někteří i zatčeni, jakž ze-
jména připomínají se tři mladíci Martin, Jan a Stašek,
kteří dne 10. července 1412. pro podobné odmlou-
vání zajati.

Starý letopisec takto o tom vypravuje: » A bylo
u pondělí, a před tiem tu neděli v kázánie zjímali
je ; jednoho s hradu přivedli, druhého ot sv. Jakuba
z kláštera a třetieho od matky božie z Týna.

Ale musím ukrátiti, než tolikoť chci pověděti :
byl jsem při tom, když bylo v ten pondělí a v ho-
dinu jako třetí na den, a již se bylo proneslo, že
jsú ti třie zjímáni pro odpustky, i mistra Husi to
bylo došlo.

484 Česká kronika.

I Sel mistr Hus s jinými mnohými mistry a
studenty na rathiís, prose pánóv konšelóv, aby
jeho před se pustili, že by chtěl rád s nimi pro-
mluviti.

* A tak se stalo, . že s několika mistry pustili
jeho před se; jiní všickni mistři stáli před rathú-
žem s svými studenty, jichžto mohlo býti na dva
• tisíce.

V tom mistr Hus mluvil s konšeli, pfose jich,
aby těm třem nic nečinili pro ty odpustky a právě,
že on jest toho póvod, aby těm odpustkóm bylo
odpieráno a mělWi by jim co proto učiniti, aby
jemu prvé učinili, že on jest toho prvnie příčina.

Konšelé potázavše se, odpověděli jenju a jiným
mlstróm, kteříž s ním byli, že jim nic nemá se
proto státi, aby šli s svými domov a aby se ro-
zešli na svá obydlí.

A tak mistr Hus maje za to, že jim nic ne-
bude, šel s dobru myslí s svými se všemi do Be-
tléma a jiní na svá obydlí, jeho doprovodivše.

Ale lid vešken obecný očekáváše na rynku
co z toho bude učiněno, a hlediece jaký konec ta
věc vezme.

Nebo ráno kázali byli biřicóm volati, aby
všichni chudí i bohatí byli na rynku : té pak chvíle"
opět kázali zpět volati, aby všichni s rynku se ro-
zešli na své obydlí.

A když se lidé najvíce rozešli, tedy konšelé
rozkázali právu a mistru, aby je vyvedóce stínali.

o stínání tří mládenců. 489

A šli mnozí oděnci z rathiízu (a vše byli
Němci konšelé té chvíle i také oděnce všecko,
Němce spósobili a jiných bylo oby vatelóv tu mnoho
Němcóv) a obklíčivše ty jisté i kázali je stínati
u veliké teskni těch oděncóv.

A nedovedli jich na miesto popravné, než
proti domu celného, kdež nyní jest vytesán a na-
malován jednorožec, tu je stínali.

A i hned jedna nábožná žena vrhla tři pro-
stěradla bílá, aby ta těla jimi přikryta byla.

Tudiež potieže mistr Jičín s velmi velikým
zástupem mistróv, bakalářóv, studentóv a s jiným
lidem obecným a beze všie zbrani, ale pokojně.

A vzc:nse ta těla, i nesli je do Betléma, ne-
prosivše pánóv za to, ani se jim opověděvše, by
ta těla chtieli vzieti.

A mistr začav responsoř velikým hlasem: lsti
šunt sancti (tito jsou svatí), kterúžto o svatých
mučedlnících zpievají, i nese. je s velikým a vyso-
kým zpieváním a smělostí velikú a radostí do Be-
tléma, ano na to všichni oděnci hledie i konšelé.

Mnozí také studentově i lidé obecní, páni
a panie šli za těmi těly s velikým lkaním a pláčem,
u velikém náboženství provázejíce je k hrobu, že-
lejíce jich, jakožto té smrti nehodných.*

Obecným bylo teď očekávání, jak ve věci té
zachová se Hus.

Týž letopisec o tom takto dokládá: *První
neděli slova o tom ncřekl na kázáni, a byl se
přieliš veliký lid proto sšel do Betléma

Česk^ kronika. U>

490 Česká kronika.

A když mluvili někteří, že jemu biřic ústa
zamkl a páni, hned druhů neděli to velmi šířil, ži-
voty jejich vychvaluje i smrt nevinnu velice zvele-
buje, a lidu všeho napomínaje, aby žádnými mukami
od pravdy zákona božieho nedali se odstrašiti
a odhroziti.«

Poněvadž sťatí mladíci v kapli Betlémské po-
chováni, říkali protivníci kapli té s úsměškem »U tří
svatých. «

O novém obžalování Husa u stolice papežské.

Rozhodné vystoupení Husovo spůsobilo zase
velikou bouři proti němu.

Nejeden dobrý přítel Husa teď opustil. Tak
zejména učinil mistr Stanislav ze Znojma a přede-
vším mistr Štěpán z Pálce.

Ztráta přítele tohoto bolela Husa velice, jak
vidno to z jeho stesku: » Přítel Páleč, přítelkyně
pravda! Když jsou oba dva přátelé, svaté jest,
přední česť dáti pravdě.*

A Hus milého přítele obětoval pravdě.

Poněvadž v době té i král Václav od Husa
se odvrátil a konšelům pražským dal rozkaz, aby
v popravách pokračovali, byť by tisíce bylo pro-
vinilců a nemají-li dosti katů, že jim je z ciziny
opatří; vyvstali odpůrci Husovi znovu.

Předním prostředníkeni byl jim prokurátor
u dvora papežského, farář od sv. Vojtěcha v Praze
Michal, zvaný později »de Causis* čili Súďný.

o novém obžalováni Husa u stolice papežskét 491

Človék tento byl Němec, syn horníka z Ně-
meckého Brodu a miž pověsti nekalé.

Maje jakožto syn horníkův jakous takous
známost věcí horních, vzal od krále Václava značnou
čásť peněz na vyzdvižení zlatých dolů Jílovských,
s penězi těmi však r. 1408. utekl a uchýliv se do

Říma, živil se tu zaměstnáním právnickým. A zpro
nevěrec tento stal se ted předním žalobníkem
u papeže.

Odpůrcové Husovi » žalovali slovy náruživými
na Husa, kterak prý tento syn nešlechetnosti po-
hrdaje veškerou mocí církevní, již přes dvě léta
v klatbě trvá i nepřestává ani hájiti učení arcikacíře
Viklefa často již odsouzeného, ani povzbuzovati
k nenávisti proti kněžstvu vůbec ; nověji že se také
opovážil veřejně štěkati proti bullám a odpustkům
od Jeho Svatosti ohlášeným a jedovaté spisy své
o tom do všelikých krajin Českých, Moravských,
Polských i Uherských rozesílati, tak že již množství
duší křesťanských jimi nakaženo jest; protož že
jest již čas svrchovaný, aby papež povstana při-
hlédnul k věci opravdově a chránil ovčinec před
vlkem hltavým.*

Papež Jan XXIII. uslyšev o Husově odporu
proti odpustkům, ihned byl rozhodnut a vzav při
Husovu z rukou vlažných, vložil ji na starost kar-
dinálovi Petrovi. Ten počal proti Husovi vystupo-
vati s takou přísností, že zástupci jeho a přátelé
kteří posud při jeho u stolice papežské vedli, zdě-
šeni dali se na útěk z Itálie.

27*

492 ČmU kroaiki.

Husa samého stihl kardinál Petr tou nejtéžSí
klatbou, a poručil vyhlásiti po kostelích Pražských,
že nikdo, chce-li za věrného křesťana držán býti,
s Husem obcovati nesmí. Kdyby pak Hus v ne-
poslušnosti setrval ještě potom po deset dní, měl
ve všech kostelích při slavném zvonění a shašených
svících znova býti proklet, tak že nikdo pod po-
kutou upadení v klatbu podobnou nemá mu po-
skytovati ani pokrmu ani nápoje ani přístřeší.

Kam by se proklely odebral, všude měly býti
zastaveny všechny služby Boží, ba ani novorozenci
neměli docházeti křtu a mrtví neměli dle obřadu
křesťanského pochováváni býti.

Hus měl mocí býti zatčen a vydán biskupovi^
kaple pak Betlémská měla být shořena a se zemí
srovnána, aby tam prý kacíři hnízditi nemohli.

O útocích na kapli Betlémskou a odchodu Hu-
sové z Prahy.

Klatba na Husa vydaná bez překážky v Praze
prohlášena a všude tu také zastavena bohoslužba
a zastaveno udílení svátostí a vykonávání církev-
ních obřadů.

Věc tato spůsobila veliký rozruch ve veřej-
ném i soukromém životě obyvatelstva pražského,
poněvadž pak s Husem drželo skoro bez výminky
jen obyvatelstvo české, ku straně pak protivné při-
klonilo se obyvatelstvo německé, stal se z roz-
broje původně náboženského rozbroj národnostní a
objevil se jakožto zapas mezi Čechy a Němci.

o útocích na kapli Betlémskou a odchodu Husově. 49 .

Hus ohradiv se proti nálezu papežskému ne-
přestal kázati v Betlémě a tu pražští konšelé, z nej-
větší části Němci, umínili si zbaviti se ho násilím.

Vyhlédli si k tomu den pražského posvícení,
které slaveno tenkrát dne 1. října. Den ten r. 1412.
připadl na sobotu.

. I shlukl se veliký zástup lidu, v jehož čele šel
jakýs Bernard Chotek a lid ten udeřil na kapli
Betlémskou, kde právě Hus kázal.

Úkolem útočníků bylo, rozehnati posluchače
a zajmouti kazatele, než lid český postavil se statně
na odpor a zmařil úmysl nepřátel.

Brzo na to jednáno veřejně o tom, aby kaple
Betlémská dle nařízení zbořena byla, však i tu na-
razili konšelé se strany české na tak tuhý odpor,
že vzdali se záměru svého a tak Betlémská kaple
zachráněna.

Než nepokojů neubývalo a učiněn i pokus
o bezživotí Husovo a tu jednak nabádáním krále,
jednak velikým rozjitřením myslí obyvatelstva praž-
ského hnut jsa, umínil si Hus Prahu opustiti.

I nalezl pohostinného přístřeší u pana Jana z Ústí
Sezemova na Kozím hrádku, tam kde nyní nedá-

leko města Tábora Červený dvůr se nalézá.

Tu prodlel až do smrti pana Jana r. 1414.
zabývaje se jednak spisováním děl českých i la-
tinských, jednak kázáním k lidu, jenž se v brzku
z daleka scházel, aby slyšel milého kazatele.

Po smrti Janově nalezl útulku u milce králova
Jindřicha Leíle z Lažan na hrádku Krakovci čili

494 Česká kronika.

Červeném Hrádku u vsi Krakova v Rakovnickém
okolí.

»Tu jsa,t praví letopisec. »vyjiežděl do mě-
steček, do vsí kázat a zvláště kde zvěděl posvie-
cenie neb který sňatek, tam jel ; a kudyž se kolivěk
obrátil, tam po něm lidé v zástupech šli a jeli,
a na voziech se se všech stran k němu vezli. Tu
byl tak diúho, až pak jel potom do Konstancie. «

O změně na stolci arcibiskupském.

V bouřlivých těchto dobách hodil se na stolec
Pražského arcibiskupa sestárlý mistr Alblk nejméně.

Byl »přieliš skúpý Němec a neztravný« praví
o něm kronikář, a vytržen byv ze skromného ži-
vota soukromníkova a dosazen na stkvěly stolec
prelátský, nevěděl si v ničem rady.

Ten lesklý, nádherný dvár, jaký předchůd-
cové jeho chovali, byl skrblé jeho povaze proti
mysli, nebo on, který posud asi jen jediným sluhou
býval dobře obsloužen, měl nyní kolem sebe vi-
děti zástup dvořanstva, z nichž mnozí rodem svým
výše stáli.

To znechutilo mu vzácnou hodnost jeho a on
byl povděčen tomu, že nalezl člověka, jenž byl
ochoten sprostiti jej břemene toho.

Mužem tím byl shora vzpomenutý Konrád
z Vechty ted již přízní královou na Olomouckého
biskupa povýšený. Ten nabídl Albíkovi směnu.

Než ani hodnost biskupa Olomouckého nebyla

o snahách po usmíření stran. 495

po chuti Albíkovi a tudíž stal se správcem bis-
kupství toho Václav Králík, patriarcha Antio-
chenský a ten zase své probošstvf Vyšehradské
postoupil Albíkovi, který obdržel od papeže lichý
titul arcibiskupa Cesarienského, ve kteréžto hodnosti
ješté patnácte let prožil.

Dvojitá směna ta byla příčinou, že Konrád
teprve dne 17. července r. 1413. od papeže za
arcibiskupa potvrzen.

O snahách po usmíření stran.

Král Václav v dobách těchto stál ustavičně
mezi dvěma ohni. Na jedné straně národ naklo-
něný dalekou většinou myšlénkám, které hlásal
Hus, na druhé straně mocné kněžstvo, které
vlivem svým mohlo velice zviklati jeho moc.

Což tu divu, že mnoho o to stál, aby mezi
oběma těmito vrstvami svých poddaných zavládla
zase svornost a mír.

Pokoušel se o to všelijak.

Na radu arcibiskupa Konráda a biskupa Jana
Železného svolal ke dni 2. února r. 1413. sjezd
veškerého duchovenstva do Českého Brodu.

Stalo se toto svolání do skrovného města
proto, aby tam mohl přijíti i Hus, nebo pří-
tomnost jeho v malém městě nemohla spůsobití
zastavením bohoslužeb takové hnutí, jako v městě
velikém.

Než sjezd tento nesešel se v městě určeném,

498 Česká kronika.

nýbri v Praze o čtyry dny později a tu zmařeno
všechno jednání neústupností stran.

Nezdar tento neodstrašil krále Václava a on
ustanovil čtyři kommissaře, totiž mistra Albíka,
mistra Zdenka z Labouně, Jakuba, děkana Vyše-
hradského a rektora university mistra Křišťana
z Prachatic, aby se stranami vyjednávali.

Jednání dalo se na faře u sv. Michala, kde
byl mistr Křišťan farářem a trvalo jen dva dny,
načež přerušeno jednak umíněností mistrů Stani-
slava ze Znojma a Štěpána z Pálce, jednak své-
hlavostí kommissařů.

A teď došla králi Václavovi trpělivost, on pak
nejspíše dle rady milců sesadil súčastněné doktory
bohosloví z jich úřadů a poslal je do vyhnanství.

Stanislav ze Znojma zemřel brzo na to v Jin-
dřichově Hradci, kde byl u pana Jana z Hradce
nalezl ochrany a pohostinství, Štěpán pak z Pálce
musel opustiti vlast a vystoupil zase až ve Kost-
nickém sboru jako zapřisáhlý, nesmiřitelný Husův
nepřítel a odpůrce.

Takto odstraněním náčelníků stran z Prahy
nastalo jakés takés utišení hádek náboženských,
za to tím více vynikly spory národnostní.

O sporech národnostních.

Německé obyvatelstvo zejména královských
měst někdy králi z rodu Přemyslova do Čech uve-
dené vytratilo se během století z měst těchto z nej-
▼étSÍ části a třetí neb čtvrté pokolení cizinců těch

o sporech národnostních. 497

přijalo již řeč národa Českého až na nepatrnc
zbytky.

Výminkou z pravidla tohoto bylo jednak Staré
mésto Pražské, kde němečtí měšťané novými při-
stěhovalci řady své doplňovali, žárlivě k tomu při-
, hlížejíce, aby správa města v rukou rodáků jejich
se uchovala, jednak byla to města horní, kde rovněž
proud přistěhovalců byl tak mocný, že města ta
ráz německý uchovati mohla.

A tu za sporů vzpomenutých počala strana
německá v městech těch počtem sice vždy slabší,
ale jměním a mocí silnější, utiskovati živel český.

V Praze v čele německých konšelů v ohledu
tom vynikal Jan Oertl a to tak zle, že král Václav
sám uznal za dobré, vkročiti v přechmaty tyto.

Dne 21. října r. 1413. vydal nařízení, aby od-

'stupující konšelé Starého města Pražského podávali

mu. vždy po 25 Češích a 25 Němcích v návrhu

na nové osazení míst konšelských a z těch uvoloval

se král dosaditi za nové konšele . vždy 9 Cechů
a 9 Němců, tak že jněla od té doby pánovati

rovnost mezi Cechy a Němci v radě tohoto před-
ního města a hlavy království Českého.

Brzo na to — dne 2. listopadu — jmenovaný
Jan Oertl, jinak Domšík, pro provinění svá z roz-
kazu králova na radnici staroměstské sťat.

Z měst horních vynikala vysoko nad ostatní
Kutná Hora a německé její hornictvo hrdě si vedlo
vůči okolnímu obyvatelstvu slovanskému, roku pak

498 Česká kronika.

1413. provedlo násilný skutek, který divné světlo
vrhá na tehdejší poměry.

Toho roku v neděli po sv. Jakubu čili dne
30. července vydalo se množství lidu horního na
posvícení do nedalekého městečka Malina, k jehož
faře původně Kutná Hora patřila.

Když sestupovali horníci tito se stráně Kaň-
kovského vrchu k městečku, zastavili se na místě,
které posud Servanov sluje. Tam měli Malínští
sousedé nasetý hrách, horníci pak jali se trhati
lusky.

I sebrali se po Malině lidé a vrhnuvše se na
horníky, sehnali je s polí.

A tu zapuzení odebrali se do Hory a přibravše
k sobě ještě několik tisíc jiných »havéřóv padií-
chov«, vrátili se k Malinu, obstoupili městečko se
všech stran a zapálili je.

»Tak ti,< vypravuje letopisec, »ktož utéci
chtěli z ohně, budu zbiti všichni od těch havéřóv
a ktož neutekli, ti uhořeli a mnoho panen i paní
i mužóv zadusili se v pivnicích.*

»To jsem slyšel «, dokládá týž, »ani to naká-
zání kněžie lidem pravie v Praze s velikú žalostí.
I podnes to městečko jest pro ten a takový mord
pusto.*

A král Václav, když mu na ten hrozný pych
bylo žalováno, učinil prý památný výrok: Nechť
si každý nechá, co dostali

Městečko Malin vzpamatovavši se z těžké té
rány, nezotavilo se již víc a kleslo na pouhou ves.

o svolání sboru Kostnického. 503

O svolání sboru Kostnického a přípravách

Husových k nému.

Trojicí papežskou byl neutěšený stav církve
zavlečen na pokraj propasti a obecným bylo vo-
lání po opravč, jak se říkalo, v hlavě i údech.

Než ten, jenž by byl měl k opravám těm na
prvém místě přihlížeti, papež Jan XXIII. obával se
asi oprav těch sám nejvíce a proto marným bylo
ono volání. Teprve když král Ladislav papeže
Jana z Říma vyhnal, povolil naléhání krále Sigmunda
a vydal dne 9. prosince r. 1413. provolání, jímž
svolával obecný sněm církevní ke dni 1. listopadu
r. 1414. do švábského města Konstancie čili Kost-
nice, které leží při řece Rýnu, tam kde Rýn jezero
Bodamské opouští.

Král Sigmund nemálo o to stál. aby ku sboru
přišel i Hus a jednal s ním prostřednictvím někte-
rých pánů českých zejména Jana z Chlumu, Jin-
dřicha Lefle z Lažan a j. Hus pak slíbil ku sboru
přijíti a z víry své účet tu složiti, proti tomu za-
kazoval se Sigmund Husovi svou ochranou a při-
pověděl dáti mu bezpečný průvod.

Hus chystaje se do ciziny, chtěl dříve odvo-
lati se k vlastním sourodákům a odebrav se ze
svého venkovského útulku do Prahy, oznámil tu
listy na všech veřejných budovách přibitými, že
chce státi k zodpovídání se každému, kdož by ho
z bludu nějakého vinil.

Poněvadž v době té byla svolána schůze
kněžstva do dvora arcibiskupova, odebral se tam

50é Česká kronika.

dne 27. srpna r. 1414. zástupce Husův mistr Jan
z Jesenice a žádal, aby buď Hus neb on před
shromáždéní předpuštěn byl.

Po delším domáhání se vstupu vyšel před
dvůr maršálek arcibiskupův Oldřich Šváb ze Švá-
benic a oznamoval, že shromáždění právě věcí krá-
lovskou se zabývá, aby mistr posečkal.

Jan z Jesenice čekal některou chvíli, pak však
dav o tom od veřejného písaře, kterého byl s sebou
přivedl, napsati svědectví, odešel.

Hus nedošed tu slyšení, odeslal plnomocníka
svého do domu mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svoj-
šína a ten předstoupil tu před inkvisitora Mikuláše,
biskupa Nazaretského, aby se ho otázal, ví-Ii
o jakém bludu neb kacířství, jímž by mistr Hus
vinen byl.

»Biskup odpověděl před svědky k tomu schválně
povolanými, že on často obcoval s mistrem Janem
Husí při jídle a pití, že býval často na kázáních
jeho a míval s ním mnohé rozpravy o rozličných
předmětech písma svatého, ale že při něm neshledal
nikdy žádného bludu ani kacířství, nýbrž ve všech
věcech a skutcích jeho že jej shledal býti muže
pravověřícího a katolického.

Opět se tázal mistr Jesenic, zdali kdo u něho
jakožto inkvisitora od stolice papežské zvlášť usta-
noveného vinil kdy Husa z bludu neb kacířství.

Biskup dal odpověď, že se to nikdy nestalo
od nikoho, ač Hus k tomu učinil ty dni vyzvání
veřejně vyhláškami po celém městě, c

o svolání sboru Kostnického. -05

Tím byl Hus upokojen a potěšen, ale potě-
šení to netrvalo dlouho, nebo dozvěděl se, že ne-
přátelé jeho, kteří netroufali si veřejně proti němu
vystoupiti, potají snesli proti němu obšírnou žalobu,
kterou podařilo se Husovi v přepise do rukou do-
stati.

Hus opatřiv žalobný ten spis svými opravami
připojil jej k listu na rozloučenou »všem věrným
a milým bratřím a sestrám v Pánu Ježíši, kteří
jsou boží slovo skrze něho slýchali a přijali. «

Když koncem září (1414.) sešel se; sněm
zemský, požádal Hus některé pány, aby učinili
dotaz ku arcibiskupovi Konrádovi, je-li mu znám
nějaký blud neb nějaké' kacířství, kterým by Hus
byl viněn, že by rád za něj vytrpěl i trest dřív,
než by ze země odešel.

Arcibiskup odpověděl, »že neví žádného ka-
cířství ani bludu na Husa, aniž jemu viny dává,
než papež že viní jej, pročež před ním aby se
zpravil.*

0 tom vydali přátelé Husovi svědectví a sami
obrátili se ku králi Sigmundovi, žádajíce ho, aby
opatřil Husovi na sboru církevním veřejné slyšení,
>aby nebyl pokoutně poháněn k hanbě jazyka jich
a země České I «

1 Hus psal Sigmundovi a děkuje za milost
mu prokázanou, žádal za veřejné slyšení, by mohl
pokojně učení své sboru vyložiti a že ovšem hotov
iest, bude-li třeba, za pravdu i život položiti.

50b' Česki kronika.

Na to ve čtvrtek před sv. Havlem (11. října)
v průvodu pánů Jana z Chlumu a Václava z Dube
vydal se Hus z hrádku Krakovce na cestu do
Kostnice.

O příchodu Husové do Kostnice.

Cesta Husova říší Německou byla hlučnou.
Již v Norymberce očekával mistra veliký dav lidí,
který provázel jej i městem.

Z Norymberka vypravil se pan Václav z Dube
na Rýn za králem Sigmundem, aby přinesl slí-
bený průvodní list, Hus pak s ostatním průvodem
zaměřil ku Kostnici.

Poněvadž lid německý byl před tím upozorněn,
jak nebezpečný člověk tudy ubírati se bude, byla
obecná zvědavost napjata a všude čekali podél
cesty zástupové, aby hrozného toho muže spatřili.

Mnozí z kněží a mužů učených přijali mistra
vlídně a mnoho s ním hovořili.

Když pak dne 3. listopadu 1414. k městu
Kostnici se přiblížil, i tu vyhrnul se veliký dav
lidí, aby spatřili muže, o němž již obecně se roz-
právělo.

Hus ubytoval se v ulici Pavlově u vdovy,
která slula Fida.

O dva dny později přijel pan Václav z Dube
a přivezl průvodní list daný ve Špýru dne 18. října
králem Sigmundem, ve kterém se oznamovalo, že
Hus přijat do ochrany říšské, že nikdo pod uva-
rováním hněvu královského nemá Husovi ublížiti

o uvězněnf mistra Husi v Kostnici. 507

a on že pokoje užíti má, jak za pobytu v městě,
tak za návratu do vlasti.

V Kostnici bylo již velice hlučno. Papež Jan
byl dne 28. října vjel s devíti kardinály, mnoha
arcibiskupy, biskupy a veškerým dvorem do města,
do kterého se všech stran sjížděli se ted preláti

1 světské panstvo.

Hned následujícího dne po příchodu Husově
do Kostnice odebral se věrný a statečný ochránce
jeho, pan Jan z Chlumu, spolu s jiným českým
pánem, Jindřichem Lacembokem, ku papeži, aby
mu jednak oznámili mistrův příchod, jednak žádali
za ochranu pro něho.

Papež přijal posly vlídně a žádanou ochranu
slíbil Husovi^ byť prý by mu byl vlastníJio bratra
zabil.

O několik dní později sňata na čas s Husa
klatba, tak že mu bylo volno navštěvovati chrámy
ve městě, než přes dovolení toto mistr bytu svého
neopustil.

O uvěznění mistra Husi v Kostnici.

Za mistrem Janem Husí do Kostnice přijeli
i jeho nepřátelé zejména Michal Súdný, Václav
Tiem ted již probošt Pasovský a s biskupem Lito-
myšlským Janem Buckem čili Železným i Štěpán
z Pálce.

Michal přibil ihned na místech veřejných listy,
jimiž oznamoval obyvatelstvu příchod tvrdošíjného

kacíře Husa do města, Štěpán z Pálce pak jal se

508 Česká kronika.

za pomocí jiných ještě skládati žalobu ke sboru
kardinálskému.

Aby připravili mistra Jana o jeho svobodu,
jali se vymýšleti bajky o zamýšleném jeho z města
útěku, ba jednu chvíli i rozkřikli, že od služeb-
nictva svých průvodčích již z města a to na voze
v seně vyvezen byl.

Usilování nepřátel těchto vedlo konečně kcíli.

Dne 28. listopadu (1414.) přišli k Husovi
biskupové Augsburský a Tridentský s purkmistrem
kostnickým a oznamovali, že mají mistra přivésti
před papeže a kardinály.

Pan Jan z Chlumu tuše nebezpečí postavil se
tomu na odpor a okazuje k tomu, že mistr jest
v ochraně říšské, ohlásil, že tomu místa nedává.

Když však na chlácholivá slova biskupa Tri-
dentského Hus projevil se ochotným ku předstou-
pení před papeže, vydali se na cestu.

Kardinálové obořili se na přišedšího slovy
přísnými, viníce jej, že prý po Cechách rozšiřoval
mnohé těžké bludy.

Hus osvědčoval se, že jest mu blud velice
protivný a že by raději smrt utrpěl, než by jediný
nerci-li mnohé rozšiřoval, že pak dobrovolně ke
sboru přišel a kdyby snad přece co bludného
v učení jeho nalezeno bylo, že hotov jest dáti se
Doučiti a pc^kání činiti.

Kardinálové pochválili řeč tuto a počali se ze
íně vytráceti, až tu zbyl jen mistr s panem Janem
z Chlumu a strážní. '^^

It:)

-■''T

I*- í.

í U

"'v VtCB

OSTiJ

Stitr tH mMdencQ na 3

\Kabt Fard. Hetteie.

nromistsliím nároíatf.

o uvěznění mistra Husi v Kostnici. 609

Tu vloudil se potichu do síně stařeček v ha-
bitu Menších bratří sv. Františka a hlasem pokor-
ným a nesmělým omlouval se mistrovi

Pravil, »že jest řeholníček sprostý, neumělý a
nevzdělaný, ale že rád hledá příležitosti poučiti se;
že slyšel veliké chvály o učennosti mistrově, ale
také o míněních jeho všelicos, čemuž diviti se
musil; proto že by přál sobě lepší zprávy a nau-
čení od něho; jmenovitě že mu řečeno jest, jako
by Hus tvrdil, že ve svátosti oltářní nemění se
chleb posvátný v pravé tělo Kristovo; je-li to
pravda « —

Když Hus odepřel, že to není pravda, mnich

zdál se býti zaražen a opětoval otázku tu ještě po

dvakráte, až Chlum hněvivě skočiv mu do řeči,

káral ho z té neslušností, že muži poctivému nechce

věřiti na sloVo.

Mnich omluviv se svou sprostotou vedl roz-
mluvu ke množství jiných otázek bohoslovných.

Když ale jal se mluviti o jednobytnosti pří-
rody božské i lidské v osobě Kristově, Hus póza-
mračiv se, řekl jemu: » bratře ty se nazýváš sprostým
a jednoduchým, já pak nalézám tě opravdu dvou-
duchým, proto že jiný jsi v chování a jiný v řečech
svých. «

Když konečně mnich s velikým děkováním za
hojné poučení odstoupil, ptaly se stráže Husa, ví-li,
s kým rozmlouval? To že byl Mistr Didakus, ge-
nerál řádu Minoritského a nejslavnější doktor bo-
hosloví v celé Itálii.

C«ská kronika II. 29

510 Česká kronika.

»Ó kdybych to byl věděl,* — zvolal Hus,
teprv se dovtípiv, že vzat byl na zkoušku, — »toho
bych byl tak lacino nepropustil I «

Potom obrátiv se k panu Chlumovi, těšil se
slovy: »Nu, jsou-li všickni rovni tomuto, nemám
s boží pomocí jich se co báti.«

Odpoledne byla porada kardinálů o Rusovi,
k večeru pak přišel hofmistr papežův k panu
Janovi z Chlumu, aby odešel do svého bytu, Hus
však že má zůstati.

Vzkazem tímto byl pan Jan nesmírně pobouřen
a bez odkladu vyhledal papeže ještě ve sboru kardi-
nálů meškajícího a osopil se naň prudce. Vytýkal
mu věrolomnost a hrozil, že pomstí porušení listu
králova.

Papež dav si dosvědčiti, že on nehlasoval pro
zatčení Husovo, vzal pana Jana v soukromí a řekl
mu: » Vždyť víte, jak já s kardinály stojím, oni
mně vězně vnutili a já musel přijmouti jeho.«

Hus zatím odveden nejprv do domu jednoho
z kanovníků kostnických a po týdnu uvržen do
temného, vedle smrduté stoky ležícího žaláře v klá-
šteře Dominikánů, stojícího u. samého jezera.

O Sigmundově příjezdu do Kostnice.

Pan Jan z Chlumu vida, že chráněnec jeho
uvržen do žaláře, ujal se ho statečně a horlivě.

Nejprve hleděl na svou stranu nakloniti vyni-
kající členy sboru, žaluje jim na papeže a kardt«
nály a ukazuje králův průvodní list, ale marným

Vězení Husovo v Dominikánském klášteře v Kostnici,

Katnenn^ okno vězení Husova v Dominik ánskím klášteře v Kostnici,

o Sigmundově příjezdu do Kostnice. 616

bylo volání jeho i spolehl jediné tedy na krále
Sigmunda, který ku svátkům vánočním do Kost-
nice očekáván.

Pan Jan nemeškal listem oznámiti králi, co se
bylo stalo a Sigmund v pravdě velice se rozhorlil
pro zlehčení svého majestátu a vyslal napřed posly,
aby byl Hus ze vězení propuštěn, sic že dvéře
žaláře jeho násilím vylomeny budou.

Zároveň splnomocněn pan Jan, aby králův
odpor proti uvěznění Husovu v jazyce latinském
a německém přibil n?. dvéře biskupského chrámu.

Než všechna tato opatření prokázala se býti
lehkými, hrozbu královu vykonati nikdo se neopo-
vážil a list na dveřích chrámových zůstal planým
zastancem uražené velebnosti.

Konečné o boří hod vánoční (1414.) již po
půlnoci vjel Sigmund po boku manželky své Bar-
bory v nádherném průvodu slavně do města
Kostnice.

Prvá jedtiání králova se sborem týkala se
Husa a Sigmilnd velice byl pro nešetření jeho
listu rozezlen, tak ie několikráte ze shromáždění
pln hněvu vystoupil, ba v posledních dnech r. 1414.
i sbor a město Kostnici opustil.

Než i sbor stál na svém peyně a oznámil
Sigmundovi, že by se raději rozešel, než by trpěl,
aby mu král v jednáních jeho překážeti měl.

To zase zaleklo Sigmunda, nebo velikého
namáhání bylo třeba, než sbor byl svolán a tecf

516 Ce^ká kronika.

mělo zase vše zmařeno býti, proto rozmyslil se
král a vrátil se do Kostnice. .

Pokud •Sigmunda z jeho předešlého jednání
známe, můžeme souditi, že nejednalo se mu tu
o Hiisa, ale o nedbání slova jeho se strany sboru,
když pak viděl, že by rozejitím se sněmu vážnost
jeho v říši ještě více podkopána byla, ustal v od-
póru a s lehkou myslí obětoval Husa jeho osudu.

Málo choulostivé svědomí jeho upokojeno pak
listem sboru, že slovo dané kacířovi dodrženo býti
nejen nemusí, ale ani nemá.

O Husovi ve vězení.

Krutá vazba v temném a nezdravém věření
působila zhoubně na zdraví Husovo a on rozne-
mohl se tak, že byl v nebezpečí života.

Ani ted však neměl s nebohým sbor slitování a
teprv po příjezdu Sigmundově docíleno od krále
a přátel Hugových, že papež aspoň lékaře k ne-
mocnému poslal.

Když horečka nemocným nejprudčeji lomco-
vala, předváděni jsou k němu svědkové, aby před
ním složili přísahu, jakž bylo obyčejem.

1 Štěpán z Pálce předveden a ten neznajc
útrpnosti s trpitelem, hrubým haněním a spíláním
ulevil srdci svému při pohledu na zuboženého ně-
kdejšího přítele.

Teprv když nastala obava, že by Hus podlehl
nelidskému s ním zacházení, byl dne 8. ledna

o přijímání pod obojí spúsobou 517

r. 1415. na rozkaz papežský přenesen do jiné sluš-
nější místnosti v témž klášteře

Přenesení toto působilo příznivě na nemoc
mistrovu, tak že očividně okříval a dne 19. ledna
mohl již přátelům svým do Cech psáti list, jenž
měl čten býti v kapli Betlémské, V listě tom líčil
Hus své utrpení v žaláři a žádal, aby se za něho
daly modlitby.

Pan Jan z Chlumu byl dary naklonil si strážce *
Husovy a ti mu dodávali listy od přátel a přijímali
zase od něho dopisy a doručovali je panu Janovi
jenž pak staral se o dodání jich

Takovým spůsobem docházel Hus útěchy a
povzbuzení od svých a mohl si zase uleviti v tísni
své postěžováním a otevřením srdce svého.

O přijímání pod obojí spúsobou.

Již ti první horlitelé pro opravy církevní pře-,
mítajíce o prvotním stavu církve mimo jiné- přišli
i na myšlenku, že by svátost oltářní i věřícím
pod obojí spúsobou chleba a vína podávána býti
měla.

Shora připomenuto, že zejména M^těj z Janova
byl příznivcem ^ zastavatelem tétp novoty, která
v podstatě nic neznamenala ^ žádnému článku víry
na odpor nebyla, ale byla do očí bijícím znakem
nového hnutí.

Hus sám za pobytu svého v Cechách neza-
myslel novot takových a teprv po odchodu jeho
do Ko««tníce chopil se věci této přítel a soudruh

518 Česká kronika.

jeho mistr Jakub, též Jakoubek ijakobellus, zvaný
po rodišti svém *ze Stříbra*

Muž tento stav se mistrem svobodných umění
a professorem na universitě, přilnul celým srdcem
ku novému hnutí v národě Českém a tím i k před-
nímu bojovníku ve směru tom, Husovi.

Ted po odchodu mistrově z Cech utkvěv
myslí na slovech evangelia sv. Jana : > Nebudete-li jísti
těla syna člověka a píti jeho krve, nemáte života
v sobě,« a jal se hlásati, že každému křesťanu
nutno, přijímati svátost oltářní pod obojí spůsobou.

O předměte tom ohlásil disputací a hájil jej
před hojným shromážděním mužů učených s tako-
vým zápalem, že mnozí z <ěch, kdož ho tu slyšeli,
přijali myUenku tuto a jali se ji i opravdově za-
váděti.

Byli to zejména někteří z farářd pražských,
kteří v chrámích svých nový tento spůsob podá-
vání svátosti zavedli.

Sám mistr Jakoubek, když nový ten obřad
zapovězen úřadem arcibiskupským, postavil se před
jenerálniho vikáře a žádal za naučení, či vlastně
za zvrácení učení svého slovy písma. Za odpověď
dostalo se mu, že stižen klatbou.

Nedbaje toho napsal spisek, kterým správnost
mínění svého dokazoval a novým tím řádem jak
on, tak přátelé jeho svátostí věřícím přisluhoval

Tit kdož novotě této přáli, žádali si zvěděti
fpínění mistra Husi o věci t^.

o změně vězen/ Husova. 619

Hus Z počátku dosti nelibě nesl, že nepřátelé
jeho budou míti v rukou novou zbraň proti němu,
než v brzku pnchýlil se i on k Jakoubkovi a napsav
ve svém žaláři krátký spisek o tom, poslal ho do
Cech, čímž osud nového obřadu rozhodnut.

Od té chvíle stal se kalich znamením stou-
penců Husových.

O změně vězení Husova.

Když Hus pookřál z těžké choroby, bylo mu
hned předloženo 44 článků, vyňatých ze spisu
jeho »0 církvi*, aby na ně dal písemnou odpověď

Hus znal se ku článkům těm, ale o mnohých
tvrdil, že byvše vytrženy z ostatního znění spisu,
nemají toho smyslu, jaký jim ve spůsobě té dáván
býti mohl, nežli však mohlo k dalš''mu jednání při-
stoupeno býti, nastala důležitá zmřni.

Z tří tehdejších papežů byl právě ten, jenž
při sboru Kostnickém se nalézal, hodnosti té nej-
nehodnější.

A tu sbor sebral 54 články, kterými doráželo
se na veřejný i soukromý život papeže tohoto,
o těch pak mělo být jednáno.

Chtěje se pohoršení vyhnouti, oznamoval, že
chce důstojnost svou složiti, při tom však vedl si
tak úskočně^ že byl od sboru hlídán, aby neuprchl.
Než Jan XXíII. spojiv se s Bedřichem Habsburským,
pánem některých držav v okolí Kostnickém, uprchl
dne 20 března 1415 přec, Nastal obecný poplach

520 Česká kronika. -

a bylo nebezpečí, že sbor se rozejde, ale v rozhodné té
chvíli chopil se řízení sboru sám Sigmund a to se
zdarem.

Poněvadž za papežem odešli i jeho zbrojnoši,
octl se Hus plně v moci krále Sigmunda, páni pak
čeští usilovně na něho naléhali, aby Husa propustil,
ale nestalo se tak, ba on z vězení poměrně již
mírného octl se ve vazbě velice tuhé.

Byl vydán biskupovi Kostnickému a ten dal
jej zavézti na svůj zámek Gottlicben, kde mistr
uvržen do osamělé věže, spoután na nohou, ba
v noci připoután i za ruce ku stěně.

Nikomu nehylo dovoleno k němu přicházeti,
rovněž přetrženo i dopisování.

Tak polehčil Sigmund svému chráněnci.

O příchodu mistra Jeronýma do Kostnice.

Osud mistra Husi vzbudil zejména v srdcích
jeho přátel hlubokou soustrast a nejeden nedbaje
hrozícího nebezpečí vydal se tam na Rýn, aby
spatřil tvář milého přítele.

Tak překvapil mistra nenadálou návštěvou
v žaláři jeho u Dominikánů mistr Křišťan z Pra-
chatic a slzami zalily se líce vězňovi, když spatřil
upřímného, věrného přítele.

Seznal ovšem ihned sám míru nebezpečí, do
kterého se vydal přítel a radil k rychlému návratu
do vlasti a uslyšev, že i mistr Jan z Jesenice a
Jeroným k němu vydati se míní, radil usilovné,

Věieoí Huaovo na zámku Gottliebenu.

O piíchoďj mistra Jeronýma do Kostnice. 523

aby tak nečinili a sebe ve veliké nebezpečí nevy-
dávali.

Výstralia mistrova neodstrašila Jeronýma, nebo
ten pobádav Husa k cestě do Kostnice, pokládal
ted si za povinnost neopouštěti ho a přispěti mu
výmluvností svou ku pomoci

Přišel do Kostnice dne 4. dubna r. 1415.,
když však sešel se s českými pány Janem z Chlumu
a Václavem z Dube, radili tito ba prosili přišedšího,
aby pamětliv jsa své bezpečnosti, rychle do vlasti
se vrátil.

Než mistr pln jarosti a víry v přesvědčení
své, nevystoupil sice na veřejnost, ale napsav listy
v jazyce latjnském, českém a německém, přibil je
na dveřích chrámů i obydlí vynikajírích členů sboru-
V listech těch žádal za bezpečnost pro sebe jak na
králi, tak na sboru.

Sbor nvu odpověděl, ze před násilím jej chrá-
niti chce, než jinak že se mu státi má po právu
a hned také vydal naň obsílku.

Ted teprv dal se mistr Jeroným na útěk a
došel až do města Hiršavy, sotva šest mil od hranic
českých vzdálené, tu však poznán od kněží, zatčen
a vydán falckrabí Janovi, synu někdy krále Ru-
prechta.

Ten, když sbor o zajatého žádal, poručil do-
praviti jej v těžkých okovech do Kostnice, což se
dne 23. května (1415.) také stalo.

V Kostnici odevzdán bratru Janovu, falckrabí
Ludvíkovi, Ten dal Jeronýma spoutaného vésti ko

524 Česká kronika*'

sboru u prostřed zástupu lidu branného, t nichž
jeden držel v ruce řetěz od pout mistrových.

Ve sboru přijat s úsměšky a podroben pr-
vému výslechu, načež odevzdán Janovi Válenrodovi,
arcibiskupu města Rigy (ted na Rusi), který dal'
ho spoutati na rukou a nohou, uvrci do těžkého
žaláře, sevříti do klády a mučiti hladem, až z toho
mistr onemocněl.

Hus s Jeronýmem nespatřili se nikdy již více.

O prvém slyšení Husově před sborem.

• - . • * • ^

V Čechách i na Moravě osud Husův vzbudil
živé účastenství i rnezi šlechtou. Ta odbývala sjezdy,
na nichž složeny listy ku králi Sigmundovi, jakožto
dědici českého trůnu.

V listech těch žalováno na nedodržení slova
se strany. krále a žádáno, aby Husovi dostalo se
svobodného slyšení u sboru.

K listům těm přistoupili nejen čeští páni na
sboru přítomní, ale i poslové krále Polského Vla-
dislava zejména Hanuš z Tuliskova, kastelán Ka-
lišský a Závis Černý z Garbova.

Tito v Kostnici přítomní velmoži žádali nejen,
aby Husovi se dostalo veřejného slyšení, alé aby
byl, poněvadž zdraví jeho nemocí a žalářem velice
bylo podry to, na svobodu propuštěn ; slibovali dáti
dostatečné rukojmí, že z města a od sboru neujde.

Na žádost tuto dal sbor odpověď, že Hus na
svobodu propuštěn býti nemůže, byť tisíc níkojmf

P&i. k[«Bba J. Podklááti

laohonkými h*Wfi.

o piT^m slzení Husové před sborem. 529

se stavělo, co však veřejného slyšení se týče, že
bude žádosti pánů vyhověno.

Hus přiveden ze zámku Gottliebenského do
Kostnice a uvězněn v klášteře Minontfl, v jichž
jídelně sbor svá sezení měl a dán tu pod dozor
téhož arcibiskupa Valenroda, který i Jeronýma
věznil.

Slyšení ustanoveno na středu dne 5. června
r. 1415.

Dříve nežli Hus přiveden, čtena ve sboru ža-
loba a články z jeho spisů neb kázání vybrané a
jakožto bludné zavržené.

Tento postup slyšení ovšem podivný oznámen
jakýms Oldřichem tu přítomným bakaláři Petrovi
z Mladenovic, který byl písařem čili tajemníkem
pana Jana z Chlumu.

. Ten oznámil o tom svému pánovi a ten spěchal
ku králi Sigmundovi, aby žádal za zastavení tako-
vého řízení.

Sigmund uslyšev o tom, poslal hned falckrabí
Ludvíka a Bedřicha, purkrabí Norymberského do
sboru, aby se Husovi dostalo řádného slyšení a
6 všem, o čem by se jednalo, aby byla dána vždy
zpráva králi.

Sbor povolil a četl nyní články před Husem,
když pak on chtě) podávati k nim vysvětlení a
opravovati je v jejich osekání a skomolení, byl za-
křiknut, aby odpovídal jen »ano« neb »ne«, vy-
táček pak aby zanechal.

Hus umlkl, načež slyšení odloženo na pozejtří.

česká kronika. U. 29

530 Česká kronika.

O druhém slyšeni Husové před soudem.

V pátek dne 7. června přišel do sezení sboru
sám král Sigmund a s ním pánové Václav z Dube
a Jan z Chlumu, jakož i Petr z Mladenovic.

Vyslýchání Husovo vedeno mírněji v tom, že
dopuštěno mu obšírněji mluviti o článcích závad-
ných, než i tu okřikován se všech stran tak, že
vyslovil vůči sboru ostrou výtku,

Sám v listě jednom ze dne 26. června takto
o tom vypravuje: »Když sem stál před tiem sborem,
spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem, hla-
sitě, když sú všichni mlčeli, takto: Mněl sem by
lepší poctivost a lepší dobrota i řád byl v tomto
sboru, než jest.«

Tehdy nejvyšší kardinál řekl jest: » Kterak
mluvíš? na hradě (Gottliebenu) si pokorněji mluvili*

A já sem odpověděl a řka: »Neb na hradě
na mě nižádný nekřičel, ale tuto všichni křičíte.*

Slova ta pehnula zase Sigmundem a on pro-
vedl, že ohlášeno, kdo by křičel, že ze sboru bude
vyhoštěn.

Toto zakročení královo hnětlo již vzpomenu-
tého Petra z Alliaka, ted již kardinála a ten, pa-
trně aby Sigmunda proti Husovi popudil, uštěpačné
vytkl, že Hus pravil, kdyby dobrovolně ke sboru
přijíti byl nechtěl, že by ho k tomu ani král Český
ani Římský nepřinutil.

Hus znal se ku výroku tomu a doložil, že má

o druhém slyšení Husové před soudem. 631

v zemi České dosti přátel, kteří by ho prot
každému násilí brániti dovedli.

>Jaká to vzpupnost,« zvolal kardinál všecek
jsa popuzen, než tu zastal se mistra pan Jan
z Chlumu a srdnaté potvrdil slova jeho pravě, že
on jen jedním z chudších zemanů v zemi České
jest, než že by chtěl Husa brániti po celý jeden
rok, bud komu libo nebo nelibo, že však jsou
mnozí mocnější, kteří by dovedli uhájiti jej, jak
dlouho by chtěli třeba proti oběma králům

Toto jakési snížení moci královské zavdalo
zase příčinu Sigmundovi, že ku konci sezení obrátil
se k Husovi a přisvědčiv, že mu dal průvodní list
i že svěřil ho ochraně pánů českých, ač prý ka-
cíři toho učiniti neměl; opatřiv pak mu veřejné
slyšení před sborem, tím že plně vykonal, čo byl
slíbil a ted že pro Husa má již jen napomenutí.

»Nezbývá mi,« pravil, *nic více, než napomí-
nati tebe společně s kardinály, abys nechaje své-
hlavosti, dal se sboru na milost bez výminky ; sbor
pro mne, pro bratra mého a pro království České
přijme tě milostivě, aniž uloží tobě pokání příliš
těžké.

Chtělli bys však urputně státi na svém, otcové
dobře věděti budou, jak s tebou nakládati mají.

Já sem jim připovčJěl, že kacíře nikdy zastá-
vati nebudu, ba chtěl-li by kdo zarputiti se v ka-
cířství, já první vedl bych ho na hranici k upálení.

Proto radímť ještě jednou, dej se na milost a
to co nejdříve, abys neupadl u vinu ještě větší!*

532 Česká kronika.

Jest-li že Hus ještě doufal v ochranu a zastání
Sigmundovo, byl nyní poučen, že pravdu měli ti,
kdož jej před Sigmundem a královským jeho slovem
vystříhali.

Poděkoval ted králi za vše, co k jeho dobru
bylo od něho učiněno, načež, poněvadž se sbor již
rozcházel, odveden zase do vězení.

O posledním slyšeni Husově před sborem.

Následujícího dne (8. června) předveden Hus
po třetí a naposled před sbor.

I tentokrát přítomen byl Sigmund a čeští páni.

Tak jako v předešlých sezeních předkládány
i ted Husovi články z jeho spisů vybrané a za
bludné uznané, jakož i články, které sneseny od
svědků proti Husovi vedených.

K některým z článků těchto Hus prostě se
neznal, tvrdě, že jim nikdy neučil a jich také ne-
držel, o jiných opět tvrdil, že jsou osekány a sko-
moleny, k jiným konečně se znal a uvoloval se
odvolati je, bude-li mu písmem sv. dokázáno, že
jsou bludné.

Sbor naproti tomu oznámil mu nález, dle kte-
rého měl nejprve uznati, že pobloudil, za druhé
měl odpřisáhnouti, že článků za bludné uznaných
ani držeti ani učiti nebude, za třetí, že články ty
veřejně odvolá a konečně, že od té chvíle pravé
opaku učiti bude.

Hus však stál na svém, žádaje za další slyšení,

ibiuu t Fr. Č;rník>.

o posledním slyšení Husově před sborem. 637

aby články, ku kterým se znal, objasniti a hájiti
mohl.

Tím skončeno třetí toto a poslední slyšení
Husovo před sborem, on pak odveden zase do
žaláře.

Když členové sboni opouštěli síň poradní, při-
družil se Sigmund ku kardinálům, kteří jej obklopili,
důvěrně s ním hovoříce.

A tu Sigmund dal se v hovor o Husovi:

» Ctihodní otcové!* pravil, »nynl slyšeli jste
Husa i poznali učení jeho.

Mezi články, ku kterým se sám přiznal, po-
stačil by tuším každý a kterýkoli za důvod k od-
souzení jeho; pročež nebude-li chtíti odpřisáhnouti,
upalte ho, aneb udělejte s ním, co za hodné uznáte.

Radil bych však, kdyby třebas i odvolal, abyste
mu nevěřili, jakož ani já bych mu nevěřil ; přijda

do Cech zase, natropil by ještě více zlého než
dříve.

Proto pošlete články zde odsouzené bratrovi
mému, a také do Polska a do jiných zemí, kdežto
pohříchu mnoho má stoupencův a přikažte netoliko
všem biskupům, ale i králům a knížatům, aby tre-
stali ty stoupence, tak aby větve spolu s kmenem J
vykořeněny byly.

^ Věru, já: byl ještě mlád, když tato sekta
v Cechách povstávala ; a aj I jak velice již vzrostla
a rozmnožena jest.

Já nyní od sboru brzy odebrati se musím.
protož neprodlévejte s tou věcí a učiňte také co

538 Česká kronika

nejdříve konec učenníkům jeho, jmenovitě tomu,
co u vazbě sedí — jak pak mu říkají? — «

»Jeronýml« pravili okolostojící; »s tím nebude
žádné nesnáze, až jen mistr dojde práva svého,
učně odbudeme bohdá jediným dnem.« '

Po slovech těchto rozešli se všichni v dobrém
rozmaru.

Tak vypravuje Petr z Mladenovic, jenž s pány
z Chlumu a z Dube na krále čekav, ale jemu ne-
vědomý řeči té poslouchal.*

Ted spadlo bělmo z očí pánů českých tu
přítomných a oni znajíce nyní smýšlení Sigmun—
dovo, nemeškali o tom zpraviti jak Husa, tak i ro
dáky své.

V soukromí pronesená slova králova rozlehla
se ze zákoutí večeřadla Menších bratří po Cechách
i po Moravě a brzo rozprávěli si o nich i v chatách
zastrčených vsí a jestliže seznáním pravého stavu
věcí odpuštěno Sigmundovi, že nedovedl dostáti
slovu, nezapomenuto mu nikdy, že slíbiv Husovi
ochranu, za jeho odsouzení se přimlouval.

Několik těch neopatrně pronesených slov stálo
Sigmunda málem český trůn, na němž místo osm-
nácti let seděl jen posledních patnáct měsíců.

O rozhodnutí Husové.

Po třetím slyšení Husově došel do Kostnice
list českých pánů a rytířů, opatřený 260 pečetěmi,
kterýmž se za Husa u sboru přimlouvali.

o rozhofinntí Husově. 689

To snad bylo příčinou, že ještě skoro měsíc
prodléváno s Husovým odsouzením.

Hus sám tušil blízkou smrt a den ze dne
čekal, že vyveden bude na popravu.

Z článků, které sbor jakožto bludné Husovi
přičítal, byly mnohé, které mu jen od svědků byly
přiřčeny, mnohé, kterým skomolením a vytržením
dán smysl bludný, ale i mnohé, ku kterým Hus
se znal.

Při článcích těchto posledních žádal Hus, aby
mu byly vyvráceny slovy písma, než na žádost tu
sbor, který se pokládal za vrchního rozhodčího ve
věcech víry i mravů, přistoupiti nemohl a žádal za
. odvolání ; když pak Hus v odporu setrval, byl dle
tehdejších práv a řádů ztracen.

Sbor odsoudiv i spisy Husovy ku spálení,
nejednal s ním více a jen mnohým spůsobem usi-
lováno o to, aby skloněn byl k odvolání a odřek-
nutí se bludů za vinu mu kladených.

Přišli i čelní členové sboru kardinálové Petr
2 Alliaku a Florencký arcibiskup Zabarella, ale
Hus stál pevně při svém mínění.

Žádal, aby mu byl za zpovědníka poslán mistr
Štěpán z Pálce, to se ovšem nestalo, poslán mu
zpovědník jiný, doktor písma, který jej laskavě
rozhřešil, ale i Štěpán z Pálce přišel.

Když stanuli proti sobě mužové tito tváří
v tvář, ozvaly se struny zaS^ého přátelství a slze
vyhrkly na líce jejich.

Štěpán přimlouval Hn<!ovi, aby učinil dle žá-

540 Česká kronika.

dosti sboru a odvolal, než Hus otázal sě ho, co
by on učinil, kdyby na něm žádáno bylo, aby
odvolal, icemu neučil a co nevěřil.

» Těžké je9t,« pravil Štěpán s pláčem.

Hus konečně podal sboru dne 1. července 1415.
osvědčení, že odvolati nemůže a nechce.

Tím ovšem další smlouvání přetrženo a již
jen čeští páni ještě přišli a pan Jan z Chlumu
mistra prosil, aby se nedal studem snad zdržeti a
hleděl se zachrániti, ovšem jen tenkrát, dovoluje-li
to jeho svědomí,

I tu Hus opět k slzám pohnut opakoval, že
by odvolal, kdyby písmem svatým o lepším byl
poučen.

Tak rozhodnuto ve světodějném tomto sporu.

Náš dějepisec o osudném rozhodnutí tomto
takto napsal: »Sbor, neměl-li jemu (Husovi) při-
svědčiti a dáti se od něho posléze i mistrovati,
musel konečně přikročiti k odsouzení jeho, jak toho
žádali zákonové církve.

Avšak ani Hus nemohl pohříchu zachovati se
jinak, nechtěl-li zraditijsebe sama a i svědomí svého.

Co zástupce svobody duchovní, co křísitel zá-
pady o právu osobního přesvědčení ve věcech víry,
byl by odvoláním zmařil sebe v duchovním ohledu
nanrosto. Nemaje voliti nežli mezi smrtí tělesnou
a duchovní, volil si záhubu těla.«

O Husově odsouzení -a smrtí. 545

O Husové odsouzení a smrti.

Nastal osudný den, byla to sobota 6. čer-
vence r. 1415.

Sbor sešel se v biskupském chrámě a král
Sigmund zasedl tu v plném výstroji královském.

Seděl na trůně. Po boku jeho falckrabí Ludvík
držd říšské jablko, Bedřich, purkrabí Norymberský,
žezlo, Bavorský vévoda Jindřich korunu a uherský
magnát meč.

Sbor sešel se plným počtem, načež primas
polský, arcibiskup Hnězdenský, četl slavnou mši.

Hus mezi mší stál přede dveřmi chrámovými
uprostřed ozbrojenců a teprve po mši uveden do
chrámu před lešení, na kterém visel plný ornát

mešní.

Vlašský biskup hřímal z kazatelny proti ka-
cířství. Na to čteny zavržené články nejprv Vikle-
fovy, potom Husovy.

Opakovány tu všechny, i ty, o kterých byl
Hus myslel, že je sboru vyvrátil, ba přidány i ně-
které, o kterých za trojího slyšení zmínka se ne-
stala a které i Husa velice překvapily.

Tvrzeno tu mimo jiné i to, že- Hus v Cechách
se za čtvrtou božskou osobu vydával.

Hus chtěl klásti odpor, ale kardinál Zabarella
poručil žoldnéřům, aby ho přinutili k mlčení.

Hus promluvil již jen několik slov k Sigmun-
dovi, která vehnala králi krev do tváře, načež mistr
klesl na kolena a upřel zrak vzhůru.

česká kronika II. SO

546 Ce^á kronika.

Ted čten. rozsudek nejprv nad spisy Huso-
vými, které odsouzeny k spálení, potom nad Husem,
že má zbaven býti kněžského svěcení a vydán ra-
meni světskému jakožto kacíř.

Na to přistoupil k Husovi arcibiskup Milánský
se šesti biskupy a oděvše jej v roucho mešní dali
mu kalich do rukou, načež vyzvali jej, aby odvolal
bludy za vinu mu kladené.

Hus odpověděl jako dříve — že tak učiniti
nemůže bez obtížení svého svědomí.

I přistoupeno k odsvěcení jeho. Část rouch
brána t něho po části s hrozným zlořečením, na
to vstavena mu na hlavu papírová koruna s na-
malovanými třemi čerty a s nápisem v jazyce la-
tinském: » Tento jest arcikacíř.«

Hus odevzdán potom moci světské.

Světskou mocí, která nad Husem rozhodovati

právo měla, byl král Český Václav, ten však byl
daleko, blíže byl slovotržný jeho bratr Sigmund.
Ten ted postaral se o Husa.

Pokynul falckrabí Ludvíkovi, ten odloživ říšské
jablko, ujal v moc svou odsouzence a odevzdal ho
konšelům Kostnickým se slovy: > Vezměte Jana
Husa, jenž dle nálezu krále pána našeho nejmilo-
stivějšího, a z rozkazu našeho má co kacíř upálen
býti.« —

Tak vydán slovutný Cech opatrné radě šváb-
ského města, ta pak nad ním vykonala právo hr-
delnL Veden z města na břeh řeky Rýna.

„^.-^

Poprsí Mistra Jana Husi.

o Husově odsouzení a smrti. 649

Dlouhou byla tato poslední cesta, neboť dav
Husa provázející byl tak hustý, že jen zvolna bral
se ku předu.

Na popravišti zaražen byl mocný kůl. Před
tím vrhl se Hus na kolena, neubránil se však
úsměvu, spatřiv korunu, která mu při pokleknutí
s hlavy byla spadla.

Promluviti k lidu mu nedovoleno, děkoval tedy
jen katům, když svlekše ho ke kůlu řetězi jej
přivazovali.

Ani to nebylo horlivcům vhod, že byl na kůl
připoután tváří k východu; musel být obrácen,
načež až po krk obložen poleny, mezi které na-
cpáno slámy.

Vypravuje se, že i stařena jakás přibelhala
s nůší dříví a to dychtivě kladla na hranici. Hus
spatřiv ji, pravil prý s úsměvem: > Svatá prostoto I «

V posledním tomto okamžení přijel říšský mar-
šálek Haupt z Pappenheimu a vyzýval ještě Husa,
aby odvolal a zachoval tak život.

Hus'^ odpověděl, že chce zemříti za Své pře-
svědčení.

Tu zatleskal Haupt i přítomný falckrabí, načež
kat hranici zapálil.

Vysoko vyšlehly plameny a v jejich dýmu
umlkl žalm, který mistr byl zapěl.

Falckrabí odgházeje zahledl v nikách katů šat
Husův, - kterýž dle práva jim patřil, než falckrabí
poručil, aby i tyto věci vrženy byly do ohně, slí-
biv katům náhradu.

550 Česká kronika.

Když liranice dohořela, veleno pilné sebrati
veškerý popel a oharky a uvrci vše do řeky Rýna,
neměla zbýti památka a do Čech měla dojíti jen
práva, že usmrcen mistr Jan.

O odporu Cechů proti sboru Kostnickému^

Zpráva o smrti Husově v Cechách nepřekva-
pila, bylť Hus v posledních dnech života svého
poslal do Čech listy, v nichž loučil se s přáteli
svými, ale to naprosté nevšímání si práv krále
Českého spůsobilo po Čechách nevoli, která pro-
pukla na nejednom místě v prudkou bouři.

Lid obrátil se zejména proti kněžstvu, které
stavělo se na stranu sboru, a nejeden z nich těžce
ztýrán.

Král Václav přes velikou svou lenivost či ne-
tečnost velmi těžce nesl věc tu, ba on chystal se
i k brannému jakémus odporu, zůstalo však při
pouhém chystání a král dal nevoli své průchod jen
ím, že nebránil těm výbuchům rozhořčenosti vše-
obecné.

Než jestliže král od přírody liknavý neuzná
za dobré vystoupiti k obhájení své a národa svého
cti, učinili tak tím statečněji a neohroženěji páni a
zemane čeští a moravští.

Ti učinivše sobě sjezdy, složili, toť se ví, že
atinský stížný list ku sboru a přivěsivše k němu
452 peéetí svých, poslali jej do Kostnice.

o odporu Čechu proti sboru Kostnickému. 555

Mohutné toto osvědčení šlechty české zní ve
starém překlade takto:

» Nejpoctivějším v Kristu otc<ím, pánóm, pánóm
kardinálem, patriarchem, arcibiskupem, biskupóm,
legatóm, doktoróm, mistróm i všemu sboru Konstan-
skému :

My Čeněk z Veselé a z Vartemberka, najvyšší
purkrabie Pražský, Lacek z Kravař, hajtman mar-
krabstvie Moravského* — (však poshov, laskavý
čtenáři, bylo by do unavení čísti ohromnou řadu
půl tisíce jmen těch statečných českých zemanů a
proto přejdeme hned k tomu jadrnému jejich osvěd-
čení) — » urození páni a šlechtici najkřesťanštějšieho
královstvie Českého a najjasnějšieho markrabstvie
Moravského: žádost všeho dobrého a zachovanie
přikázaní pána Ježíše Krista.

Poněvadž právem přirozeným i božským kaž-
dému jest přikázáno, jinému to činiti, což sobě
chce býti a jest zapověděno, jinému činiti, což by
sobě nechtěl učiněnu býti: protož my k zákonu
božskému a milování bližnieho, jakž muožeme^
s boží pomocí prohlédajíce, k našemu nejmilejšiemu
bližnímu dobré paměti poctivému mistru Janovi
Husovi, svatého písma bakaláři dokonalému a ka-
zateli křesťanskému čtenie svatého se přisvědču-
jeme; jehož před tím ve sboru Konstanském, ne-
vieme kterým duchem jsdc vedeni, an se neseznal,
ani hodně, jakž by slušelo, přemožen, žádní také
proti němu nejsú dovedeni ani dokázáni bludové
ani kacieřstva, ale toliko k nepravým, falešným,

556 Cotikí kronika.

nezbedným žalobám, osočeni a nabádání jeho mistra
a královstvie našeho i markrabstvie Moravského
úhlavních nepřátel a zrádci, jej jakožto kacieře ne-
ústupného odsúdili ste, odsúzeného ukrutnú a naj«
mrzutější smrtí usmrtivše, na našeho královstvie a
markrabstvie Moravského a nás všech věčnu zlú
povést a zmazanie; jakož pak najjasnějšiemu knie-
žeti a pánu, panu Sigmundovi Římskému, Uher-
skému a t. d., králi, dědici a pánu našemu budii-
ciemu, psaní naše do Konstancie jsme poslali, kte-
rážto také ve scházeních vašich čtena jsú a ozná-
mena a kteráž tuto mieti chceme za vložena, a ta,
jakž slyšíme, k naši hanbě a potupě, do ohni jste
uvrhli.

Již pak i nynie vašemu otcovství o mistru Ja-
novi Husovi listy naše zjevně sme poslali, svobodně
srdcem i ústy vyznávajíce i osvědčujíce, že on,
mistr Jan Hus, byl ovšem člověk dobrý, sprave-
dlivý a křesťanský, od mnohých let v našem krá-
lovství životem, ctnostmi a pověstí chvalebně za-
chovalý a shledaný ; zákon také boží nového a sta-
rého zákona podle výkladóv svatých doktoróv věrně
kázal, nás i naše poddané učil a velmi mnoho
písem zuostavil, všeliké bludy i kacieřstva převelmi
stále hyzdil a nás a všecky Kristovy věrné, aby,
chom ty v mrzkosti měli, ustavičně a věrně napo-
mínal; ku pokoji také a k lásce podle své mož-
nosti, slovem, skutkem 1 písmen s pilností vedl,
tak že nikdy sme neslyšeli ani rozuměti mohli,
přiloživše k tomu velikú pilnost, by předepsaný

" O odporu Cechu proti sboru Kostnice imu. 557

mistr Jan Hus který blud neb kacieřstvie na svých
kázáních učil, kázal, nebo kterým během jistil, nebo
nás a naše poddané buď slovem neb skutkem kte-
rým pohoršil; nýbrž milostivě a tiše v Kristu jsa
živ, všecky k zachování zákona božieho, pokud
jest mohl, slovem i skutkem se vší pilností napo-
mínal.

Ještě pak na tom nebylo dosti, co jest k hanbě
našeho kralovstvie a markrabstvie učiněno: ale nad
to poctivého mistra Jeronýma z Prahy, muže veliké
výmluvnosti a řeči příjemné, mistra sedmera umění
a milovníka múdrosti ovšem osvieceného, neviděvše
ho, néslyševše ani přemohše, ale k samému jeho
i nás zrádci nepravému osočení, beze všie milosti
jali ste, do vězení vsadili i ztrápili a již snad jaká
i mistra Jana Husi přeukrutnú smrtí zamordo-
vali ste.

Přes to, což s přielišnií bolestí pravieme, k nám
došlo a z vašeho psanie béřeme zřejmě, kterak
někteří utrhači, Bohu i lidem nelibí a našeho kra-
lovstvie a markrabstvie nepřietelé a zrádce, před
vámi a před vaším sborem nás kralovstvie a mar-
krabstvie převelmi těžte a nešlechetně znesli sú,
jistiece, ačkoli falešně, lživě a zrádně, že by v pře-
depsaném království Českém a markrabství Mo-
ravském rozliční bludové a kacieřstva vznikla a mnohé
srdce mnohých věrných obyvatelóv nakazila těžce
a běhy mnohými, tak že, by nebylo přísného rychle
přiloženo trestánie, předepsané kralovstvie a mar-

568 Česká kronika.

Icrabstvie s svými Kristovými věrnými vzalo by
svých duší nenabytý pád a škodu.

Zajisté takové ukrutné a převelmi škodné
křivdy, beze všeho našeho proviněnie nám králov-
ství i markrabství učiněné, kterak snášeti muožeme?

Poněvadž z milosti božie, kdež téměř všecka
královstvie světa častokrát pochybovala a nákladná
byla roztržkám odřezaným a papežem nepravým :

ale královstvie naše České najkřesťanštějšie a mar-
krabstvie Moravské najjasnějšie od toho času, jakž
vieru křesťanskú pána našeho Jesu Krista přijaly,
tak jakožto kámen čtverohranatý dokonalý beze
všie úhony svaté cierkve Římské vždycky stály
a bez přestanie se přidržely, poslušenstvie upřiemě
zachovávajíce; kterakými pak náklady a pracemi
převelikými, kterak také slušnú ozdobu a hodnú
poctivostí svatů cierkev matku i jejie pastýře skrze
kniežata a věrné své ctili jsú, všemu světu převelmi
světle jest vědomo i vy sami, chcete-li pravdu
praviti, toho všeho svědkové ste.

Pak abychme podle zprávy sv. Pavla opatřili
v dobrém netoliko před Bohem, ale přede všemi
lidmi a také pro zanedbánie přeslavné pověsti
napřed řečených království a markrabství, abychom
ukrutní při svých bližních nebyli nalezeni: protož
v Kristu Ježíšovi, pánu našem, majiece pevné dou-
fanie, čisté a upřiemé svědomie a úmysl, i také
pravú a křesťanskú vieru, tiemto listem Vašemu
Otcovství a všem Kristovým věrným oznamujeni
a vzkazujem, srdcem i ústy zjevně osvědčujíce,

•

• I

'odporu Čechů proti sboru Kostnickému. 669

Že ktožkoliv z lidí kteréhozkoli stavu, povýšení, i

duostojenství, povahy, řáď neb zákonnictva byl
by, ježto by pravil neb jistil, praví neb jistí, že
by v předepsaných království a markrabství biu-
dové a kacieřstva vznikla, a nás i jiné Kristovy
věrné, jakož se předkládá, nakazila, (samu osobu
najjasnéjšieho kniežete a pána, pana Sigmunda,
Římského, Uherského atd. krále, dědice a pána
našeho budiícieho vyhradiece, kteréhož v tom do-
věříme i doufáme nevinného): všeliký a každý
takový, jakož se předkládá, právě lže v svií hlavu,
jakožto zlosyn najhorší a zrádce předepsaných
království a markrabství a tak náš přenešlechetný
nepřietel, sám ovšem jsa kacieř najškodlivéjší a vší
* zlostí a nepravostí naplněný, nébrž i syn dáblóv,
jenž lhář jest a otec lži.

Však takové křivdy pánu Bohu, na něhož
slušie pomsta a kterýžto hojně odplacuje těm, ktož
pychají, nynie poručieme a u budoucieho papeže,
kteréhož pan Buoh své cierkvi předloží, jediného
a nepochybného pastýře, viece a šíře to položíme,
jemužto z božské vuole, jakožto věrní synové, což
jest slušného a poctivého i rozumu i zákonu bož-
skému příhodného poctivost i poslušenstvie po-
vinné učiníce, prosíti budem i žádati na ty přede-
psané všecky věci i na každé zvláště podle zákona
pána našeho Ježíše Krista a svatých otcóv usta-
novenie» aby nám království i markrabství opatřil
o napravení potřebném : tak ovšem, aby což jest
předepsáno nebylo na překážku: ée my kazatelóv

560 Česká .kronika.

■

zákona pána našeho ^esu Krista, nábohiých, po-
korných a stálých, aš do krve vylitie chceme brá-
niti a obhajovati, opovrkúce všelikú bázeň i nálezky
lidské na odpor učiněné, Dán v Praze, léta božieho
tisíciebo čtyřistého šestnáctého, druhý den měsiece
září, v plné radě pánóv urozených, šlechticóv a
vladyk královstvie Českého a markrabstvie Morav-
ského, pod přivěšením našich pečetí. «

Tak ozvali se přední národa našeho vůči nej-
mocnějšímu činiteli tehdejšího křesťanského světa,
když jednalo se o hájení cti a dobrého jména ná-
roda Českého.

O různicích v Praze.
Sbor Kostnický dobře tušil, že upálení mistra

Husi spůsobí v Cechách velikou bouři, proto posla
ku konci měsíce července (1415) několik listů do
Cech, na Moravu a do Slezska, v nichž ospravedl-
ňoval své jednání vůči Husovi a napomínal, aby
nikdo učení jeho se nepřidržoval pod trestem cír-
kevním

Napomenutí toto ovšem vyšlo na licho a vzpo-
menuto již, jak lid, novotám přející obofil se na
kněžstvo novotám těm odporné.

Když i ku sboru do Kostnice došly zprávy
o nepokojích v Praze, vypraven dne 31. srpna 1415.
do Čech biskup Litomyšlský Jan Železný, jeden
z prvních nepřátel a odpůrců Husových.

Biskup Jan jmenován sborem mimořádným

o ru7.nicich v Praze. 561

.apoštolským legatem a dáno mu rozsáhlé plno-
mocenství, když však vyslaný do Cech přišel, shledal
velikou proměnu v myslích obyvatelstva, tak. že
neodvážil se k jízdě do Prahy i po obdržení gleitu
čili listu průvodního, samým králem mu poskyt"
nutého.

Oba druzí biskupové čeští, arcibiskup Konrád
a Olomoucký biskup Václav ze žárlivosti na veliké
plnomocenství biskupa Litomyšlského nepodporovali
ho tou měrou, jak by si byl přál, což velice mu
poslání jeho ztrpčovalo, než Konrád vydal přec
•počátkem září r. 1415. zostřené nařízení proti po-
dávání svátosti oltářní pod obojí spůsobou, načež
sám biskup Jan uvrhl na Prahu zápověd bohoslužby
a udílení svátostí čili interdikt.

Opatření tato hnula Pražany a zejména oby-
vatelstvo české sešlo se u valném shromáždění a
žalovalo konšelům žádajíc, aby ujali se lidu, nebo
že oni nebudou déle snášeti takové bezpráví, » proti
pánu Bohu a proti řádu církve svaté ke škodě a
k hanbě všeho našeho jazyka českého ! «

Od hrozby přešlo se ke skutku.

Ozbrojený lid udeřil na kláštery a fary, žádaje,
aby přes interdikt služby boží a udílení svátosti
šlo dále, kteří z kněží stavěli se na odpor, jsou vy-
puzeni, klášterům zabaveny platy a odejmuty statky
a příjmy, fary pak osazovány kněžími, kteří vůli
Hdu neodporovali.

Tak se stalo, že málem ve všech chrámích
pražských bohoslužba zase obnovena, ti pak, kdož

česká kronika. II. 31

563 Česká kronikai

straníce arcibiskupovi, bohoslužbám těm se vyhý-
báli a docházeli raději do chrámů v okoH pražském,
interdiktem nestížených, nazýváni od lidu »Maho-
metisté«.

O Jeronýmovi Pražském před sborem Kostnickým.

Mistr Jeroným nalézaje se od konce května.
r. 1416. v tuhém vězení, vyslýchán sborem teprv
po smrti Husově.

Sbor vida, jak málo svedl s Husem hrozením
mu smrtí a jak málo svedl s národem Českým
upálením Husovým, nemálo o to stál, aby mohl
při Jeronýmovi nastoupiti cestu mírnosti.

Sám Jeroným v nejednom ohledu jevil se
povolnějším mistra Jana, Jsa pohodlí zvyklý, těžce
nesl tvrdý žalář a nemálo asi zhrozil se těžké smrti,
kterou utracen mistr Hus, proto tedy došly domluvy
sboru při něm většího úspěchu nežli při odhodlaném
jeho příteli.

A proto když i vlídný a výmluvný kardinál
Zabarella jej navštívil a do duše mu promluvil,
zviklal se v mínění svém a v úterý dne 10. září
oznámil, že chce odříci se učení jak Viklefova, tak
Husova, což i dne následujícího před celým sborem
ucmil.

Jak tenkrát o Husovi smýšle), dal na jevo v listu
poslaném panu Lackovi (Ladislavovi) z Kravař, hejt-
manu moravskému, který psal dne 12. září (1415.).'

List zní: » Služba má napřed, urozený pane
milý a dobrodějce mój zvláštní!

0 Jeronýmovi Pražském před sborem Kostnickým. 563

Dávám tvé milosti na vědomie, žeť sem živ
a zdráv v Konstanci. A slyším, že by drahná
búře byla i v Cechách i v Moravě pro smrt mistra
Husovu, jakoby byl křivě odsúzen a kvaltem u-
pálen.

Protož totoť z dobrej vole píši, jako svému
pánu, aby věděl k čemu se přičiniti ; protož tiemto
písmem prosím, nejímaj sě toho, aby sě kdo o to
zastavoval, jakoby se mu křivda stala.

Učiněnoť jest při něm mým vědomím, cožť
jest mělo učiněno býti.

A nemni pane, bychť toho z núze psal, aneb
bychť pro který strach jeho odpadl. Hruběť jsem
drián u vězení a mnohoť jest se mnu velikých
mistróv pracovalo a nemohliť jsú mnu hnuti z ú-
mysla toho.

A měiť jsem též, byť se mu křivda dala.

A kdyžť sú mi dány bylý ty kusy jeho k ohle-
dání, pro kteréžto jest potupen, ohledav je velmi
pilně a rozmítav v rozumu sem i tam ne s jedním
mistrem, úplně jsem to shlédl, že z těch kusuóv
někteří jsú kacířščí, někteří bludní, a jiní spóso-
biví k pohoršení a škodliví.

Ale ješče jsem vždy některak pochyboval,
nejmaje za to, by jeho nebožčíka ti kusové byli,
ale nadál jsem sě, že by urubkové byli řeči jeho
a utonkové, kteříž by smysl jeho změnili.

1 počal jsem státi pilně o vlastní knihy jeho

i dalo mi k ohledanie koncilium (sbor) jeho vlastní

rukou nsané a tak s mistry p<sma svatého veleb-
en*

Česki kronika.

nýfni ty kusy, pro kteréž upálen jest, sroynal jsem
a přirovnával k knihám jeho vlastní rukii psajiým
a nalezl jsem ty všeckerny kusy tak úplně a v těch
smyslech státi v knihách jeho.

. A protož nemohuť řéci jinak spravedlivě, než
žeť jest nebožčíček mnohé kusy psal. bludné a
škodlivé; a já, který jsem byl přítel jeho i svými
ú' "7 obránce cti jeho na vše strany, shledav toho,
i iduóv těch nechciť obránce býti, jakoť jsem také
obrovolně vyznal přede vším sborem \ širšícji
slovích.

A nynie mnoho činiti maje, nemohlť jsem
psáti tak široce, ale mám za to, žeť bohdá skoro
vé b hy široce spíší, i pošli milosti tvé.
A s tiem sě tvé lásce pordčiem.
Psáno mii vlastní ruku v Konstanci ten čtvrtek
najbližší po dni narozenie Matky božie.«

Sbor byl nemálo potěšen, vida při Jeronýmovi
Změnu mysli, aby pak vyznání jeho obecně bylo
seznáno, přiměl jej sbor, že brzo na to (23. září)
odvolání své opakoval v plném sboru.

Jeroným odvolav^ byl teď před sborem cist a
proto přední členové sboru kardinálové Petr z AUiaku,
Zabarella a Orsini pracovali k tomu, aby byl na
svobodu propuštěn, ale proti tomu opřeli se Mi ha
Súdný, Štěpán z Pálce a pražský kanovník doktor
Jan Náz, ku kterým přidal se i kancléř university
Pařížské pověstný » nejkřesťanštější* doktor Jan,
dle rodiště Zcrson zvaný.

Ti podezřívali stále upřímnost vyznání Jeroný-

o nDvžm soudě o^d Jeronýmem. ' • 565

mova, když pak konečně Náz kardinály i z iSplat-
tiosti vinil, vzdali se tito úřadu soudcovského nad
íeronýmem a tím osud jeho spečetěn.

O novém soudě nad Jeronýmem.

Po odstoupení předešlých soudců . jmenováni
sborem Jan, patriarcha Cařfliradéký a doktor písma
Mikuláš z Dinkelsbtihlu, aby Jeronýma znova vy-
slýchali.

To stalo se a dne '^'ó. a 26. kvétna 1416.
předloženo obžalovanému 107 článků, ku kterým
mél odpovídati.

' Jeroným učinil tak s výmluvností neobyčejnou.
Máme svědectví o věcech tŽch věrohodné; jest to
list, který o jednáních těch napsal jeden z přítom-
ných prelátů, papežský tajemník, Jan František
Podžjo Bračiljony.

Prelát tento v listě svém mimo jiné praví:
»Když pak toho dne (26. května) důvodové všech
vin na něj čteni a mnohými svědky dojišťováni
byli, on vstav dí: poněvadž jste tak bedlivě po-
slouchali nepřátel mých, slušné jest, abyste již mne
také mluviti nechajíce, dobromyslně slyšeli.

A když mu to dopuštěno, ačkoli ve hlučném
odporu mnohých: tu on od Boha počav prosil
jest, aby mu s hůry dáno bylo té mysli a té vý-
mluvnosti, která by sloužila ku prospěchu a spa-
sení duše jeho.

Potom takto mluvil: Vímť, osvícení mužové!

666 ' Česká ]q^^<<s. .

Že bylo mnoho výborných lidí, kteří trpěti museli,
čehož nikdy ctnostmi svými nezasluhovali, byvše
stíženi svědky lživými a odsouzeni nepravými
soudy. «

A nyní uváděl Jeroným příklady nespravedli*
vého odsouzení, jak z dějin světských tak biblických
a to tak ozdobně, že obecným bylo pohnutí a di-
vení se muži tomu.

» Očekávali všichni, « praví se dále v listu, >že
buďto se očistí, odvo^aje bludy, aneb vinen se dá,
milosti žádaje; on však ani ke bludům přiznati se
nechtěje, ani k odvolání křivých nářků cizích chuť
míti pravě, konečně dal se do vychvalování Jana
Husa, před tím na oheň odsouzeného, tvrdě o něm,
že byl muž dobrý, spravedlivý, svatý a té smrti
nehodný.

O sobě také pověděl, že hotov jest jakoukoli
smrt podniknouti myslí zmužilou a stálou, ustoupiti
nepřátelům svým a svědkům oněm tak nestydatě
Ihoucím, kteříž však někdy před Bohem, jehož
oklamati nelze, počet vydají z toho, co svědčili.

Velikou lítosť nad ním měli všichni okolo sto-
lící; byliť žádostivi, zachovati při hrdle muže tak
výtečného, by jen sám dobře byl smýšleti chtěl.

Ale on stále trvaje na svém, zdál se zámyslu
po smrti toužiti, vždy chvále Jana Husa a tvrdě,
že nic nesmyslil zcestného proti církvi boží, ale že
kázal proti neřádům kněžstva, proti jejich pýše,
nádhernosti a skvostnosti, nebo kdež nadání a stat-
kové zádušní náleželi prvé chudým a pohostinným

o novém soudě nad Jeronýmem. 667

lidem, potom pak na stavení a opravy chrámův
obráceni býti měli, za neslušné pokládal dobrý ten
muž, že se rozptylují na nevěstky a kuběny, na
kvasy a hody, na chování psů a koní, na drahá
i skvostná roucha a jiné věci náboženství Kristovu
nepříslušné.

V tom pak dokázal největšího vtipu, že když
řeč jeho přetrhována byla křiky rozličnými a mnozí
mu odmlouvali, stihajíce slova jeho, žádnému ne-
odpustil, áby ho nedotekl, ale nade všemi se mstě,
všecky buďto zastyděti se, aneb umlknouti přinutil.

Když se hluk rozmáhal ve sboru, sám se po-
zamlčev někdy zástupy z toho káral ; potom přece řeč
svou dokonal, žádaje a prose Boha, aby ho nechali
mluviti, poněvadž ho potom slyšeti nemají; nikdy
se hřmotem ustrašiti nedal, jsa mysli pevné a ne-
ohrožené.

Ten pak byl předivný důvod jeho paměti,
že tři sta čtyřicet dní seděl ve hloubi věže smr-
duté a tmavé, na kteréhožto vězení tvrdost sám
naříkal, pravě, že jakož na statečného muže náleží,
ne proto si stěžuje, že nehodné věci trpěl, ale že
se diví takové proti sobě nelidskosti ; v tom místě
zajisté nic netoliko čísti, ale ani viděti nemohl, ať
nic nedím o sklíčení ducha, ježto ho každodenně
trápiti muselo a všecku paměť z něho vyraziti
mohlo ; on však tolik vysoce učených a moudrých
mužů k své při za svědky přivedl, tolik svatých
doktorů církve k utvrzení svého smyslu připomenul,
že by toho příliš bylo, i kdyby po ten čas v nej-

* » *

668 Česká kró!iika.

vetší prázdnosti, y největším pokoji, s učenými
studiemi byl se obíral.

Řeč jeho libá, prostraniiá i zvučná byla.s ja-
kýmsi důstojenstvím hnutí řečnického, jak v obje-
vení hněvu, tak i k hýbání k litosti, kteržžto však
ani nehledal, ani dojíti sobě nežádal.
* Stálť neohrožený a smělý, smrtí netoliko po-
hrdaje^ ale jí žádostiv jsa.

O muže věčné lidské paměti hodného 1
* Nechválím, jestli že co proti řádflnt církevním
smyslil; obdivuji se jeho učení, mnohých věcí zná-
mosti, výmluvnosti, líbeznosti v řeči a bystrotě *
v odpovídání: ale bojím se, že vše to jemu k zá-
hubě od přírody propůjčeno bylo.

Pqtom dán mu čas k rozmyslu a ku pokání
za dva dni.

Mezi tím navštěvovali ho mnozí muži vysoce
učení, aby jím hnuli od smyslu jeho ; šel také kar-
dinál JFlorentinský (Zabarella) k němu, aby ho nat-
vedl na cestu pravou.

Ale když neústupně zastával bludy své, ko*
nečně (30. května) odsouzen jest za kacíře a ohněm
spálen.

Jasným čelem a veselou tváří šel ke smrti,
nelekaje se ani ohně ani muk ani zahynutí.

Když přišel na popra viste, sám se svlekl s šatův
a padnuv na kolena, modlil se před kolem, k němuž
nahý přivázán byl mokrými provazy a řetězem;
potom obložili ho dřívím ne drobným, ale ob-
hrouHým až do prsou, slámy mezi ně nakladše^

PoprHÍ Jeron3fma Pražskího.

o novém soudě nad Jeronýmem. 571

Jakž dříví hořeti počalo, jal se zpívati píseň,
kterouž mu sotva oheň a dým přetrhl.

To pak bylo největší znamení stálosti mysli,
že když kat ze zadu chtěl zapáliti oheň, aby ho
neviděl, on » sem přistup « dí, » a zapal přede mnou;
neb bychť se bál ohně tvého, byl bych sem se
nedostal. «

Tímto spůsobem zahynul muž nad míru zna-
menitý.

Díval jsem se na skonání jeho, spatřil jsem
vše, co se dalo. Budto že nevěra, nebo neústupnost
v příčině byla, věru muž ten zemřel vždy co pravý
mudrc. «

Tolik poznamenal nám v listě svém nestranný,
upřímný Vlach ; český náš letopisec doby té, Va-
vřinec z Březové, takto nám vypisuje poslední oka*
mžiky mistra Jeronýma Pražského: » Potom v so-
botu po vstoupení na nebe pána Krista 1. dne mě*
sice června skrze množství oděncův přiveden jest
do kostela hlavního a tu odsudek proti němu
vydán jest.

A učinivše korunu papírovou, dlouhou, červe-
nými dábly vůkol zmalovanou a na hlavu jeho
vstavivše, ven z města vedli jsou.

A on jda z města > Věřím v jednoho Boha*
a » Šťastná jsi, rodičko, panno Maria* zpíval jest,
k lidu řečí německou takto mluvě: »Milé dítky,
jakož jsem nyní zpíval, takť jest víra má. Proto
však vyznávám, že jsem nechtěl tomu .koncilium

32*

572 "ieská kronikiu

(sboru) povoliti a s ním držeti a praviti, že mistr
Hus jest spravedlivě potupen.

Já znal jsem dobře jeho a víni, že byl muž
svatý, křesťan věrný a čtení Kristova věrný ka-
zatel. «

A když na místo muk přišel, na kterémž
mistr Jan byl upálen, k sloupu podobenství prkna
tlustého učiněnému, do země vbitému, provazy
i řetězi jest přivázán a obniEižen ze všeho roucha
a dřívím obkladen.

* Zdráv bud, dni sváteční* a »V ruce tvé,
pane, poroučím ducha svého,* vesele zpíval jest a
tak spálen jest.

Potom roucho jeho na popel spálivše, na voze
do Rejnu dovezli jsou a vysypali, aby nic Jeho po
něm nezůstalo.*

O novém pychu horníků Kutnohorských*

V ten čas stal se zase na Kutné Hoře zbujný
čin německého hornictva, který rovněž v nenávistí
k národu Českému a jeho snahám kořeny měl.

Král Václav poslal do města toho dva z dvo-
řenínů svých a to Racka, který slul Kobyla a Bo-
ritu z Ostředka, aby vyzdvihli tam platy některé
králi náležité.

Panoše Racek Kobyla byl u katólick^o au-
chovenstva ve zlé paměti proto, že druhdy, když
arcibiskup Zbyněk neměl se k náhradě za spálené

o jednáni sboru Kostnického proti Čechům. 673

knihy, náhradu tu vymáhal z vfile královské zaba-
vováním statků arcibiskupských a vfibec kněžských*.

Vroubek tento hnětl zejména mistra Heřmana,
cizince a kazatele těch německých havířft na Hoře
a on na kázání hrubě surový lid proti poslům krá-
lovským popouzel.

Poslové dověděvše se o tom, obávali se do
města vtáhnouti, když však vážení měšťané za bez-
pečnost jim se zaručovali, vešli do města ve svátek
Kromnic (2. února) r. 1416.

Sotva že však poslové na hospodě své se uby-
tovali, shlukl se lid horní, vrazil do domu, zabil
Racka a dvanácte jeho druhů, načež rozsekané
smetal s oken na ulici.

Jen Bořita s Ostředka vyvázl z krvavé řeže
»žej* se« praví letopisec, »byl skryl v nějaké
chýšce snu-duté a tak ušel toho, že zabit s jinými
nebyl.*

>Král Václav,* pokračuje týž, » pohněvav se
a postrojiv se tam jeti a toho pomstiti, vzav dary
stříbrné od Horníkóv, i odpustil jim a nechal toho
tak. Toliko sami Horníci kázachu proto dva z ha-
véřuov stieti na očistu, aby král řekl, že jim
toho žel.«

O jednání sboru Kostnického proti Čechům.

List panstva a zemanstva Českého a Morav-
ského poslaný sboru Kostnickému spůsobil ovšem

674 Česká Ig-onika*

zdéšení, brzo však sbor se vzpamatoval a umínil si
přísností zlomiti vzdor.

Dne 24. února r. 1416. uzavřeno pohnati
všech 452 pánů a zemanů před soud iakožto pode*
zřelých z kacířství.

Bully o tom neposlány ovšem do Čech, nebo
bylo by to bývalo poslání nejvýš nebezpečné, ale
ohlášeny a přibity na dvéře chrámů v městech hra-
ničím českým nejbližších jako ve Vídni, Pasově,
Řezně a mimo to i v Kostnici.

DoufaHi sbor v nějaký výsledek počínání
svého, byl ovšem sklamán úplně.

Než i arcibiskup Konrád a biskup Olomoucký
Václav měli se sboru zodpovídati ze své vlažnosti
a shovívavosti vůči tem českým buřičům.

I tu o žalobníky nebyla nouze. Arcibiskup
obviňován, že jest čarodějník, svatokupec, nedbalý
v úřadě a jmenovitě liknavý v hájení duchovenstva^
neúnavný však v rozhazování statků zádušních.

Král Václav, který choval se v bouřlivé té
době velmi netečně, byl půhony těmi přeqe pohnut
a vyslal poselství ku bratrovi svému, který té doby
v západních Němcích v městě Cáchách se nalézal.

Poselství toto mělo žádati za prostřednictví
Sigmundovo mezi národem Českým a sborem
Kostnickým..

Sigmund kladl za podmínku, aby panstvo a
zemanstvo české zřeklo' se kacířství á uvoloval se
některým předním vymoci svobodné k tomu cíli
slyšení před sborem

o zrušení svobod Pražské university. 575

Podmínky tyto spůsobily, že v Praze jednáno
s arcibiskupem a svolováno k mnohému, jen o při"
jímání pod obojí spůsobou trval ťozkol dále.

Arcibiskup zapovídal je na dobro, kdežto
rektor university mistr Jan, zvaný Kardinál, chtěl,
aby podobojím vyhrazeno bylo nékolik chrámů
v Praze aspoň do rozhodnutí budoucího papeže.

Tím jednání zaraženo.

Však i sbor myslel na násilné zlomení vzdoru
če&kého.

Poslové vyslaní k Sigmundovi také do Cách

žádali, aby Sigmund proti Cechům vyhlásil a pod-
nikl válku křížovou, odůvodňujíce žádost svou tím,
žé král Václav jest nedbalým a netečným v hájení
práv a zájmův církve.

Sigmund, maje s bratrem jednání o zem lu-
cemburskou, nechtěl ho popuditi proti sobě a proto
odmítl žádost sboru jednak z důvodu, aby prý se
nezdálo, jakoby o jeho země stál, jednak že král
Václav jevil ochotu se sborem jednati, sliboval
. však, kdyby někdo jiný výpravu tu proti Cechům
podniknouti chtěl, že rád mu poskytne pomoci.

Sbor odešel tak na prázdno, nebo nikdo nebyl
ochoten, aby nebezpečnou výpravu podnikl.

O zrušení svobod Pražské university.

Sbor Kostnický ve svých opatřeních proti ná-
rodu Českému učinil koncem r. 1416. zase krok,
obořiv se proti vysokému učení Pražskému.

576 Česká kronika.

Vyšel rozkaz, aby na učení tom zastavena
byla všeliká jednání a to do vůle sboru neb bu-
doucího papeže; do té doby zrušeny také veškeré
svobody, veškerá nadání a výsady udělené učení
tomu jak od papežů, tak od králů, zároveň pak
pod trestem kletby nemělo se na universitě té před*
nášeti aniž m$ly hodnosti doktorů, mistrů a baka-
lářů udíleny býti.

Rozkaz tento sdělen arcibiskupovi Konrádovi
po tajmu, universitě však o něm sdělení neučiněno,
když pak mělo přikročeno býti počátkem r. 1417.
k udílem' hodností těch, poručil arcibiskup jakožto
kancléř vysokých škol, aby od toho. upuštěno bylo.

Tak se i stalo přes to, že mistři dožádavše
se i .přímluvy královy prosebně k arcibiskupovi'
poslali. Konrád stál na svém a proti jeho vůli ne-
bylo možno povýšení ta provésti, nebo jeho právem
bylo jmenovati ty, kdož zkoušeli čekance hod-
ností těch.

Mistři dověděvše se konečné, proč arcibisTcup
zápověď tu vydal, uposlechli jen v tom, v čem
bylo třeba souhlasu jeho, jinak - vedli ^i, jak oby-
čejně, přednášeli, měli učená hádání, ba udíleli
i stupně bakalá,řské, nebo k těm svolení arcibisku-
pova nebylo třeba.

Tak zmařeno i toto opatření sboru a ostří
jeho zlomeno tvrdou šíjí národa Českého.

o překážkách při svéceaf na kněžství. 577

O překážkách při svěcení na kněžství.

Arcibiskup Konrád uvaliv liknavostí svou na
sebe hněv sboru, chtěl ted horlivostí hněv ten od-
vrátiti. I chopil se proti straně Husově prostředku
rázného, počalť odpírati svěcení na kněžství těm
čekancům, kdož by před vysvěcením neodřekli se
podávání svátosti pod obojí spůsobou.

Mimo to odjímal fary kněžím, kteří rozkazů

sboru nedbali, ovšem jen tam. kam sáhala jeho

moc světská, tak že se dalo tak jen na statcích

duchovních a těch pánů a zemanů, kteří zůstali

* v poslušnosti sboru.

Naproti tomu vyháněli páni novotám přízniví
kněze, kteří pod obojí spůsobou přisluhovati se
zdráhali, což i královna Zofie na statcích svých a
ve městech věnných činila

Takovým spůsobem strana straně oplácela a
národ Český počal se trhati ve dvě strany urputně
. na sebe nevražící.

Když pak následkem odpírání svěcení kněž-
ského strana pod obojí pociťovala nedostatek kněží,

pomolil tu pan Čeněk z Vartembeťka.

Zajmuv v Německém Brodě Pražského světícího
biskupa Heřmana, mnicha řádu sv. Augustina; dal
jej dopraviti na svůj hrad Lipnici (mezi Světlou a
Humpolcem), a přinutil jej, že tu světil na kněžství
(6. března 1417.) bez onoho omezení.

Když pak arcibiskup Heřmana úřadu jeho
zbavil, dosadil jej pan Čeněk na faru v Miličíné

678 Česká kronika.

(na půlnoc od Tábora), která,, ležela na statcích
pana Oldfícha z Rožmberka, jemuž byl pan Ceaěk
poručníkem.

O roztržce ve straně pod obojí.

Národ náš byl vždy velice nakloněn hloubání
náboženskému, které však vázáno jsouc vážností
jednak biskupů českých, jednak vážností papežů,
zůstávalo v mezích panující církve, když však ted
z mnohých příčin padla u národa Českého vážnosjfc
jak představených církve české, tak i papežů a
obecného sboru církevního, padly i meze hloubání
ta omezující a ona vystoupila z břehů jako příval.

Jakmile strana původně jen opravy v církvi
požadující nastoupila na dráhu novot, nebylo ovšem
novotám těmto konce a mužové, novoty tyto za-
vádějící vyhlásivše písmo svaté za jediný pramen
všech zařízení církevních, počali kvapně bořiti starou .
budovu církve, zavrhujíce vše, co písmem zřejmě
dokázati se nedalo.

Tak zavržen od nich očistec a tím i všeliké
pobožnosti za zemřelé jakožto zbytečné, zavrženo
svěcení vody, soli, kočiček, vína, vajec, zavrženo
ctění obrazů, užívání svící, zvonů, varhan, mešních
rouch a jiných věcí, zvyků a obřadů.

Střediskem novot těchto bylo zejména Seze-
movo Ústí, ve kteréž krajině na Kozím Hrádku
Hus, jak praveno, delší dobu se zdržoval. Rovněž
pověstným byl v ohledu tom plzeňský kazatel
Václav Koranda.

O roztržce ve* straně pod oboji. 679

Proti tomuto proudit postavila se universita
Pražská s ťfektorejn mistrem Janem Kardinálem
v čele, schvalujíc jediné přijímání pod obojí spů-
sobou.

Nařízení a napomenutí k omezení novot oněch
směřující vydána dne 25. ledna r. 1417. než s vý-
sledkem nevalným, tak že po roce — 7. února
1418. — opětována býti musela, ba brzo potom
svolána ke dni sv. Václava (1418.) i valná schůze
kněžstva pod obojí do Prahy.

Schůze tato hleděla usnesením svým v 23
článcích zavřeným odstraniti nejkřiklavější novota-
. ření, než nemajíc moci, aby usnesení tomuto zjednala
všude průchodu a platnosti, nezastavila šíření novot
a tíik vedle této umírněné strany, která kališnickou
nazvána, povstala strana později slující táborskou.

A tak národ Český potud na dvě strany roz-
tržený, rozčeši se ve strany tři, výstřednějších vý-
běžků nepočítajíc.

Neutěšený stav tento podporován byl i tím,
že i sbor Kostnický skončil s nepořízenou.

Tam v den sv. Martina r. 141B. zvolen shora
vzpomenutý kardinál Otto Kolonna za papeže,
který v Kostnici pod jménem Martina V. koru-
nován.

Nový papež na naléhání, aby k žádaným
opravám přistoupeno bylo, odpověděl odložením a
rozpuštěním sboru dne 22. dubna r. 1418..

680 Česká kronika^

« «

O odvráceni se krále Václava od strany

Husitské.

Král Sigmund, který v posledních dobách
sboru Kostnického byl opět při něm meškal, vra-
ceje se po rozpuštění sboru toho do Uher, jal se
z města Pasová jednati zase s bratrem svým, aby
ho od strany Husitské odvrátil a k potlačení jejímu
přiměl.

Král Václav vzdoroval jednati s bratrem,
který jen tolik pro poddané jeho měl srdce, že
nechtěl je po návrhu biskupa Pasovského páliti,
nýbrž jen topiti, když však Sigmund hrozil, že se
ho odřekne jakožto bratra, aniž na odpor bude
tomu, když Václav bude pomocí celého ostatního
křesťanstva sesazen, poddaní jeho z přísahy věr-
nosti rozvázáni a kříž na království České roz-
hlášen, lekl se toho a poslal posly do města
Lince, kteří dne 19. ledna r. 1419. se Sigmundem
vyjednávali.

Sigmund žádal za sjezd stavů do města Uherské
Skalice při hranicích Moravských, kde mělo státi
se dorozumění o dalších krocích proti Husitům.

Skráně krále Václava kryly již šediny a z prsou
jeho vymizela již někdejší bujnost, a tu ustrašen
byv těžkými hrozbami, zvrátil mysl svou a jednal
ne dle svého přesvědčení, ale dle vůle nebratr-
ského bratra.

Z rozkazu králova vypovězen Jan z Jesenice
jakožto přední příčina interdiktu z Prahy, někdejší
faráři vráceni k farám svým a jen na tolik ozvala

o schůzích lidu pod Širým nebem. 581

se stará přízeň, že přijímajícím pod obojí spůsobou
vyhrazeny v Praze tři chrámy a sice na Novém
městě chrám u panny Marie Sněžné (ted Fran-
tiškánský) a u sv. Ambrože (ted budova poštovní
před Prašnou branou), na Starém pak městě chrám
u sv. Benedikta (nyní vojenská škola).

Poněvadž chrámy tyto návalu pod obojí spů-
sobou přijímajících nestačily, domáhali se dalších,
což se i násilím dalo, jakož stalo se dne 18. června
(1419.)» kdy zmocnili se v den posvícení chrámu
sv. Mikuláše na Starém městě (ted pravoslavný).

Na jiných místech docházelo ke sporům, které
končily i krvavě a tak znenáhla připravil se národ
náš k velikému, světodějnému zápasu, který sluje
— války Husitské.

O schůzích lidu pod širým nebem.

Rozkaz krále Václava, aby vypuzení faráři,
kteří podávání pod obojí spůsobou byli odporni,
zase na fary své dosazeni byli, proveden i ve velké
části země České přes valný odpor lidu.

Když farářové tito lidu kalich naprosto odpí-
rali, vyhýbal se lid kostelům jejich a počal se schá-
zeti na příhodných místech pod širým nebem, kde
kazatelé jim milí jednak kázáním, jednak podá-
váním svátosti pod obojí spůsobou přisluhovali.

Takovým spůsobem utvrzovala se v lidu my-
šlénka národní i náboženská a on počítaje tu sám
sebe, počal důvěřovati ve své sily.

582 . • Česká k|;onika.

V Praze scházel se zase lid ke hlučným pro-
cesím, která z různých končin města táhla ku
chrámům kališnfkům vykázaným, což se bez růz-
ných třenic a ústrků nedalo.

Předními náčelníky a jako pořadateli shro-
máždění a průvodů těchto připomínají se mužové
v době následující slovutní, jsou to Mikuláš z Husi

a Jan Zižka.

O Janu Žižkovi ž Trocnova.

V této době obecného vření vynořuje se náhle
v pamětech národa Českého jméno velikého našeho
hrdiny a jednoho z předních vojevůdců všech ná-
rodů a věků — jméno Jana Zižky.

Ó prvých dobách žití velikána tohoto máme
zprávy sporé a málo bezpečné.

v poledních Cechách nedaleko městyse Bo-
rovan stojí o samotě dvůr Trocnov, na němž málem
jediném svém majetku seděl roku 1378. zeman Jan

řečený Zižka z Trocnova, nejspíše otec slavného
bojovníka a hrdiny. Manželka jeho, matka našeho
reka, sloula snad Kateřina.

Z dob starších o rodu tomto nemáme zpráv
rádných, objevil se náhle jako zářivý povětroň.

Erbem vladyků z Trocnova byl rak.

Dle dávné pověsti narodil se Zižka pod dubem,
na kterémžto místě později postavena kaplička ku
cti sv. Jana Křtitele.

Rok narození Žižkova jest nám neznám, snad
to bylo na sklonku panování krále Karla.

o Janu Žižkovi z Trocnova. 683

Z rodiny Žižkovy známi nám jsou ještě bratr
hrdinův Jaroslav, sestra Anežka, teta Anna a pří-
buzní vzdálenější Mikeš a Ješek.

Rovněž neznámo nám jméno manželky Žiž-
kovy, která mu byla porodila dceru, jež provdána
byla za »pana« Ondřeje z Dube. Byl to snad
nějaký schudlý člen panské rodiny české toho
jména, aneb spíše blízký soused vladyků Trocnov-
ských, panoše Ondřej z Dube, zvaný Sokolík, v do-
bách pozdějších (1419.) připomínaný.

Mladší léta hrdiny našeho byla z mfry bouř-
liva. Zižka pro příkoří jakés odpověděl, čili vypo-
věděl nepřátelství jak mocným sousedům svým,
pánům z Rožmberka, tak i královským městům
Budějovicím a Jihlavě.

Spojil se s lidmi pochybného rázuaspůsobem
loupežným potloukaje se s nimi po lesích a sa-
motách, škodil nepřátelům svým ničením majetku
a pobíráním zboží, kde se dalo.

A tak jméno slavného později vojevůdce octlo
se v popravčí knize pánů z Rožmberka a města
Budějovice a Jihlava zapsala si ho na vrub tam, kam
zapisovala výtržníky a škůdce.

Kdož by byl mohl tenkrát i jen tušiti, že ten
loupeživý zemánek, který se po doupatech lesních
a chatách veských před mocnými stihateli skrývati
musel, že bude mečem a štítem svého národa proti
nesčetným zástupům z celé Evropy svolaným na
vyhubení tvrdohlavého toho plemene českého, že

684 Česká kronika.

bude nepřemožitelným bojovníkem pro zákon páně
a oslavu jazyka slovanského.

V krušných těch dobách otužil Zižka své rámě,
naučil se podskoku a lsti vojenské a naplněn byl
nenávistí k mocným utiskovatelům, začež obětoval
skrovný svůj zděděný stateček, který zůstal v rukou
jeho nepřátel a snad také jedno oko.

Vypuzen byv z rodné krajiny obrátil se Zižka
do Prahy a hledal chleba ve službě dvorské, jehož
se také dohledal.

Král Václav od jakživa přítel a příznivec ze-
manů, přijal bodrého, jadrného venkovana do svých
služeb a dne 25. dubna r. 1409. listem vydaným

na hradě Zebráce oznamuje purkmistru, pánům a
vší obci města Budějovic, že schvaluje srovnání
jejich s Janem Zižkou ; o něco později pak (27. čer-
vence) sděluje týmž, že na milost přijal Jana, řece-

něho Zižku > svého milého věrného* a že odpouští
mu všeliké výtržnosti, jichž se byl proti právu a
řádu království Českého kdy dopustil.

O Žjžkovi ve službě dvorské.

Dávné podání vypravující, že Zižka byl dvo-
řanem na dvoře královském, nikde nepodává, jaký
by byl úřad zastával. V pamětech Bratří Českých
se praví, že byl komorníkem královny Zofie, kterou
nejednou provázel, když se ubírala na kázání do
kaple Betlémské.

Zpráva tato by nasvědčovala, že Zižka, ač

Smetení kooieW DOW

itských 8 oken radnice, Pfirndni kreaba J. F. IleiUíe.

o Žiikovi ye službě 'dvorské. 585

venkovan vyrostlý na dvorské samotě, daleko od
hlavního města a prošlý drsnou drahou životní,
nebyl nijakž mravů hrubých a chování nelibého,
nýbrž že- se asi hbitě a dobře vpravil ve dvorské
spůsoby, tak že mohl úřad komorníka královnina
zastávati.

Ve službě této, jak řečeno, seznal kázání mistra
Husí a naklonil se zajisté duchem ku myšlénkám
mistrovým se zvláštním zápalem.

Soudruh jeho ve službě dvořanské, kronikář
mistr Vavřinec z Březové, nazývá jej obzvláštním
horlitelem pro zákon Kristův a starý letopisec praví
o něm, že byl věrným sluhou božím.

Kdy Zižka do služby dvorské přijat byl a jak
dlouho v ní vytrval, říci neumíme. V pamětech
tehdejších mezi dvořanstvem královským jméno Jana
Tuky se nepřipomíná a jen r. 1414. jmenuje se
vržtným královským panoše Janek jednooký.

Možno dost, že Zižka jakožto dvořan účastnil
se výpravy nějaké proti odbojným pánům, kteří
v 'době té tu tam králi odpírali poslušnost a tu
teprv že v boji — jak výslovně se připomíná —
přišel o jedno oko, načež snad změnil úřad ko-
morníka za úřad vrátného, který obyčejně od
chudších zemanů zastáván býval.

Ze neblahé události — upálení mistrů Jana a

Jeronýma — nezů.^taly bez účinku na mysl Zižkovu,
o tom zachovala se také stará pověst.

» Praví se, že toho času král Václav jednoho

dne; vida Zižku zamyšleného a proti svému obyčeji

česká kronika II. . 33

*686 J^ská kronika.

smutného, an přechází po dvoře královském, tázal
se ho po příčině, Zižka pak mu odpověděl, jakž
prý že by mohl vesel býti, když naši věrní vůdcové
a zákona páně věrní učitelé od nevěrného kněžstva
tievinně a nespravedlivě jsou upalováni?

K čemuž král jemu odpověděl: »Milý Jene!
co tomu máme říciř zdaž to již mfižeme opraviti?
.Jestli ty víš k tomu jakou cestu, oprav sobě ; myť
tobě toho rádi přejeme. «

Zižka prý vzal krále za slovo, řka, že s povo-
lením jeho tak učiní. «

Od těch dob počal si Zižka horlivě všímati
ruchu, který národem českým a předem městem
Prahou hýbal.

Když král Václav, lekaje se té obecné myslí
rozkvašenosti, poručil měšťanům pražským, aby
veškeru zbraň složili na Vyšehradě, spůsobil veliký
nepokoj, nebo měšťané obávali se neučiniti dle
rozkazu králova, ale rovněž rozpakovali se v nepo-
kojné ty časy zbaviti se vší zbraně.

v nouzi té pomohl prý Zižka. Přišed mezi
měšťany, poradil, aby zbraně na se vzali a s ním
na Vyšehrad táhli.

Když stanuli v nádvoří paláce královského,
král, spatřiv ozbrojence velice se ulekl, než již vy-
stoupil před něho Zižka a pravil, že věrní měštfemé*
pražští nemeškali postaviti se ve zbroji ke službám
jeho královské milosti poslušně; král aby ráčil jen
poroučeti a jmenovati jim nepřítele, proti kteréniuž

o shromáždénfch lidu na hoře Tábor. 687

do boje jíti mají, jsouce všichni hotovi, nasadili
pro něho životův a statků r.

Král vzpamatovav se ze svého zaražení, ne-
moha jinak, pochválil věrnost a oddanost měšťanů
i napomenul jich, aby rozejdouce se v pokoji domů,
nedali vzniku bouřím jakýmkoli mezi sousedy.

v v

Cin tento málo přízně u krále zjednal Zižkovi
a když i smýšlení královo, jak vypravováno, od
Husitů se odvrátilo, nemeškal Zižka déle při dvoře
královském — všakť bylo ho brzo potřeba jinde !

O shromážděních lidu na hoře Tábor.

Lid venkovský s dosazením kněží pod jednou
spůsobou podávajících nespokojený, scházel se, jak
již řečeno, místo do kostelů raději pod šírým nebem
na místech příhodných, jimž potom jména hor z bi-
blických příběhů známých přikládal.

Takovým oblíbeným místem bylo široké pří-
vrší, asi míli od města Bechyně vzdálené, které
lid pojmenoval názvem biblickým »hora Tábor.*

Hromady tyto nabývaly čím dále tím větších
rozměrů, jednou pak z nejčetnějších byla ta, která
z ponuknutí Mikuláše z Husi svolána na jmenova-
nou horu ke dni sv. Magdaleny dne 22. července
roku 1419.

Sem sešel se lid nejen z velké části Cech, ale
až i ze sousedních krajin moravských, tak že na-
počteno účastníků obojího pohlaví ^ všeho vSkíi
do 42.000 hlav.

583 Česká kronika.

• Byla to velikolepá národní slavnost, která do-
jímala jak prostou, upřímnou nábožností, jež všude
se jevila, tak vzorným klidem a pořádtem, které
zachovávány na všech místech.

» Poutníkům, se všech stran v processí s ko-
rouhvemi a s velebnou svátostí se blížícím vychá-
zeli přítomní na hoře s podobnou slavností vstříc
a uvítavše je s plesáním, vykazovali každému jeho
na hoře místo; kdokoli přišel, byl bratrem a Sestron ;
rozdílu stavův neznáno ani nešetřeno.

Duchovní rozdělivše mezi sebou práce toho
dne, jedni kázali na určitých místech, mužflnf
zvláště i ženám také, druzí zpovídali, třetí rozdá-
vali večeři Páně pod obojí.

Tím ztráven čás dopolední.

Pototom jali se všichni stolovati společně, roz-
dělivše oběd, který s sebou přinesli, mezi všecky
rovně, tak že nadbytkem jedněch vyhověno jest
nedostatku jiných ; bratří zajisté a sestry hory
Tábor nechtěli tehdáž rozdílu mezi mým a tvýnu
• Po. .adž však mysli všech shromážděných
hotovaly v nábožném nadšení, neporušeno tu
dobrých niravův nižádným výstupkem; o hudbě,
tanci a íife nesmělo se ani mysliti; ostatek dne
stráven kozmluvami a řečmi povzbuzujícími ke
svornosti, lásce a věrné setFvalosti při kalichu po-
svátném; aniž však nedostávalo se žalob a nářkfUr
proti stranč protivné, ani horlení přep jatého a ná-
vrhův, kterak by »slovu božímu* v zemi průchod
volný zjednati se měl.

! »

O smetání konšelů novoměstských s oken radnice. 589

• Naposledy shromáždění roiešlo se v tichu
a pokoji, učinivši mezi sebou hojnou sbírku za ná-
hradu pro ty, jichžto pole tep den pošlapána byla «.

Ačkoliv ve shromáždění tom nic proti záko-
nům a řádu nejednáno, přece pověst o mohutném
tomto projevu národním rozletěvši se po vší zegii,
.mnoho uměla vyprávěti o bouřlivých řečích a pod-
vratných úmyslech sešedšího se lidu. •

I král Václav pověstmi těmi poděšen; uebo
vyprávělo se, žq má být s trůnu složen a .nísto
něho králem že má učiněn býti Mikuláš z Haši.

Královský tento dříve purkrabí na hradě Husi
nad Husincem slul vlastně Mikuláš z Pístného. Opu-
stiv královské služby a jsa ducha bystrého, mysli '
neohrožené a ctižádostivý přes míru, počal se ted
tla^í^iti v popředí.

Valná ta shromáždění lidu jak v Praze, tak na
venku, jichž duší byJ, měla mu sloužiti k tomu,
aby na sebe obrátil obecnou pozornost, což se mu
také zvedlo a jméno jeho vyslovováno u lidu
s úctou, u panstva a krále s ošklivostí, než také
i s hrůzou*

O smetání konšelů novoměstských s oken

radnice.

Král Václav k .čaje se teď toho dravého proudu,

který mu půdu pod nohama trhal, neměl se více

za bezpečna v Praze a chtěje také užiti něco klidu

a ticha, odstěhoval sC' s družinou nejoddaiíějších

. milců na hrádek, který si byl ^2\f postaviti u Kun- '

590 Česká kronika.

ratic poblíž Vyšehradu a jejž Novým hradem aneb
Venclšteinem nazýval,

Aby pak vášně lidu pražského na uzdě drženy
a dušeny býti mohly, poručil podkomořímu Janu
Bechyni z Lažan, aby místa konšelská ve všech
třech městech Pražských osadil rozhodnými odpůrci
kalicha.
^ Tak se i stalo.

Noví konšelé dali ihned ohlásiti přísný 2sákaz
všech processí po ulicích pražských, aby srocování
lidu zamezili.

Zákaz měl opačný účinek, nebo lid pražský
měl již vftdce a rádce, kteří se strašáků takových
nelekali.

Předním z nich byl Jan, mnich řádu Premon-

strátského, který opustiv klášter Zelivský, zván byl
Janem ze Želiva.

Muž tento jsa horlivým stoupencem nového
směru, stal se kazatelem v kališnickém chrámě
panny Marie Sněžné a znaje si nakloniti přízeň
obecného lidu, vládl jím výmluvností neohroženou,
prosycenou smělými obraty a podivnými obrazy,
čerpanými ze čtení Zjevení svatojanského.

Kazatel tento již bez obalu hlásal posluchačstvu
svému, že straně kališnické děje se bezpráví a že
jest třeba bezpráví to odčiniti násilím.

' Ač ovšem znal zákaz konšelů, ohlásil veliké
processí po ulicích pražských.

Bylo to dne 30. července v neděli. Mnich Jan
. kázal ohnivě a slova jeho věštila pomstu těm, kdož

o smetání konSelu novoměstských s oken radnice. 696

byli na odpor kalichu páně; ze slov pak jeho vy-
svítalo jasně, že odpůrci těmi jsou konšelé.

Na to vyšlo processí od panny Marie Sněžné
a ubíralo se po nynějším náměstí Svatováclavském
a ulicí Štěpánskou ku chrámu sv. Štěpána »na
Rybníčku*.

V chrámě tom konal právě pobožnost farář
Jan, kněz řádu Křižovnického, ovšem při zavřených
dveřích.

Průvod Jana Zelivského vypáčil dveře, vy-
pudil přítomné a vykonal tu pobožnost dle no-
vého řádu.

Odtud ubíral se průvod přes náměstí Novo-
městské, (nynější náměstí Karlovo) a zastavil se před
radnicí Novoměstskou.

Tu Jan přednesl žádost konšelům, aby pro-
pustili vězně zajaté pro nepokoje náboženské.

Konšelé odepřeli a za vře vše radnici, chystali
se k odporu, ba házeno i z radnice kamením po
účastnících processí a udeřeno prý i ve svátost
v rukou mnicha Jana.

To rozvzteklilo lid a on veden Janem Zižkou
učinil útok na radnici. Ta dobyta a ted zuřeno
proti všem, kdož tu zastiženi.

Purkmistr Jan z Podviní, dva konšelé, místo-
rychtář Niklásek, jeho pacholek Sasín a pět sou-
sedů konšelům oddaných smetáno s oken a za-
chyceno v pádu na kopí a sudlice.

Kdo při tom ducha nevyp\i5^^\ ubít na dlažbě.

Mnich Jan zůstal státi se ^^^to^^^ ^ pobádai

596 Česká kronika.

lid ku pomstě, který ovšem na jiného nepomýšlely
nebo mrtvoly zabitých konšei a sousedů zůstaly
netknuty i stříbrné pásy jejich nelákaly nikoho a
ony i se skvostnými čepicemi zabitých položeny
na mrtvoly

Podkomoří přichvátal s 300 jezdci na pomoc,
vida však přesilu, dal se na útěk.

• Vzbouřená obec zvolila si tu ihned čtyři hejt-
many a ti vyzvali měšťany pod ztrátou hrdla, abjT
se dostavili ve zbrani k obraně města.

Hejtmanům odevzdána veškerá správa městská
a oni splnomocněni voliti novou radu.

Konšelé Starého a Menšího města Pražského,
uslyševše, co se stalo, domluvili se se sousedy o na-
rovnání.

O smrti krále Václava.

Zpráva o krvavé bouři lidu pražského doně-
sena rychle na Nový hrad u Kunratic.

Král Váglav rozzuřil se měrou neobyčejnou a
počal přísahati, že vyhubí stranu pod obojí. .

Tu jeden z dvořanů ovšem neprozřetelně pro-
hodil, že tušil to, co se bylo právě stalo.

Král pojav proti muži tomu podezření, že snad
věděl o tom^ co se připravovalo, obořiv se naň,
chtěl* jej dýkou prokláti.

Zabráněno mu v tom, než odpor ten zvýšil
rozčílení královo do té míry, že ranila jej v tom
mrtvice po levé straně těla.

Když prvý nával. hněvu miníil, sklonil se*král

) imrti krále Václava. Ii97

k tomu, že byl pchoten potvrjíiti Novoměstským
konšeli, které si byli sami zvolili.

Obec Novoměstská dověděvši se o pHznivějífm
obratu v mysli králově, pokořila se mu, žádajíc za
odpuštění své viny,

A král Václav — odpustil a stvrdil dne

Pečec krále Václava IV.

2. srpna 1419. zvolené konšeli v jejich dřadě přes
to, 2e prvým purkmistrem byl řezník Petr Kus,
králi z předešlých dob málo milý.

Král vida, že milci jeho, ba i manželka Žofie
Jsou nakloněni snahám lidu, zanevřel na v£e kolem
sebe, zprávy pak, že lid po veškerých Cechách se
sbírá v nesčetných shromážděních, rozčílily mysl
královu poznovu a on stýskal si na mnobé bolesti,-
z Icterých vysvobozen ve stře^^j ^"^^ ^^' ^"^"^ ^^"

pase se snirtf od prrnf do třetí. oaSf bodÍDy odpo-
lední, kdy stťžen byv mrtncí podruhé — vypustil
ducha.

Král VácUv doža se veku 58 !tt 5 mésíců
a 21 dnf, z kteréž doby byl koruacvamým králem
Českým 56 let jeden mSsíc a jeden den, koruno-
vaným pak králem Némeckým 43 roky a 23 dní.

O povaze krále tohoto praví náš dějepisec:
»To jisté jest, že při vfií úbonnosti duchovni i mravní,

Groi krflo Václava IV.

která nám kalí památku jeho na věky, vŽdy přece
dosti prost byl hlavní vady v povaze lidské, totiž
sobectví.

Co dítě stal se byl králem ; po détsku kraloval
pohříchu i v dospělém věku ; dobromyslně i spra-
vedlivě, pokud náruživostí bezuzdnou do scestností
veden nebyl, ale nemužně, po pouhém rozmaru a
svéhlavč, jako každý slaboch, který silný, vídfn
býti chce.

Po otci zdálo se, že nezdědil než-Ii jedinou

o imrti král* VicUva IV. 699

dobrou vlastnost, pořádnost ve svýcli financech,
o kteréžto konečné ještě několika slovy dotknouti
se musíme.

Byv dobrým hospodářem, nebyl proto nikoli
lakomcem i i nebaživ po veliké cti a slávě, která
by jej byla vedla k velikým podnikům a útratám,
nemíval také přfěiny obtěžovati národy danějni
mimořádnými, ana komora jeho v dobrém obyčejně
nacházela se stavu.

Zlarák krále Václava IV.

Tato byla nepochybně hlavní příčina zřejmé
oné přízně a lásky, které vláda jeho, při všech
svých pohromách, požívati nepřestala u většiny
poddaných jeho až do smrti. »

Mrtvola králova byla balsamována a uložena
ve chrámě sv. Petra na Vyšehradě, odkudž měl
vyjíti slavný pohřební prílvod ; poněvadž však zatím
v Praze vznikly veliké nepokoje, upuštěno od prů-
vodu a dne 21. srpna přeneseno tělo královo po
tichu a cestou nejkratší do chrámu sv. Vita.

Tu leželo delší Čas, čekalo se> nenastane klid,
když pak bouří neubývalo, odyeí^^^ ^^'^ ^^' *^

600 Česká kronika.

dp kláštera Zbjraslavského a tu v kráIovské.hrobcc
prostě pochováno.

Jaký to rozdíl mezi pohřbem krále Karla
a pohřbem jeho syna. Tenkrát celý národ kvílel,
ted zmítal národem horečný zápas, předchťklce ve-
likých převratů.

HLAVA IV.

. O poměrech říše České ve století XIV.

O velikosti řiěe.

Říše Česká přičiněním a zásluhou prvých dvou
králů z rodu Lucemburského velice se rozšířila.

Nebudeme tu opakovati jakým spůsobem se
to stalo, bylo o tom zmíněno na svém místě, tu
prostě uvedeme její rozsáhlost.

Koncem panování krále Karla I. obsahovala

v v

říše Česká následující země : Cechy, Moravu, Slezy,
Lužici Horní i Dolní, Branibory, značnou část
Horní Falce a Lucemburk.

Plocha zemí těchto čítala přes 3300 čtvere-
čních zeměpisných mil, což rovná se asi třetině
rozlohy nynější říše Rakousko-Uherské.

Z rozměru tohoto ještě za doby, kam vypra-
vování jsme dovedli, ztratila říše naše asi čtvrtinu
tím; že vévodství Lucemburské byvši zastaveno na
věně Alžběty, dcery pana Zhořeleckého, více ku
koruné České se nevrátilo, markfabství pak Brani-
borské, byvši nejprve od Sigmunda zastaveno
v dluzích Bedřichovi z HohenzoUeríi, purkrabí í^o-
rymberskému, postoupeno mu kot\e6^^^^^^^'^^^'^^

602 Česká kronika.

r. 1415. v léno a stalo se tak základem a jádrem
nejprv králosvtví Pruského a pak i říše Německé.

Jak država Česká v Horní Falci různicemi
a válkami s rodem Vitlsbašským ztenčena byla,
o tom rovněž již vypravováno.

Ostatek — asi 2400 čtverečních, zeměpisných
ínil — zůstal potom po 200 let pohromadě.

Rozdělení zemí těchto nebylo stejné, Slezsko
na př. rozpadalo se ve značné mpožství knížectví,
o nichž o mnohých zmínka se stala během vypra-
vování, Čechy zase děleny ve dvanáct krajů a sice
Kouřimský, Slánský, Žatecký, Plzeňský, Pracheňský,
Písecký, Bechyňský, Čáslavský, Hradecký, Chru-
dimský, Boleslavský a Litoměřický.

Ku krajům těmto nepočítány; Pražské město
Staré a Nové jakožto město hlavni, dále krajina
Loketská, Trutnovská a Kladská, které rozděleny
jsouce v manství, podléhaly jiné správě a konečné
země Chebská, která jakožto zástava a část říše
Německé měla zřízení zvláštní.

O poměru říše České k říši Německé.

Za posledních Přemyslovců byla říše Česká
v těsné ještě závislosti na říši Německé. Přemysl II.
musel své země přijmouti od Rudolfa v léno, na
Václavu II. dožadoval se Albrecht dolů Kutnohor-
ských a po smrti Václava III. považoval panovník
Německý říši Českou za odemřelé dědictví, jímž
mu volno nakládati dle jelio vůle.

o poměru říše Čsské k říSi Německé. 603

Během století XFV. velice* se poměr tento
směnil.

Již král Jari cítil pouto, které země jeho k říši
Německé poutalo, velmi slabě. Bylť z počátku králi
Ludvíkovi tuze potřeben, než aby tento břemeno
závislosti utužovati byl mohl Když pak později
Jan meč proti Ludvíkovi tasil, byla již moc krále

Německého tak chabá, že se jí král Český více
báti nemusel a jako neobmezený panovník vésti
si mohl.

Za Karla konečně sloučeno žezlo německé a
české v jedné ruce a naše stověžatá, zlatá. Slovanská
Praha stala se hlavním městem i říše Německé,
která po tu dobu hlavního města neměla.

Karel byl tuze dobrým králem Českým a pro-
zíravým státníkem, než aby velevhodnou tuto pří-
ležitost nechal minouti, aniž by jí užil k prospěchu
svých dědičných držav; on užil jí opravdu k zají-

štění práv říše České, která tato měla vůči říši
sousední.

Aby snahy jeho nebyly snad zmařeny převraty
po smrti jeho, snažil se obě říše připoutati k sobě
tou měrou, aby tvořily celek, jehož hlavou by bylo
království České a panovníkem dědičný král Český.

Ze spojuje oheň s vodou — Čecha s Němcem
— to činilo mu sice mnohé starosti, než doufal
snad, že protivy ty čas vyrovná, že však nemínil
jazyk Český — ten jazyk ušlechtilý — dáti v oběť
poněmčení, toho důkazem nám i to, ^^ ^ ^^' článku
Zlaté bully výslovně nařizuje, ^^ syt\ové kuTŘtstů

604 Česká kronika.

• a knížat německých jazyku slovanskému učeni byli,
an to za užitečné ba nutné pokládal.

Snaha Karlova nedošla uskutečnění a měla
jen ten pro nás blahý výsledek, že říše Česká zne-
náhla zbavena všech povinností k Německé říši —
i ten průvod 300 ozbrojenců k cestě do ŘJma stal
se tím, že jízdy takové již podnikány, závazkem
planým a jen jako ozvěnou z dob minulých.

Jediné co tu zbývalo, byl úřad kurfirstský,

který králi Českému od nikoho nepopírán, který;

však nebyl břemenem, ale právem a výsadou.

O obyvatelstvu co do národnosti.

Co do národnosti bylo obyvatelstvo říše České
ve všech zemích k ní náležících smíšené. Nehle-
' díme-li k Lucemburku, který beztoho ku koruně
České náležel víc jen dle jména a kde obyvatelstvo
bylo francouzské (Valonské) a Německé, byl to
v dnihých zemích živel slovanský a německý, který

• různým spůsobem tvořil jejich obyvatelstvo.

V Čechách a na Moravě panujícím národem

byli Cechové, k těm hlásila se šlechta, duchoven-
stvo, veliká část stavu městského a lid venkovský.
Německým bylo obyvatelstvo některých krajin
za posledních Přemyslovců přistěhovalci zalidné-
ných. Tak v Cechách vedle říšského území Cheb-
ského bylo to okolí Loketské a Trutnovské, které
• osazeno bylo emfytenty německými, dále byla to
města, která byvši původně německým obyvatel-

o obyvatelstvu co do itavů. * 606

stvem osazena, uchovala sobě ráz německý ovšem
jen mírou skrovnou, na Moravě sice udrželo ^e Ně-
mectvo v městech skoro všude, kdežto v Čechách
vymizelo během XIV. století až na malé výminky,
o nichž již mluveno, jakož i o tom, že skrovný "
stň} počet nahrazovalo bujností.

V Šlezích byl už živel slovanský v podruží.
Tu nad venkovským lidem z největší části polským,
z menší českým stála poněmčená knížata z rodu
Piastova, německé vyšší duchovenstvo a německá
města.

Podobně, ba snad v horším stupni uhněteni
byli nebozí Srbové v obou Lužicích, kde pod
tvrdým jhem přistěhovalé šlechty německé a v opo-
vržení od spupných měšťáků německých živořil slo-
vanský rolník připoután ke skoupé hroudě.

Nejsmutněji bylo ovšem v Branibořích. Tu ne-
šťastným potonikům statných Stodoranů nedopu^
šténo ani jazykem svým modliti se k Bohu, jazyk
ten rván jim z iSst od bezcitného panstva cizáckého
a když po Lucemburcích přišli sem Hohenzollerové,
umlkl tu v brzku hlahol slovanský úplně.

Jen slovanská, někdy děsně zohavená jména
osad hlášou posud, že tam prvou brázdu vedla
ruka muže »z tvrdého rodu Lutického*.

O obyvatelstvu co do stavů.
O stavu duchovním.
Ve stavu tomto stala se důležitá zména v tom,
že v čelo jeho postaven arcibiskup. Arcibiskupovi

česká kronika. D. ^

606 Česká kronika.

tomuto podřízeni — biskup Olomoucký a biskup
Litomyšlský. Mimo to jednáno i o přivtělení bi-
skupství Vratislavského ku Praze.

O velikém množství osob stavu duchovního
byla již řeč.

Veliké výsady a dobré bydlo lákaly nejen do
řad kněžstva světského, ale i do klášterů.

Zakládání nových klášterů dalo se dosti různé
od dob předešlých, kde duchovní tyto ústavy vzni-
kaly jednak ve hlavním městě, jednak na venkov-
ských samotách, ted stavěny kláštery skoro jediné
v městech.

Byly to přede vším kláštery mnichů žebravých
Augustianů, Dominikánů, Minoritu a Servitů, které
těšíce se oblibě, hojné zakládány jak v Praze, tak
v městech královských, věnných i poddaných a jen
výminkou na venkově.

Řádu sv. Augustina byly kláštery: u sv. To-
máše a na Karlově v Praze, Roudnici, Jaroměři,
Kladsku, Sadské, Rokycanech, Třeboni a Lan-
škroune (tam byli mniši vyššího stupně tak zvaní
řeholní kanovníci), u sv. Dobrotivé (na Ostravě),
v Řečově (v krajině Křivoklátské), v Pivoni (na
Šumavě), na Mělníce a v Bělé. Jeptišky téhož řádu
byly u sv. Kateřiny na Novém městě Pražském.

Řádu sv. Dominika byly kláštery: v Praze
u sv. Klementa (u mostu), v Budějovicích, Nym-
burce, Litoměřicích, Lounech, Turnově, Jablonném,
Plzni, Králové Hradci, Klatovech, Pardubicích,
Chrudimi, Stříbře a Jaroměři. Jeptišky téhož řádu

' o bratrstvích. 607

byly na Újezdě a u sv. Vavřince (sv. Anny) na
Starém městě Pražském, jakož i v Hradci Králové.
Řádu sv. Františka (Menších bratří = Minoritu)
byly kláštery: v Praze u sv. Jakuba, v Benešově,
Bechyni, Litoměřicích, Hradci Králové, Plzni, Stříbře,

Bydžově, Vysokém Mýtě, Domažlicích, Čáslavi,
Mladé Boleslavi a Zitavě (ted saské). Jeptišky toho
řádu (Klarisky) byly u sv. Františka v Praze,
v Krumlově a Týnci Panenském (u Slaného).

Klášter Servitů založen Karlem v Praze na Botiči.

Králem Janem, jak vzpomenuto, založen klášter
Kartusianů na nynějším Smíchově.

Kláštery Magdalenitek byly v Praze na Újezdě,
u sv. Anny u Loun a v Zahražanech v Mostu.

Starších řádů založil Karel dva dle řehole sv. Be-
nedikta, oba v Praze a to Benediktinů Slovanských
v Emauzích a Benediktinů Skotských u sv. Ambrože.

O bratrstvích.

K zvelebení služeb božích zřizována v dobách
těch tak zvaná bratrstva.

Takové bratrství založili si kanovníci a kněží
při chrámě sv. Víta, dále při jednotlivých ceších
zjednávána a to hlavně za tím účelem, aby od
nich vykonávány byly jisté pobožnosti a pak aby
členům důstojné pohřby vypraveny byly.

Za příklad může sloužiti bratrstvo malířů, za-
ložené roku 1348.

»Patronem jejich byl svatý Lukáš, jejž, jak

84*

608. . Česká kronika.*

kladou pravidla, proto jsou zvolili do svého cechu,
že on byl první, jenž namaloval obraz matky boží.

Vyvoleným místem ku společné pobožnosti
byl kostel panny Marie na Louži (stával na ná-
městí Mariánském na rohu proti nynějšímu paláci
Trautmansdorfskému) a zejména oltář sv. Lukáše
v témže kostele.

Hlavní pobožnost byla v předvečer a v den
sv* Lukáše, kdež měl každý mistr a každá mistrová
v předvečer býti při nešporách a v den svatého
při mši a účastniti se ofěry u oltáře řečeného.

V ten den obětovalo bratrstvo každý rok vo-
skovou svíci devítiliberní ku kostelu Matky boží na
Louži, pěkně barvami malovanou a zlatem i stříbrem
okrášlenou, která měla hořeti o velkých svátcích.

Mimo to konalo bratrstvo čtvero služeb za
duše každého roku, vždy v pohdělí po svátku
panny Marie, to jest po každém ze čtyř tehdáž
zasvěcených dní Mariánských.

Všichni mistři a ženy jejich byli také zavázáni
přijíti na pohřeb každého člena bratrstva neb man-
želky a synů i dcer jeho.

Čtyři z bratrstva, kterých jména by se vytáhla
losem, měli nésti tělo do kostela, pláště při tom
se sebe složíce 1 1

Zvláštním a pamětihodným zjevem v dobách
těch jest tak zvané bratrstvo se znamením obruče
a kladívka.

Kdežto každé z ostatních bratrstev obsahovalo
členy jen téhož stavu a téhož zaměstnání a tudíž

o rozdělení aPBtně v ohledu církvením. 609

řízeno bylo duchem výlučnosti, vládl v bratrstvu
vzpomenutém duch bratrství a rovnosti na základě
dosti širokém.

V řadách bratrstva toho nalézáme měšťany,
zemany, pány, vysoké duchovenstvo, ba sama krále.
Nikdo nebyl odmítnut, než poněvadž příspěvky
členů byly vysoké, bylo možno jen zámožným
vstoupiti do bratrstva, však i tak čítalo počátkem
Století XV. na tři sta členů.

Bratrstvo vystavělo si nádhernou, v pěkném
gótském slohu postavenou kapli božího těla čili ku
cti těla a krve Kristovy, panny Marie a svatých
mučenníků Šťastného a Zbožného (Felixe a Adaucta),
která stála v prostřed rynku Novoměstského (Ná-
městí Karlova).

O účeli a cílech bratrstva se znamením obruče
a kladívka není zpráv jasných a dosti blízkou tu
myšlénka, že v bratrstvu tomto aspoň v zárodcích
možno viděti takové sbratření, jaké v dějinách pro-
slulo pode jménem Svobodných zedníků.

O rozdělení země v ohledu církevním.

Země Česká v ohledu duchovním dělila se na
deset arciděkanství (arcijahenství), tato pak zase na
děkanství a to:

Arciděkanství Pražské, k němuž patřila dě-
kanství Praha, Benešov, Říčany, Ořechov, Podbrdí
(okolí Příbramské), Rakovník, Slaný, Říp (okolí
Roudnické), Chlumín a Brandýs nad Labem.

Arciděkanství Kouřimské, k u&tivuž počítána

610 Česká kronika.

děkanství: Kouřím, Kolín, Německý Brod, Řečice,
Čáslav a Štěpánov.

Arciděkanství Bechyňské, v němž byla dě-
kanství: Bechyně, Vltavsko (okolí Kamejku), Chý-
nov, Doudleby, Volyně, Bozensko (okolí Březnické)
a Pracheň (okolí Písecké).

Arciděkanství Zatecké, jež obsahovalo děkanství:
Zatec, Žlutíce, Kadaň a Loket.

Arciděkanství Litoměřické s děkanáty: Lita-
měřice, Třebenice a Lipé.

Arciděkanství Bilinské, jež se dělilo v deka-
náty: Bilina a Ústí nad Labem.

Arciděkanství Boleslavské a v něm děkanství:

Boleslav, Zitava (ted saská), Jablonné, Mělník,
Turnov, Hradiště, Kamenec a Havránsko (u Nym-
burka).

Arciděkanství Plzeňské s děkanstvími: Plzeň,
Rokycany a Klatovy.

Arciděkanství Horšovotýnské s týmž jedmým
děkanstvím.

Arciděkanství Hradecké, k němuž patřila dě-
kanství: Hradec Králové, Jičín, Bydžov, Kladsko
(teď pruské), Dobruška, Dvůr Králové, Kostelec a
Broumov. Sem patřila ještě děkanství: Chrudim,
Mýto Vysoké, Polička a Lanškroun, ta však s ně-
kterou částí Moravy přidělena biskupství Litomyšl-
skému.

Děkanství dělila se dále na fary, jichž bylo
více než nyní a jichž seznam z dob těchto se nám
také uchoval, jejž však pro obšírnost tuto pomíjíme.

o stavu panském a rytířském. 611

O stavu panském a rytířském.

Oba stavové tito co do svého složení, svých
práv a výsad zůstávali v té míře, jak byli na sklonku
století XIII.

Šlechta vyšší — páni korouhevní — byli
především potomky starodávných těch rodů, o nichž
již byla zmínka učiněna, nemnoho bylo rodů, kteří
by byli z někdejších rodin zemanských mezi rody
panské se dostali, více bylo těch, kteří přistěho-
vavše se z ciziny, u nás zdomácněli a přízní krá-
lovskou aneb přičiněním svým hojných statků na-
byvše, stavem panským byli obdařeni.

V čele panstva stál rod Rožmberský, jehož
starostové, jak vypravováno, nejednou stavěli se
zbrojně i proti králi a to s takovým důrazem, že
král byl nucen jednati s nimi, jako sobě rovnými.

Stav rytířský — (zemane — vladykové) —
velice se rozhojnil, počal pak i při drobnosti své
tvářiti se po pansku tím, že opatřiv se stálými ro-
dinnými jmény a erby, žárlivě tyto bránil před
zmatením a nápodobením.

Snaha tato nesblížila však stav zemanský s pan-
ským, nýbrž opakem — rozdíl mezi nimi byl čím
dál, tím větší.

Kdežto v předcházejícím století rozhodoval jen
majetek, žádala se ted již urozenost a kdo chtěl
ze stavu zemanského vystoupiti do stavu panského,
musel vedle rozsáhlého majetku vykázati se i řadou
předků stavu zemanského a pal^ ^oz-Viodli páni na

612 Česki kronika.

soudě zemském shromáždění, má-li povýšení do
stavu panského povoleno býti.

Toto ustálení jmen a erbů při stavu zeman-
ském mělo tu dobrou stránku, že možno nám sto-
povati největší část stavu tohoto až do těchto dob.

O stavu mistském.

Stav městský zůstával v té míře, v jaké byl
na počátku století, jen v ohledu národním, jak ře-

ceno, aspoň v Cechách, dostalo znenáhla převahu
obyvatelstvo České.

O obchodu.

Král Karel, jak již zmíněno, postřehnuv důle-
žitost stavu středního, podporoval města v každéid
ohledu. Kamkoli se zabral do krajů neb říší sou-
sedních, vymáhal tu svobody a výsady, když již ne
celému stavu městskému v Cechách, tož aspoň
Pražanům, jichž prostřednictvím ostatní města svobod
těch také účastnými se stávala.

Kupci čeští zabírali se s tovary svými na vý-
chodě do Polska, Prus a Rusi, na polední straně
do Uher, Benátek a jiných měst vlašských, na zá-
padě do říše Německé a Francie.

Ze na dalekých putováních těchto bylo jim
přes všechny smlouvy a výsady snášeti mnohá pří-
koří a bezpráví, dá se mysliti. Nejednou kupci
vybit vůz, zboží rozebráno a on sám musel být
po vděčen, že aspoň s životem vyvázl.

o obchodu. 613

Násilí taková dala se hlavné na cestách, v le-
sích od loupežníků, ale i na náměstí říšského města
o výročním trhu, jak se na př. r. 1361. stalo praž-
skému měšťanu Oldřichovi Rokycanskému ve Frank-
furtě nad Mohanem.

Násilí taková vyrovnávána obyčejně tím, že
konána odveta. Když přišel do Cech kupec z těch
končin, kde Čechovi bezpráví se stalo, učiněno stej-
ným dílem.

O vývozu i přívozu platí tu totéž, co řečeno
bylo o věci té v době předešlé.

Vyvážely se z Cech hlavně výrobky průmyslné,
přivážela se z Němec sukna, solené ryby a sůl,
z Polska a Rusi kožešiny, z Uher asi koňstvo,
z Benátek koření a vzácná vína Rivola a Malvaz.

Prodej dál se ve velkém od kupců z tak zva-
ných sklepů a v malém od kramářů v krámcích.

Kupec neměl prodávati šafránu, květu, mušká-
tových ořechů a pepře pod dvě libry, mandlí, pak
fíků a j. ne méně než osmý díl centnýře.

Bohatství pražských kupců bylo pověstným,
pravilo se, že každý z nich měl tridceti pytlů zázvoru,
třidceti pytlů hřebíčku, tridceti muškátu, tridceti
pepře a t. d.

Při tehdejších cenách koření těch bylo by to
bohatství veliké.

Vedle vzpomenutého prodeje v krámích a skle-
pích prodávány věci každodenní potrebé sloužící
obyčejně ná tržištích o trzích týdeí^^^^^^

Při prodeji tomto pamětiV^ i^^^ d^Vewl vécí

614 Česká kronika.

těch. Tak tkaniny a věci k nim náležité prodávali
kroječi suken, plátenníci, lenaři a koudelníci.

Dále připomínají se železníci, obilnici, chmelaři,
herynečníci, solnici, pícníci, dřevníci, koníři, kravaři,
sviňáci, kozáci, kuraři (prodavači kur — slepic a
kuřat), kokotáři (kokot=kohout), kačenníci, husaři,
ptáčníci, zvěřina ři.

Dále hokynníci^ syrníci, váječníci, ovocníci,
hrachovníci, semenáři, hrstníci a otrubníci.

Co peněz se týče, vládl u nás i v zemích
sousedních náš český groš, jen že nebyl již tak
pěkný a čistý. Místo 60 z čisté hřivny stříbra razil
jich Karel již 70, Václav pak dokonce 80 kusů.

Vedle stříbrných peněz užíváno ve století XIV.
již dosti hojně peněz zlatých čili dukátů, tak že
jeden zlatý rovnal se 17 neb 18 grošům.

Věci domácí byly levné, přivážené drahé.

Tak na př. kuře stálo dle našich peněz 25 halířů,
kopa vajec 50 halířů, kráva asi 27 korun, koza
neb ovce 3 koruny, vepř asi 7 korun, vykrmený
vepř asi 11 korun, vůl 52V2 koruny. Kůň stál 130,
180 i více korun; za to lot pepře byl za 20 halířů.

Ceny obilí velmi kolísaly dle úrody, tak roku
1361. byl strych žita za 21 korun, rok na to za
70 halířů.

Vzácným a drahým předmětem obchodu byly
knihy — ovšem tenkrát psané — ; tak dal král
Karel roku 1370. za 114 svazků knih bohoslovných
a právnických, které koupil z pozůstalosti po Vile-

o průmyslu. 615

movizLestkova, děkanu Vyšehradském, pro knihovnu
universitní — 100 hřiven čili 4000 korun.
Bible tenkrát koupena asi za 208 korun.

O průmyslu.

Přední živností městskou byl průmysl, a to
průmysl malý, průmyslu továrního tenkráte nebylo,
však průmysl tento byl velice rozsáhlý, založený
na velikém dělení práce, což ovšem jen v. městě
velikém bylo možno.

Veliký počet zaměstnání, která ted v obor
jediného řemesla spadají, byl tenkrát rozdělen v celou
řadu od sebe oddělených řemesel, a to tak, že
i trestem stíhán byl, kdo by byl jakožto řemeslník
odboru jednoho zasahoval do odboru druhého.

Řemesel takových vyhledal v pamětech města
Prahy slovutný její dějepisec více než dvě stě a ty
dají se shrnouti v následující skupiny:

O upravování potravin starali se kuchaři, kteří
na veřejné ulici posluhovali pokrmy, pekaři, kteří
již tenkráte pekli » roháčky «, mazanečníci, kobliž-
níci, pernikáři, mlynáři, krupníci, krupičníci, zahrad-*
níci, zelníci, cibulníci, vinaři, řezníci, huntýři, drobnici,
rybáři a sumečníci.

Dále sladovníci, pivovarníci (řemesla ta z pra-
vidla byla od sebe odděleně provozována), šrotéři,
kteří stahovali pivo a víno do tvJ^dob, \&o'^^éťi, kteri
okoušeli vína, medníci, vinární^^- ^et^U^ft a krcmáíi.

Chorému lidstvu sloužili ^' cA,é&!^^^ ^^^^^ ^^'

616 Česká kronika. '

městnání bývalo vzácným, a byli to obyčejné ci-
zinci, hlavně Vlaši.

Zhotovováním oděvu a látek oděvných zaměst-
návali se krejčí čili krejčíři, kabátníci, kytléri, hácnícii
kteří kalhoty hotovili, šataři, vetešníci, kteří staré
šaty opravovali, kožišníci a jich odbor černokožiš-
níci, ševci, prtáci, kteří starou obuv opravovali, jakož
i hotovitelé trepek a dřeváků.

Dále kloboučníci, čepičníci, biretnfci, šlojířníci^
kteří závoje hotovili, rukavičníci, pasíři, kteří pásy
robili, měšec níci, tobolečníci a vačkáři.

Sem patří dále tkaničníci, šnoraři (hotovitelé
šňůr), nítníci, dratevníci, stuhaři, přeskáři, peřinečníci,
polštářníci, krumpléři čili hedbávníci a ornátníci.

Dále věnečníci, hřebenáři, holiči a lazebníci.

O látkách pracovali vinaři a soukenníci, ku
kterým se řadili krampleři, valcháři, raiféři a po- *
střihači.

Dále tkadlci, osnovnfci, přádlí (hotovitelé příze),
barchantníci (hotovitelé látky zvané barchan), pro-
vazníci a popružníci.

O kožich pracovali koželuzi, jircháři a štum«
faři, kteří zahrnováni pod jménem smradářů asi
po nejpronikavější vlastnosti jejich řemesla, k nim
pak řadili se barvíři a tříselníci.

Z kozí pracovali vedle ševců řemenáři, uzdári,
sedláři, střemenáři, kteří hotovili střemeny k sedlům,
a pochváři, čili hotovitelé postrojů koňských.

O dřevě pracovali stolaři, stoličníci, lavičníci,
truhláři, kteří jen truhly hotovili, pokladnáři, po-

o průmyslu. * 617

stelnfci, kolebečnfci, prknáři, soustružníci, koláři,
lodňaři, kotečníqi, budnáři, bečváři, neckaři, okři-
náři, korytníci, trubači, češíři, kteří číše robili, Ižič-
níci, řebřikáři, houžvaři, kletnáři, kteří upravovali
klece, posadnici, košíři, metlaři a konečně uhlíři.

Z hlíny pracovali hrnčíři, mísaři, rendlíkáři.

Z tuku a mastnot pracovali kolomastníci, lo-
jovníci, svíčníci, mydláři, voštníci, olejníci, sádel-
níci, klevaři a smolaři.

Různé látky spracovávali strunaři, štětkáři, ře-
šetáři, rohožníci, koltráři, kteří záslony hotovili, sí-
ťaři, nevodáři (hotovitelé nevodů), tenetáři, louteč-
níci, stavníci, přesličníci, vřetenáři, oháněčníci, jehel-
ničkáři, pouzderníci, páterníci (hotovitelé růženců),
kostkáři, šachovníci, vrhcábníci, (kťeří vrhcáby —
desky ku hře v šachy robili), vážnici, bubeníci
(hotovitelé bubnů), varhanáři, trubaři, píštělníci,
husléři.

Dále knihaři, pergamenníci, kalamářníci a in-
koustníci.

Železo a vůbec kovy spracovávali kováři, zá-
mečníci, pilaři, lopatníci, sekerníci, kosatníci, srp-
níci, nebozezníci, ostrožníci, kotevníci, vidláři, plot-
náři, pluhaři, vochláři, čepelníci, drátníci, šínaři,
flašnéři (klempíři), hřebíčníci, jehelníci, šidláři, no-
žíři, nožíkáři, břitváři, šlejfíři, zlatníci, zlatoleji, stří-
brníci, měďnáři, kotláři, svícnaři, cínaři, konváři,
zvonaři a zvonečníci, mečíři, hrotníci, ratistníci,
helméři čili přilbičníci, platnéři, \cteíi brróní zhoto-
vovali, pancířníci, štítaři, hotrv^\te\é železných ru-

618 Česká kronika.

kavic, lukaři, střdci, kteří samostříly čili kuše ho-
tovili, pracníci, šípaři, toulaři apuškaři» kteří pušky
(déla) lili.

I hodináři se již připomínají ovšem zřídka, ve
století XIV. jediný.

Řemeslníci při stavbách zaměstnaní byli ka-
menníci, zedníci, tuncheři (raelouchové) tesaři, po-
krývači, skřídlaři (hotovitelé skřídol = břidlic), ci-
hláři, dlaždiči, studnáři, rybníkáři, vápenníciaskalníci.

Dále sklenáři, zrcadelníci a puleři čili brusiči
drahých kamenů.

K umělcům třeba čítati malíře, illuminatory
čili malíře obrazů a ozdob v knihách, písaře, rytce,
hudce, loutníky, trubače, pištče a varhaníky.

Dále herce a kejklíře.

Závěrek činí taneční mistr. Byl to jakýsi Hanuš,
který od r. 1377. až do r. 1388. Pražany umění
svému vyučoval.

Jednotlivá řemesla tato, někdy i několik pří-
buzných, sestupovala se v pořádky, které mívaly
svého patrona a na praporci své znamení čili cejch,
odkudž pořádky ty i cechy zvány.

Cechů těchto bylo ovšem daleko méně. Prvním
cechem byli řezníci, na místo poslední kladeni la-
zebníci

Zřízení cechů bylo málo odchylné od toho, co
do nedávná o ceších platilo.

Hojnými už tenkrát byly stesky, že tovaryši
světí modrý pondělek.

o stavu rolnickém. 619

Drobením práce dosáhlo se dobré hodnoty zboží,
ale hádkám mezi jednotlivými odbory nebylo konce.

Obchodem a průmyslem za pokojných těch
let rostla zámožnost a přepych měšťanstva a tu
ovšem na zdravém stromě stavu městského vypu-
čela mnohá vlčí ratolest, která dala příčinu mravo-
kárcům dob těch k ostrým důtkám a perným na-
pomenutím.

O stavu rolnickém.

Stav rolnický byl po celou dobu připomenutou
stavem svobodným a zemědělství mělo zejména
v králi Karlovi horlivého a neúnavného podporo-
vatele a šiřitele, o čemž již shora mluveno, tak že
tuto o věci té stručně jen se zmíníme.

Karel nařídiv založení zásobních sýpek a špej-
charů, velice zmírnil metlu hladu, která dříve po
každém roce neúrodném se dostavovala, však sýp-
kami těmi velice zabezpečeno bylo i osívání půdy
po letech neúrodných.

Karel fedroval také snaživě kopání a zřizování
rybníků, čímž hojných bahnisk a pádoHn velice
ubylo, půda pak stala se výnosnou, nebo ryba
byla oblíbeným pokrmem tehdejších našich předků,
tak že cena její byla vždy dosti vysoká.

I zakládání vinic kolem měst a kdekoli jinde,
které jmenovaný král usilovně slfů ^ Vio^ró podpo-
roval, bylo nemalým pozdviz^^'^^ xetn^dSlství.

Tím ,vším zdvižen blaho\^ ^ \ V^^ do^s^kov^mi
střechami našich vesnic a U ^ pl.^^^^ x.e.zW^o zi-

620 Česká kronika.

pasu o skývu, obrátil zřetel svftj k vyšším snahám
a zatoužil i po* vědění, které vrcholilo v hloubání
náboženském.

Tak vysvětlíme si slova českého kronikáře,
papeže Pia II., že v Cechách mnohá venkovanka
lépe vyzná se v bibli, než ve Vlaších prelát a do-
kladem toho nám sličně psaný rukopis písma sva-
tého, který posud v knihovně vysokých škol Praž-
ských se nachází a který psala — česká mlynářka.

O vzdělanosti.

O školách.

Již v předcházejícím období (I. 955 — 959) se-
znali jsme, že u nás o počáteční vzdělání pečováno
bylo měrou slušnou, že pak za otcovské, starostlivé
vlády Karlovy učiněn i v tom utěšený pokrok, nelze
pochybovati,

Školy farní jak v Praze, tak v městedi ven-
kovských, poskytovaly vedle vědění základních,
čtení, psaní a počítání, ještě i cviku v jazyku la-
tinském a ve zpěvu, tak že chovanci škol těchto,
kteří řádně obstáli, mohli hlásiti se za čekance
stavu duchovního, nebo tolik asi vědomostí na
stavu tom se vyžadovalo.

Během století XIV. přednější z těchto farních
škol proměněny v jakési školy střední tím, žé vy-
učování v nich rozšířeno buď na některá neb všechna
tak zvaná svobodná umění.

Bylo-li vyučováno jen mluvnici, řečnictví a mu-

o ikolách. 621

drctvf, zvána škola taková trivium, čili trivialka,
ostatní čtyry — počtářství, hudba, měřictví a hvě-
zdářství, slouly quadrivium a ve spojení s triviem
činily úplnou školu střední.

Správce školy takové slul rektor a býval mistrem
svobodných umění neb aspoň bakalářem. Vedle
tohoto vyučoval tu někdy ještě koUega, pak kantor,
který byl i správcem káru chrámového a podkantor
čili sukcentor, při škole zvlášť vynikající býval
ještě kustos (strážce), který rovněž při vyučování
vypomáhal.

Vrcholem a korunou škol byly školy vysoké,
o jichž založení a zřízení již (II. 196). řeč byla, tu
ien ještě něco o řízení škol těchto budiž dodáno.

Praha tenkráte jako za dob našich měla vlastně
university dvě, z nichž jedna obsahovala tři fakulty
— bohosloveckou, lékařskou a svobodných umění,
druhá fakultu jen jednu a to právnickou.

Karel založil ovšem universitu jen jednu, ale
ta měla se říditi řádem university Pařížské a Bo-
nonské.

Obě tyto vysoké školy měly však zřízení ve*
lice různé, v Pařížské totiž veškerá správa vložena
do rukou doktorů a mistrů, ti volili ze sebe rek-
tora a jiné úředníky, v Bononské naproti tomu le-
žela správa v rukou studentů a ti ze svých řad
volili si rektora a úředníky.

To vedlo ke sporům mezi právníky a přísluš*
niky ostatních fakult. Arcibiskup Arnošt jakožto
kancléř a tudíž nejvyšší hodnostář universitní od-

Česká kronika II. 36

622 Česká kronika.

stranil rolhi 1360. různice ty poněkud,- nařídiv, aby
ta strana, z které by rektor volen nebyl, směla si
voliti místorektora, než po dvanácti letech roztržka
přece jen dokonána.

Roku 1372. zvolily si tři fakulty rektora, jehož
právníci neuznali a odtrhše se, pořídili si univer-
situ zvláštní a zvolili si rektora ze svého středu.

Král Karel novotu tuto uznal a potvrdil. Od
těch dob byly tu vysoké škoíy dvě, jedna řídila
se zvykem a řádem pařížským, druhá bononským.

O pěstování věd.

Školami vzpomenutými podporováni jsouce po-
čali Čechové ihned obírati se vědami a to se zda-
rem dosti slušným.

Ačkoliv Karel založiv svou škohi, musel povo-
lati na ni nejednoho učitele z ciziny, přece již mezi
těmito prvými učiteli bylo také několik Cechů, kteří
nabyvše vědomostí a hodností akademických v ci-
zině, ted v otčině o jich rozšíření a rozmnožení
pracovati mohli.

A tak spatřujeme zejména v druhé polovici
století XIV. a v prvých letech století následujícího
nejednoho muže, který s hojným výsledkem zabý-
val se tou neb onou vědou z největší části ovšem
jazykem latinským, než i jazyk český počal hlásiti
se o své právo a nejedná utěšená památka milé
řeči naší zachovala se nám z dob těch.

o bohosloví a mudrctvi. 623

O bohoslov! a mudrctvi.
Castěji stala se už zmínka o spisech bohoslovných,
k čemuž třeba připomenouti, že během století XIV.

dostalo' se již Cechům celého překladu písma sva-
tého, hnutí pak husitské spůsobilo, že povstala
celá záplava spisů náboženských, tak zvaných trak-
tátů, kterými obě strany — pod jednou i pod obojí
— proti sobě bojovaly do unavení.

Spisy těmito psanými řečí náruživou a drsnou
jazyk český jakož i vzdělanost obecná málo získaly.

Daleko pěkněji zkvětlo tenkrát mudrctvi čili
filosofie, jehož jediným, ale výtečným pěstitelem
byl shora uvedený Tůma čili Tomáš ze Štítného.

Mudrc tento spojil mudrctvi s náboženstvím,
jak tenkrát bylo obyčejem a řídě se heslem » věřím,
abych rozuměl*, hleděl přemýšlením objasniti články
víry a můžeme říci, že dovedl toho prostředky
prostými a obecně srozumitelnými.

Slyšme jen malou ukázku: »Vzdivie sé, kak
by tělo božie mohlo býti celé v oplatku malého
postavě: a tomu se nedivie, kak v malém oku
směstná sě hora veliká, neb menší dierkú, než jest
oko, vejde k oku.

Aneb dějí, kak jest to, že v tijž hodinu sliížie
na mnohých oltářích a na každém jest celé tělo
božie : a nedivie se, že slovo člověčie, když z úst
vyjde, bude celé v srdci a v mysli každého, ktož
jest je slyšal.

Dějí tak: 1 kterak to jest, když postava oplat*
ková bude zlomena, aby tělo božie, ježto jest pod

35*

624 Česká kronika.

tlí postaVTÍ, bylo celo a neznamenají, kťerak v celém
zrcadle, byť i najvětšie bylo, jediná tvář bude, a
zlom je na několik kusóv,. v kusu bude celá tvář. «
Spisy Štítného zejména » Knížky šestery o obec-
ných věcech křesťanských* a »Řeči besední* byly
milou četbou nejen na odlehlých tvrzích zeman-
ských, ale i mezi zámožnějšími venkovany, kteří
mohli si knížku takovou zaopatřiti, vyznívalyť ze
řečí Štítného myšlénky, které byly základem hnutí
husitského.

»Ne obec pro pána,« volá staročeský mudrc
»on pro obec; ne pán nad právem; právo nad
ním; je-li dědina pánova, člověk jest boží.«

To jsou myšlénky osvíceného věku a ne těch
dob temných a dle těchto myšlének musíme mu-
drce našeho řaditi mezi osvícené veleduchy, jakých
lidstvo ve svých řadách málo napočítá.

Bylo již i to smělostí, že Štítný proti obec-
nému zvyku počal užívati jazyka i)becného .při
vědách nejchoulostivějších a nejeden ústrk bylo mu
za to snášeti, ale nedal se a ' odmítl malicherné
námitky s touže ostrostí jako kdysi učinil sv. Me-
thodios a měl pokoj.

Tím spůsobem stal se Štítný jedním z předních"
vzdělavatelů jazyka mateřského a měl v ohledu
tomto velikého nástupce a pokračovatele — mistra
Jana z Husince.

o opravě pravopisu. 625

O opravě pravopisu.

Mluvili jsme obšírně o Husovi a jeho snaháeU
po opravách společenských, o jeho snahách, aby
dobyl národu svému vysoké jeho školy, než obě
ty snahy a ovoce jejich těžkými ranami osudu
piišly nám na zmar, za to jeho snaha po zvelebení
a zušlechtění posvátného dědictví po otcích našich,
líbezného toho jazyka svatováclavského, zůstávají
nám netknuty a budou slávu mistra Jana hlásati
po věky.

I nejzarputilejší nepřítel jména Husova, Je-li
syQem národa našeho, neupře v ohledu tom, že
mistr Jan byl velikým dobrodincem svého národa
a jedním z nejhlubších myslitelů všeho lidstva.

>A v čem záleží ta jeho zásluha,* optá se asi
věci n, znalý a skřiví jsnad k posměchu ústa, když
mu bude dáno za odpověd; že mistr Hus Jest
tvůrcem našeho — pravopisu.

Hus' ve spisech svých ostře dorážel na kaženi
jazyka českého cizími přílepky, konečně pak' podjal
.se práce, kterou jazyku českému vykonal službu
ceny nesmírné.

Jazyk český spustiv se písma přineseného

_ »

bratry Soluňskými a přidržev se písma latinského,
byl nucen všelijak nahrazovati nedostatek latinky,
poněvadž v češtině o polovici liter bylo více třeba
a náhrada ta dala se podivnými skupinami hlásek
a to fte vždy důsledně.

Vizme na př. úryvek z kroniky Dalemilovy
O útokq n?i sy. Václava;

626 Česká kronika.

»Wstaw na modlítvv k czíerekwí gdhiese,
a tu Boleslaw sswímí ieho strzieziese.
Kdiz knhiez WaczUw vzrzfe bratra sweho,
poezie gmu dhiekouathie z.kwasu cznhieho.*

To jest :

» Vstav na modlitbu, k cěrekvi jdieše,
a tu Boleslav s svými jeho střežieše.
Když kněz Václav uzře bratra svého,
poče j'mu děkovati z kvasu cnieho.«

Hus umínil si odpomoct zlu, ale ačkoli znal
abecedu cyrillskou, nenásledoval jí v tom, gby
nové písmeny vymýšlel, dobře věda^ že by tím
oprava jeho nazmar přišla, ponechal písmo latinské,
ale uživ puntíků, čárek a změkčovacích znamének
upravil abecedu tak, že jazyku peskému plně vy-
hovovala.

Nový spůsob psaní znenáhla přijat a zejména
Bratry Českými zdokonalen a k plné platnosti při-
veden.

Hus chtěl po spůsobu azbuky slovanské opatřiti
každou písmenu i jménem a složil jména ta tak,
že jakýs takýs smysl, dohromady čtena, měla.

Jména ta zněla: >A Bude Celé Čeledi "Dáno
Dědictví Ej Farář Jenž Hospodin Ili Y Král Lidí.
Lákán Mnoho Měl Nás někdy On Pokoj Rád
Řádem Slúžil Šlechetný Tak Tělesně Ukázav We-
likost V sobě Věčnu Xil Zany Životem Chtě, jenž.
jest konec nekonečný a počátek nepopatý ráčil po-
žehnati na věky věkuoy «

o pěstování dějepisu. 62 T

K tomu třeba připomenouti, že Hus tu roze-
znává tvrdé a měkké »1«, jakož i tvrdé a měkké
»m« a »v«.

O pěstování dějepisu.

S velikým zdarem pěstován dějepis á nám
zachovalo se z doby té mimo některé kratší živo-
topisy a výtahy neméně než osm kronik -a děl
dějepisných, z nichž některé veliké jsou ceny.

Jazykem českým psána jest kronika jen jediná
totiž tak zvaná Dalemilova, ostatní — kronika
Petra Zbraslavského, Přibíka Pulkavy, Neplachova,
Jana Mariňoly, Františka Pražského, Beneše Kra-
bice, jakož i životopis Karlův psány jsou jazykem
latinským a jen dva spisy tyto — Pulkavu a živo-
topis Karlův máme také ještě ve staročeském
překlade.

Nejstarší a nejzajímavější jest prvně připome-
nutá česká rýmovaná kronika, jejíž spisovatel čerpal
zprávy své hlavně z jakési kroniky Boleslavské,
poněvadž pak kronikář Hájek mezi spisovateli,
z jichž spisů prý čerpal, uvádí i kanovníka Bole-
slavského Dalemila Meziříčského, smyslili si dějepisci
čeští XVIL století Jan Pěšina a Matěj Bolelucký,
že tento Dalemil, jinak neznámý a Hájkem vy:
myšlený, jest spisovatelem této kroniky, které
odtud jméno to ač neoprávněně zůstalo.

Spisovatelem kroniky jmenované- nebyl kněz,
jak snadno ze spisu samého ukázati se dá, ale muž
stavu světského a rytíř.

628

Česká kronika.

Z celého spisu jeho vane duch staročeské
upřímnosti a bodrosti a spisovatel jeho jeví se riám
»co muž přísných zásad mravných, zralých náhledův
politických, mnohonásobnou zkušeností nabytých,
co věrný milovník národa svého, co odpůrce jeho
nepřátel, co upřímný přívrženec rodiny panovnické,
-ale zároveň co neúprosný karatel v^d a chyb jejich,
co osobnost na svou ' dobu školsky vysoce vzdě-
laná, co hdrlivý pěstovatel dějin národních, co
šlechtic vychováním i přesvědčením a tudíž pro-
tivník měšťanstva německého, tehda se šlechtou
o moc zápasícího. « * - t

Jako jméno tak neznámo nám i, kdy a kde
by se byl narodil, kdy a kde by byl zemřel, pouze
tolik víme, že žil v druhé polovici století XIIL
a v prvých letech století následujícího. <

Kroniku počal psáti po roce 1308, a pojal v ní
dějiny české od dob nejstarších po zvolení krále
Jane; k tomu přidal později některé přívěsky saha-
jící až k roku 1318.

Celou kroniku rozdělil na 110 kapitol

V době, v níž byl svědkem očitýnj, jest ovšem
také nejspolehlivějším, ale v dobách starších ve Vy-
pravování svém pejednou 'pochybil a děje zmátl.

Vypravování jest stručné, řeč prostá, jen tu
a tam básnickým rčením okrášlená, dílo pak vedle^
své ceny déjepisné má i velikou cenu jakožto stará
památka jazyka českého, jen že z doby sepsání za-
chovaly se nám jen skrovné zbytky, kronika pa^k

. o pastováni pravopisu. 629

pozdějšími přepisovateli co do jazyka měněna a stará
rčení nahrazována novějšími.

O. znamenité a důležité kronice Petra, opata
Zbraslavského, jakož i o kronikáři samém promlu-
veno již shora (11. 131— 133).

Méně flůfežitými jsou díla Neplachovo, Pul-
kavQVO, Františkovo a zejména Mariňolovo.

Neplach narodil se dne 23. února ť. 1322.
v HořiněvsL V desíti letech ^táří (r. 1332) přijat
, od opata Hroznatý do řádu sv. Benedikta, stal se*
mnichem kláštera Opatovického a poslán na náklad
kláštera toho r. 1340. na studie do Bononie.

Sotva 30 roků stár stal se opatem s\íého klá-
štera a vytrval v hodnosti té až do smrti dne
6. ledna 1368.

# Pro 4ičenost svou byl vítaným na dvoře krále
Karla a provázel tohoto na cest$ jeho do Met*
(1354.) a roku následujícího do Říma.

K žádosti svých spolubratři jal se sbírati Jetopis
obecný od dob císaře Augusta a připojil pak letopis
český až do r. 1346. a pak rok 1365. snad z léto
pisu jeho léta 1347 — 1364. k ztracení přišla.

Dílko toto jest až tu^ stručným a podává
dějin velmi poskrovnu.

Obšírnějším je. dílo Přibíka Pulkavy z Radenína.

Muž tento, syn prý Dluhovojův, byl v letech*
1373 — 78. rektorem školy u sv. Jiljí v Praze, roku
1378. stal se farářem v Chudenicích, kde r. 1:380
zemřel.

Jméno Pulkayovo připojeno ku kronice, kteiá

630 ČMká kronika.

snahou krále Karla snesena z letopisů kláSternfch
i nékterý rodů panských a mela býti jaksi příruční
knihou dějin českých.

Jestli snad Pulkava snflšku tuto pořádal aneb,
jak z počátku českého překladu- se praví, jen tento
překlad obstaral, nedá se rozhodnouti.

Kronika takovou přízní sama panovníka ob-
myšlená nedosáhla nijakž ani té dokonalosti, jakou
^ honosí se kronika Kosmova a Petrova, ač z obou
bylo čerpáno.

Obsahem kroniky Pulkavovy jsou dějiny od
rozejití se národů pod věží babylonskou až do
roku 1330-

Pulkavově letopisu podobna jest kronika Fran-
tiška Pražského. O muži tomto víme jeu tolik,. že
byl r. 1354. správcem školy na Vyšehradě, potom
kazatelem u sv. Víta a že zemřel asi r. 1362.

Letopis Františkův končí r. 1353. Kr^&nikář tento
v dílo své vložil kroniku Zbraslavskou skoro bez
proměny, aniž by o tom i jen zmínku byl učinil.

O slovutném cestovateli Janu Mariňolovi, mnichu

řádu Menších bratří, stala se již zmínka. Česká jeho
kronika, sepsaná nejspíše v biskupském sídl^ Janově,
v městě Bisiňanu až v Kalabrii v poledních Vlaších,
jest důležitá pro zmínky, které tu Jan o cestách
svých po východní Asii vykonaných byl vložil, pro
dějepis český však nemá důležitosti ani za špetkn.
Nepoměrně důležitější a lepší těchto uvedených
až na krpniku Petrovu jest kronika Beneše Krabice

Popraf BeneSe Krabice i Vaitmiie

o ^íestovani dějepisu. » 633

Z Vaitmile, tak že dosti dobře po bok dílu Petrovu
postavena býti může.

Beneš Krabice poqjiázel z rodu zemanského,
kde však a kdy by se byl narodil, nevíme.

Poněvadž se přiznává, že studiemi mnoHo se
nezabýval, možno souditi, že mládí jeho padá v dobu
před založením učení Karlova.

Roku 1355. stal se ředitelem stavby chrámu
Svatovítského, začež požíval ročního platu 10—^12 kop.

Roku 1359.. byl už kanovníkem, o čtyry roky
později stal se arcijáhnem Zateckým.

V kronice své mluví o sobě jen jednou, á to
na uvedeném shora niístě, kde o přenesení . těl a

ostatků králů, knížat a biskupů Českých mluví, což
se koncem r. 1373. stalo. Brzo na to dne 27. čer-
vence r. 1375. zemřel a pochován byl před kaplí
sv. Václava, kde náhrobek jeho až do XVI. století
se zachoval.

Beneš připojil kroniku svou ku pokračovatelům
ve kronice Kosmově, počav své vypravování rokeYn
1283. a dovadl je až do r. 1374.

Kronika tato, kterou letopisec na čtyry knihy
rozdělil, jest důležitým, v posledních letech jediným
pramenem dějin doby pamětihodné nejen v ohledu
politickém ale i uměleckém, nebo vypravuje nám
nejen o událostech z posledních let panování Karlova,
ale i o četných znamenitých stavbách, o nichž se
v letech těch pracovalo.

Ku konci promluvíme ještě o spise znamenitém,
vzpomenutém to již životopise krále Karla*

634 Česká kronika.

Právem m&že národ český se honositi, že
mezi svými d<^jepisci a kronikáři nalézá i papeže,,
jak zmíněno, i císaře.

Karel již jako králevič maje hojné účastenství
v tehdejších jednáních státnických i válečných pod-
niknutích otce svého, pilné si zaznamenával důle-
žitější události, a tak povstalo životopisné dílo
vzácné ceny.

Karel vypravuje nám upřímně a otevřeně osudy
své od mládí až po své vyvolení za krále Ně-
meckého (1346.) a to tak, že v prvé polovici mluví
o sobě v prvé osobě, v druhé části v osobě třetí.

Spis napsán as původně po latinsku, zachoval
/,o nám však vedle překladu německého i překlad
český.

O právnictví.

Pravili jsme, že v Praze zvláštní universita
právnická se nalézala, ale právnictví české málo
odneslo z ní ovoce, nebo vedle práva římského
bylo to především právo kanovnické čili duchovní,
které tu pěstováno. Než proto přec v době té mů-
žeme se vykázati pěknými památkami v oboru
tom. Budeme jmenovati jen knihu starého pána
z Rožmberka a Ondřeje z Dubě výklad na právo
české.

Jeden ani druhý spis tento neobsahuje nějakou
sbírku zákonů obecně platných, takových tenkrát
vůbec nebylo a slyšeli jsme, jak vzpírali se sta-
vové čeští zavedení sbírky takové, nýbrž jsou to

o právnictví. 636

návody a poučení, jak si vésti před soudem, aby
pro zmatek nějaký neb opomenutí pře ztracena
nebyla.

Spisovatel či sběratel knihy prvé jest nám'
neznám a ona jméno nese po panu Petrovi z Rožcn-
berka, druhém manželi Violy, vdovy po Václavu IK,

Pán tento zastával po více než třicet let (1312.
až 1346.) skoro až do své smrti (1347.) úřad nej-

vyššího komorníka království Českého a tu dal si
snad snésti v jeden spis vše, čeho^ bylo třeba vě-
děti úředníku zemskému, možno že tu pod jeho
dozorem složeny vlastní jeho zkušenosti.

Spis celý rozdělený na 19 hlav a 298 od-
stavců je právě zrcadlem tehdejších časů, tu uči-
níme jen zmínku o tom, jak u nás ještě ve 14. sto-
letí při právu soudů božích užíváno bylo.

Tak za zlodějství, loupež, lesu porubání, se-
brání úrokův, jetí (zajmutí), zorání dědiny (pole),
byla právem voda, čili soud boží vodou. (I. 580.)
Za krádež zlata, výboj, krádež sveřepic (hřebic),
uškození štěpům, včelám, vraždu a ochromení bylo
právem železo.

Zajímavým jest očištění se z podezření krá-
deže psa. Pohnaný měl ospravedlniti se přísahou:

>To beru na mú věru i na mú duši, sem-U
ten pes (toho psa) ukradly bóh daj bych opsel,
jako ten pes.«

Výklad na právo české jest dílo pana On-
dřeje staršího z Dube na Zlenicích, jenž od roku
1343. až do 1394. tedy po víc než půl století za-

636 Česki kronika.

Stával vzácný a důležitý úřad nejvyššího sudí zem*
ského.

I tento spis na 123 oddíly rozdělený jest ná-
vodem, jak třeba se zachovati tomu, kdo před
zemským soudem práva se dohledával

Jak si byl pan Ondřej vědom, že vše, co spis
jeho obsahuje s právem a řádem zemským se
srovnává, vysvítá jasně z jeho slov ve předmluvě,
kde ku králi Václavovi, jenž mu jest »slúp a světlost
všie spravedlnosti, a pomsta všech zlých «, se obrací
řka: »Všem jsi pánóm pán, všems chytreóm mudr,
všem bezprávciem osidlo, všems dobrým mil a
pravý dar boží.

Prosím také, ač by tvoji úředníci přísežní od
tebe přikázanie měli, a vezmdce, i -sn^d toho tak
nevedli, jakožs ty rozkázal, okřik jináš, rozkážiž
své věrné radě, ať to ohledají a uvedu z horšieho
v lepšie.

Pane milý! cožť píši, anebo psáti budu, tohoť
sě nelekám mluviti a hlasití před každým člověkem ;
nebť pro jiné toho nečiním, než pro tvú čest á pro
obecné České země dobré. ♦

Od těchto spisů lišily se svody práv městských,
jichž byly tenkrát sborníky dva, jeden vzatý z Němec
půlnočních slul Zrcadlo saské, druhý z Němec po-
ledních a slul Zrcadlo švábské. K tomu patří ještě
zákonník čili právo horní, které v městech horni-
ckých platnost mělo.

Svody tyto v století XIV, napsány byly bu3

o známosti přírody. 641

jazykem latinským aneb německým, však brzo i ty
přeloženy do jazyka našeho.

Znalostí práv těchto sloužili predk&m našim
již tenkrát mužové, kteří před soudy činili obhájce.
Byli to tak zvaní písaři veřejní, které bychom
s nynějšími notáři srovnati mohli, nebo i oni sklá-
dali a pověřovali listiny a dále advokáti a řečníci,
kteří živým slovem před soudci hájili ty, kdož
v právech tak protřelí nebyli.

O známosti přírody.

Slyšeli jsme, že při učení Karlovu byla zřízena
i fakulta lékařská a tu namítá se otázka, na kolik
tehdejší páni medikusové čili lékaři vyznali se ve
známosti lidského těla a přírody vůbec.

K tomu odpověditi dlužno, že známost ta byla
až pro Bůh chatrná a celá ta věda lékařská tenkrát
byla jen stálý zápas mezi nevědomostí a dryáč-
nictvím.

To, co ve spisech svých zanechal Řek Klau-
dius Galenus, který umění své v druhém století
po Kristu v Římě provozoval, to bylo evangeliem
lékařským ještě ve století XIV.

Rozličná zažehnávání a zaklínání měla zastříti
nevědomost a pověra zahalená tajemnůstkářstvím
nahrazovala zkoumání.

Jak i nejslavnější fakulta lékařská v těch dobách,
škola Monpeljerská ve Francii, očním neduhům roz-
uměla, viděli jsme u krále Jana.

česká kronika. II. 3g

642 Česká kronika.

Účelem pánů doktorů byl dobrý plat, ten do-
stávše, vysmáli se podvedeným.

»Přijměmež peníze a pošlemež osla do otčiny,<
říkávali, ale vedlo se jim i tak dobře. Když přišla
bolest a strach před smrtí, volán kde který ma-
stíčkář a drýáčník, jen aby pomohl a věru že
málo kterému dostalo se takové odměny, jako
onomu lékaři krále Jana, o němž jsme slyšeli, že
na rozkaz rozezleného krále ve Vratislavi hozen
do řeky Odry.

Ze i v Cechách umění lékařskému dobře se
dařilo/vidíme z toho, že na př. v Praze vedle lé-
kařů vnitřní nemoce léčících byli i hojní ráinlékové
a lékaři oční, ba i lékařka oční jakási Kateřina,
která po dvacet skoro roků (1365 — 1384) protírala
Pražanům zrak.

I v jiných oborech přírodních byly yědomo"*^'
tehdejších předků našich nepatrné.

Hvězdářství bylo jakožto jednomu z umění
svobodných hojně vyučováno, ale nedošlo se na té
dráze dále, než na tolik, aby si plebán, čili farář,
jak už v dobách předešlých bylo, mohl sám vypo-
čítati, kdy -připadnou velikonoce.

Však přece krůček učiněn ku předu a před-
kové naši v dobách těch opatřili se již i jakýms
kalendářem, který slul po latinsku >cisio-janus«.

Byly to z hrubá složené verše a to tak, že
jednotlivé slabiky slov označovaly dny měsíce a ze
znění jich určoval se den svátku svatých. Na př.
verše na měsíc březen připadající zněly: > Do Prahy

o pěstováaí uméni. — O stavitelství. 647

Vaňka nesu, volajíce Řehoře z leští, Gertrudě šel
Ben orat, Máři šel daru dávat. «

Slabika »Vaň« je na čtvrtém místě, tedy na
den 4. března padal svátek přenesení sv. Václava.
Slabika »Ře« je na dvanáctém místě, tedy 12. března
sv. Řehoře, slabika »Ger« na sedmnáctém místě,
tedy 17. března sy. Gertrudy. Slabika »Ben« na
jedenadvacátém místě, tedy 21. března sv. Bene-
dikta, slabika »Má« na pětadvacátém místě, tedy
Zvěstování panny Marie 25. března.

Tak verše na měsíc říjen znějící: »Jed v říji
Frančišku, tam jal Dionis vlk a lišku, Havel k Luče
jel, Uršule pověděl, že Šimon otjel,< ukazují, že
4. října sv. Františka, 9. sv. Diviše, 16. sv. Havla,
18. sv. Lukáše, 21. sv. tJršuly a 28. sv. Simona
a Judy.

To předkům našim dostačilo, vyčísti z kalen-
dáře povětrnost nepotřebovali, oni znali tolik pra-
nostik a pořekadel a měli takovou v přírodě zku-
šenost, že nemuseli ještě říkati: »Kalendář lhář.«

O pěstování umění.

Nepoměrně hojněji než-li vědy a se vzácným
zdarem pěstována ve století XIV, umění a to
hlavně umění výtvarná — stavitelství, sochařství a
malířství.

O stavitelství.

Bylo vypravováno, s jakou horlivostí snažil
se král Karel, aby hlavní jeho město vyzdobeno

36^

i 18 Česká kroni]^

bylo budovami nádhernými a rozsáhlými. Byly to
ovšem na prvém místě chrámy, jichž v Praze -za
panování Otce vlasti postaveno tolik, že zlaté město
Libušino stalo se stověžatým a předmětem odivu
všech, kdož sídlo Karlovo navštívili.

Bylo to především město Karlovo — Nové
město — které zastkvělo se dlouhou řadou veli-
kých a pěkných chrámů, o nichž již bylo promlu-
veno a jimiž město to velice vyniklo nad město
Staré, kde vedle několika větších chrámů bylo vfce
svatyněk skrovných a jednoduchých, které dob
našich sotva dočkaly jakožto staveníčka účelfim
světským obrácená.

Korunou staveb Karlových byl a jest chrám
sv. Víta.

Kamenná tato naše kronika a nádherný svědek
naší slávy zbudován sice rukou českého dělníka,
ale ty stepilé sličné tvary velikolepé stavby jsou
plodem ducha cizího, jsou výmyslem mužů z ciziny
povolaných — všakť již mluveno bylo o mistrech
Matěji z Arrasu a Petru Parléřovi.

Prvý byl zajisté Francouz, třeba že rodiště
jeho tehdáž k Francii nepatřilo, druhý pak byl
Šváb

V době té i města královská, zbohatše ob-
chodem a průmyslem, starala se o to, aby opatřila
se budovami veřejnými, provedenými dílem dů-
kladným a slohem ušlechtilým.

Tak pořídila si města většinou dům radní a
pak důstojný chrání,

nlavn! oltáf v chrámu sv. Víu

staroměstská mostní věž.

o stavitelftví. ' 657

Tak 'postaven v době té biskupský ted chrám
sv» Ducha v Hradci Králové, chrám sv. Jakuba
v Kutné Hoře, sv. Gotharda ve Slaném, sv. Barto-
loměje v Plzni a jiných více.

Zo staveb k účelftm světským třeba připome-
nouti kamenný most přes Vltavu v Praze — - dílo
Parléřovo.

Bylo vypravováno, kterak živelní pohromou za
své vzal most někdy králové Jitky a jak založena
nová, podivuhodná stavba mostu nového.

Nový most pošinut něco severněji starého,
z kterého zbyl jen jeden ob'ouk s pověstným bra-
dáčem, dle kterého výška vody měřívána a tímto
pošinutím se stalo, že mostní věž Menšího města
Pražského, rovněž památka mostu starého, k mostu
novému poněkud šikmo stojí.

Na břehu Starého města postavil Parléř také
věž lahodným tím svým slohem a hojně ji okrášlil
dílem kamennickým, zejméaa sochami krále Karla
i Václava a oblíbeným odznakem ptáčete ledňáčka
stojícího ve věnci utvořeném ze svinuté roušky.
O památné stavbě hradu Karlštejna, provedené
s nádherou opravdu báječnou, bylo shora hovořeno.
Co domů soukromých, hlavně městských se týče,
hleděno při nich hlavně ku důkladnosti, ozdob na
ně nevyplýtváno.

Vzácnou asi byl výminkou dům Jana a pak
Martina Rotleva, královských mincmistrů na Kutné
Hoře, kterýžto dům r. 1383. od krále Václava,
ienž ho spůsobem nám neznámým nabyl, darován

058 * Česká kroQÍka.

učení Karlovu a, od těch dob až po*naše'řasy Kut
.rolinum zván.

Dám ten, posud majetek university Pražské,
zachoval až do dob našich ráz starodávný, zejména
pěkné své arkýře gili věžičky ze stavby do ulice
vynikající.

O domech soukromých.

Domy městské byly jak v Praze, tak v -městech
venkovských jednoduché o vysokýcli štítech, spo-
rýcl>, nevelikých oknech a nemnohých málo světlých
místnostech.

Střediskem domu byl tak zvaný palác čili, jak
Cechové německým názvískem říkali, mazhaus. Byla
to rozsáhlá síix, lavicemi do koía í-^p-^třoná, z té
pak vcházelo se do komor, které za ložnice, špi-
žírny a pokoje sloužily.

Pod místnostmi těmito nacházely se sklepy a,
krámy.

Do dvora mívaly domy pavlače, které použily
ku spojení různých místností v domě.

Ve dvoře bývaly maštale, chlévy a chlévky
nebo dobytka i dr&beže chovalo se tenkráte v Praze
hojně, této i pro ozdobu, připomínajíť se i pávi.

V komorách a světnicích stály truhly, skříně
a almary. V truhlách ukládány šaty, ve skříních
věci cenné, peníze a šperky, v almarách hlavně
knihy.

V pokojích čili jizbách stály stoly a kolem
nich lavice i stolice nejen dřevěné, ale i pletené.

o domech soukromých. 661

Postele mívaly nad sebou nebesa, neb aspoň
před sebou koltry (záslony). Na postelích bylo
prádlo ložní, peřiny, duchny, polštáře a poduSky.-

Polštáře bývaly i o hedbávných cíchách, barev
různých, často křiklavých, než také z kmentu (ba-
tistu) ba i kozí. Plněny byly často jen prachovým
peřím. Podlaha kryta bývala koberci i huněmi.
Kde bylo třeba, stávala i kolébka.

Osvětlování dalo se svícemi voskovými u bo-
háčů, sporou lojovničkou neb suchou dračkou
u chuďasa. Voskovice stavena ve svícen nejednou
i stříbrný, smolnička zastrkována ve prostý skřipec.

I hodiny se již připomínají, ovšem jen u bo-
háčů, chuďas řídil se dráhou sluneční.

K ozdobě sloužila i soška alabastrová a stří-
brné obrazy svatých, které v dobách těch se při-
pomínají.

O nářadí a tehdejší kuchyni poučuje nás s do-
statek výčet řemeslníků, kteří pro kuchyni pra-
covali.

Označování domů dalo se nikoliv čísly, nýbrž
spůsobem různým a to jednak dle majitelů neb
dle polohy na tom kterém náměstí neb v té oné
ulici, neb také dle domů sousedních, mezi nimiž
dům stál.

Někdy a to hlavně domy, které sloužily obec-
nému prospěchu, měly vlastní jména, tak slyšeli
jsme o Jerusalemu a Betlému, při Betlémě stál ob
roh dům sloužící za obydlí studujícím a ten sloul
Nazaret.

\ 662 Če.ká kro:v.ka.

Nejhojněji jmenovány domy dle figur a zna-
mení na nich vymalovaných neb vytesaných. Tak
sluly domy dle osob: u anděla tepoucího, u císaře,
u tří králii, u tří biskupů, u Mojžíše, u 3 panen,
u dítek, na náměstí při chrámě sy. Havla byl dům
u bab.

Dle zvířat nemožných i možných jako: u jed-
norožce, u dvou lvů s jednou hlavou, u zlaté
štiky, u zeleného orla, u opic, u černého beránka,
u slona, u pelikána, u 4 velbloudů, u Černého a
bílého medvěda, u koz, u labutě, u pávů, u ko-
houta, u kapra, u strak, na Mariánském ted námě-
stí (na Louži) na místě nynějšího Klementina byl
dům u blech.

Dle rostlin zvány domy u rajských jablek,
u žaludu, u černé neb červené růže, u bílé lilie
a jiných více.

Po věci měly název domy u stříbrné hvězdy,
u 3 měsíců^ u 3 sluncí, u žlutých, červených neb
železných dveří, u zelených oken, u klíčů.

Dále u 3 neb 5 korun, - u půl kola, u zlatého
koflíku, prstenu, řetězu, u stříbrné podkovy, u 4
kalichů, u červeného kříže, u meče, u vrše, u ša-
chovnice, u písma, u rejstra a u otčenášů čili pá-
terů a j. v.

Těmito znaky zabíhalo 'stavitelství domů mě-
šťanských v obor malířství a sochařství, uméní
však mělo v nich asi skrovný podíl, nebo většina
pocházela nejspíše z neumělé ruky prostého zed-
níka neb meloucháře.

o domech soukromých.

Porlérův av. Václav.

• 1

664 ČmU kronika.

O sochařství.
Pří vzpomeriutém rozkvětu stavitelství dá se
mysliti, že i umění sochařské hojně bylo pěsto-
váno a že tomu t^k bylo, toho důkazem jsou nám
pěkné památky umění toho až do časů našich
dochované.

V přední řadě jsou to sochařské práce, jimiž
dal Karel ozdobiti přední své dílo, chrám Svato-
vítský.

Největší část děl tčch jsme již seznali. Jsou
to náhrobky knížat a králů z rodu Přemyslova,
které postaveny v kaplích za hlavním oltářem a
pak poprsí osob rodu královského^ arcibiskupů,
stavitelů a ředitelů stavby, kterými ozdobena chodba
nad kůrem chrámu Svatovítského.

Práce tyto provedeťiy dle nákresů Petra Parléře
z opuky bělohorské a jsou svého druhu jedinými
v Evropě.

O sochách na mostní věži byla již zmínka.

Od téhož mistra pochází i socha sv. Václava
z jemného pískovce zhotovená, která posud v chrámě
Svatovítském se zachovala.

Velikou vzácností z dob těch jest bronzová
socha sv. Jiří na koni, která posud na nádvoří
hradu Pražského stojí a v celé střední Evropě oje-
dinělým dílem kovoliteckým jest.

Původcové díla tohoto — neznámo nám, zda
jen litci či také hotovitelé modelu — byli zase
nejspíše cizinci Martin a Jiří z Klusenberka, jinak

Htadé Pražském.

_^ o sochařství. 667

ovšem neznámí, ač-li to nejsou stejnojmenní sy-
nové malfře Mikuláše z Kološp (Klausenburk:') až
v zemi Sedmihradské čili Sibinské, ktefí byli pro-
slulými kovolitci.

Malba Karlš(«iii9ká.

Menších prací sochařských zachovalo se po-.
měrně dosti a zbožné podání vypravujenám o sošce
Matky boží na Karlsteině, že pftvodcem jejím sám
Otec vlasti.

37*

- Tak jako chi;^m Svatovítský jest přední pa-
mátkou stavitelskou a schránou památek sochaf-

Mylba Kadšteinská.

ských z dob Lucemburských, tak zase schránou
památek umění malířského jest hrad Karlštem. ■ ,
Slyšeli jsme již o bratrstvu malířském ť. 1348,
založeném, k němuž mimo malíře patřili jeSté št£-
taři, zlatotepci, řezbáři a sklenáři, a všem témto

o maliřslvi. , 669

umělcům i řemeslníkům poskytovala stavba a okraš-
lování bradu KarlŠteina hojnou příležitost ku osvěd-
čení dovednosti své.

Chrámy hradské poskytovaly hojnost ploch,^

5v. Ludmila.

Milbn Karišlei liská.

kleré mé\y malbami ozdobeny býti i druzí členové
bratrstva měli přispěli k okrase budovy, jejíž nád-
hera přesahovati měla vše, co y oboru tom jinde
provedeno.

670 Česká kronika.

Karlovi nestačily domácí tyto síly a on povo-
lal do Prahy slovutné umělce Tomáše z vlašského
města Modeny a Mikuláše Vurmsera z alsaského
mčsta Štrasburku. Než mistrům těmto cizincům

Malba Karišleinski.

Stál důstojně po boku i rodák náš Dětřich, starosta
pražského bratrstva malířského, jemuž Karel »za
iimělecké a slavné malby, kterými královskou kapli
na Karlštejně ka cti všemohoucího Boha a chvále

o malířstv/. " 671

veličenstva královského tak důmyslně a umSie
ozdobil', r. 1367. osvobodil navždy dvůr jeho
v Moříně -pod Karlšteinem ode všech berní.

Malba KaHíteinská. ' •

Bylť Karet DĚtřiChovi i Vurtnserovi darovat
ve jmenované vsi po dvoru za jejich služby.

Z řečeného zřejmo, že Dětřich maloval obrazy,
které v kapli sv. Kříže na Karlštejně pokrývají
všechny stěny, pokud tyto drahokamy posázeny
nejsou.

673

Česká kronika.

»Na 135 deskách spatřujeme zde poprsí růz-
ných světců a světic, takořka- celé nebe ; ze zljrtýcli
ziíí pohHžejí tu na nás evangelisté, moudří a hlou-
baví učitelé církevní, mužní bojovníci, kteří pro

M:ilba Kadš lei Liská.

Kri-ta krev svou prolili, svatým nadšením planoucí
panny a ženy, vážní biskupové s knihami a berlami,
knížata s žozly a štíty atd.

Malováni jsou na deskách potřených uhlazenou

o tnalffstvt: 673 ■

půdou sádrovou barvami temperovými (barvami
rbzetřenými bílkem, Iciihem a rozvařenými od-
fezky pergamenovými), jež opatřeny jsou lesklým
povlakem, jenž kdysi zavdal pří£ÍDu k domríčnce,
že_ to jsou barvy olejové.

Barvy DÉtřichovy jsou šfevnaié, měkké, světla
a stíny s jemnými přechody, záhyby rouch nenu-

Miniatura z passioiialu Kunhut lna.

cené, všudy vyzírá vzácná na tu dobu pravdivost,
ba plastičnost, která zvýšena jest tím, že některé
části, jako štíty, kříže a podobné skutečně z kovu
byly shotoveijy a k obrazu malovanému připojeny.*
Neméné pěkné zachovaly se nám z dob těch
památky umění malířského, které drobnomalbami
slují a' ku vyzdobeni rukopisných kněh sloužily.

674 ' česká kroniku.

Z památek takovýchto připomeneme aspo5
tu nejdokonalejší, kniha zvanou passionál abatyše
Kunhuty.

Jest to svazek u 30 pergamenových listech,
na kterých slovem i obrazem vylíčeno jest utrpení
Kristovo, který přirovnán tu k rytíři, jenž lotrem

Mďlba na skle z Karlíteinu.

unesenou pannu s mnohým utrpením ze zajetí vy-
svobodil.

Spisovatelem díla toho je Kolda, mnich do-
minikánského kláštera u sv, Klementa v Praze,
písařem a nejspíše i malířem Beneš, kanovník
u sv. Jiří.

o básnictví. 675

Kniha, dokončena 27. srpna r. 1327, a věnována
Kunhutě, abatyši u sv. Jiří, dceři krále Přemysla II.
Drobnomalby tyto jak barvitostí, tak kresbou vyni-
kají nade vše, co kde v dobách těch provedeno
bylo a naplňují podivem i nejvýtečnější znalce,, tak
že je srovnávají s malbami nejproslulejšího v oboru
tom malíře vlašského.

Ku konci třeba učiniti zmínku o vzácném
zbytku malby na skle, která zachovala se rovněž
na Karlšteině v kapli sv. Kateřiny.

Malba představuje Krista na kříži v tom oka-
mžiku, když nlu setník Longinus prrptíná bok.

S jedné strany představena velmi živě skupina
židů, s druhé v mdlobách klesající matka boží.
Setník protírá si levicí oko, na které dle pověsti
byl slep, když však setřel kapku vody vytrysklou
na oko to s boku páně, náhle prý prohlédl.

O básnictví.

Český jazyk, o jehož vývoji v dobách pře-
dešlých nemohli jsme promluviti, nemajíce dosti
písemných památek a který za posledních Přemy-
.slovců již již počal se ocitovati v podruží jazyka
německého, rozkvětí během století XIV. utěšenými
květy a prospěl tak, že domohl se konečně plat-
nosti i při dvoře královském, tak že král Václav,
jak jsme slyšeli, počal vydávati listiny i v j^yce
našem, kdežto dříve jen latina a ndmčina přízni
a přednosti této se těšila.

676 Česká kronika.

Promluvivše již o tom,' jak jazykem českým
vědy pěstovány byly^ zmíníme se ted v krátkosti
o tom, jak jazyk ten vyspěl i v básnictví.

Kdežto v předešlých dobách jen skrovné drobty
památek jazyka českého nás došly, můžeme se ve
století XIV. vykázati již díly vynikajícími jak roz-
sahem, tak obsahem. Jsou to oyšem z největší části
květiny cizích luhů k nám jen přesazené a domácí
rukou vypěstované, než tím květy ty na kráse
netratí a my můžeme se jimi dobře pochlubiti.

Z básnictví výpravného první místo zaujímá
legenda o sv. Kateřině.

Jest to nejvzácnější článek' dloiihého řetézu
legend, čili životopisů svatých a světic, ve kterém
řečí básnickou a veršem hladkým líčí se život
a smrt sv. Kateřinyt

Původce krásného toho díla, které 3519 veršů
čítá a dle latin<5^'é legendy spracováno bylo, jest
nám neznám, zrovna tak, jako skladatelé ostatních,
z nichž třeba připomenouti legendy o sv. Dorotě
a ó sv. Prokopu.

Legenda o - sv. . Dorotě vyniká, urriělým slo-
žením, skládajíc se ze 12 jedenáctiřádkových slok^
jakož i vysokou básnickou cenou, legenda b sv.
Prokopu zase svým rozsahem (1112 veršů) a tím,
že vypisujíc život domácího světce byla milým
čtením tehdejšího lidu našeho. Cenou básnickou
valně nevyniká.

Ze skladeb světských třeba připomenouti vy-

o básnictvL 677

pravování o králi Macedonském * Alexandrovi Ve-
likém, který žil v letech 356—323 před Kristovým
narozením a podaikl od r. 336 — 323 velikou vý-
pravu proti mohutné říši Perské, - za které až do
Indie pronikl.

Dobrodružné podniknutí krále tohoto lákalo
básníky všech věků a není snad národa vzdělaného,
který by se nemohl vykázati dílem, které by jednalo
o činech mu^e tohoto.

Báseň naše spracovaná dle latinského díla
biskupa Filipa Valtera Kasteljonského, neuchovala
se nám celá, než jen ve 6 zlomcích, asi čtvrtinu
básně obsahujících, však i tak je nám pro pěknou
řeč a básnické líčení vzácnou památkou.

Vedle těchto dél zachovaly se nájn i méně
cenné, řečí málo uhlazenou a veršem drsným psané
historie a povídky o rytířských dobrodružstvích,
jak v západní Evropě byly oblíbeny a jsou to ze-
jména romány o Tristramu a Ižoldě a o Tarídariaši
a Floribelle.

Mluvou prostou než případnou a jadrnqu psány
v době té legendy a vedle nich rázů světského pů-
vodní vypravování Ludvíka Tkadlečka, v němž
hořce naříká nad ztrátou milenky Adličky, s níž
byl. ve službách královny vdovy Alžběty na Hradci
a která se mu za jiného provdala.

Rovněž poměrně hojně zachovalo se nám z dob
těch básní poučných a nu-avokárných.

[

678 Česká kronika.

V oboru tomto proslul tehdáž u nás zname-
nitý básník Smil z Pardubic, zvaný Flaška

Muž tento byl synovcem arcibiskupa Arnošta.
Po otci svém Vilémovi zdědil veliké statky Pardu-
bice, Rychmburk (u Skuče) a Starou (Staré Hrady
u Libáné), vstoupiv pak na vysoké školy Pražské,
nabyl hodnosti bakalářské.

Dostav se pro dědictví své do tuhého sporu
s králem Václavem, přešel na stranu Sigmundovu
a byl přičiněním tohoto ustanoven nejvyšším písařem
zemským.

Straně takto Sigmundovi, vytáhl roku 1403.
s Čáslavskými proti Hoře Václavovi věrné a pad}
tu v půtce mezi Horou a Čáslaví dne 13. srpna
toho^ roku.

Pán tento napsal dvě zdařilá díla a sice na
učnou báseň Rada otce synovi, v níž starý rytíř
radí synu svému, jak po rytířsku zachovati by se
měl; a dále báseň nazvanou Nová rada.

Tu po spftsobu bajky zvířata v počtu 44 byvše
sezvána mladým králem lvem, radí mu každé dle
své povahy a přirozenosti.

V básních těch jeví se nám spisovatel jakožto
muž pobožný, šlechetný, moudrý a opatrný.

O vzácném smyslu pro pravdu svědčí to, že
on prvý sebral česká přísloví a pořekadla, jichž
sbírka jeho 239 čítá.

Z básnictví mravokárného sluší z mnohých
připomenouti pěkně a vtipně psanou báseň Pod-
koní a žák, kde případně líčeny mravy a spflsoby

o básnictví, 679

druhé polovice XIV. století na význačných postavách
panského štolby a potulného studiosa.

Daleko méně, nežli by očekávati se dalo,
uchovalo se nám z věku toho písní. Zdályť se te-
hdejším písmákům tuze nepatrnými, než aby je byli
sbírali, a tak zachránili před zapomenutím.

Jen tu tam mimotně zachovány počátky neb
první sloky národních těch popěvků. Tak zachovala
se nám na př. sloka:

Ach kak velmi bolí,
kdež trdlem hlavu holí,
avšak viece bolí,
kdež milá jiného zvolí.

Hojněji zachovalo se nám písní duchovních,
.z nichž nejedná posud v chrámích našich se ozývá.

Již tenkráte zpívali: » Narodil se Kristus Pán, «
rovněž » Stála matka bolestivá, podle kříže plačtivá.*

Z časů těch dochovaly se nám i jakési začátky
her divadelních.

Jsou to sice jen drobty, úrj^ky, jednotlivé,
nesouvislé výjevy a směsice nábožných zpěvů a
rozpustilého, necudného vtipkaření, ale nedá se
upříti, že psalo to vše pero čiperné, které vědělo
kde pohladiti, kde polechtati a kde také poškrábati

Památkou takovéhoto podivného díla básnického
jest tak zvaný Mastičkář.

Obsah jest asi tento: Severin Ipokras (Hippo-
krates byl slavný lékař ve starém Éecku v letech

■*

«/

680 . Česká kronika.

460 — ^377 př. Kr.) mistr >artis medicinae« vyloživ
krámek s různými mastmi ^ léky, xiajme sluhu Ra-
bína, aby mistrovi pomáhal.

Rubín horlivě rozkřikuje mistrovo umění:

>Přišelť je host ovšem slavný,
lékař múdrý, chytrý, dávný,
vám bohdá na vší útěchu,
nenieť nic podobného k smiechu,<

praví, ač před tím se spolusluhou Pustrpalkém
o mistrovi zpíval:

„Komu která nemoc škodí-
a chtél by rád živ býti,
on jeho chce uzdraviti,
žef musí duše zbýti.

Snaha Rubínová nebyla mamou, přicházejíť
Marie, *nesúc hlavy jako laně*, aby koupily mastí,
jimiž by portiazaly mrtvé tělo Kristovo,

Zpěvy latinskými i českými projevují sv&j žal
nad úmrtím Kristovým.

Severín zve je ku svému krámu, aby pak
byly přesvědčeny o výtečnosti léků jeho, vzkřísí
Izáka, syna Abrahamova tím, že poleje ho kvas-
nicemi.

Marie žádají masť s myrhou a thymianem,
s kadidlem a balšánem.

Severín předloží takovou připravenou > letos
den svatého Jana«, než žádaje za ni nízkou cenu,
dostává se pro to v hádku se svou ženou, kterou
teprv výpraskem ku mlčení přinutí.

o pěstování zpévu a hudby. 681

Tím končí zlomek hry této, která i s pernými
vtipy svými přinesena k nánri od sousedů našich. >

Poněvadž ve hře české jednotlivá slova německá /

se natezají, v německém pak zase česká, zdá se, *]

že provozoval je tý^ principál v Cechách česky,
v Němcích německy.

i
* O pěstování zpěvu a hudhy. I

O vývoji umění těchto ve století XIV. nelze » \
njnoho říci, nebyloť tak dokonalého písma noto-
vého, aby mohly býti zachovány a zaznamenány * j
v celé své rozmanitosti a kráse.

Skladatelé písní duchovních pomáhali si tím,
že podkládali písním těm nápěv těch kťerých ná-*
rodních světských písní, jichž počátky uváděli.

Kostelní zpěv těšil se ovšem přízni, jak pa-
novníka, Jtak i obecenstva.

Karel mnoho stál o uvedení do Prahy zpěvů • i
Ambrosianských, jaké byly v obyčeji při chrámě

téhož světce v Miláně, při chrámě pak sv. Víta ]

založil sbor 24" zpěváků, tak zvaných mansionářĎ, ]

které opatřil hojnou výživou a za to zavázal je ku i

pilnému pěstování zpévu při bohoslužbě. 'íg

O provozování hudby možno nám říci jenom
tolik, mnoho-li jsme připomenuli při vypočítávání
lidí hudbou se živících.

Dějepisec města Prahy za celou druhou polo-
vici století XIV. a až po smrt krále Václava (1419.) -^

česká kronika. II. 38

682 Česká kronika.

nalezl v Praze 15 hudců, 6 loutníků, 2 trubače,
16 pištců a jednoho varhaníka.^

Jest to velmi maloflnko na Prahu, a když
bychom poměr ten vztáhli na celé Čechy,* velmi

malounko na ,národ Český, na ten zpěvný národ
muzikantů.

O živote soukrofném.

Zmiňujíce se o uspořádání tehdejšího domu
měšťanského, dotkli jsme se tím i jedné stránky
-života soukromého, ted ohledneme se pp ostatních
stránkách.

Ve století XIV. bylo u stavů nižších — pie-
šťanského a rolnického — obyčejem, jmenovati
• každého jménem jeho křestnípí, příjmění^byla aspoň
v těchto vrstvách národa řídkými a obyčejně i když
se tu tam vyskytlo některé, nebylo stálým, jsouc
vlastně jen přezdívkou oné osoby.

Ze jmen křestních některá objevují se velmi
hojně, tak na př. Jan slul v tehdejší Praze asi každý
osmý člověk, Mikuláš každý patnáctý, asi tolikéž
byle Václavů a Petrů,^ Hojně bylo Martinů* a Ja-
kubů, za to nebylo mezi křesťany .v užívání jnjéno

Josef, které spíš mezi Židy se objevovalo.

Ze ženských jmen nejhojněji bylo .Kateřin a
Markét, za to nebylo, v obyčeji jméno Marie.

Jména tato v ústech lidu doznávala mnohých
proměn. Tak vedle Jan říkalo se i Johánek, Janek, '
Jenek, Jeník, Jena, Jeniš, Jansa, Jarních, Jech,'Jécha,
Ješek, Ješík, Ješícek, Janda, Jandule, Jandera, Jandík,

I • • • • o krojil , - • * 683

Hana, Hanek, Hanuš, Hanušek, Johan, Jihan, Johel,
Juhei, Jenel, Hans, Hansa, Haněl, Henne, Henel,
Hensel, Johlfk, Jehlík, Henžlík, pořídkú Ivan a
Evan. ■ . ,

Vedle Petr říkalo se i Petřík, Petrák, Petran,
Fetraš, Peterka, Petruška, Petrlík, Petrklís, Pech,
Pecha, Peša, Pešek, Pešflc, Pešata, Pechala, Pechanec,^
Peterman, Petři, Petz, Petzman, Pezplt, Pesold a
Pešel.

O kroji.

Čechové již ve století XIV. počali se valem

spouštěti svého národního kroje a s dychtivostí

horečnou počali se chytati kroje cizího, byť sebe
nepohodlnějšího a nesvarn^šího.

Venkov a -lidé povahy usedlejší bud uchovSli
ještě aspoň poněkud kroj národní, aneb strojili se
slušně, za to mladý svět bohatých rodin již ten-
kráte podobal se spíše masopustním mumraníkům,
než lidem a dával tak mravokárcům hojně látky
k výtkám a ostrým šprýmovným úšklebkům.

Předními částmi oděvu byly košile, sukně a
plášť, které nosila obě pohlaví, ovšem střihu po-
někud rozdílného. Mužské pohlaví nosilo mimo to
nohavice čili kalhoty.

Košile byla z plátna, sukně a plášť obyčejně
ze sukna, často podšité kmentem (batistem), neb
hedbávím, neb kožešinou liščí, beránčí, kuní a po-
pelicí (z popelavé veverky).

V zimě místo pláště, nosíván kožich, vedle

• 38* '

664 Č«iU IronAi. ' '

jmenovaných i z vlíf, kozí a sobolí kožešiny. Pod
suknémt nošen kabátec, tělo stahováno pásem často
zlatem neb stříbrem ozdobeným, na páse visfvala
tobolka. - .

Na nohou nošeny škomé, střevíce, boly a
škarpa ly.

Kroj XIV. iiloleli.

K pokrytí hlavy sloužily klobouky, birety, Če-
pice, ale také kápž čili kukle

Ženské nosily závoje čili šlojfře, vlasy pletly
v copy a hlavu ozdobovaly věnci někdy i z kovů
vzácných a perel

Obyčejným bylo nošení rukavic.

Hojně užíváno i šperků a to prstenů, zápon,
náušnic, náramků, křížků a růženců.

To byl ovšem šat obyčejný, tím nespokojili

o kroji. ~ 686

se však Šviháci, kterým tenkrát řfkáno helmbrechti.
Ti hledéli Šat tak změniti a přetvářiti, aby co nej-
více byl nepohodlném a pitvorným.

*Mužštf vycpávali si grsa bavlnou do pfedii,-
naproti tomu spínali si břicha tak -ťizce, že prý vy-

Kioj XIV. století.

hlfželi jako chrtové a vzadu lak se svazovali, že
sotva volným krokem mohl! choditi.

Kukly nosili tak malé, že se mohly udélati
čtyry z jednoho lokte.

Okolo krku nosili široké kovové obojky, někdy
prý s literami, podobné, jako pastýřové dávali
psťim svým, aby byli hájeni proti uhryznutf od

686' ' Česká kronika.

vlkft ; boty pak a střevíce mívali do špiček, jako
s dlouhými nosci, které velice překážely v chůzL

Když se stalo roku 1372., že na hradě Ko-
šťále « Litoměřic hrom -urazil jednou ranou takové
nosce na obuvi tamnějšímu purkrabí i manželce jeho
na obou jich nohou bez jiného- ublížení, spatřovat
V tom pobožný letopisec patrný zázrak a prst
bdží, ale lidé prý ani potom té marnosti nezane-
chali. «

O potravé.

Požehnaná vlast naše, těšíc s e ve století XIV
poměrně dobrému míru, odměňovala ty, kdož půdu
její vzdělávali, hojnou odplatou a přes to, že, a
v dobách těch dost řídce, zaklepala neúrgda a je;
průvodčí nedostatek a hlad, celkem poskytovala
dosti chleba.

I chov dobytka, djrůbeže, ryb a zvěřiny byl
ve stavu dobrém a poskytoval hojně rozmanité po-
travy, jakož i pěstování stromoví ovocného a vinné
révy zásobovalo pěkným ovocem špižírny a hoj-
ností vína sklepy. Jak zprávy trhové v dobách-
těch dosvědčují, bylo toho všeho hojné na trh při
nášeno.

Z ciziny přiváženy mandle, fíky, rýže, rozinlcy,
cukr, pepř, zázvor, muškát, hřebíček, květ, galgan,
skořice, čehož užíváno k úpravě jídel a to se
zdarem takovým, že již zá dob těch kuchyně česká
byla slovutnou.

Jídala se polévka, různé šalše čili omáčky, a

o potravé. 687

kysela s různými masnými jídly. Maso sekáno do
jaternic a" klobásů, hotovena i jelita z krve a upra-
vovány různé uzeniijy.

Vedle chleba režného pečena rozličná pečiva
bílá jako housky, rohlíky, calty, koláče^ pirohy,
makovce, vdolky a mazance.

Oblíbenými byla jídla ovocná, varmuže z >ablek
a podobná. ^

•Vzácnější lahůdky hotoveny tenkráte od apa-
tekářů.

Hojně pbužíváno sýra a ryb.

Při stole užívalo se Ižic, nožů, talířů, mis,
šálků, misek, konvic, pohárů a koflíků. V dómech
zámožných bývalo nádobí vedle cínového hojně
stříbrné, Xu a tam i kus zlatý.

Za nápoj sloužilo víno v míře daleko větší
než nyní; vinic bylo dost a víno ne drahé.

Vzácné druhy, jichž se při hostinách užívalo,
přiváženy z ciziny.

Než i piva hojně požíváno. Na Starém a
Novém městě Pražském bylo té doby 86 sladoven
a 55 pivovarů*

Piva rozeznávaly se dva druhy, pivo staré,
čili jak bychom teď řekli, ležák a to vyráběno ze
sladu ječného a pivo bílé ze pšenice.

Lid prostý píval hojně patoky.

Tu tam prodávána ještě od starodávna známá
medovina.

Nápoje tyto prodávány jednak, v krčmách a
hospodách. Krčmy sloužily jen prodeji nápojů ať

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Česká kronika"

See other formats